Naše snažení

Když jsem se seznámila s manželem před více jak 6 lety, tak to vypadalo, že budeme jen kamarádi, ale osud tomu chtěl, my jsme spolu začali chodit a po půl roce jsem se k němu nastěhovala a změnila zaměstnání. V roce 2008 jsme měli malou, ale hezkou svatbu. Obřad na plzeňské radnici proběhl dobře. Malý vzrůšo bylo, když můj bratr po dohrání první skladby zatleskal, v nastalém tichu jeho obrovské tlapy vydaly tak krásný mlaskavý zvuk, že se to nedalo přeslechnout Aspoň nějaké zpestření 

Hostinu jsme měli ve stylu garden party na chalupě. Skvělé počasí, rodina a přátelé. Jen pomocnice trochu selhala. Poprosila jsem sousedku, která bydlí vedle našich, jestli by nepomohla při servírování, no, to jsem si mohla rovnou říct bezrukým, pardon. Přijeli jsme a nic připraveno nebylo. Jen brambůrky a oříšky. Huf, to mě dostalo. Šla jsem brečet do chalupy Všichni mě utěšovali, že to bude v pohodě. Sestry přítel ji odvezl taktně domů. Pak už vše proběhlo v naprosté pohodě. Manžel se opil tak, že ráno vstával v 11.00 hod , ani si nepamatoval, jak se dostal do postele, bolela ho děsně hlava a ještě nadýchal, takže odvoz věcí musel počkat. Svatební cesta byla krásná – Šumava, penzion v Prášilech, prostě paráda 

Konečně se dostávám k tomu snažení Před koncem roku 2009 mi začaly tikat biologické hodiny , bylo mi 29,5, a tak jsem si říkala, že je nejvyšší čas mít miminko. Taktně jsem upozorňovala i manžela, že je čas a pochopil. Na začátku roku 2010 jsem dobrala HA a rozhodla se, že se dva měsíce budu očišťovat od hormonů a zatím budeme používat ochranu. Jenže jednou ochrana praskla a už jsme ji nepoužívali Nezadařilo se. Nevadí. Jeli jsme na vodu s kamarády a já očekávala menses, ale tajně doufala, že nepřijde. Bohužel, přišla Trochu jsem to obrečela. Jelo se dál.

Návrat do shonu všedních dní mi dal zapomenout na nějaké snažení. V září jsem měli velkou rodinnou oslavu, tam jsem se spráskla jako hospodský pes a bylo veselo. Jen to ráno, ble. V říjnu se mi zpozdila menstruace asi o týden, tak jsem koupila těhu testy, asi tři , a vybarvily se všechny tři. // jak vyšitý Vlna obrovského štěstí a zároveň obav z neznámého byla obrovská.

Těhotenství proběhlo ukázkově. Žádné problémy, prostě jako z knížky Aby toho štěstí nebylo moc, v prosinci se mojí babičce zhoršil zdravotní stav (měla rakovinu) , před Vánoci jsem ji naposledy viděla živou 24. 1. 2011 zemřela a 28. 1. měla pohřeb, a ten den jsme ještě před pohřbem šli na velký UTZ, kde jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka. Plakala jsem štěstím i zármutkem, protože babička nikdy nepozná svoje vnouče. Manžel plakal, jakmile uviděl na obrazovce našeho broučka. Lékař nám řekl, že je 60% pravděpodobnost Dawn, no ještě toto. Nepotvrdilo se. Narodil se nám krásný a zdravý chlapeček. Při dalším těhu ale budu chtít testy na genetice.

Děkuji vám za dočtení až do konce a o porodu napíši příště