Naše dvojité překvapení
- Porod
- Sucu
- 18.08.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O těhotenství a porodu jednovaječných monobi (MOBI) dvojčátek s TAPS a TTTS.
první fotka dvojčátek
Vojta
- 1
Štěpán
- 1
Když se blížily Vánoce, přemýšlela jsem, co pořídit naší příšerce. Napadlo mě králíčka. Malý zakrslý cosi, s čím by se mohl mazlit, a tak aby doma nebyl tak osamělý. To mi manžel zatrhl (a taky mám alergii na seno). Sourozence jsem nechtěla - jednak těhotenství je období pekelné… a jedináček má své plusy.
Nakonec, když už všude okolo mě začalo být až moc těhotných a novorozenců, přepadla i mě hormonální horečka a začala jsem přemýšlet nad tím druhým potomkem.
Probrala jsem to s manželem a po delší diskuzi jsme do toho teda šli.
Do dvou měsíců se zadařilo. Když jsem měla potvrzenou graviditu od lékaře, ještě jednou jsme si sedli a probrali, jestli je to opravdu to, co si přejeme. Předchozí těhotenství jsem od 8. týdne strávila na neschopence po samovolném potratu a 4 měsíce jsem musela ležet. A ano, miminko bylo plánované a chtěné, zvládneme se o něj postarat.
Všechno probíhalo, jak má. První ultrazvuky byly sice zvláštní a v podstatě jsem na nich nepoznala ani fazolku, ale podle pana doktora vše bylo v pořádku.
V desátém týdnu jsem šla na kontrolu na gastroenterologii. Při kontrole močového měchýře se na mě pan doktor obrátil s tím, že o těhotenství teda víme, ale jestli je možné, že by tam byly dva plody - a ukázal mi, co vidí. Tak tam jsem dvě miminka viděla i já. Pro jistotu mě poslal za gynekologem, co spadal pod jejich kliniku, aby mě zbytečně neplašil. No a na gynekologii mi to potvrdili. Byla jsem těhotná s jednovaječnými dvojčátky. Jedna placenta a jeden amnionový vak (mono-mono).
Když jsem to zavolala manželovi, jeho odpověď byla lehce hysterická: „Nene, zakazuju“. Já to teda upřímně taky obrečela a radostí to zrovna nebylo. Prostě dokonalý šok. V rodině nikdy žádná dvojčátka nebyla.
Když jsem přišla domů, začala jsem zjišťovat, kde se stala chyba. Proč zrovna mě potkalo tohle nadělení a co nás vlastně čeká. Potrat nebo redukce nepřipadaly v potaz ani omylem (natož adopce). Ale jedno bylo jisté - sterilizace po porodu.
Okamžitě jsem se objednala ke svému ošetřujícímu lékaři a řekla mu, co se stalo. Odmítal tomu uvěřit a druhý den mě k sobě objednal. A tam jsem zjistila, proč na dvojčátka nepřišel. Jeho ultrazvuk byl z doby kamenné. Druhé miminko hledal dobře půl hodiny. Poprosila jsem ho o doporučenku do nemocnice, aby mě pro jistotu hlídali oni. Že je to možné, jsem si už potvrdila telefonicky předem v Podolí. S panem doktorem jsem se definitivně rozloučila.
Ještě ten samý den jsem si tam i zajela a objednala se na odběry a první screening ve 12. týdnu. Dvojčátka zkontrolovali a nakonec se ukázalo že sice jednoplacentální, ale každý se svým vakem (MOBI). Docela se mi ulevilo. Přece jen to byla ta méně riziková varianta.
Všechno probíhalo bez komplikací. Klasické nevolnosti, žádná bolest. Kontroly co 14 dní, vývoj bezproblémový. Až byl čas na druhý screening ve 21. týdnu a tam se to pokazilo. Sice nebyla ještě splněna kritéria pro TTTS a TAPS, ale už jsem měla naplánovanou kontrolu za týden, ideální stav byl narušen.
O týden později už byl diagnostikován TAPS (twin anemia-polycythemia sequence). Jedná se o stav, kdy jedno miminko posílá své červené krvinky druhému. Tím se stává anemickým, hůře prospívá a druhé má krev přehuštěnou a hrozí poškození. Až smrt. Z kontroly jednou za týden se stala kontrola častější až v 23+4 hospitalizace. Miminko „A“ až 13 cm (polyhydramnion) a miminko „B“ minimálně 3,5 cm plodové vody.
Od tohoto momentu se jednalo každý den o tom, jestli už nastal čas na operaci placentálních spojek (fetoskopie). Byla jsem poučena o možném riziku tohoto zákroku, mezi které patří úmrtí jednoho až obou plodů či předčasný porod. U předčasného porodu pak šance na přežití kolem 20 % s vysokým rizikem mentálního a tělesného postižení. V případě komplikací při zákroku pak ještě bylo možné zvolit porod nebo cílené usmrcení jednoho z plodů, které by pak zachránilo život druhého miminka, které by se donosilo až do konce gravidity.
