Naše snažení

Aneb, jak jsme vlastně stále (ne)přišli k našemu vytouženému miminku. Jo, pamatuju si to jako dnes. Byl březen loňského roku, když jsem se nastěhovala ke svému současnému manželovi. 350 km daleko. Ale bylo jasno, vezmu dceru z prvního manželství, a chytím příležitost za pačesy.

V tu dobu jsme se taky začali snažit o potomka, a co si budeme povídat, chemie nad námi vládla, přece jen, byli jsme konečně pořád spolu a plánovali budoucnost. Ups, najednou září, a žádost o ruku, a vezmeme se ještě v prosinci, v zasněžené roubence, bude nám sněžit štěstí, tak snad i toho miminka se dočkáme.

Pohádková svatba, úžasný manžel po mém boku, a doma v albu pozitivní těhotenský test. Nemohlo to být lepší. Co víc by si babička s dědečkem měli pod stromeček přát než další vnouče? A čím jiným obdarovat manžela než malými botičkami?

23. 12. 2015 Slzy, pláč, „Proč my?“…

Nenechali jsme to, aby nás to ovládlo, a byli jsme jen my tři. Jen my tři a náš ranní teploměr a ovulační testy. Milujeme se, jednou to vyjde.

Květen, máj, lásky čas, spousta testů, hormonální profil, spermiogram, plánované početí, folikuly rostly, praskaly, všechno bylo super, tak kde je chyba?…

Září letošního roku. 21. 9 proběhla LPSK, a závěr? Srůsty po APPE, ale jinak? Vše super, průchozí, nikde nic, co by bránilo početí našeho potomka. 25. 9. - nejplodnější den v mém měsíci. 4 dny po LPSK.

Ale co bych to byla za „snažilku“, kdybych to nezkusila. Bylo pohnojeno, profouknuto, a jak říkal doktor: „Na co čekat, nějak se to miminko do bříška dostat musí.“

Teď začíná poslední fáze mé naděje. Zadaří se po LPSK, či nám 20.10 v Gennetu bude doporučeno IVF? CO bude vlastně dál?

Nespokojím se s jednou dcerkou, chci velkou rodinu, chci víc té lásky, které se dostává hlavně těm, kteří o ni vcelku ani moc nestojí.

A co my? A co my, co každý měsíc koukáme na sněhobílé testy, my, co si nepřejeme nic jiného, než nosit srdce pod srdcem, naplnit naší náruč dalším uzlíčkem radosti a štěstí.
Pokud existuje něco mezi nebem a zemí, nebo Bůh, za co nás všechny „snažilky“ trestá? Kde je vlastně spravedlnost?

Věřím, že každá z nás, se jednou dočká.

Musí…

I já se dočkám…

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (4. díl)

Život na vedlejší koleji (4. díl)
  • Anonymní
  • 09.05.26
  • 168

Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Laddmie
3394
29.9.16 05:27

Dočkáš :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
ASAndrea
1226
29.9.16 07:17

Toto slýchám od kamarádek poměrně často - krásné posloupnosti a dítěte se nemohou dočkat, v mém okolí taky víc těhotní svobodné matky :think:

Držím pěsti, ať se brzo dočkáte toho, po čem toužíte :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Karleon
6499
29.9.16 07:53

Netrestá nikoho za nic. Moc se zaměřuješ na to, co nemáš, tím to víc přitahuješ. Přestaň se litovat a víc si tu cestu užívej.

  • načítám...
  • Zmínit
Domcus1
684
29.9.16 08:26

Moc ti preju, aby ses dockala, ale nespokojim se jen s jednou dcerkou? Bud rada ze uz dite mas.. A to je presne ono, psychopaticke mereni teploty, ovulace apod…zkuste si proste s manzelem uzit sebe a sexu, ber to jako zabavu. Nedovol aby te to pohltilo.

