Naše malinké drobátko
- Porod
- hmvpapir
- 14.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sice je to už delší doba, ale konečně jsem sepsala můj příběh, zážitek z toho dne D. Z nejkrásnějšího dne v mém životě, kdy se narodila naše dcera Viktorka. V srpnu 2010 jsme se s manželem domluvili (tehdy ještě přítelem), že budeme pracovat na miminku.
První minuty nového života
- 2
Byla fakt drobounká...
- 2
Odjezd z porodnice, všechno jí bylo velký :-)
Mezitím mě ještě v prosinci stihl požádat o ruku, v prosinci. Nepředstavujte si u toho žádnou romantiku, na to ani jeden nejsme. Prostě to na mě vybalil u piva v hospodě 
No a 20. 1. 2011 jsem měla dostat menstruaci, ale nedostala, tak jsem si udělala těhotenský test, jenže byl negativní. Vyhodila jsem ho. Říkala jsem si, že to budu mít jenom opožděné.
O pár dní později jsem měla takové zvláštní tušení. Ani jsem nepřemýšlela a vyhrabala jsem ten těhotenský test a ejhle ta druhá čárka tam byla. Sice slabá, ale byla tam. Nedalo mi to, běžela jsem do lékárny pro další test. A ten byl opět pozitivní. Bylo to 25. 1. Sebrala jsem testy a jela jsem za manželem. Nedalo mi to a musela jsem mu to hned říci. Nemohl tomu uvěřit, myslel si, že si dělám srandu. Zkoumal ty testy, zda jsou opravdu pozitivní Ale nakonec byl šťastný, i když trošku vyplašený. Nečekal, že to přijde tak rychle. Tak to ani já.
A jestli jsem měla ranní nevolnosti? Ze začátku vůbec, pak po pár týdnech jen maličko, musela jsem ráno vždycky rychle něco málo sníst. Občas, když něco žaludek nechtěl, i přes den, šlo to hned ven, ale to jistě skoro každá mamina poznala 
Spíš mě trápilo pálení žáhy a to po celou dobu těhotenství.
Celý první trimestr a kousek druhého jsem chodila ještě do práce, zakrývala jsem bříško, jak to jen šlo. A pak to šlo těžko, protože uniforma není roztažitelná A vzhledem k tomu, že byla ta práce pro mě riziková, dohodli jsme se zaměstnavatelem, že půjdu na neschopenku. Tak mi gynekoložka vyhověla. Naposledy jsem byla v práci z 8. na 9. 5. 2011.
A to je také sranda. Původně jsem z Liberce, takže tam mám všechny doktory, tím pádem i gynekoložku. A bydlíme v Praze, takže jsem byla líná a dojížděla jsem celé těhotenství až do porodu autobusem. No, aspoň jsem se nenudila Navíc v Liberci mám rodinu a přátele, takže jsem měla důvod tam alespoň jezdit i v tomhle stavu.
První ultrazvuk byl 22. 3. 2011 (13. tt), bylo to něco nádherného. Manžel se málem rozplakal a i mně ta slza ukápla. Je to něco nového a zázračného. To se ani nedá slovy popsat. Ten den jsem i dostala Těhotenskou průkazku, ve které jsem měla to naše maličké vyfocené. Nemohla jsem se vynadívat. A doktorka nám stanovila termín na 3. 10. 2011.
No, čas plynul, všechny testy byly v pořádku, bříško mi rostlo, nakupovali jsme věcičky, kočárek apod. A postupně jsme i zařizovali tu naší svatbu. Takže jsem měla o zábavu postaráno. Chtěli jsme, aby se to malé narodilo do úplné rodiny.
Hrozně jsem se těšila, až ucítím poprvé pohyby toho našeho prcka. A bylo to zrovna v pátek 13. 5. takže pro mě to byl šťastný den
25. 5. jsme byli na druhém ultrazvuku. Teeeda, ta nám vyrostla. Ano, ta – holčička. Tušila jsem to. Manžel si holčičku moc přál. A vypadalo to, že je i zdravá a fit. Manžel byl tak nadšený, že si musel odnést spoustu fotek a video
7. 6. jsem šla na test na cukrovku. Ta glukóza je teda pěkný hnus. Naštěstí jsem cukrovku neměla.
15. 6. jsem poprvé uslyšela i srdíčko. Krásné, jen to mohlo být častěji
A poslední třetí ultrazvuk byl 25. 7., tam už tedy byla obr, byla vidět jenom hlavička, která už měla být bohužel dávno být dole. Jenže malá byla ve špatné poloze. Byla vodorovně, a když se pootočila, tak byla šikmo s hlavičkou nahoře. Začala jsem se bát, že bych šla na císařský řez. Chtěla jsem rodit přirozeně, spontánně. Tak mi doktorka řekla, že mi udělá ultrazvuk ještě později.
