Našemu Andílkovi
Přemýšlela jsem nad tím, jak vyjádřit zde v deníčku své pocity, které právě prožívám, jak se vypsat z bolesti, kterou cítím. Rozhodla jsem se sdílet s vámi svoji bolavou zkušenost skrz dopis svému miminku, které mi umřelo v bříšku.
…je tomu 8 měsíců a 14 dní nazpět, kdy započal tvůj život v mém bříšku. Když jsem objevila ony dvě čárky na těhotenském testu, myslela jsem si, že se mi srdíčko snad samou radosti rozskočí. „Lásko, jsem těhotná, budeme mít miminko,“ volala jsem na Tvého tatínka.
Moc jsme se o Tebe snažili a byli jsme mooc šťastní. Byly to pro nás ty nejkrásnější dny. Od té chvíle jsem počítala každičký den, každičký týden a přemýšlela, jak rosteš, jak se Ti u mě v bříšku daří, jak asi budeš vypadat… spolu s tatínkem jsme Ti vybírali jméno. Nakonec jsme se rozhodli: „Náš chlapeček se bude jmenovat Fahim.“
Nechtěla jsem myslet na nic negativního, jen se těšit na tebe. Dbali jsme na zdravou stravu, aby se Ti dostávalo toho nejlepšího, pravidelně chodili na lékařské prohlídky. Když už jsme začali uvažovat o tom, že Ti zařídíme „hnízdečko“, přišla krutá zpráva.
Během odpoledne dne 19.06.2020 jsem Tě přestala v bříšku cítit. Myslela jsem si, že spinkáš, ale v noci už mi to začalo být divné. Počkala jsem na Tvého tatínka a rozhodnutí bylo jasné. Jeli jsme do nemocnice. Tam nám řekli, že Tvé srdíčko už dál nebije… strašná tma, ticho… nechtěla jsem uvěřit… ptala se, ať se podívají znovu, zda Tě lze ještě zachránit… Nás svět se zhroutil. Lékaři se rozhodli vyvolat porod a zeptali se, zda Tě chceme vidět.. rozhodli jsme se, že ano. Mooc krásný jsi byl. Hodinku mi povolili tisknout si Tě v náručí. Dnes už vím, že jsi odešel na lepší místo.
Stále čekám na výsledky testu, abychom zjistili, co se Ti stalo. Na první pohled jsi byl naprosto zdravé miminko. Ani pupečníkovou šňůru jsi neměl nikde omotanou. Jsem již z nemocnice doma a píši Ti tento dopis na rozloučenou. O tom, jak moc jsme se na Tebe všichni těšili, jak moc Tě stále milujeme. Zůstáváš v našich srdcích napořád. Věřím, že se opět jednou sejdeme a opět Tě budu moci obejmout. Chtěla bych se Ti též omluvit za prolité slzy, které jsem občas vyplakala během těhotenství, za to, jestli ti bylo v bříšku těsno, v době, kdy jsem spala a měnila polohy. Snad Ti nic z toho neublížilo… stále tajné doufám, andílků náš.
Loučí se a líbá Tě
Tvá maminka.
Přečtěte si také
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 2697
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 1659
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 2916
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 7338
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 3067
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 11242
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
Ženská v autobuse odmítla pustit mé tříleté dítě. Oba jsme skončili na podlaze
- Anonymní
- 30.08.26
- 16998
Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...
Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila
- Anonymní
- 30.08.26
- 7033
„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....
Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se
- Anonymní
- 30.08.26
- 8043
Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...
Syn si nechal propíchnout ucho. Sousedky se mě začaly ptát, jestli je gay
- Anonymní
- 30.08.26
- 857
Můj syn byl na letní brigádě v Anglii. Odjel tam skoro na dva měsíce a mě to nevadilo. Říkala jsem si, že aspoň se osamostatní a získá zkušenosti. Když se vrátil, překvapil mě novou ozdobou....
,:andel:
you i kdyz me tizi hrozny strach. U naseho chlapecka nemohli nic na prvni pohled najit, vse se zdalo naprosto v poradku. Stale se ptam proboha proc? 
uz nam zustane v 
. Ja prave jsem mimo CR. Ziji v Italii. Sledovala jsem, ze i ruzna vysetreni tady probihala malinko jinak. A co navsteva, to odbery krve, testy a 3D ultrazvuk kazdy mesic. Vsechno dle lekare v poradku.. bylo to velice hlidane. A presto se stalo 