Naše malinké drobátko

Sice je to už delší doba, ale konečně jsem sepsala můj příběh, zážitek z toho dne D. Z nejkrásnějšího dne v mém životě, kdy se narodila naše dcera Viktorka. V srpnu 2010 jsme se s manželem domluvili (tehdy ještě přítelem), že budeme pracovat na miminku.

20092011077.jpg 20092011077.jpg
20092011077.jpg

První minuty nového života

  • 2
P1000326.JPG
P1000347.JPG

Byla fakt drobounká...

  • 2
P1000348.JPG
250920111603.jpg

Odjezd z porodnice, všechno jí bylo velký :-)

Mezitím mě ještě v prosinci stihl požádat o ruku, v prosinci. Nepředstavujte si u toho žádnou romantiku, na to ani jeden nejsme. Prostě to na mě vybalil u piva v hospodě :-D No a 20. 1. 2011 jsem měla dostat menstruaci, ale nedostala, tak jsem si udělala těhotenský test, jenže byl negativní. Vyhodila jsem ho. Říkala jsem si, že to budu mít jenom opožděné.

O pár dní později jsem měla takové zvláštní tušení. Ani jsem nepřemýšlela a vyhrabala jsem ten těhotenský test a ejhle ta druhá čárka tam byla. Sice slabá, ale byla tam. Nedalo mi to, běžela jsem do lékárny pro další test. A ten byl opět pozitivní. Bylo to 25. 1. Sebrala jsem testy a jela jsem za manželem. Nedalo mi to a musela jsem mu to hned říci. Nemohl tomu uvěřit, myslel si, že si dělám srandu. Zkoumal ty testy, zda jsou opravdu pozitivní :-D Ale nakonec byl šťastný, i když trošku vyplašený. Nečekal, že to přijde tak rychle. Tak to ani já.

A jestli jsem měla ranní nevolnosti? Ze začátku vůbec, pak po pár týdnech jen maličko, musela jsem ráno vždycky rychle něco málo sníst. Občas, když něco žaludek nechtěl, i přes den, šlo to hned ven, ale to jistě skoro každá mamina poznala :-) Spíš mě trápilo pálení žáhy a to po celou dobu těhotenství.

Celý první trimestr a kousek druhého jsem chodila ještě do práce, zakrývala jsem bříško, jak to jen šlo. A pak to šlo těžko, protože uniforma není roztažitelná :-) A vzhledem k tomu, že byla ta práce pro mě riziková, dohodli jsme se zaměstnavatelem, že půjdu na neschopenku. Tak mi gynekoložka vyhověla. Naposledy jsem byla v práci z 8. na 9. 5. 2011.

A to je také sranda. Původně jsem z Liberce, takže tam mám všechny doktory, tím pádem i gynekoložku. A bydlíme v Praze, takže jsem byla líná a dojížděla jsem celé těhotenství až do porodu autobusem. No, aspoň jsem se nenudila :-D Navíc v Liberci mám rodinu a přátele, takže jsem měla důvod tam alespoň jezdit i v tomhle stavu.

První ultrazvuk byl 22. 3. 2011 (13. tt), bylo to něco nádherného. Manžel se málem rozplakal a i mně ta slza ukápla. Je to něco nového a zázračného. To se ani nedá slovy popsat. Ten den jsem i dostala Těhotenskou průkazku, ve které jsem měla to naše maličké vyfocené. Nemohla jsem se vynadívat. A doktorka nám stanovila termín na 3. 10. 2011.

No, čas plynul, všechny testy byly v pořádku, bříško mi rostlo, nakupovali jsme věcičky, kočárek apod. A postupně jsme i zařizovali tu naší svatbu. Takže jsem měla o zábavu postaráno. Chtěli jsme, aby se to malé narodilo do úplné rodiny.

Hrozně jsem se těšila, až ucítím poprvé pohyby toho našeho prcka. A bylo to zrovna v pátek 13. 5. takže pro mě to byl šťastný den :-)

25. 5. jsme byli na druhém ultrazvuku. Teeeda, ta nám vyrostla. Ano, ta – holčička. Tušila jsem to. Manžel si holčičku moc přál. A vypadalo to, že je i zdravá a fit. Manžel byl tak nadšený, že si musel odnést spoustu fotek a video :-)

7. 6. jsem šla na test na cukrovku. Ta glukóza je teda pěkný hnus. Naštěstí jsem cukrovku neměla.