No a přišla ta očekávaná svatba. Teda, řeknu vám, je těžké sehnat svatební šaty pro těhotnou a ještě k tomu na léto, a aby nebyly extra drahé. Naštěstí jsem sehnala, ale musely se přece jenom upravit, a nebyly vůbec určené pro těhule. Maminka mi hodně pomohla. 5. 8. 2011 jsme se tedy vzali. Byla to bezvadná svatba. Prostá, ale přitom velká a veselá. Já byla ve 32. tt, takže pupek jako hrom a prsa ještě horší
Ve 36. tt mi doktorka dělala ještě ten poslední ultrazvuk, kvůli té poloze, naštěstí se nám naše holčička otočila, tak jak měla.
16. 9. jsem šla poprvé na natáčení ozev, a to už bylo v porodnici. Prý jsme byly ukázkové. Na další „natáčky“ jsem měla jít za týden.
Doma jsem ještě o víkendu barvila a stavěla postýlku. Radši s předstihem, protože v úterý 20. 9. jsem měla jet do Liberce na kontrolu k doktorce a rovnou bych tam už u mé sestry před termínem porodu zůstala. V pondělí jsem dala postýlku na místo, pověsila nebesa, povlékla. Sbalila jsem si věci do Liberce a do porodnice. A šla jsem v klidu spát.
Tak k doktorce už jsem se nedostala, protože den D byl týž den. Zhruba ve 3 ráno jsem se probudila s mírnými bolestmi. Myslela jsem si, že to jsou poslíčky, protože jsem je mívala docela často. Radši jsem si ale měřila čas a bylo to po 3 minutách, to mi přišlo divné. Šla jsem do sprchy, jestli to nezabere, tak je to ono. Voda mi nepomohla, ty bolesti ještě zintenzivněly. Tak je to ono. Ještě jsem chvilku odolávala, že to je jen planý poplach, tak jsem manžela ještě nebudila. Pak už to bylo horší, tak jsem ho v cca 4:30 vzbudila, že jedeme do porodnice. Zase si myslel, že si dělám srandu, protože to bylo v době, kdy měl vstávat do práce. V klidu si šel dát na záchod cigáro, ale když mě viděl, jak se svíjím, tak ho ty srandičky přešly.
Sbalili jsme svých pár švestek, nasedli do auta a frčeli do liberecké porodnice. Tam jsme dorazili kolem 6. hodiny a šla jsem rovnou na monitor. Byla jsem otevřena zatím jen na 3 prsty. Papíry jsme už připravené odevzdali, takže žádné zdržování nebylo. Manžel byl celou dobu se mnou. Výhoda liberecké porodnice je v tom, že mají porodní pokoje, takže celou dobu jsme byli tam, nikam jsme necestovali. A proč jsem nerodila v Praze? Po továrně na děti jsem fakt netoužila, navíc to v Liberci znám a mám tam celou rodinu, mamka dokonce dělá v nemocnici, což je v určitých situacích výhoda.
Musela jsem chodit, ležet se fakt nedalo, takže monitorování bylo šílené. V pokoji byla vana, provaz, míč atd. Mně hodně pomohla vana, díky ní nebyly kontrakce tak hrozné, a celkem se to celé urychlovalo. Když mi šly bolesti do zad, manžel mi je sprchoval, to taky pomohlo jako blázen. Při další kontrole mi udělali klystýr. Moc jsem se zatím ještě neotvírala. Pak mi propíchli plodovou vodu, a to šlo najednou rychle. Poté mi ani ta vana nepomáhala, už jsem si ulevovala mírným hekáním.
Následovala další kontrola, jestli jsem byla otevřená na 5 cm, už si moc nepamatuji. Chtěla jsem předtím něco na bolest, tak mi něco píchli do zadku, ale vůbec to nepomohlo. Kontrakce byly čím dál tím horší a delší. Chtěla jsem epidural, ale zrovna to nešlo, protože anesteziolog byl u císaře a že prý už asi stejně bude pozdě. Už mě to nutilo tlačit, ale jen při kontrakcích, tak si mě zkontrolovali a byla jsem na 8 cm, to nečekali. Pak na 9,5 cm, a to mně to nutilo tlačit i mimo kontrakce. Aby se to uspíšilo, řekli mi, ať se otočím na bok a vydržím 5 kontrakcí.
Snažila jsem se správně dýchat, abych netlačila, ale moc to nešlo. A opravdu proběhlo těch 5 kontrakcí a já jsem už konečně mohla tlačit. Ani jsem už nepoznala co je kontrakce a co ne, splývalo mi to , tak jsem tlačila, když mi řekli. Nohy jsem si držela a zatlačila jsem, jak nejvíc to šlo. Teda upřímně, vůbec to nebolelo, ba naopak, bylo to příjemné, takové osvobozující. A na 3 zatlačení byl ten náš malý uzlíček venku. Nebyla jsem nastřihnutá ani potrhaná. Doktorka mě pochválila a dala mi 1*. Na prvorodičku perfektní a výborná elasticita
Dali jsme jí jméno Viktorka. Narodila se ve 38+2tt 20. 9. 2011 přesně v 10:00 hodin. Byla celá fialová , drobounká a maličká: 2550 g a 46 cm. Není divu při mé výšce 157 cm. Ale byla překrásná. Byla prostě naše.
