Nas miminkovsky pribeh

Z dovolene jsem se vratila do prace, kde uz mi kolegyne z hecu prichystali tehotensky test, ktery vysel negativne. Rikala jsem si, ze jsem to cekala, ale v koutku me to moc mrzelo:-) Za 14 dni jsme odjeli na vikend do Jiznich Cech, kde uz jsem zacala vetrit, ze ne vse je v normalu, zacalo se mi delat v aute zle, menstruace nikde, v nedeli jsme koupili test, v pondeli jsem si ho rano udelala a okamzite pozitivni. A tak jsme cekali miminko. Byli jsme oba moc statstni, i kdyz trosku prekvapeni tou rychlosti. Tehotenstvi probihalo uplne v poho, po viknedu vsechny nevolnosti zmizeli. Jen v sedmem tydnu nas trosku postrasilo krvaceni, jinak vsechno ok. Od zacatku, co jsem otehotnela jsem byla na 120% presvedcena, ze to bude chlapecek. Ale nase mimco se nam ani na jednom ultrazvuku neukazalo, takze jsme meli prekvapeni az do konce. Postupne jsem si zacala chystav vsechny veci pro mimco. Bydlime v podnajmu, v podkrovi kde je jedna mistnost, ruzne clenena, takze jsme se museli hodne uskrovnit a vsechno preorganizovat, ale zvladli jsme to. ,

Cele tehotentsvi jsem se snazila cvicit, chodila jsem na kurzy, prochazky a snazila se byt v klidu. Je teda pravda, ze jsem si i v jidle dopravala, coz se projevilo na finalnich 20 kg navrch:-( Termin se pomale blizil a uz 14 dni pred porodem jsem zacala mimco premlouvat, ze uz by mohlo ven, no uz jsem byla jak balon, nohy me bolely, uz jsem to chtela mit za sebou. Meli jsme termin 23.3.07 Ve stredu pred tim, jsem byla na kontrole, kde pan doktor naznal, ze pokud se mimco nerozhodne samo, v nedeli v sedm nastupuji na vyvolani. Tak jsme jen cekali. Zkousela jsem uplne vsechno, caje, schody, sex:-) ale nic, mimcu se nechtelo. Uz od ctvrtka me ale zacali nebolestive stahy, ktere se ale nejak nemenily, v sobotu uz zacaly byt bolestive, ale nepravidlene. Takze vecer jsme sli spat s tim, ze rano nastupujem na vyvolani. Ve tri rano uz me ale vzbudili dost silne stahy po 5 min, no a za 10 min 7 uz jsme byli v porodnici s nalezem 3-4 cm. Mimco se nakonec umoudrilo a chtelo jit ven samo. Mela jsem domluvenou porodni asistentku, ktera byla opravdu poklad. Rikala ze do obeda neni co resit. Jenze muj operovany cipek zacal stavkovat, takze jsme muslei projit celou procedurou od klistyru, pichyni vody az po epiduroal a oxytocin. Je pravda, ze po epiduralu se mi moc ulevilo a uz jsem s manzelem laskovala:-) V jednu konecne pani asistentka pronesla zazracnou vetu „jdeme tlacit“ a v 13.35 25.4. se nam narodila naprosto uzasna Anicka (3,30 kg a 50 cm). Dostali jsme Abgar 10,10,10 a hned na sale se poslusne prisala.

Ted uz ma Anicka skoro 14 dni, je moc zlata, pekne papa, jen obcasne prdiky nas trosku Trapi. Takze vsem maminam preji, aby se jim taky vse vydarilo jako nam, aby se nebaly porodu, protoze kdyz vam daji na brisko ten zazrak, vsechno je zapomenuto. Opravdu to byl nejkrasnejsi zazitek v mem i manzelove zivote.