Naše Tonička
- Porod
- fragollinna
- 28.04.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh o tom, jak přišla na svět Tonička, náš poklad po x letech snažení a vydařeném KET.
Než popíšu přímo průběh porodu, ráda bych se vrátila na začátek.
28.4.2016 jsem šla na KET s poměrně skeptickou náladou. V duchu jsem doufala a přála si, že to už musí vyjít, ale přesto jsem se spíše připravovala na neúspěch. Na sále mi ale nalila optimismus do žil doktorka, když mi říká, že embryjko je prémiové kvality. Výkon byl raz dva hotový a já odcházela s představou bublinky v břiše.
V průběhu čekání na // jsem se chovala, jak kdybych na žádném KET nebyla. Řekla jsem si, že // nevyležím s nohama nahoře. A ono to vyšlo, 8.5. jsem našla // na testu a říkala jsem si, že to snad ani není možné. 
.
Průběh těhotenství byl takový normální. Byla jsem hodně nemocná, šla jsem z antibiotik do antibiotik a extrémně mě trápily perianální trombózy. To byla šílená bolest, nešlo sedět, chodit, hýbat se. Brr, když si na to vzpomenu, tak mám husinu. I z toho důvodu jsem od poloviny těhotenství zůstala doma na rizikovém těhotenství.
Termín porodu byl naplánovaný na 13.1.2017. Můj manžel předpovídal, že se Tonička narodí 8.1. na moje narozeniny a měl pravdu. 
.
K porodu jsem si vybrala porodnici Nymburk. Ač jsme z Prahy, nechtěla jsem rodit v pražské porodnici a zvolila jsem menší, rodinnou v Nymburce. Bylo to skvělé rozhodnutí.
Do Nymburka jsem začala docházet už cca 4 týdny před porodem na kontroly. Moc se mi líbilo prostředí, přístup lékařů i porodních asistentek. Na porod jsem se skutečně těšila a nějak extrémně jsem se ho nebála.
Na poslední kontrolu jsem přišla 6.1. (39+0) v pátek. Dle doktorky už to bylo hezky připravené a udělala mi Hamiltona z důvodu rizika velké porodní váhy ke 4,5 kg. Vše mi předtím vysvětlila a já souhlasila. Na doma mi dala čípek, že prý buď se to rozjede, a nebo se nic nestane. Na noc jsem si tedy čípek vzala a druhý den ráno cca v 5:30 to začalo. Byly to bolesti, které už nešly zaspat, ale zároveň žádné drama. Jednou to bylo po 10 minutách, pak po 5 minutách, pak po 7, ale pak třeba až za 30 minut. Sprcha to nerozjížděla, ale ani nezastavovala.
Byly jsme furt doma, ač mi každý říkal, ať jedu do porodnice. Já ale neviděla důvod, voda netekla, malou jsem cítila, nekrvácela jsem. Cítila jsem se dobře. Šli jsme ještě s manželem odpoledne na procházku, uklidila jsem si barák. Mezitím jsem tedy prodýchávala kontrakce, ale furt se to dalo vydržet.
Večer mi manžel říká, jestli nechci jet radši na kontrolu do porodnice, že začíná mírně sněžit. Já říkám, že ne, že když tak pojedeme v noci. Koukali jsme na telku, mezitím tak průběžně chodily kontrakce, které začínaly být bolestivější.
Cca ve 22:15 mi praskla voda. Vyletěla jsem ze sedačky, abych ji nezničila a říkám, že teda jedeme. Kontrakce začaly být ihned po minutě až 2 minutách, venku totální sněhová kalamita. No měla jsem strach, že to nestihneme. Naštěstí manžel pořídil na zimu nové zimní pneumatiky, jako kdyby to tušil.
Do porodnice jsme jeli hodinu, hrůza. Když jsme vystoupili v Nymburce před porodnicí cca ve 23:30, myslela jsem, že porodím snad na chodníku, kontrakce byly furt, jedna za druhou.
Došli jsme na porodní sál, kde se nás ujaly dvě velmi vstřícné porodní asistentky. Po vyšetření mi porodní asistentka Jana říká, že slabé 3 cm. Myslela jsem si, že si dělá snad srandu, protože kontrakce byly po minutách a byl to masakr. Říkám, že chci epidurál, že toto fakt nedám. Prý nejdříve sepíšeme příjem, uděláme monitor, přípravu a pak epidurál případně. Tak říkám, že tedy dobře. Jana byla moc milá, sepisovala příjem, prodýchávala se mnou kontrakce mezi tím. Byla mi velkou oporou, stejně tak manžel.
Po přípravě už tam bylo skoro 7 cm, takže na epidurál pozdě. Prý natočíme ještě jeden monitor, dostala jsem Buscopan, se kterým jsem souhlasila. Jana mě různě polohovala, aby hlavička správně dorotovala, seděla u mě, hladila mě po nohách, dávala mi studený obklad na čelo a na pusu, protože jsem měla úplně suché rty.
Po dalších cca 30 minutách už byl jen lem, takže na bok, aby hlavička dorotovala a branka dobře zašla. To bylo během pár kontrakcí. Pak pouze nácvik tlačení, bylo usouzeno, že tlačím dobře, takže přesun na porodní kozu. Myslela jsem, že nedojdu. Ten tlak byl šílený.
U kozy na mě už čekala paní doktorka, která mi dělala Hamiltona. Říkala, že ani nečekala, že mě uvidí tak brzy. Prý na kontrakci tlačit. Tím, že jsem měla nacvičeno s Aniballem, tak jsem věděla, jak na to, a „opřela“ jsem se do toho. Při tlačení jsem si potřebovala zapřít nohy, přiskočily porodní asistentky a já se opřela o jejich ramena.
Nepřála jsem si nástřih, což doktorka respektovala a celou dobu vedla porod tak, aby nástřih nebyl třeba, masírovala hráz apod. V jednu chvíli jsem i musela jen prodýchávat, asi abych se nepotrhala.
Tonička se narodila asi za 2-3 kontrakce 8.1. v 1:41, vážila 3350 g a měřila 50 cm. Prognózy 4,5 kilového dítěte se nepotvrdily. Hned mi ji dala paní doktorka na břicho a já byla neuvěřitelně šťastná! Nadělila jsem si nejkrásnější dárek k narozeninám!
Hned vzápětí se porodila i placenta. Výsledek bez nástřihu, pouze s drobným vnitřním poraněním na 5 stehů. Šití byla pohoda, bylo to jen povrchové šití.
V životě jsem ani nedoufala, že bych mohla porodit takto rychle a přirozeně. Bez léků (jediný Buscopan), bez nástřihu, bez skákání po břiše, bez komplikací apod. Zároveň jsem šťastná, že mě porodní tým v Nymburce provedl takovým porodem a byl mi nápomocný, respektoval moje přání a nechoval se ke mně jenom jak k číslu, které má co nejrychleji porodit.
Toničce už je dnes 3,5 měsíce a dělá nám velkou radost. A já Nymburk doporučuji, kde můžu.
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 31
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 66
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 111
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 185
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 113
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 2913
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1330
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 457
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1210
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 888
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
vybrali jste krásné jméno 
nějak si to holky prohodily
porod na koze? to jste si tak přála? se nedivím tomu potrhání, když jste si ani nemohla zvolit polohu v jaké je Vám pohodlně…no a na závěr jste dobrý příklad toho, jak každá druhá rodička hlásí epidurál pomalu ve dveřích, přitom stačí trochu „dobrého přístupu“ od personálu i rodičky a ono to jde i bez něj…řekla bych, že dnešní doba je touto možností tak oblbnutá, že už se ani nesnaží fungovat bez toho svinstva 
. Očekávání v porodnici bylo 4 - 4,5 kg. Jednak vzhledem k tomu, že jsem vysoká, že já i manžel jsme byli takto velcí a i podle odhadu na UZ. Možná měřili špatně, já nevím.
. Navrhla ho, vysvětlila, já souhlasila a porod se rozjel. Já byla ve výsledku ráda, už jsem chtěla porodit 
já tam byla spokojená a to přes den tam jely sbíječky a kladiva najednou, ale děti vesele spaly 
Ted jsem zapsaná jinde, protože jsme se přestěhovali, ale snad bude Apolinář taky fajn. Já jsem to tenkrát vychytala, byla jsem tam sama 