Sofiina volba hadr.
V pátek (24+1) ráno to přišlo. Operace ještě ten den. Dvojčátka začala i s transportem živin (TTTS, twin to twin syndrom). Po konzultaci s pediatrem a manželem jsem se rozhodla pro záchranu života alespoň jednoho miminka.
Po dvou hodinách na operačním sále bylo hotovo. Přerušily se dvě velké spojovací cévy. Miminka zatím obě v pořádku, ale to větší označované jako miminko „A“, na nich bylo možná závislé. Pro nepřehlednost terénu nebyla jistota výsledku. V případě, že by to nezvládlo, však bylo učiněno opatření a „B“ by nebylo ohroženo na životě. Odčerpáno 2-2,5 litru plodové vody od „A“.
Začala doba ještě horšího čekání a strachu. Zvládnou to a přežijí? Každý den ultrazvuk. Hospitalizace pokračuje.
Ve 25. týdnu vymizel u „A“ ductus venosus. Co to znamenalo? Doktoři mohli jen hádat, situace nestandartní. Při 3D zobrazení nalezen náhradní tok, miminko dál žije a prosperuje.
Pak 26. týden dvojnásobné zvětšení pupečníku - opět u „Ačka“. O pár dní později v pupečníku nalezeny cysty.
Kontrola mozků dvojčátek na magnetické rezonanci v pořádku. Genetika také bez patologických projevů. Tak aspoň nějaké dobré zprávy. Od pátku 1.8. mi začali točit pro jistotu monitory (naordinované každý den kvůli „A“, jak mu chyběl ductus, tak jestli mu jede srdíčko v pořádku).
V neděli jsem začala mít ráno blbej pocit, že nejsem v tý klasický pohodě co jindy. Byla jsem doma na víkendové propustce, tak jsem si říkala - uvidíme, co v Podolí. Vrátila jsem se na večer tam, posadili mě na monitor, kontrakce po 15 minutách. Vyfasovala jsem Magnosolv a šla spát.
V pondělí další monitor, tam byly kontrakce po 20 minutách, pak už jsem je měla po 10. Dostala jsem odpoledne další Magnosolv, večer pak kontrola hrdla - to bylo o 7 mm kratší, takže Gynipral.
V úterý kontrola na ultrazvuku, hrdlo 14 mm drželo. No monitor pak odpoledne ukázal kontrakce už po 6, znovu gynipral - tak se to prodloužilo na 20minutové intervaly a stále se zkracovaly a bolely víc a víc. V půl deváté večer zavolali doktorku. To už jsem byla otevřená na prst, píchli mi znovu kortikoidy (ty první jsem měla ve 24. tt) a že mě přesunou pro jistotu na sál. Ve 21 hodin jsem už měla kontrakce po 4. O půl hodiny později kontrola prokázala otevření na 5. Panika, aby mi nerupla voda, a rychlík na akutního císaře.
O půlnoci jsem se probudila na JIP. Sestřička mi nebyla schopna nic říct. Ráno v 7 jsem se dozvěděla, že se narodily dvě živé děti zhruba o váze 1200 g.
Po osmé hodině ráno přesun z JIP na šestinedělí. Když už jsem odjížděla, potkali jsme mezi dveřma mého porodníka, ošetřujícího lékaře a pediatra a dozvěděla jsem se, co se stalo.
Vojta 1205 g (A). Štěpán 1250 g (B). Narození 29+5, 5.8.2014, 21:58. Délka neznámá.
Porod nebylo možné zastavit, jelikož Vojta potřeboval na svět. Vzhledem k TAPS se mu v těle vytvořily sraženiny. Jedna mu ucpala ductus a další dvě mu ucpaly artérie na obou lýtkách. Tyto tromby pak zavinily odumření tkáně. Vzniklá nekróza pak vedla ke spuštění předčasného porodu. Obě nožičky je nutné amputovat. Štěpán byl v pořádku.
Můj největší dík a vděk patří doktorům, kteří se o nás celou dobu perfektně starali a i mě odoperovali. Nebýt jich, nebylo by ani kluků. Doc. MUDr. Ladislav Krofta, CSc., MUDr. Jiří Vojtěch, MUDr. Lubomír Hašlík a sestřičky na oddělení rizikového těhotenství P3. Děkuji.
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 2946
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3115
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 2758
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 3498
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 736
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1889
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 3125
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1445
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1731
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2642
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Stalo se nam neco podobneho, silnejsi dvojce neprezilo…mely spolecny obeh. Rozumim tomu spravne, ze jednomu dvojcatku amputovali nozicky? Jak to zvladate?