Naše Tonička
- Porod
- fragollinna
- 28.04.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh o tom, jak přišla na svět Tonička, náš poklad po x letech snažení a vydařeném KET.
Než popíšu přímo průběh porodu, ráda bych se vrátila na začátek.
28.4.2016 jsem šla na KET s poměrně skeptickou náladou. V duchu jsem doufala a přála si, že to už musí vyjít, ale přesto jsem se spíše připravovala na neúspěch. Na sále mi ale nalila optimismus do žil doktorka, když mi říká, že embryjko je prémiové kvality. Výkon byl raz dva hotový a já odcházela s představou bublinky v břiše.
V průběhu čekání na // jsem se chovala, jak kdybych na žádném KET nebyla. Řekla jsem si, že // nevyležím s nohama nahoře. A ono to vyšlo, 8.5. jsem našla // na testu a říkala jsem si, že to snad ani není možné. 
.
Průběh těhotenství byl takový normální. Byla jsem hodně nemocná, šla jsem z antibiotik do antibiotik a extrémně mě trápily perianální trombózy. To byla šílená bolest, nešlo sedět, chodit, hýbat se. Brr, když si na to vzpomenu, tak mám husinu. I z toho důvodu jsem od poloviny těhotenství zůstala doma na rizikovém těhotenství.
Termín porodu byl naplánovaný na 13.1.2017. Můj manžel předpovídal, že se Tonička narodí 8.1. na moje narozeniny a měl pravdu. 
.
K porodu jsem si vybrala porodnici Nymburk. Ač jsme z Prahy, nechtěla jsem rodit v pražské porodnici a zvolila jsem menší, rodinnou v Nymburce. Bylo to skvělé rozhodnutí.
Do Nymburka jsem začala docházet už cca 4 týdny před porodem na kontroly. Moc se mi líbilo prostředí, přístup lékařů i porodních asistentek. Na porod jsem se skutečně těšila a nějak extrémně jsem se ho nebála.
Na poslední kontrolu jsem přišla 6.1. (39+0) v pátek. Dle doktorky už to bylo hezky připravené a udělala mi Hamiltona z důvodu rizika velké porodní váhy ke 4,5 kg. Vše mi předtím vysvětlila a já souhlasila. Na doma mi dala čípek, že prý buď se to rozjede, a nebo se nic nestane. Na noc jsem si tedy čípek vzala a druhý den ráno cca v 5:30 to začalo. Byly to bolesti, které už nešly zaspat, ale zároveň žádné drama. Jednou to bylo po 10 minutách, pak po 5 minutách, pak po 7, ale pak třeba až za 30 minut. Sprcha to nerozjížděla, ale ani nezastavovala.
Byly jsme furt doma, ač mi každý říkal, ať jedu do porodnice. Já ale neviděla důvod, voda netekla, malou jsem cítila, nekrvácela jsem. Cítila jsem se dobře. Šli jsme ještě s manželem odpoledne na procházku, uklidila jsem si barák. Mezitím jsem tedy prodýchávala kontrakce, ale furt se to dalo vydržet.
Večer mi manžel říká, jestli nechci jet radši na kontrolu do porodnice, že začíná mírně sněžit. Já říkám, že ne, že když tak pojedeme v noci. Koukali jsme na telku, mezitím tak průběžně chodily kontrakce, které začínaly být bolestivější.
Cca ve 22:15 mi praskla voda. Vyletěla jsem ze sedačky, abych ji nezničila a říkám, že teda jedeme. Kontrakce začaly být ihned po minutě až 2 minutách, venku totální sněhová kalamita. No měla jsem strach, že to nestihneme. Naštěstí manžel pořídil na zimu nové zimní pneumatiky, jako kdyby to tušil.
Do porodnice jsme jeli hodinu, hrůza. Když jsme vystoupili v Nymburce před porodnicí cca ve 23:30, myslela jsem, že porodím snad na chodníku, kontrakce byly furt, jedna za druhou.
