Náš andílek
Dlouho jsem přemýšlela, jestli napsat tento deníček. Nakonec jsem si řekla, že mi třeba trochu pomůže se z toho takhle vypovídat.
S manželem jsme se rozhodli, že se pokusíme o miminko. V prosinci 2012 jsem vysadila antikoncepci a čekala, jak to bude dál. Neustále jsem si hlídala plodné dny a pokaždé jsem příchod MS obrečela. 29.6.2013 jsme si s manželem řekli své ano a začali žít jako manželé. Po svatbě jsem si řekla, že už se nebudu hlídat a uvidíme, jak to dopadne. 13. října, den před svými narozeniny, jsem objevila na testu //. Nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem neskutečně šťastná.
S manželem jsme vše plánovali a chystali na příchod miminka. Ve 24. tt jsem se dozvěděli, že to bude chlapeček. Celé těhotenství probíhalo dobře, až na vysoký tlak, který se začal od 34.tt hlídat. Výsledky nebyly dobré a byla jsem hospitalizovaná. Po týdnu mě pustili domu s tím, že to není tak hrozný a byla jsem přeložena do rizikové poradny.
Po týdnu jsem tedy šla do poradny, kde pan docent řekl, že výsledky nejsou dobré a že ve středu nástup na vyvolání porodu. To už jsem nestihla. Po příchodu domu z poradny jsem začala krvácet a jela do porodnice. Jeníček se narodil rychlostí blesku dne 2.6.2014 ve 23:00 s mírou 3740 g a 54 cm ve 37+5tt.
Vše bylo v pořádku až na modřinku na hlavičce. Doktorka říkala, že je to v pořádku a že je trochu modrý, ale že to se stává. Nechali mi ho u sebe na sále a já se s manželem radovala ze syna. Manžel kolem 1 ráno odjel domu a mně malého odnesly na vyšetření.
Přivezla ho sestra kolem 2. hodiny na pokoj. Zkusily jsme přiložit k prsu a krásně hned začal papat. Sestra odešla. Pak začal horor, který se nikdy neměl stát!
Asi na 10 minut jsem usnula vyčerpaná po porodu. Najednou jsem se hrozně lekla a koukla jsem na malého, který se ani nehnul. Nedýchal. Rychle jsem ho popadla a utíkala za sestrou a řekla jí, že Jeníček nedýchá. Sestra s ním běžela na JIP a já stála na chodbě jak opařená a začala si uvědomovat, co se děje. Sestra mě poslala na pokoj s tím, že za mnou pošle doktorku.
Nikdo nepřišel. Seděla jsem od 3 hodin na posteli, koukala z okna a neustále brečela. V 6 hodin jsem sebrala odvahu a zavolala manželovi, aby přijede. Asi za půl hodiny byl u mě - ustále jsme nic nevěděli. Pak tam už začal vyvádět, jak je možné, že nám nikdo nic neřekne. Po 4 hodinách konečně přišla doktorka, která nám řekla, že malého jsem jim přinesla mrtvého, že ho museli oživovat a převést do ústecké nemocnice na chlazení telička.
Byla jsem vyřízená a chtěla za ním, ale doktorka mě nepustila, protože jsem byla pár hodin po porodu. Až druhý den mě propustili a já hned s manželem jela do Ústí na novorozeneckou JIP, kde nás vzali za Jeníčkem. Byl tak krásný a přitom měl všude samé hadičky. Nevydržela jsem to a složila se u inkubátoru.
V Ústí byl týden, nehýbal se, sám nedýchal, prostě nic. Doktorka nám řekla, že když přežije, bude vážně postižen, že má patologický nález na mozečku. Ale také řekla, že může být vše jinak, a já věřila, že bude zas dobře.
Převezli ho zpátky do mostecké nemocnice, kam jsme za nim každý den chodili. Nález se měnil jen k horšímu. Dostal zápal plic, nepřijímal potravu, začal hubnout a krvácet z plic. Antibiotika pomalu přestávala fungovat a já se modlila, aby to už přestalo, aby se netrápil.
21.8.2014 jsme za ním s manželem jako každý den šli. Stála jsem u něj, hladila ho po hlavičce a brečela. Přišlo mi, že ho vidím naposledy. Z pusinky a z nosánku mu tekla krev, bylo to hrozné na něj koukat a nemoct mu pomoct. Přišla k nám paní doktorka a řekla, že to vypadá špatně, že mu odcházejí orgány - nejhorší byly ledviny, přestal čůrat a hrozila infekce. Jeli jsme domu a já si přála, aby se stal zázrak. Manžel jel do práce.
Kolem 19:00 jsem měla divný pocit. V 19:30 přijel manžel z odpolední a já věděla, že je zle. Sedl si ke mně a řekl mi, že volali z nemocnice. Jeníček zemřel 21.8.2014 v 19:00 na infekci. Jeho srdíčko už to nezvládlo.
Zhroutil se mi celý svět, nechtěla jsem nikoho vidět. Chtěla jsem svého syna. Hodně mi pomáhá manžel a švagrová, která má 7měsíční holčičku. Žádné jiné dítě nemůžu ani vidět, hned začnu brečet a je mi vše hrozně líto. Přeji si, aby bylo zas dobře, i když vím, že Jeníček se mi nevrátí. Musím se naučit žit s tou bolestí.
Co říct na závěr? Snad jen že děkuji všem za podporu a přečtení tohoto článku.
Jeníčku, nikdy na tebe nezapomenu a vždy tě budu milovat. 
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 1755
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1020
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 860
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 313
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2085
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 4076
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1441
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1522
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 919
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3621
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
vic slov ani nemam.
Držte se 
snad jen tak, že přijde další štěstí v podobě miminka a bude dobře, moc vám(oboum) to přeji 
nebo se nestarají tak, jak by měli) 
