Naše největší štěstí
- O životě
- Luuccii
- 25.02.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Den, kdy se narodil náš syn Tomášek byl opravdu velmi úsměvný. Ten den mi to sice nepřišlo, ale nyní na to ráda s úsměvem vvzpomínám.
Se svým manželem jsem již 14,5 let a již 9 let jsme manželé. Dlouho jsme toužili po miminku, ale z důvodu bytové situace jsme si to nemohli dovolit (mohli, ale nechtěli jsme být nezodpovědní rodiče).
Loni v únoru jsem zjistila, že jsem těhotná a od té doby se vše točilo kolem toho, abych byla v naprosté pohodě a miminko bylo hlavně zdravé. V listopadu 2017 se nám narodil syn Tomášek, ze kterého jsme měli obrovskou radost (máme ji samozřejmě dosud), protože je to naše malé VELKÉ štěstíčko. První měsíc byl hodně náročný, ale pak se to nějak všechno ustálilo, my jsme se sžili a teď už vše klape. Ale musím se vrátit ke dni, kdy se Tomík narodil.
Ten den jsme šli s manželem na nákup a umýt auto. V obchodě jsem cítila takové divné mokro v rozkroku, ale jinak mi nic nebylo. Tak jsme sjeli ještě do Hornbachu pro nějaké drobnosti a šup šup domů. Tam jsme skočila do vany a říkala jsem si, že to buď rozeženu a nebo porodím. Jenže po 5 minutách už jsem nebyla schopna sama vylézt z vany. Manžel mě chtěl naložit do auta a odvézt do porodnice, ale to jsme mu rozmluvila a řekla, ať urychleně volá záchranku.
Celou dobu než přijeli (trvalo jim to cca 6 minut) jsem klečela doma v předsíni zakousnutá do tepláků, protože to byla opravdu dost intenzivní bolest. Po příjezdu záchranky se doktor rozhodoval, jestli porodíme u nás v předsíni na koberci, ale to jsem ho v bolestech prosila, že na tom světlém koberci fakt NEEEE.
Naložili mě do sanitky a už jsme si to frčeli do porodnice do Prahy.
Druhá zastávka měla být na 6 km dálnice D1, protože miminko chtělo opravdu hodně rychle na svět. Ale nakonec za pomoci doktora (držel mi nohy u sebe
), jsme to zvládli do porodnice. Když jsme dojeli na místo a záchranáři mě vezli na porodní sál, zasekl se s námi výtah a nechtěl se rozjet. Ale nakonec to bylo vše v pořádku. Po přijetí na porodní sál v 15:13 mě chtěla doktorka vyšetřit, ale to už bohužel nestihla. Tomášek se v 15:15 narodil. Dvakrát jsem potlačila a byl na světě. ![]()
Byla jsem ráda, že při prvním dítěti jsem se moc dlouho netrápila, ale pak jsem zjistila, že se jednalo o tzv. překotný porod, který je nebezpečný nejen pro dítě, ale taky pro matku. No, ale od té doby je Tomík naše největší štěstí.
Přečtěte si také
Děti chtěly pořád něco kupovat. Jedno pravidlo nás zbavilo většiny proseb
- Anonymní
- 26.09.26
- 687
„Mami, já to potřebuju.“ Věta, kterou jsem za poslední roky slyšela tolikrát, že už přesně vím, že ve většině případů následuje něco, co dítě ještě před pěti minutami vůbec neznalo. Dlouho jsem si...
Myslela jsem, že je to konečně ten pravý. Pak mě kontaktovala jeho manželka
- Anonymní
- 26.09.26
- 474
Už jsem si skoro začínala říkat, že jsem konečně měla štěstí. Po několika vztazích, které nikam nevedly, jsem potkala muže, se kterým mi bylo dobře. Byl pozorný, zajímal se o mě, pamatoval si...
První měsíc školy je za námi. A já už přesně vím, co jsme letos podcenili
- Anonymní
- 26.09.26
- 228
Nějak pevně doufám, že to, co zažívám doma teď já, prožívají v nějaké menší obměně i ostatní matky. Upřímně prázdniny byly náročné a na školní rok jsem se těšila jako na smilování, jenže kde je ten...
Chtěla jsem rodičům říct o hypotéce a novém autě. Místo radosti přišel výslech
- Anonymní
- 26.09.26
- 1029
Nedávno jsme s manželem podepsali hypotéku. Nebyla to žádná malá věc. Dlouho jsme vybírali dům, počítali peníze a přemýšleli, jestli do toho opravdu jít. Nakonec jsme se rozhodli, že ano.
Syn měl před každou návštěvou lékaře hysterický záchvat. Až tohle zabralo
- Anonymní
- 26.09.26
- 257
Vždycky, když jsem svému sedmiletému synovi Nicolasovi oznámila, že půjdeme k lékaři, okamžitě zbledl. Odmalička má z doktorů panický strach. Je to bohužel spojené s jednou nepříjemnou zkušeností,...
Začala jsem nakupovat jídlo podle jídelníčku. Ušetřili jsme víc, než jsem čekala
- Anonymní
- 25.09.26
- 1131
S manželem jsme pořád hádali o tom, kolik utrácíme za jídlo. Je pravda, že náklady byly obrovské, návštěvy supermarketů čím dál častější. Vždycky jsem si říkala, že jen koupím pár věcí k večeři, a...
Pracuji jako chůva, děti miluju. A nikdo nechápe, proč jsem vlastní nechtěla
- Anonymní
- 25.09.26
- 2704
V dnešní době každý řeší toho druhého. Když se něčím „lišíte“, je to špatně. Mně je 45 let, už roky pracuji jako chůva, mám vystudovaný peďák, učila jsem ve škole, vedla kroužky a nakonec si...
Osm let jsem byla jen na rodičáku. Teď mi manžel oznámil krutou zprávu
- Anonymní
- 25.09.26
- 3017
Osm let. Přesně tak dlouho jsem strávila na rodičovské dovolené. Tři děti jsem si pořídila hned po vysoké škole, takže mé pracovní zkušenosti byly prakticky nulové. Ale byla to naše společná...
Dcera odmítá jíst normální jídlo. Ale když ho nazvu jinak, najednou ho miluje
- Anonymní
- 25.09.26
- 3596
Dceři jsou právě 4 roky. Má úžasnou fantazii a prakticky cokoliv řekne, je jak vystřižené z nějaké kouzelné pohádky. Stromy prostě nejsou stromy, ale jsou to nádherní gigantičtí tvorové, co...
Chtěla jsem vrátit peníze za nefunkční kroužek. Odpověď vedení mě rozzuřila
- Anonymní
- 25.09.26
- 4152
Na letáku to vypadalo jako naprosto dokonalá investice do budoucnosti naší dcery. Slibovali intenzivní rozvoj řeči, stimulaci kognitivních funkcí a dokonce i speciální cvičení na posílení středu...