Naše druhé štěstí
- Porod
- cafina
- 09.08.18 načítám...
Kdo četl můj první deníček, tak jistě ví, jak první těhotenství a hlavně porod byly náročné... Ve zkratce: vcestná placenta, abrupce placenty ve 33+4tt, Aro a strach o miminko.
Nechci ani vzpomínat… deníček jsem končila tím, že se snažíme o druhé miminko. A to i přesto, že jsem několik let žila v tom, že druhé dítě nikdy mít nebudu, ne že bych nechtěla, chtěla jsem vždy, ale kvůli zdravotním komplikacím. Byla jsem dokonce objednána na odstranění dělohy, ale rozmyslela jsem si to… Poté můj doktor jednou řekl, že by se druhého asi nebál a zkusil to… No ten den jsem si již nevzala antikoncepci, ale několik týdnů mi trvalo, než jsem dokázala přesvědčit manžela, ať do toho jdeme. Strašně se bál, pořád mi připomínal, že jsem málem umřela a jaké máme štěstí, že máme aspoň jedno dítě. Já si teda pořád mlela svou, že chci dvě děti a že se nic nestane. A tím náš další příběh začal.
Několik měsíců se nedařilo, přesně 11, vím, není to moc, ale bylo to pro mě horší kvůli tomu, že jsem téměř každý druhý měsíc vždy otěhotněla, ale na začátku (tj. pár dnů po meškání a pozitivních testech) to začalo odcházet. Celkem tedy 4 biochemická těhotenství. Která s mojí psychikou docela zamávala, ale ještě se to dalo a já věřila, že se jednou dočkám. Po několika vyšetření doktor zjistil, že mám vysoký prolaktin, a dal mi léky na snížení, ježíš, jak mně bylo po nich zle, nevolnosti fujtajbl, jak si jen vzpomenu.
Ale, světe, div se, najednou se miminko udrželo a já se mohla řadit zase mezi těhulky, jen teda se statusem velmi riziková. Od začátku těhu téměř pořád nohy nahoře a riziko, že se může vcestná placenta a komplikace opakovat. Rodina byla na mě naštvaná, věděli, že druhé miminko si přejeme, ale zároveň o mě měli strach a popravdě se z mého těhotenství nikdo moc netěšil. No abych to neměla lehké, tak v 9.tt krvácení, hospitalizace a hrozící potrat, léky na udržení. Prozvracené dny, kdy jsem nemohla polknout ani vodu, a další hospitalizace a infúze, ale to je to nejmenší. Veškerá vyšetření od specialistů, zda to moje děloha a já vydržíme. Vyšetření, zda je placenta nyní dobře uchycená. Vše vypadalo dobře. U doktora jsem byla jako doma, měla jsem teda pořád velké bolesti v podbřišku. Ale ty jsem měla a pořád mám již od prvního porodu.
Potvrzen druhý klučina, testy všechny v pořádku. V 31.tt hospitalizace kvůli neustálému tvrdnutí, ale po lécích se to zlepšilo a já si v klidu připravila výbavičku, vybrala porodnici a domluvila si termín císařského řezu na 1. 12., na manželovy narozeniny (termín porodu byl 12.12.), přirozený porod po tom všem nepřicházel v úvahu.
No ale osud tomu chtěl opět trošku jinak a v 35.tt jsem měla divný pocit, že něco není v pořádku, že břicho tvrdne více, než je zdrávo, a necítím se dobře. Takový špatný pocit, no ono, jak se to vše blížilo, tak byl člověk nervózní, aby vše tentokrát dopadlo lépe, ale nedalo mi to a objednala jsem se o pár dnů dříve do poradny. Byla jsem přesně v 35+3tt, když jsem ráno přijela do Hořovic a po vyšetření mi byl doporučen klid na nemocničním lůžku, medikace na zklidnění děložní činnosti a verdikt otevřená na 2 prsty. Žádný velký nález na daný týden. Ok, tak jsem si lehla s tím, že pár dnů vydržím a půjdu domů.
Na večerním utz otevřená na 3, kontrakce a krvácení, které se neustále zvětšovalo. K tomu bolesti a nařízen okamžitý císařský řez, volala jsem manželovi, ať přijede… sotva dojel domů z nemocnice. Poslali mě na pokoj pro věci, ať se okamžitě vrátím. Pár lidí jsem stihla obvolat, že jdu na to, ať drží palce. Stres a špatné vzpomínky pracovaly, ale na to nebylo moc času, proběhla příprava a poté jsem došla na sál, kde se mi snažili napíchnout kanylu do zad. Nešlo jim to nejdříve kvůli mé skolióze, ale napotřetí se povedlo a zažila jsem co nikdy dříve. Štěstí při pohledu na mé čerstvě vyndané miminko. Dominik měl 2,9 kg… obřík na daný týden (první syn v 33+4tt 2,2 kg a viděla jsem ho až po 8 dnech, ale to je už jiný příběh). Domču odnesli na neonatologii a já byla šťastná, na chodbě čekal již manžel a ten den nikdy nezapomenu.
Proč opět předčasný porod? Dle lékařů to nezvládala moje jizva, byla úplně prosákla, při doteku se téměř rozpadala a byla jen otázka hodin, kdy by praskla. Má intuice a špatný pocit mě nyní přesvědčil, že člověk musí dát na své pocity. Bez toho by to dopadlo špatně. Domča si poležel 12 dnů na neonatologii, byl mezi prcka největší. Pár dnů měl pomoc při dýchání, poté sondičku s mlíčkem do žaludku a po týdnu jsem k němu nastoupila na intermedial a užívala si jeho blízkost. Bylo to velmi rychlé a úplně jiné než s prvorozeným. Nyní je Domískovi téměř 9 měsíců, je úplně zdravý a kromě návštěvy rizikové poradny a cvičení vojtovky je vše v nejlepším pořádku a já šťastná za dvě krásné děti.
Přečtěte si také první deníček – Naše trnitá cesta ke štěstí
Přečtěte si také
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1116
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 2314
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 2046
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 1392
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 723
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 5612
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 1900
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 2467
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 944
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 1249
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
až tak silně na mě zapůsobil. u tohoto jsem tak nějak čekala, co bude, tak mě to zase až tak moc za srdce nevzalo. Jsem ohromně ráda, že jste všichni zdraví, šťastní a hlavně živí.
.
Přeju, ať vám děti dělají jen samou radost 
drive bych pry neprezila stoprocentne. Ale verim ze to co se stalo se melo stat a muj zivot je ted mnohem kvalitenejsi, neresim blbosti..raduju se kazdy den z deti, z zivota…vim ze to pri prvnim porodu bylo o fous a u druheho risk..ale za to mi to stalo, kazdy den koukam na ty me kluciny a rikam si jaky je to dar.Rodinu sem dost potrapila, je fakt ze jsem obcas docela strelkyne, ale jak se rika kdo se boji nesmi do lesa 
Je úžasné, co všechno jsi dokázala překonat, aby se narodil 