Došli jsme na porodní sál, kde se nás ujaly dvě velmi vstřícné porodní asistentky. Po vyšetření mi porodní asistentka Jana říká, že slabé 3 cm. Myslela jsem si, že si dělá snad srandu, protože kontrakce byly po minutách a byl to masakr. Říkám, že chci epidurál, že toto fakt nedám. Prý nejdříve sepíšeme příjem, uděláme monitor, přípravu a pak epidurál případně. Tak říkám, že tedy dobře. Jana byla moc milá, sepisovala příjem, prodýchávala se mnou kontrakce mezi tím. Byla mi velkou oporou, stejně tak manžel.
Po přípravě už tam bylo skoro 7 cm, takže na epidurál pozdě. Prý natočíme ještě jeden monitor, dostala jsem Buscopan, se kterým jsem souhlasila. Jana mě různě polohovala, aby hlavička správně dorotovala, seděla u mě, hladila mě po nohách, dávala mi studený obklad na čelo a na pusu, protože jsem měla úplně suché rty.
Po dalších cca 30 minutách už byl jen lem, takže na bok, aby hlavička dorotovala a branka dobře zašla. To bylo během pár kontrakcí. Pak pouze nácvik tlačení, bylo usouzeno, že tlačím dobře, takže přesun na porodní kozu. Myslela jsem, že nedojdu. Ten tlak byl šílený.
U kozy na mě už čekala paní doktorka, která mi dělala Hamiltona. Říkala, že ani nečekala, že mě uvidí tak brzy. Prý na kontrakci tlačit. Tím, že jsem měla nacvičeno s Aniballem, tak jsem věděla, jak na to, a „opřela“ jsem se do toho. Při tlačení jsem si potřebovala zapřít nohy, přiskočily porodní asistentky a já se opřela o jejich ramena.
Nepřála jsem si nástřih, což doktorka respektovala a celou dobu vedla porod tak, aby nástřih nebyl třeba, masírovala hráz apod. V jednu chvíli jsem i musela jen prodýchávat, asi abych se nepotrhala.
Tonička se narodila asi za 2-3 kontrakce 8.1. v 1:41, vážila 3350 g a měřila 50 cm. Prognózy 4,5 kilového dítěte se nepotvrdily. Hned mi ji dala paní doktorka na břicho a já byla neuvěřitelně šťastná! Nadělila jsem si nejkrásnější dárek k narozeninám!
Hned vzápětí se porodila i placenta. Výsledek bez nástřihu, pouze s drobným vnitřním poraněním na 5 stehů. Šití byla pohoda, bylo to jen povrchové šití.
V životě jsem ani nedoufala, že bych mohla porodit takto rychle a přirozeně. Bez léků (jediný Buscopan), bez nástřihu, bez skákání po břiše, bez komplikací apod. Zároveň jsem šťastná, že mě porodní tým v Nymburce provedl takovým porodem a byl mi nápomocný, respektoval moje přání a nechoval se ke mně jenom jak k číslu, které má co nejrychleji porodit.
Toničce už je dnes 3,5 měsíce a dělá nám velkou radost. A já Nymburk doporučuji, kde můžu.
Přečtěte si také
Nechala jsem manžela udělat test otcovství. Výsledek našel vedle mého prstenu
- Anonymní
- 04.11.26
- 66
Manžel položil krabičku s testem otcovství vedle odsávačky a zeptal se, kdy bude mít malý čistou pusu, aby mu mohl udělat stěr. Synovi bylo jedenáct týdnů. Zrovna jsem měla na rameni látkovou plenu...
Babička tvrdila, že nic neumím. Teď mi tleskala celá vesnice
- Anonymní
- 04.11.26
- 77
Každý z nás si v sobě nese nějaké ty rodinné šrámy z dětství, které se s námi táhnou až do dospělosti. Někdy stačí málo a staré vzorce chování vás dokážou zasáhnout s nečekanou silou, i když už...
Do českého Kauflandu už nechci. Kvůli německému nákupu jsem se pohádal i doma
- Anonymní
- 04.11.26
- 92
Žena mi položila vedle talíře účtenku z německého Kauflandu a zeptala se, jestli těch osm čokolád taky patřilo k nutným zásobám. Řekl jsem, že byly v akci. Vzala kalkulačku a přisunula si židli. V...