  • načítám...
  • Zmínit
maya66
74
29.9.16 09:00

Přesně tak, jak už psaly holky. Taky bych se zaměřila na Vás tři. Vztahy mezi dcerou a manželem. Užívat si navzájem jeden druhého. na IVF bych zatím nemyslela. Pokud to jde i přirozeně, tak bych byla trpělivá a úplně to vypustila z hlavy a užívala si svou krásnou rodinu.

  • načítám...
  • Zmínit
Tšekkin Kulpa
760
29.9.16 09:04

My se snazime stejne dlouho. O prvni. V pondeli jdu na profuk vejcovodu…

Jestli ale tak moc touzis davat lasku, tak popremyslej o adopci.

A spravedlnost? Muj 55 lety otec ted ceka dite se svou druhou zenou ( jejich 4. dite za 6 let)… A mohla bych pokracovat. Siroko daleko v rodine jsem jedina neplodna. Bydlim v centru prahy a tech tehotnych bezdacek ktere potkavam taky neni malo. Verim ze ony z toho taky nejsou moc stastne. Zadna spravedlnost v tomhle neexistuje…

  • načítám...
  • Zmínit
Slečna Ferka
11565
29.9.16 09:33

Na to není nic nespravedlivého. Je hodně věcí, které by člověk chtěl, a nedostane je… to se prostě děje. Někdo by chtěl být chytrý, a není. Někdo by chtěl být šikovný, a není. Někdo by chtěl být hudebně nadaný, a není. No a někdo by chtěl být těhotný, když si to zrovna pískne, a není. Není to důvod k tomu připadat si nejpronásledovanější na světě.

Sorry, že Tě nepodporuju, ale opravdu by ses měla trochu chytit za nos. Chápu, že je to těžký, chtěla bys a nejde to, ale rozhodně to nesouvisí se „spravedlností“. Je to ŽIVOT. A pokud to přijmeš a budeš se radovat z toho, co máš, budeš to mít snazší - a nejen v tomto.

  • načítám...
  • Zmínit
fenny
6942
29.9.16 10:18

Nelíbí se mi tvůj přístup, ani špetka pokory…

  • načítám...
  • Zmínit
ffiffejda
2
29.9.16 10:30

Ani ta nejempatičtější bytost nemůže nikdy pochopit, jak se člověk cítí, pokud nezažila podobnou zkušenost. Těžko asi chápat tu flustraci a pokusy se z ní nějak vybít. Takže odsuzování a rady typu „nemysli na to“ jsou zjednodušené jako instantní kafe a působí jako červená na býka. Já držím pěsti každé, která se snaží. A vím, že cesta je pokaždé jinak dlouhá a má odlišný průběh. Co pomůže jedné, neplatí pro jinou. Ke svému cíli, ať už bude jakýkoliv, se ale nakonec dopídíte. Tak hodně zdaru.

  • načítám...
  • Zmínit
Eliizabetha
1317
29.9.16 10:45

@ffiffejda Skvěle napsáno! Zakladatelce přeji, aby se brzy zadařilo.. uvidíš, miminka k nám vždycky přijdou, i když u některých si dají víc na čas. Hodně sil ke snažení :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
ChZuzka
1529
29.9.16 11:06

Držím palce :-) my se začali snažit v srpnu :-) tak jsme teprve na začátku ale doufala jsem že se nám mimi podaří dřív :-) první se povedla dá se říct na druhý pokus tak jsem ted byla docela zklamaná :-( jinak ted je kolem tolik těhulek :-) i moje sestřenka :-) a oni se teda určitě o mimi nesnažili řekla bych že to bylo jejich poprvé :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
29.9.16 11:12

Deníček na mě působí jako utržkovitá změť informací, některé jsem musela číst na víckrát abych pochopila. Největší opozitum je pro mě fráze,,nenechali jsme aby nás to ovládlo" a následný výčet vsěho od spermiogramu, přes ranní měření bazalní teploty.
Tvůj přístup je přesným opakem toho, jak prezentuješ, že to máte a osobně mám problém s touhle,,gravidní závistí" ala,,proč já ne a ony ano ", člověk bez pokory daleko nedojde a ty máš už doma jednu princeznu a milujícího manžela, jsou ženy jež nemají ani polovinu a nespílají na osud.
Ale zřejmě nejsem z těch, jež jsou schopné to dostatečně empaticky pochopit, jsem ale z těch, jemž nechybí racionalita( minimalně v tomto ohledu).
Ze srdce ti přeji, at se vaši rodince podaří najít pevnou půdu pod nohama a jste šťastní.. Třeba aspon za to, co již máte.. A to není málo :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
MiaRimonta
1322
29.9.16 11:25