Na chvíli ji odnesli umýt a vyšetřit a hned mi ji dali do ruky, vůbec jsem nemohla zaostřit, jak jsem byla unavená a vyčerpaná, ale stálo to za to. A Apgar skoré měla plný počet
Byl to nekrásnější den v mém životě. A dodnes na něj ráda vzpomínám. Porod jsem zvládla, asi proto, že jsem se ho vůbec nebála. Prostě to k tomu patří. Je to přirozené, a když to zvládly všechny přede mnou, tak proč bych to nezvládla já? Já jsem se ke konci těhotenství na porod dokonce i těšila, že to břicho bude konečně dole
Chtěla jsem tímto jenom budoucím maminkám sdělit, že se vůbec není čeho bát. Že porod nemusí být sice procházka růžovou zahradou, ale nemusí být také vůbec těžký a nijak stresující. Vše se dá zvládnout, hlavně to chce čistou hlavu a rozum. A pamatujte: čím víc to bolí, tím blíž jste miminku. A pak na sebe můžete být pyšné, že jste to zvládly.
Přečtěte si také
Kvůli Love Islandu 2026 jsem se pohádal se ženou. Pak mi ukázala můj telefon
- Anonymní
- 03.11.26
- 134
„Aspoň před návštěvou to nemusíš přiznávat,“ řekl jsem ženě, když se kamarádka zeptala, komu letos fandí v Love Islandu. U stolu se přestalo mluvit. Žena položila vidličku a zeptala se, jestli se...
Táta mi poslal článek o návratu po 28 letech. Pak chtěl klíče od mého bytu
- Anonymní
- 03.11.26
- 146
Táta mi poslal článek o Britovi, který se po osmadvaceti letech cesty vrátil domů, a pod něj napsal „Vidíš, nikdy není pozdě.“ Za dvě minuty následovala otázka, jestli máme pořád volný pokoj. Bylo...
Platil jsem doma všechno. Manželka si šetřila a její kamarádky mi zatleskaly
- Anonymní
- 03.11.26
- 189
„Moje výplata je moje, jeho je naše,“ řekla moje žena u našeho jídelního stolu a její tři kamarádky se rozesmály. Jedna dokonce zvedla skleničku a připila jí na to. Já právě přinášel z kuchyně...
Porodila jsem bez partnera. Kolega mě odsoudil a pak mě požádal o laskavost
- Anonymní
- 03.11.26
- 166
„Tak hlavně, že tvoje dítě zaplatíme všichni,“ prohlásil Roman přes půl kanceláře, když jsem přinesla zákusky a oznámila, že jsem těhotná. Dva kolegové se zasmáli. Já držela krabici s větrníky a...
Syn doma počítá bez chyby, ve škole má čtyřky. Tohle už není normální!
- Anonymní
- 03.11.26
- 120
Nikdy jsem si nemyslela, že mě pár známek z matematiky dokáže tolik rozhodit. Synovi to doma jde, úkoly zvládá a ještě nedávno jsem si myslela, že učivo celkem dobře chápe. Jenže ve škole se mu...
Chtěla jsem výživné na dvě děti. Ex mě veřejně ponížil, pak se ozvala jeho máma
- Anonymní
- 02.11.26
- 4712
„Některým ženským nestačí rozvod, potřebují chlapa ještě finančně zlikvidovat,“ napsal můj bývalý na Facebook a přidal smějícího se smajlíka. Pod příspěvkem měl naši společnou fotku z dovolené, na...
Za manžela jsem zaplatila 180 tisíc. V Kauflandu jsem zjistila, že nejsem první
- Anonymní
- 02.11.26
- 12060
„Tobě už ty peníze vrátil?“ zeptala se mě manželova bývalá, když jsem v Kauflandu lovila ze spodního regálu poslední krabici mléka v akci. Neviděly jsme se snad šest let. A místo pozdravu tohle....
Platím chůvu a přípravku. Podle manžela zbytečně utrácím a dětem se nevěnuji
- Anonymní
- 02.11.26
- 1600
Když jsem manželovi oznámila, že jsem synovi zaplatila doučování na přijímačky a zároveň objednala chůvu, prohlásil, že jsem se snad zbláznila.
První cvičný test nám pokazil celý víkend. A vlastně za to můžu já
- Anonymní
- 02.11.26
- 956
V pátek jsem synovi vytiskla první test z matematiky k přijímačkám. Je v devítce, máme konec října a já si říkala, že bychom mohli pomalu zjistit, co mu jde a co bude potřeba procvičit. Žádné velké...
Koupila jsem si mycí vysavač a manžel šílel. Jeho stroj za 50 tisíc je v pohodě?
- Anonymní
- 02.11.26
- 1623
Když jsem si po dlouhém přemýšlení pořídila moderní mycí vysavač na podlahu za deset tisíc, manžel mi doma udělal takové peklo, že jsem litovala den, kdy jsem ho rozbalila. Co prý blbnu, proč...
i v plenkách.
Naše holčička se také narodila donošená a droboučká: 2550g a 46cm ,Apgar skore plný počet. 
Taky jsem rodila v Liberci 
, gratuluji k holčičce Viktorce. 
hodně štěstí a zdraví do života 