Pracuju z domova, a tak hlídám nemocné děti. Jenže práci doháním v noci
- Anonymní
- 04.11.26
- 82
Od té doby, co pracuju z domova, automaticky zůstávám s nemocnými dětmi. Nejdřív mi to připadalo praktické. Letos na podzim už ale přepínám mezi poradami, teploměrem a pohádkami tak dlouho, že...
Myslela jsem, že má mladou milenku. Pak jsem zjistila, komu posílá naše peníze
- Anonymní
- 04.11.26
- 111
Kdybych zahlédla Tondu s mladou, upravenou blondýnkou, ani mě nenapadlo dělat scénu. Spíš jsem si říkala, že jestli si našel milenku, možná to bude pro všechny zúčastněné docela praktické řešení....
Kvůli Love Islandu 2026 jsem se pohádal se ženou. Pak mi ukázala můj telefon
- Anonymní
- 03.11.26
- 738
„Aspoň před návštěvou to nemusíš přiznávat,“ řekl jsem ženě, když se kamarádka zeptala, komu letos fandí v Love Islandu. U stolu se přestalo mluvit. Žena položila vidličku a zeptala se, jestli se...
Táta mi poslal článek o návratu po 28 letech. Pak chtěl klíče od mého bytu
- Anonymní
- 03.11.26
- 1590
Táta mi poslal článek o Britovi, který se po osmadvaceti letech cesty vrátil domů, a pod něj napsal „Vidíš, nikdy není pozdě.“ Za dvě minuty následovala otázka, jestli máme pořád volný pokoj. Bylo...
Platil jsem doma všechno. Manželka si šetřila a její kamarádky mi zatleskaly
- Anonymní
- 03.11.26
- 1434
„Moje výplata je moje, jeho je naše,“ řekla moje žena u našeho jídelního stolu a její tři kamarádky se rozesmály. Jedna dokonce zvedla skleničku a připila jí na to. Já právě přinášel z kuchyně...
Porodila jsem bez partnera. Kolega mě odsoudil a pak mě požádal o laskavost
- Anonymní
- 03.11.26
- 1177
„Tak hlavně, že tvoje dítě zaplatíme všichni,“ prohlásil Roman přes půl kanceláře, když jsem přinesla zákusky a oznámila, že jsem těhotná. Dva kolegové se zasmáli. Já držela krabici s větrníky a...
Syn doma počítá bez chyby, ve škole má čtyřky. Tohle už není normální!
- Anonymní
- 03.11.26
- 626
Nikdy jsem si nemyslela, že mě pár známek z matematiky dokáže tolik rozhodit. Synovi to doma jde, úkoly zvládá a ještě nedávno jsem si myslela, že učivo celkem dobře chápe. Jenže ve škole se mu...
vybrali jste krásné jméno 
nějak si to holky prohodily
porod na koze? to jste si tak přála? se nedivím tomu potrhání, když jste si ani nemohla zvolit polohu v jaké je Vám pohodlně…no a na závěr jste dobrý příklad toho, jak každá druhá rodička hlásí epidurál pomalu ve dveřích, přitom stačí trochu „dobrého přístupu“ od personálu i rodičky a ono to jde i bez něj…řekla bych, že dnešní doba je touto možností tak oblbnutá, že už se ani nesnaží fungovat bez toho svinstva 
. Očekávání v porodnici bylo 4 - 4,5 kg. Jednak vzhledem k tomu, že jsem vysoká, že já i manžel jsme byli takto velcí a i podle odhadu na UZ. Možná měřili špatně, já nevím.
. Navrhla ho, vysvětlila, já souhlasila a porod se rozjel. Já byla ve výsledku ráda, už jsem chtěla porodit 
já tam byla spokojená a to přes den tam jely sbíječky a kladiva najednou, ale děti vesele spaly 
Ted jsem zapsaná jinde, protože jsme se přestěhovali, ale snad bude Apolinář taky fajn. Já jsem to tenkrát vychytala, byla jsem tam sama 