Naše společná cesta II
Jak to dopadlo s Petrem a co bylo dál?
V minulém deníčku jsme končili tím, že jsem se rozhodla dát šanci Petrovi. Možná, že by se teď slušelo, vám ho ještě trochu představit. Byl to kluk pouze o rok starší než já, který bydlel nedaleko ve městě a u nás na vesnici měl prarodiče, strýčky a taky spoustu kamarádů. V té době to byl kluk, který držel v partě s mojí o 3 roky mladší sestrou a také je dobré zmínit, že už měl za sebou pár vztahů. Asi tři byly jen krátkodobé ještě napůl dětské lásky, ale také už zažil i delší vztah s holkou z vedlejší vesnice.
Nakonec jsem se však rozhodla právě pro něj, jelikož to vypadalo, že s ním toho zažiji mnohem více než s Adamem, který byl už o dost starší a navíc nebyl příliš společenský. Zkrátka, vzala jsem to asi tak, že v tu chvíli je pro mě vhodnější zvolit Petra. Přeci jen, bylo mi 16 let. Zcela upřímně, moc nadějí jsem do toho nevkládala. Ano, měla jsem ho ráda, to opravdu ano, ale že bych do něj byla zamilovaná až po uši, jak se říká, to vážně ne.
Ze začátku jsme si hodně psali a vídali jsme se pouze o víkendu a to ještě dost omezeně, jelikož Petr k nám jezdil autobusem a spojení nebylo zrovna ideální. Čas plynul. Mně za pár týdnů bylo 17, jemu o něco později 18. Od svých 18 měl naštěstí k dispozici auto a tak jsme spolu mohli trávit o něco více času.
Vše tak nějak pokračovalo dál. Petr začal za naši vesnici hrát fotbal v dorostu a já celý tým podporovala a pomáhala trenérovi s organizací atp. Byla to skvělá parta lidí. Všechny víkendy v jarní a podzimní fotbalové sezóně jsme trávili na hřišti. Já fandila, on hrál.
V létě i v zimě jsem chodila na brigády, co to šlo. Nebyli jsme ten typ páru, který by neustále někam vyrážel, chodil do kina, na večeře, jezdil na víkendy. Asi po dvou a půl letech jsem stále cítila, že k Petrovi necítím to, co bych si přála. Krom toho, samozřejmě, měl také své mouchy a zkrátka jsem situaci vyhodnotila tak, že minimálně pauza nám přijde vhod. V té chvíli jsem zjistila, jak moc on miluje mě. Dělal všechno možné pro to, abych se k němu vrátila. Už si ani nevzpomínám, jak dlouho to trvalo, myslím, že několik týdnů, ale nakonec jsem se rozhodla, dát mu tedy ještě jednu šanci.
Petr po maturitě rok trávil jen příležitostnými brigádami a pobýval tam, kde se mu to hodilo (buď u svých rodičů nebo u nás). Dost mi to vadilo, jelikož já od 14 většinu svého volného času trávila prací, aby táta neustále nenadával, kolik ho stojím. Já sama jsem po ukončení gymplu šla na VŠ hodinu cesty od bydliště. Škola byla naštěstí jen od pondělí do čtvrtka a my se tedy stále vídali o víkendech.
Čas stále plynul. V roce 2012 jsme podnikli první společnou dovolenou k moři. Následující rok jsem získala titul Bc. a záhy nastoupila na navazující magisterské studium. V té chvíli jsem stále nebyla přesvědčená, že Petr je ten, kdo se o mě a potencionální rodinu dokáže 100% postarat a zabezpečit nás. Nahrával tomu i fakt, že zatím neřešil ani otázku bydlení.
S přibývajícím časem jsem na něj začala tlačit, protože jsem po státnicích nechtěla zůstat u našich. A hle, ono se začalo něco dít. Dokonce něco velkého! Strýček, který bydlí ve velkém domě sám, svolil, že můžeme využívat vrchní patro. A tak to vše začalo. Obrovská rekonstrukce. Fůra dřiny i peněz. Naštěstí, v roce 2015 se mu podařilo získat i místo v celkem slušné firmě a já také začala po státnicích chodit do práce.
V červenci roku 2015 jsme se odstěhovali od našich (sice asi jen 3 minuty cesty, ale do svého). V té chvíli byla hotová pouze koupelna. Vše ostatní bylo provizorní. Kuchyň bez vody, všude neustále prach, kdo rekonstruoval, tomu nemusím vyprávět. Petr toho udělal tolik, že to snad ani není možné. Dělal mnohdy i do noci, aby to a tamto bylo co nejdříve.
Na konci roku pak přišla žádost o ruku a v roce 2016 byla svatba. Nyní jsme spolu více než 11 let. Je to hrozně moc, ale ono to tak strašně rychle uteklo. Manžel je o hodně jiný člověk, než se kterým jsem začala tehdy chodit. Opravdu vyspěl. Já bych v červnu měla podepsat smlouvu v práci na další rok nebo na neurčito a chtěli bychom se začít snažit o mimčo…
A co teď už vím? Že i když má Petr svoje nedostatky, opravdu mě miluje. Taky vím, že to, že se někdo ve 20ti jeví jako neschopný, neznamená, že nedospěje. Mimo to také vím, že i když na začátku není láska jako trám, může z toho vzniknout krásné manželství. Jsem moc spokojená, v práci i doma. Shrnuto podtrženo, Petr byl můj první opravdový kluk a doposud taky jediný. Věřím, že to tak i zůstane. 
Děkuji za přečtení a přeji těm uživatelkám, které se obávají, zda jejich partneři vyspějí, aby se tak stalo.
Přečtěte si také
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 538
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1261
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 1805
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 542
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 503
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 1056
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1933
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 2224
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 1081
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 1109
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Je fakt že u nás ta láska taky tak nějak zrala a sílila. Ono taky v 16 letech je člověk jinde, muž je teda o 4 roky starší a občas měl se mnou svatou trpělivost 
tak hodně štěstí
