Naše cesta

V dobrém i ve zlém.

Bylo mi 17,5 let, jemu 19 let, na praxi nás spojili s jiným ročníkem a tam jsme se potkali. První sympatie byly vzájemné, úsměvy, pokukování… :) Ale nikdo ten první krok neudělal. Po pár dnech jsme se potkali na zábavě a vyměnili si čísla, pak už jsme se vídali denně :)

Po pár týdnech se nám zdálo, že se známe odjakživa, a oba jsme se zamilovali. Na moje 20. narozeniny jsme se vzali, plánovali jsme dům a děti, všechno bylo zalité sluncem, nikdy jsme se nehádali, vše klapalo.

V mých 22 letech se nám narodila holčička (manžel si ji moc přál) a za další 2 roky chlapeček a tady to začalo. Byl krásný a zdravý, zdálo se, ale když ani v 8 měsících nedělal žádné pokroky, jen uměl pást koníky, začali jsme to řešit. Zjistili, že má centrální hypotonií a epilepsii. Manžel trpí na deprese a všechno to špatně snášel, začal se zašívat, odtahoval se od nás, nastaly hádky, házení viny jeden na druhého. Byla to nejhorší a nejdelší krize, desítky probrečených večerů.

Kvůli synovi jsme prodali byt a koupili dům. Na chvíli se vše zlepšilo, ale pak zase propast a odcizení. Trvalo to celé asi 3 roky. Synovi mezitím zjistili autismus. Už jsem uvažovala o rozvodu. Psychicky to pro mě bylo hrozně náročné.

Když jsme si s manželem sedli a já mu všechno řekla, včetně rozvodu a hledání bytu, tak otočil, ze dne na den to bylo jako dřív. Začal si mě všímat, dávat zase lásku najevo, byla jsem znovu šťastná. Jsou to už dva roky, co krize skončila, manžel si přál další miminko, a tak máme 9měsíčního zdravého chlapečka a jsme oba šťastní.

Za společných 12 let jsme toho prožili strašně moc a spojilo nás to. Podporujeme se, milujeme se a doufám, že už to nikdy nebude jinak :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
yse
994
28.1.19 01:01

V takovy obrat jsem pri cteni denicku ani nedoufala, ale konec byl krasny. Vim,ze to mate tezke, ale prece jen ve dvou se to lepe tahne. Hodne stesti

  • načítám...
  • Zmínit
svapi
2695
28.1.19 08:03

Jsem ráda, že přišla změna a rodinu jste udrželi..muselo to být pro vás oba moc těžké :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
tininas
1935
28.1.19 14:41

Ahoj.

Deníčku tleskám.

Chápu, že jste si s manželem prožili velmi těžké období, protože mít postižené dítě je extrémně těžká zkouška pro každý pár, obzvláště, pokud je to mladý pár.

A máš můj obdiv a uznání Ty i Tvůj manžel.

Ty, protože jsi dokázala se svým manželem komunikovat a našla jsi správná slova, která ho nasměrovalo k rozhodnutí postavit se k nesnázím života čelem.

Manžela, který se zachoval jako správný chlap, a nenechal svou životní lásku i s dětmi v nesnázích.

Přece jen čím dál tím častěji registruji, že zejména muži v produktivním věku, postižené dítě jednoduše neustojí a odchází od rodiny.

A jak se říká u nás: Doufám, že už to spolu doklepete. :)

PS: Klikám na :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
123Soňa
2758
28.1.19 20:08

Přeji vám, ať je to se synem co nejlepši, v rámci možností…
A jinak? Doufám, že žádná další krize nenastane a budete spolu s manželem parťáci do pohody i nepohody nadále…

  • načítám...
  • Zmínit
Linda s
479
31.1.19 12:13

Zrovna nedavno jsem delala zkousku ze specialni pedagogiky na VS… Te predchazelo i shlednuti filmu Deti uplnku. Klobouk dolu. Musi to byt tezke. Alespon z te teorie jsem pochopila, ze prvni fazi rodicu, kteri autismus zjisti, je sok a popreni. Pak pochopeni problemu a srovnani se se situaci. Bylo by asi zvlastni, kdybyste krizi v takove situaci neprosli. Skvele na tom je, ze jste ji ustali. Uz jen z pruzkumu, muzi to v te prvni fazi vzdavaji a odchazi. Drzim vam moc palce, at je uz jenom lepe…

  • načítám...
  • Zmínit
Irenqa2
2
20.2.19 16:18

Dekujeme,snazime se,aby vse klapalo a jsme ted opravdu stastni :srdce:

20181210_214543.jpg
FB_IMG_1550675852314.jpg
  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář