Nepřestávám doufat
- Snažení
- lulu1986
- 07.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na těchto stránkách si ráda pročítám vaše deníčky o snažení, porodu. Rozhodla jsem se taky jeden napsat a nějakým způsobem se vypsat mezi lidmi, kteří mě snad pochopí, podpoří.
Začali jsme se snažit loni v srpnu, všechno super, druhý měsíc se zadařilo, měla jsem radost, jenže naše radost trvala celý jeden jediný den. Druhý den jsem si udělala test a začala jsem mít strašné bolesti a krvácet, hospitalizovali mě s podezřením na mimoděložní, poležela jsem si tři dny po kterých zjistili, že šlo o samovolný potrat 5+3 bez nutnosti revize, bylo mi hrozně, ale uklidňovala jsem se, že to dopadlo nejlépe, jak mohlo, mimoděložního těhotenství jsem se hrozně bála.
Od října se snažíme a marně. Každý mi říká: „nehroť to, nemysli na to, ale copak to jde“? Já vím, jsem mladá, je mi 26, času mám dost atd., atd., ale já to miminko opravdu chci. Pořád si říkám, co jsem komu udělala, že to pořád nejde? Je to sice jen osm měsíců, ale mně to připadá jako věčnost a teď, po takové době, si se mnou moje tělo krásně vyhrálo, šest dní zpožděný menzes, únava a xy těhu příznaků. Jenže po včerejším milování jsem měla růžový výtok a dnes odpoledne lehké špinění s krví, takže se připravuji na nejhorší, že jsem si prostě zase něco vsugerovala!
Jsem naštvaná sama na sebe, že na to myslím, dělám si plané naděje a sama sebe oblbuji. Mám kolem sebe kamarádky, kterým se to povedlo, ani nevědí jak. Nepřestávám doufat, že se nám také zadaří a příští deníček bude o těhotenství!
Všem, které jste dočetly až sem děkuji! Omlouvám se za sloh, ale potřebovala jsem si ulevit.
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 1365
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 739
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 579
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 402
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 291
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2147
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2887
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2392
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 890
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1180
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...