Naše Monička

Andílci nám poslali štěstí. Poté, co jsem nedobrovolně absolvovala 3 potraty a genetické vyšetření s manželem, tak jsme udělali velkou rodinnou debatu.

Docela dost emotivně jsem manželovi řekla, že pokud se mnou chce další dítě, tak se nemůže ke mně chovat, jako ke krávě - tak jak to udělal u druhého potratu. (viz předešlý deníček).

Manžel zůstal sice chvíli stát a koukal na mě jako „tele na nová vrata“, nicméně se v něm hnulo svědomí a hned druhý den se mi omluvil. Dostala jsem velkou kytici růží a pozvání do divadla. Od té doby se ke mně chová jako k princezně. Občas to sice ještě zaskřípe, ale je jiný, změnil se k dobrému.

Po posledním potratu jsem dostala doporučení od lékařů, ať počkáme, ale touha po miminku byla velká. Takže jsem počkala na dvě menses a hned jsme na „to“ skočili.

Moje mladší sestra chystala právě svatbu, tak jsme žili celá rodina v přípravách na její velký den. Když byl den svatby a den očekávané menstruace, tak jsem se dozvěděla, že má starší sestra čeká třetí miminko. Trochu mě to zaskočilo a samozřejmě i mrzelo, ale snažila jsem se na sobě nic znát.

Jaké bylo mé překvapení, že jsem nic nedostala. Po týdnu nervozity jsem si udělala test a ony tam byly //.

Měla jsem strašnou radost, ale zároveň strach, jak to vše dopadne. Objednala jsem se k doktorce, ta mě udělala odběry a objednala za týden na kontrolu. Tam mě udělala UZ a už bylo krásně vidět i srdíčko jak pulzovalo. :)

Termín byl stanoven na 6.6.2014. Z odběrů jsem se dozvěděla že mám vysokou krevní srážlivost, tak mě ihned objednala na hematologii. Každý měsíc jsem jezdila na krev a začala užívat železo.

Ve 12.tt a 24.tt jsem byla na velkém UZ a oznámili mi, že budeme mít holčičku.

Samozřejmě jsem se strašně bála každé kontroly, jestli bude vše v pořádku. V únoru jsem se celá rodina dozvěděla, že mladší sestra (ta, co měla v září svatbu) čeká miminko. :D

Ještě téhož měsíce jsme se stěhovali od rodičů na Vysočinu. Bylo to strašné, balení věcí, chystání domečku, vybalování, montování nábytku a pak chystání věcí do porodnice. Ještě jsem mezitím třídila a rozdělovala oblečky pro sebe a sestry. V květnu jsme s manželem a starší dcerou navštívili manželovu starší sestru ve Frýdku-Místku. Za týden po návštěvě se starší setře narodila dcera Majda. Měla jsem tušení, že porodím dřív než v termínu.

Poté, co jsem byla odeslána do porodnice, mi paní primářka z hematologie místo tablet, napsala injekce. Po druhých ozvách mě vyšetřila paní doktorka (bylo to v úterý) a oznámila mi, že se uvidíme na další kontrole za týden a mám jít už do rizikové poradny.

Jela jsem autem domů a pár kilometrů před domem mě začalo strašně bolet v podbřišku, ale za chvilku to přešlo. Doma jsem dobalila tašku pro dceru a do porodnice. Uvařila jsem, uklidila, vysprchovala se a večer jsem šla žehlit. Šla jsem spát 5 minut po půlnoci.

Po jedné ráno mě probudila bolest v podbřišku jako při menses. Uspala jsem znovu dceru (měla noční můru) a snažila jsem se usnout. Za 10 minut mě probrala stejná bolest. Vstala jsem a šla na záchod. Na toaletním papíře jsem viděla krev a bylo mi jasné, že rodím.

Šla jsem si dát sprchu a za 15 minut mě bolesti klesly na 10 minut. Probudila jsem manžela, bylo něco kolem druhé. Ten vyletěl, vzbudil dceru, vzal tašky, já oblékla dceru, nasedli jsme do auta a jeli jsme směrem Svitavská nemocnice. Cca 75 km. Cestou jsem volala rodičům, zda by pohlídali malou (tchyně odmítla hlídat).

Cestou nás dcera pobavila. Manžel jel 90 km/hod.
„Tatínku zpomal.“
„Nemůžu, maminka rodí.“
„Tatínku zrychli, maminko dýchej.“

Dojeli jsme k rodičům o půl třetí, manžel vytáhl dceru a věci, předal mamince a my fičeli dál. Do nemocnice jsme přijeli ve 03.40.

Dojeli jsme výtahem do 4.patra, sestře jsem dala papíry, ta mě odvedla a převlékla a šla jsem s ní na vyšetřovnu. Při vyšetřování se mě ptala, zda mi praskla voda a než to dořekla, tak byla zlitá právě prasklou vodou.

Došla jsem na sál, sestry mě pomohly na lehátko, (manžel musel na WC) a já mohla tlačit. Sestra se na mě podívala a zeptala se, jestli nechci počkat na manžela. :D Na dvě zatlačení byla malá venku. Narodila se 7 minut po příjezdu s mírami 52 cm a 3480 g.

Manžel šel s malou na první ošetření a mě čekalo jen malé kosmetické šití, byla jsem mírně potrhaná. Pak jsme měli dvě sladké hodinky jen pro sebe. O zbytku pobytu (a následném strachu) bude příští deníček. :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Mexie
3230
29.3.16 00:19

Krásný rychlý porod a krásný deníček :srdce:
Hláška dcery mě pobavila :palec: :potlesk:
gratuluji

  • načítám...
  • Zmínit
rena621
1671
29.3.16 02:52

Super ze vse dobre dopadlo. Tchyne odmitla hlidat? :cert:

  • načítám...
  • Zmínit
MIŠMA 22
276
29.3.16 06:18

:palec: pěknej deníček a ještě lepší porod, hláška tvý starší dcery mě dost pobavila :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Misel02
4345
29.3.16 06:51

Moc velká gratulace :-) a je dobře že se manžel změnil byh ho nakopala do zadnice za to jak se k tobě choval

  • načítám...
  • Zmínit
Sonik777
71
29.3.16 08:38

Gratuluji k holčičce :-) deníček se četl moc hezky :palec: mimochodem úplně stejné míry měla i moje dcera :-)

  • načítám...
  • Zmínit
tynaterezka
2970
29.3.16 11:03

Ani se nebudu ptat kdo te rodil kdyz jsi byla za 7min hotova :-),ale svitavy doporucuji rodila jsem tam jednou a za mesic a pul se chystam znova. jinak denik pekny i kdyz rychle sepsany (trhany)..

  • načítám...
  • Zmínit
italia
393
29.3.16 18:54

Musela jsem si precist ten predesly denicek.Co to je za chlapa, co rekbe zene po tragickem peodu NERVI???Bych mu liskla.Uz tak je to traumatizujici samo o sobe. Tento koment by mel byt spis tam#,ale nedalo mi to.

  • načítám...
  • Zmínit
Veru-nka
826
30.3.16 23:20

Jsem super se Ti dari :kytka: Hodně štěstí celé rodince :)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Naše snažení o druhé mimi

Můj první porod