15. 6. jsem poprvé uslyšela i srdíčko. Krásné, jen to mohlo být častěji :-)

A poslední třetí ultrazvuk byl 25. 7., tam už tedy byla obr, byla vidět jenom hlavička, která už měla být bohužel dávno být dole. Jenže malá byla ve špatné poloze. Byla vodorovně, a když se pootočila, tak byla šikmo s hlavičkou nahoře. Začala jsem se bát, že bych šla na císařský řez. Chtěla jsem rodit přirozeně, spontánně. Tak mi doktorka řekla, že mi udělá ultrazvuk ještě později.

No a přišla ta očekávaná svatba. Teda, řeknu vám, je těžké sehnat svatební šaty pro těhotnou a ještě k tomu na léto, a aby nebyly extra drahé. Naštěstí jsem sehnala, ale musely se přece jenom upravit, a nebyly vůbec určené pro těhule. Maminka mi hodně pomohla. 5. 8. 2011 jsme se tedy vzali. Byla to bezvadná svatba. Prostá, ale přitom velká a veselá. Já byla ve 32. tt, takže pupek jako hrom a prsa ještě horší :-D

Ve 36. tt mi doktorka dělala ještě ten poslední ultrazvuk, kvůli té poloze, naštěstí se nám naše holčička otočila, tak jak měla.

16. 9. jsem šla poprvé na natáčení ozev, a to už bylo v porodnici. Prý jsme byly ukázkové. :-) Na další „natáčky“ jsem měla jít za týden.

Doma jsem ještě o víkendu barvila a stavěla postýlku. Radši s předstihem, protože v úterý 20. 9. jsem měla jet do Liberce na kontrolu k doktorce a rovnou bych tam už u mé sestry před termínem porodu zůstala. V pondělí jsem dala postýlku na místo, pověsila nebesa, povlékla. Sbalila jsem si věci do Liberce a do porodnice. A šla jsem v klidu spát.
Tak k doktorce už jsem se nedostala, protože den D byl týž den. Zhruba ve 3 ráno jsem se probudila s mírnými bolestmi. Myslela jsem si, že to jsou poslíčky, protože jsem je mívala docela často. Radši jsem si ale měřila čas a bylo to po 3 minutách, to mi přišlo divné. Šla jsem do sprchy, jestli to nezabere, tak je to ono. Voda mi nepomohla, ty bolesti ještě zintenzivněly. Tak je to ono. Ještě jsem chvilku odolávala, že to je jen planý poplach, tak jsem manžela ještě nebudila. Pak už to bylo horší, tak jsem ho v cca 4:30 vzbudila, že jedeme do porodnice. Zase si myslel, že si dělám srandu, protože to bylo v době, kdy měl vstávat do práce. V klidu si šel dát na záchod cigáro, ale když mě viděl, jak se svíjím, tak ho ty srandičky přešly.

Sbalili jsme svých pár švestek, nasedli do auta a frčeli do liberecké porodnice. Tam jsme dorazili kolem 6. hodiny a šla jsem rovnou na monitor. Byla jsem otevřena zatím jen na 3 prsty. Papíry jsme už připravené odevzdali, takže žádné zdržování nebylo. Manžel byl celou dobu se mnou. Výhoda liberecké porodnice je v tom, že mají porodní pokoje, takže celou dobu jsme byli tam, nikam jsme necestovali. A proč jsem nerodila v Praze? Po továrně na děti jsem fakt netoužila, navíc to v Liberci znám a mám tam celou rodinu, mamka dokonce dělá v nemocnici, což je v určitých situacích výhoda.

Musela jsem chodit, ležet se fakt nedalo, takže monitorování bylo šílené. V pokoji byla vana, provaz, míč atd. Mně hodně pomohla vana, díky ní nebyly kontrakce tak hrozné, a celkem se to celé urychlovalo. Když mi šly bolesti do zad, manžel mi je sprchoval, to taky pomohlo jako blázen. Při další kontrole mi udělali klystýr. Moc jsem se zatím ještě neotvírala. Pak mi propíchli plodovou vodu, a to šlo najednou rychle. Poté mi ani ta vana nepomáhala, už jsem si ulevovala mírným hekáním.

Následovala další kontrola, jestli jsem byla otevřená na 5 cm, už si moc nepamatuji. Chtěla jsem předtím něco na bolest, tak mi něco píchli do zadku, ale vůbec to nepomohlo. Kontrakce byly čím dál tím horší a delší. Chtěla jsem epidural, ale zrovna to nešlo, protože anesteziolog byl u císaře a že prý už asi stejně bude pozdě. Už mě to nutilo tlačit, ale jen při kontrakcích, tak si mě zkontrolovali a byla jsem na 8 cm, to nečekali. Pak na 9,5 cm, a to mně to nutilo tlačit i mimo kontrakce. Aby se to uspíšilo, řekli mi, ať se otočím na bok a vydržím 5 kontrakcí.

