Nejkrásnější období života?
Deníček o tom, že těhotenství někdy nemusí být nejkrásnější období života. Pro všechny maminky, které v tomto období prožívají utrpení, strach a bolest. Nebojte, všechno zlé je k něčemu dobré.
první fotečka Nelinky v bříšku
V 7. měsíci jsem se vzchopila a za barákem jsme...
- 2
- 3
Všechno začalo na konci srpna 2013. Zrovna jsme seděli s přítelem v autě na cestě domů od babičky, která bydlí 500 km od nás. Cesta byla dlouhá a přišla řeč na téma děti. K našemu překvapení jsme zjistili, že už bychom oba miminko chtěli a jsme na něj připravení. Dohodli jsme se tedy na vysazení antikoncepce a začali na něm pracovat.
Netrvalo dlouho a já začala cítit změnu chování mého těla. Říkala jsem si však, že to nemůže být možné, otěhotnět po pěti letech braní antikoncepce tak rychle. Opak byl však pravdou a já na konci září našla na testu dvě čárky. Těmito vysněnými čárkami začalo jedno z nejhorších období v mém životě naštěstí s nejkrásnějším koncem.
První kontrola u pana doktora nedopadla moc dobře. Těhotná jsem byla, ale miminko nikde. Podezření na mimoděložní těhotenství a dva týdny strachu a čekání na další kontrolu. Naštěstí se miminko po dvou týdnech ukázalo tam, kde mělo, a hodnota HCG v krvi rostla tak, jak měla. Byla jsem moc šťastná a myslela jsem si, že teď už budu v klidu užívat těhotenství. Pravda, pár týdnu jsem měla klidnějších až na typické strachy, zda bude v pořádku srdíčko a testy ve 12. týdnu. Všechno bylo v pořádku.
Nastal 19. týden. Zrovna jsem byla u mojí maminky na návštěvě, když mě začalo trochu pobolívat a píchat v boku. Celý den jsem si říkala, že to nic nebude, snad jen roztahující se děloha nebo namožený sval. Ke konci dne se bolest stupňovala, a tak mě přítel pro jistotu odvezl na pohotovost do nemocnice.
Na gynekologii všechno v pořádku, takže směr urologie. Na urologii už jsem tak tak došla. Vzali mi odběry a závěr byl hospitalizace, kapačky s antibiotiky pro dilataci ledviny a koliky.
Po třech dnech mi bylo lépe a pustili mě domů s tím, že mi miminko tlačí na ledvinu, ale musím to vydržet.
Další tři týdny jsem se snažila tu bolest vydržet, jak mi bylo řečeno, ale ve chvíli, kdy jsem už nemohla ani chodit, prášky nezabíraly, horká vana taky ne, jsem musela znova na pohotovost. Doslova jsem se plazila po zemi a měla jsem obrovský strach o miminko. Další hospitalizace, další antibiotika.
Tentokrát se doktoři rozhodli pro zavedení stentu do ledviny, a to pod narkózou. Po zavedení se mi ulevilo, ale stejně jsem nesměla moc chodit a namáhat se. Nákup v Tescu znamenal bolest a krev v moči. I samotné ležení bylo bolestivé, jelikož jsem mohla ležet jen na levém boku a nijak jinak. Čím více mimi rostlo, tím více leželo na ledvině. Spánek pro mě byl neznámá věc. Nepřibírala jsem, naopak jsem hubla. Za celé těhotenství jsem přibrala pouze 7 kg.
Následovala ještě další hospitalizace, operace pod narkózou a následné bolesti. Do porodu jsem byla v nemocnici.
Jednoho dne ráno jsem už se slzami v očích prosila doktorku, ať se mnou něco udělají, že už nemůžu dál. Naštěstí se moje malá holčička rozhodla sama a v ten samý den (skoro měsíc před termínem) mi praskla voda. V tu chvíli jsem věděla, že mě čeká už jen porod a budu mít s ledvinou klid. Druhý den ráno 18.5 v 7:07 se mi narodila moje milovaná holčička Nelinka (2950 g a 47 cm).
Následně po šestinedělí mě čekalo ještě rozbíjení kamenů a tři dny hospitalizace s operací bez Nelinky, ale to všechno mi stálo za to. Neli je to nejlepší, co se mi mohlo stát, a jsem šťastná, že to se mnou všechno vydržela.
Jako odměnu za strašné těhu mám to, že Nelísek je strašně hodná a skoro vůbec nepláče. 
Přečtěte si také
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 1183
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 3687
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 1927
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 2067
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 659
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 3835
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 1168
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 1992
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...
Kamarádka pozvala dceru na oslavu. Podmínka její matky mě opravdu ponížila
- Anonymní
- 19.06.26
- 3823
Mateřství mě naučilo spoustu věcí. Trpělivosti, schopnosti fungovat s minimem spánku a taky tomu, že každé dítě je naprostý originál. Moje pětiletá dcera Nelinka je úžasná holčička. Je nesmírně...
Na dárku od přítele zůstala cena. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo urazit
- Anonymní
- 19.06.26
- 3774
Chodím s Michalem pár měsíců. Zpočátku by mi snesl snad modré z nebe, ale postupně jsem si všimla, že je dost šetřivý. To by mi zase tak nevadilo, vydělám si vlastní peníze. Jenže už se mi...
Neli je hezká holčička
ležela jsem týden s antibiotiky, pak mě poslali domů, že to mám doma vydržet, zahnat prášky na bolest nebo přesně horká koupel…nakonec po 10 dnech ještě bolestí doma (a ano - nevyspání, protože přes půl měsíce ležet na jednom boku se teda nedá), tak to /musím zaťukat/ přešlo 
Ahoj! To je skoro kopie mého těhotenství..až na to že já byla s kolikou v nemocnici týden (taky strašili se stenem, že si pro něj do Vánoc přijedu ale nakonec se malá umoudřila a poposedla si)
přibrala jsem celkově 8kg, hospitalizace cca 24. týden. Malá se narodila 40.tt - váha 2800g, délka 48cm tak máme i skoro stejné miminka 
a asi budeš se mnou souhlasit, že proti těm křečím při ledvinové kolice byl porod pohoda 