Náš chlapeček
Jsem sice už v 18. tt, ale až teď jsem se rozhodla napsat sem něco o našich strastech a radostech.
Možná si budete říkat, proč starosti, když těhotenství a čekání, až se drobeček narodí je to nejkrásnější na světě. V květnu loňského roku jsem otěhotněla. V 7. tt jsem byla u gynekoložky MuDr. Šubrtové, kde mi oznámila, že je vše v pořádku a že si mám začátkem srpna přijít pro těhotenskou průkazku. Ani ve snu by mě ale nenapadlo, že se stane něco špatného. Zvlášť,když už mám doma 6 letého synka, s kterým jsem v těhotenství neměla vůbec žádný problém.
Jenže, když mi paní doktorka udělala ultrazvuk, tak mi oznámila, že nevidí srdíčko, že se vývoj miminka zastavil v 8. tt a že mám jít do nemocnice, kde mi těhotenství ukončí. V tu chvíli jsem myslela, že se mi zhroutilo všechno. Nechápala jsem, proč se to stalo. Vůbec jsem neměla žádné potíže. Takže jsem už druhý den ležela v nemocnici a bylo mi na nic. A pak už jen dodržovat šestinedělí a možné otěhotnění až po třech měsících od zákroku.
No, jenže se stalo něco neočekávaného.Popravdě jsme šestinedělí s partnerem vydrželi jen do 4. týdne. Ale v září si syn zlomil ke všemu malíček na ruce a tak jsem s ním absolvovala rentgeny. A jako naschvál jsem měla problémy s kyčlí a musela jsem na rentgen i se sebou. No, jenže to jsem ještě nevěděla, že už v té době(začátkem října) jsem těhotná znovu. Takže začal kolotoč vyšetření, který začal hlavně genetickým vyšetřením na Genetice v Plzni v Černicích.
Tam mi pan doktor oznámil,že kvůli rentgenům je riziko postižení miminka 10-15%. A že mám jít na potrat, protože mimčo nebude v pořádku. No a pokud chceme v těhotenství pokračovat, tak že budu muset ve 12. tt na ultrazvuk a v 18. tt na odběr plodové vody. A pokud bych začala náhodou krvácet, že mám těhotenství ukončit. Takže nálada nic moc. A ke všemu byl doktor Lošan arogantní a nepříjemný, takže jsem doufala, že už při další kontrole k němu nebudu muset.
Ale hned jsem byla rozhodnutá, že na potrat hned nepůjdu, že počkáme, až jak dopadnou vyšetření. Asi bych si neodpustila, že jsme tomu drobečkovi nedali šanci na život. Když jsme nevěděli, jestli mu opravdu něco je nebo ne. Trošku mě uklidnila sestra (která s jejím manželem dělají s rentgeny), že když jsem na rentgenech byla do 3. tt, tak že by to na vývoj miminka nemělo mít vliv.
V 10. tt jeden den v noci jsem se vzbudila a měla jsem na posteli krev, takže jsem si myslela,že jsem potratila a hned jsem si volala záchranku, která mě odvezla do nemocnice. Tam mi pan doktor oznámil, že je miminko v pořádku a že žádný problém nevidí, takže mi spadl kámen ze srdce a uklidnil mě. Poslal mě domů s tím, že mám brát Ascorutin a Duphaston. A na kontrole za 14 dní u gynekoložky jsem se dozvěděla, že u miminka je hematom o velikosti 30 mm x 40 mm(v tu dobu bylo miminko asi skoro stejně velké).
Koncem listopadu mi na genetice jiný pan doktor oznámil, že je vše v pořádku a že zatím žádné známky postižení nevidí. A hlavně mi oznámil, že se hematom ztrácí:-)A nabrali mi krev na Screening 1. trimestru, který dopadl negativně. Na další poradně před Vánoci už byl hematom velký jen 13 mm x 30 mm. Chtěla jsem vědět pohlaví miminka, ale nebylo to vidět.
4. 1., to jsem byla v 17+4. tt, jsem byla na odběru plodové vody a snad bude vše v pořádku. Hlavně hematom už zmizel úplně. A podle ultrazvuku by mělo být vše naprosto v pořádku a dozvěděli jsme se, že to bude chlapeček.
A teď už se snad budeme jenom ze zbytku těhotenství radovat.
Takže teď čekáme na výsledky, které budou 18. 1.
Držte nám palečky.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1660
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2110
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1798
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 666
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 453
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1776
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1863
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2149
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1143
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4789
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...