Snažila jsem se správně dýchat, abych netlačila, ale moc to nešlo. A opravdu proběhlo těch 5 kontrakcí a já jsem už konečně mohla tlačit. Ani jsem už nepoznala co je kontrakce a co ne, splývalo mi to :-), tak jsem tlačila, když mi řekli. Nohy jsem si držela a zatlačila jsem, jak nejvíc to šlo. Teda upřímně, vůbec to nebolelo, ba naopak, bylo to příjemné, takové osvobozující. A na 3 zatlačení byl ten náš malý uzlíček venku. Nebyla jsem nastřihnutá ani potrhaná. Doktorka mě pochválila a dala mi 1*. Na prvorodičku perfektní a výborná elasticita :-D

Dali jsme jí jméno Viktorka. Narodila se ve 38+2tt 20. 9. 2011 přesně v 10:00 hodin. Byla celá fialová :-D, drobounká a maličká: 2550 g a 46 cm. Není divu při mé výšce 157 cm. Ale byla překrásná. Byla prostě naše.
Na chvíli ji odnesli umýt a vyšetřit a hned mi ji dali do ruky, vůbec jsem nemohla zaostřit, jak jsem byla unavená a vyčerpaná, ale stálo to za to. A Apgar skoré měla plný počet :-)

Byl to nekrásnější den v mém životě. A dodnes na něj ráda vzpomínám. Porod jsem zvládla, asi proto, že jsem se ho vůbec nebála. Prostě to k tomu patří. Je to přirozené, a když to zvládly všechny přede mnou, tak proč bych to nezvládla já? Já jsem se ke konci těhotenství na porod dokonce i těšila, že to břicho bude konečně dole :-D

Chtěla jsem tímto jenom budoucím maminkám sdělit, že se vůbec není čeho bát. Že porod nemusí být sice procházka růžovou zahradou, ale nemusí být také vůbec těžký a nijak stresující. Vše se dá zvládnout, hlavně to chce čistou hlavu a rozum. A pamatujte: čím víc to bolí, tím blíž jste miminku. A pak na sebe můžete být pyšné, že jste to zvládly.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
micinka79
1950
14.5.12 08:27

Gratuluji k maličké a přeji oběma hodně zdravíčka.Já měla dcerku 44 cm a 2320gr také mi dlouho plavala ve věcičkách :lol: i v plenkách.

  • načítám...
  • Zmínit
kamikatze
3
14.5.12 09:12

Gratuluji,malá Viktorka je moc krásná. :kytka: Naše holčička se také narodila donošená a droboučká: 2550g a 46cm ,Apgar skore plný počet. :lol: Přeji hodně štěstí do života. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
werunkaw123
14090
14.5.12 11:07

Krásně napsané :potlesk: Taky jsem rodila v Liberci :lol:
Přeji Viktorce hooodně zdravíčka a štěstí do života :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Marie B.
188
14.5.12 14:03

Jééé, to je krásně napsané, moc gratuluji a přeji samou radost. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
lenička m
2460
14.5.12 15:47

Krásně napsané :palec: , gratuluji k holčičce Viktorce. :kytka: a přeji vam (zatím) třem :mrgreen: hodně štěstí a zdraví do života :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
hmvpapir
1598
14.5.12 20:27

Děkujeme :-), Viktorce už bude 8 měsíců a je to hotový vytlemený sluníčko :-)

  • načítám...
  • Zmínit
marhulka13
167
14.5.12 21:21

jeeej, v niecom mi to pripomina moj porod :lol: tiez sa nam narodilo male babatko, mal 2700 g, no ja mma zase 173 cm :lol:
mooooc gratulujema vela stastia s vasim dievcatkom :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
hmvpapir
1598
14.5.12 21:46

Tak to také gratuluju :-)

  • načítám...
  • Zmínit
teturka
132
15.5.12 13:22

viky

Ahojky macku,ani jsem nevěděla že jsi taky na emiminu..jinak story užásné…přečtené až do konce!!!!věříš že se na porod taky těším?? a tojen proto abych toho našeho uzlíčka držela v náručí…měj se fajn a až budu mít cestu prahou,tak se určo zastavím..zatím pa :)

  • načítám...
  • Zmínit
Amonitta
53
28.8.12 13:38

Gratuluji ke krásné holčičce :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
28.8.12 13:52

Mám známé, kterým se také narodilo drobátko, dnes je to silný kluk :) :palec:

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Můj druhý porod

Naše druhé štěstí

Říkám si, že by?