Naše společná cesta II
Jak to dopadlo s Petrem a co bylo dál?
V minulém deníčku jsme končili tím, že jsem se rozhodla dát šanci Petrovi. Možná, že by se teď slušelo, vám ho ještě trochu představit. Byl to kluk pouze o rok starší než já, který bydlel nedaleko ve městě a u nás na vesnici měl prarodiče, strýčky a taky spoustu kamarádů. V té době to byl kluk, který držel v partě s mojí o 3 roky mladší sestrou a také je dobré zmínit, že už měl za sebou pár vztahů. Asi tři byly jen krátkodobé ještě napůl dětské lásky, ale také už zažil i delší vztah s holkou z vedlejší vesnice.
Nakonec jsem se však rozhodla právě pro něj, jelikož to vypadalo, že s ním toho zažiji mnohem více než s Adamem, který byl už o dost starší a navíc nebyl příliš společenský. Zkrátka, vzala jsem to asi tak, že v tu chvíli je pro mě vhodnější zvolit Petra. Přeci jen, bylo mi 16 let. Zcela upřímně, moc nadějí jsem do toho nevkládala. Ano, měla jsem ho ráda, to opravdu ano, ale že bych do něj byla zamilovaná až po uši, jak se říká, to vážně ne.
Ze začátku jsme si hodně psali a vídali jsme se pouze o víkendu a to ještě dost omezeně, jelikož Petr k nám jezdil autobusem a spojení nebylo zrovna ideální. Čas plynul. Mně za pár týdnů bylo 17, jemu o něco později 18. Od svých 18 měl naštěstí k dispozici auto a tak jsme spolu mohli trávit o něco více času.
Vše tak nějak pokračovalo dál. Petr začal za naši vesnici hrát fotbal v dorostu a já celý tým podporovala a pomáhala trenérovi s organizací atp. Byla to skvělá parta lidí. Všechny víkendy v jarní a podzimní fotbalové sezóně jsme trávili na hřišti. Já fandila, on hrál.
V létě i v zimě jsem chodila na brigády, co to šlo. Nebyli jsme ten typ páru, který by neustále někam vyrážel, chodil do kina, na večeře, jezdil na víkendy. Asi po dvou a půl letech jsem stále cítila, že k Petrovi necítím to, co bych si přála. Krom toho, samozřejmě, měl také své mouchy a zkrátka jsem situaci vyhodnotila tak, že minimálně pauza nám přijde vhod. V té chvíli jsem zjistila, jak moc on miluje mě. Dělal všechno možné pro to, abych se k němu vrátila. Už si ani nevzpomínám, jak dlouho to trvalo, myslím, že několik týdnů, ale nakonec jsem se rozhodla, dát mu tedy ještě jednu šanci.
Petr po maturitě rok trávil jen příležitostnými brigádami a pobýval tam, kde se mu to hodilo (buď u svých rodičů nebo u nás). Dost mi to vadilo, jelikož já od 14 většinu svého volného času trávila prací, aby táta neustále nenadával, kolik ho stojím. Já sama jsem po ukončení gymplu šla na VŠ hodinu cesty od bydliště. Škola byla naštěstí jen od pondělí do čtvrtka a my se tedy stále vídali o víkendech.
Čas stále plynul. V roce 2012 jsme podnikli první společnou dovolenou k moři. Následující rok jsem získala titul Bc. a záhy nastoupila na navazující magisterské studium. V té chvíli jsem stále nebyla přesvědčená, že Petr je ten, kdo se o mě a potencionální rodinu dokáže 100% postarat a zabezpečit nás. Nahrával tomu i fakt, že zatím neřešil ani otázku bydlení.
S přibývajícím časem jsem na něj začala tlačit, protože jsem po státnicích nechtěla zůstat u našich. A hle, ono se začalo něco dít. Dokonce něco velkého! Strýček, který bydlí ve velkém domě sám, svolil, že můžeme využívat vrchní patro. A tak to vše začalo. Obrovská rekonstrukce. Fůra dřiny i peněz. Naštěstí, v roce 2015 se mu podařilo získat i místo v celkem slušné firmě a já také začala po státnicích chodit do práce.
V červenci roku 2015 jsme se odstěhovali od našich (sice asi jen 3 minuty cesty, ale do svého). V té chvíli byla hotová pouze koupelna. Vše ostatní bylo provizorní. Kuchyň bez vody, všude neustále prach, kdo rekonstruoval, tomu nemusím vyprávět. Petr toho udělal tolik, že to snad ani není možné. Dělal mnohdy i do noci, aby to a tamto bylo co nejdříve.
Na konci roku pak přišla žádost o ruku a v roce 2016 byla svatba. Nyní jsme spolu více než 11 let. Je to hrozně moc, ale ono to tak strašně rychle uteklo. Manžel je o hodně jiný člověk, než se kterým jsem začala tehdy chodit. Opravdu vyspěl. Já bych v červnu měla podepsat smlouvu v práci na další rok nebo na neurčito a chtěli bychom se začít snažit o mimčo…
A co teď už vím? Že i když má Petr svoje nedostatky, opravdu mě miluje. Taky vím, že to, že se někdo ve 20ti jeví jako neschopný, neznamená, že nedospěje. Mimo to také vím, že i když na začátku není láska jako trám, může z toho vzniknout krásné manželství. Jsem moc spokojená, v práci i doma. Shrnuto podtrženo, Petr byl můj první opravdový kluk a doposud taky jediný. Věřím, že to tak i zůstane. 
Děkuji za přečtení a přeji těm uživatelkám, které se obávají, zda jejich partneři vyspějí, aby se tak stalo.
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1223
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 848
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 649
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 479
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 558
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2658
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2074
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1422
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1642
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 1147
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Je fakt že u nás ta láska taky tak nějak zrala a sílila. Ono taky v 16 letech je člověk jinde, muž je teda o 4 roky starší a občas měl se mnou svatou trpělivost 
tak hodně štěstí