Za mně by to chtělo ubrat na zkratkách. Některé z nich mi neříkají absolutně nic. Svou minulost jsi shrnula do dvou vět. Nevím zda jsem dobře pochopila z textu to, že jsi potratila? Já když si chci na něco stěžovat, tak se zamyslím a řeknu si- Jsou na tom lidi daleko hůř. Třeba ty co nemají ani jedno dítě a x let se o něj pokouší. Nechapu ten myšlenkový trend- Proč ona je a já ne? A ani to šilene „snažení“. Já sama zažila čekání na druhé dítě možná né tak dlouhé, ale raději jsem tu myšlenku zavrhla a smiřila se s jedním potomkem, než abych nuceně sexovala či sklouzla k měření bazální teploty a počítani ovulace. Jakmile jsem se s tím vnitřně srovnala, tak potom přisly //. Psychika dělá vážně divy. Držím palce ať se brzy zadaří

  • načítám...
  • Zmínit
En.Joy
487
29.9.16 12:02

Chápu, že jsi ze sve situace zoufala, ale deníček a způsob jakym vse prezentujes me za srdce nechytil. Víc se zamerujes na to co chceš a nejde to, než na to co už máš - hodny manžel, zdrava holčička, zjevne i máte kde hlavu složit a za co koupit jídlo - to fakt není málo… a říkat, kdo nezazil nepochopi a další ‚univerzální argumenty‘ jsou jen alibi. Moje kamarádka nemohla otěhotnět a když se hledala příčina, přišli na to, že má agresivní formu rakoviny a musí ji vzít dělohu. Řekli že i tak není jiste, zda prezije. Ver tomu, že jsou lidi, kteří jsou na tom podstatne hůř a hrozne rádi by s tebou měnili.

  • načítám...
  • Zmínit
shina
1519
29.9.16 12:21

Chapu, ze chces dalsi dite, ALE bud stastna za dcerku, ze je zdrava! Druhe zeny se nedockaji vubec :(

Miminko k Vam ptijde az budr na to pravy cas…

  • načítám...
  • Zmínit
pe-terka
25179
29.9.16 13:39

„Nespokojím se s jednou dcerkou, chci víc…!!!“
Ráda bych ti napsala, že ti fandím…Ale nějak mám pocit, že si nevážíš toho, co už máš. A tato věta je vůči tvé dceři z prvního vztahu dost nefér… rozvažuj své postoje, at jí v honbě za svým novým štěstím neublížíš :think:

Příspěvek upraven 29.09.16 v 13:39

  • načítám...
  • Zmínit
Miriska
14552
29.9.16 14:19

Deníček je spíš vyčítavého ducha - ony mají, a já ne. Nemohu se vžít do tvé situace, protože jsem otěhotněla třikrát a vždy, když jsme zrovna chtěli. I tak jsem svá těhotenství nebrala jako samozřejmost…pořád jsem pokorně říkala, že dokud se miminko zdravé nenarodí, nic není vyhráno (a ani poté není vyhráno). Chápu, že s manželem toužíte po společném dítěti…tak se o něho tolik moc nesnažte a ono přijde. Možná je tvé tělo z celého měření bazální teploty, ovulačních testů a sexování unavené a odmítá se uvolnit a přijmout oplodněné vajíčko. Pokud z lékařského hlediska není překážka, tak si k vám miminko cestu najde…ale možná až tehdy, kdy přestaneš přemýšlet ve stylu „já chci“. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
JustinaS
188
29.9.16 16:09

Na dítě nikdo nárok nemá. Nemůže si ho vydupat. Dítě je dar. Dítě se nepořizuje, ale přijímá.
Hodně štěstí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
huwik
93
29.9.16 16:54

Neboj se, ono to přijde :-). My už se snažíme nějakou dobu, tak poradím pár věcí… Nedělej těhu testy dokud ti nevynechá MS… ušetříš si fakt hodně nervů.
A nemusíte jít rovnou do IVF, můžete zkusit IUI. To má přeci jen větší šance, než otěhotnění přirozenou cestou.

