Naše dvojité překvapení
- Porod
- Sucu
- 18.08.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O těhotenství a porodu jednovaječných monobi (MOBI) dvojčátek s TAPS a TTTS.
první fotka dvojčátek
Vojta
- 1
Štěpán
- 1
Když se blížily Vánoce, přemýšlela jsem, co pořídit naší příšerce. Napadlo mě králíčka. Malý zakrslý cosi, s čím by se mohl mazlit, a tak aby doma nebyl tak osamělý. To mi manžel zatrhl (a taky mám alergii na seno). Sourozence jsem nechtěla - jednak těhotenství je období pekelné… a jedináček má své plusy.
Nakonec, když už všude okolo mě začalo být až moc těhotných a novorozenců, přepadla i mě hormonální horečka a začala jsem přemýšlet nad tím druhým potomkem.
Probrala jsem to s manželem a po delší diskuzi jsme do toho teda šli.
Do dvou měsíců se zadařilo. Když jsem měla potvrzenou graviditu od lékaře, ještě jednou jsme si sedli a probrali, jestli je to opravdu to, co si přejeme. Předchozí těhotenství jsem od 8. týdne strávila na neschopence po samovolném potratu a 4 měsíce jsem musela ležet. A ano, miminko bylo plánované a chtěné, zvládneme se o něj postarat.
Všechno probíhalo, jak má. První ultrazvuky byly sice zvláštní a v podstatě jsem na nich nepoznala ani fazolku, ale podle pana doktora vše bylo v pořádku.
V desátém týdnu jsem šla na kontrolu na gastroenterologii. Při kontrole močového měchýře se na mě pan doktor obrátil s tím, že o těhotenství teda víme, ale jestli je možné, že by tam byly dva plody - a ukázal mi, co vidí. Tak tam jsem dvě miminka viděla i já. Pro jistotu mě poslal za gynekologem, co spadal pod jejich kliniku, aby mě zbytečně neplašil. No a na gynekologii mi to potvrdili. Byla jsem těhotná s jednovaječnými dvojčátky. Jedna placenta a jeden amnionový vak (mono-mono).
Když jsem to zavolala manželovi, jeho odpověď byla lehce hysterická: „Nene, zakazuju“. Já to teda upřímně taky obrečela a radostí to zrovna nebylo. Prostě dokonalý šok. V rodině nikdy žádná dvojčátka nebyla.
Když jsem přišla domů, začala jsem zjišťovat, kde se stala chyba. Proč zrovna mě potkalo tohle nadělení a co nás vlastně čeká. Potrat nebo redukce nepřipadaly v potaz ani omylem (natož adopce). Ale jedno bylo jisté - sterilizace po porodu.
Okamžitě jsem se objednala ke svému ošetřujícímu lékaři a řekla mu, co se stalo. Odmítal tomu uvěřit a druhý den mě k sobě objednal. A tam jsem zjistila, proč na dvojčátka nepřišel. Jeho ultrazvuk byl z doby kamenné. Druhé miminko hledal dobře půl hodiny. Poprosila jsem ho o doporučenku do nemocnice, aby mě pro jistotu hlídali oni. Že je to možné, jsem si už potvrdila telefonicky předem v Podolí. S panem doktorem jsem se definitivně rozloučila.
Ještě ten samý den jsem si tam i zajela a objednala se na odběry a první screening ve 12. týdnu. Dvojčátka zkontrolovali a nakonec se ukázalo že sice jednoplacentální, ale každý se svým vakem (MOBI). Docela se mi ulevilo. Přece jen to byla ta méně riziková varianta.
Všechno probíhalo bez komplikací. Klasické nevolnosti, žádná bolest. Kontroly co 14 dní, vývoj bezproblémový. Až byl čas na druhý screening ve 21. týdnu a tam se to pokazilo. Sice nebyla ještě splněna kritéria pro TTTS a TAPS, ale už jsem měla naplánovanou kontrolu za týden, ideální stav byl narušen.
O týden později už byl diagnostikován TAPS (twin anemia-polycythemia sequence). Jedná se o stav, kdy jedno miminko posílá své červené krvinky druhému. Tím se stává anemickým, hůře prospívá a druhé má krev přehuštěnou a hrozí poškození. Až smrt. Z kontroly jednou za týden se stala kontrola častější až v 23+4 hospitalizace. Miminko „A“ až 13 cm (polyhydramnion) a miminko „B“ minimálně 3,5 cm plodové vody.
Od tohoto momentu se jednalo každý den o tom, jestli už nastal čas na operaci placentálních spojek (fetoskopie). Byla jsem poučena o možném riziku tohoto zákroku, mezi které patří úmrtí jednoho až obou plodů či předčasný porod. U předčasného porodu pak šance na přežití kolem 20 % s vysokým rizikem mentálního a tělesného postižení. V případě komplikací při zákroku pak ještě bylo možné zvolit porod nebo cílené usmrcení jednoho z plodů, které by pak zachránilo život druhého miminka, které by se donosilo až do konce gravidity.
Sofiina volba hadr.
V pátek (24+1) ráno to přišlo. Operace ještě ten den. Dvojčátka začala i s transportem živin (TTTS, twin to twin syndrom). Po konzultaci s pediatrem a manželem jsem se rozhodla pro záchranu života alespoň jednoho miminka.
Po dvou hodinách na operačním sále bylo hotovo. Přerušily se dvě velké spojovací cévy. Miminka zatím obě v pořádku, ale to větší označované jako miminko „A“, na nich bylo možná závislé. Pro nepřehlednost terénu nebyla jistota výsledku. V případě, že by to nezvládlo, však bylo učiněno opatření a „B“ by nebylo ohroženo na životě. Odčerpáno 2-2,5 litru plodové vody od „A“.
Začala doba ještě horšího čekání a strachu. Zvládnou to a přežijí? Každý den ultrazvuk. Hospitalizace pokračuje.
Ve 25. týdnu vymizel u „A“ ductus venosus. Co to znamenalo? Doktoři mohli jen hádat, situace nestandartní. Při 3D zobrazení nalezen náhradní tok, miminko dál žije a prosperuje.
Pak 26. týden dvojnásobné zvětšení pupečníku - opět u „Ačka“. O pár dní později v pupečníku nalezeny cysty.
Kontrola mozků dvojčátek na magnetické rezonanci v pořádku. Genetika také bez patologických projevů. Tak aspoň nějaké dobré zprávy. Od pátku 1.8. mi začali točit pro jistotu monitory (naordinované každý den kvůli „A“, jak mu chyběl ductus, tak jestli mu jede srdíčko v pořádku).
V neděli jsem začala mít ráno blbej pocit, že nejsem v tý klasický pohodě co jindy. Byla jsem doma na víkendové propustce, tak jsem si říkala - uvidíme, co v Podolí. Vrátila jsem se na večer tam, posadili mě na monitor, kontrakce po 15 minutách. Vyfasovala jsem Magnosolv a šla spát.
V pondělí další monitor, tam byly kontrakce po 20 minutách, pak už jsem je měla po 10. Dostala jsem odpoledne další Magnosolv, večer pak kontrola hrdla - to bylo o 7 mm kratší, takže Gynipral.
V úterý kontrola na ultrazvuku, hrdlo 14 mm drželo. No monitor pak odpoledne ukázal kontrakce už po 6, znovu gynipral - tak se to prodloužilo na 20minutové intervaly a stále se zkracovaly a bolely víc a víc. V půl deváté večer zavolali doktorku. To už jsem byla otevřená na prst, píchli mi znovu kortikoidy (ty první jsem měla ve 24. tt) a že mě přesunou pro jistotu na sál. Ve 21 hodin jsem už měla kontrakce po 4. O půl hodiny později kontrola prokázala otevření na 5. Panika, aby mi nerupla voda, a rychlík na akutního císaře.
O půlnoci jsem se probudila na JIP. Sestřička mi nebyla schopna nic říct. Ráno v 7 jsem se dozvěděla, že se narodily dvě živé děti zhruba o váze 1200 g.
Po osmé hodině ráno přesun z JIP na šestinedělí. Když už jsem odjížděla, potkali jsme mezi dveřma mého porodníka, ošetřujícího lékaře a pediatra a dozvěděla jsem se, co se stalo.
Vojta 1205 g (A). Štěpán 1250 g (B). Narození 29+5, 5.8.2014, 21:58. Délka neznámá.
Porod nebylo možné zastavit, jelikož Vojta potřeboval na svět. Vzhledem k TAPS se mu v těle vytvořily sraženiny. Jedna mu ucpala ductus a další dvě mu ucpaly artérie na obou lýtkách. Tyto tromby pak zavinily odumření tkáně. Vzniklá nekróza pak vedla ke spuštění předčasného porodu. Obě nožičky je nutné amputovat. Štěpán byl v pořádku.
Můj největší dík a vděk patří doktorům, kteří se o nás celou dobu perfektně starali a i mě odoperovali. Nebýt jich, nebylo by ani kluků. Doc. MUDr. Ladislav Krofta, CSc., MUDr. Jiří Vojtěch, MUDr. Lubomír Hašlík a sestřičky na oddělení rizikového těhotenství P3. Děkuji.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1189
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 703
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1230
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 314
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19139
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2755
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2476
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1658
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Stalo se nam neco podobneho, silnejsi dvojce neprezilo…mely spolecny obeh. Rozumim tomu spravne, ze jednomu dvojcatku amputovali nozicky? Jak to zvladate?