  • načítám...
  • Zmínit
MiaRimonta
1322
29.9.16 17:42

@JustinaS hezky napsáno :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
ZNK
3
29.9.16 19:50

:srdce: Urcite tam jednou bude vytouzeneho srdce… :D

  • načítám...
  • Zmínit
Jogrr
6879
29.9.16 20:09

Otehotnela jsem prvni mesic, kdy jsme si rekli, ze chceme byt v novem spolecnem domove tri, bylo mi 32. Neberu to jako samozrejmost, vazim si toho a vse prijimam s pokorou. U Tebe mi ta pokora chybi, clovek si muze vysnit, co chce a casto to byva jinak.

  • načítám...
  • Zmínit
Jedna babička
9493
29.9.16 20:50

@ffiffejda Super napsáno a naprosto souhlasím. :potlesk: :potlesk: :potlesk: Dcera se dočkala až po 8 letech, různá vyšetření, několik pokusů UIU a nakonec IVF. A moc dobře vím, jak s ní psychika cloumala, jak se nám měnila před očima, těch slz každý měsíc, těch otázek, proč my ne a ostatní ano.
Zakladatelko, moc držím palečky, ať ty vytoužené // najdeš co nejdříve.

  • načítám...
  • Zmínit
Venceslavka
693
29.9.16 21:14

Krásně jsi to napsala, pozitivní nakonec, dočkáme se :). Dneska s tolika lékařskýma možsnostma, všechny se dočkáme! Já už čekam 14 měsíců, // se blíží :) věřim tomu. Držim palce

  • načítám...
  • Zmínit
Poštolka J
678
29.9.16 22:02

Já vím, že se to špatně poslouchá, ale i po revizi jsem se snažila srovnat se svými pocity, být vděčná za to, co mám a hlavně si zakázala veškeré ovulační testy apod. taktiky. Vždycky jsem se řídila tím, že děti mají vzniknout z lásky a milování ne z odpočítávání plodných dnů. I na potratu se mi podařilo najít něco málo pozitivního, třeba to, jak mě manžel potom opečovával, utěšoval, jak nás to neštěstí ještě víc sblížilo a miminko přišlo. Jen jsem to nikdy nebrala tak, že teď chci a pokud možno hned. Spousta kamarádek nemohla otěhotnět a vztekaly se za to, když jim i lékaři říkali, že děti mít můžou, že je to jen v hlavě, teprve až otěhotněly, tak to přiznaly. Vím, že to neplatí u všech, někdo opravdu nemůže, ale pokud už jednu dceru máte, tak máte jistotu, že můžete. Jen se zaměřit jinam, třeba na dceru, super manžela a prostě počkat, až ta správná chvíle přijde - a ona určitě přijde.

  • načítám...
  • Zmínit
Ginuš
42775
29.9.16 22:38

Nelíbí se mi Tvůj přístup. Jsou na tom holky daleko hůř. Máš jedno dítě a to je dar. Chápu touhu po dalším miminku, ale proč se tím snažením ničíš? Sama jsem potratila 4× a na miminko čekala přes 5 let a vím, že jsou na tom holky hůř a děkuji za to co mám a snad jednou přibude sourozenec. Doufám v to, ale nenechám si tím kazit ty krásné chvíle ve třech.
Chce to pokoru a né lítost nad tím, že se něco nedaří. Přijde to co má přijít. Jasně, že Ti přeji, aby jsi otěhotněla atd, jen zkus změnit přístup

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář