Nejkrásnější okamžiky
Ačkoli byl můj život hodně těžký, plný depresí, pláče a ubližování od druhých, dostala jsem se do stadia, kdy jsem konečně šťastnááá. Je velice těžké dusit v sobě to, co v sobě dusím hrozně dlouho. Tohle jsem řekla jen dvěma lidem: nejlepší kamarádce, která zemřela :( a mému nejmilovanějšímu člověku, příteli! Chci se podělit o svůj život plný smutku a trápení, protože bych tímto chtěla říci lidem, kteří mají podobný osud, aby život nevzdávali a vydrželi, to krásné vždycky přijde!
Když jsem byla malá, tak jsem byla nejvíce upnutá na dědu a babičku. S dědou jsem dělala snad všechno, co dělal on, byl pro mě můj největší vzor! Vždycky, když jsem měla jít zpátky domů, strašně jsem brečela. Ve 4 letech děda umřel na leukemii a mně se zhroutil svět, přestala jsem být aktivní dítě a všechno, co jsem dělala s ním, jsem vzdala. V 5 letech se moje matka rozvedla s mým otcem, pamatuju si, jak mě vzali k nějakému soudnímu psychologovi, aby určil, s kým budu žít. S kým asi, když je malé dítě upnuté spíše k matce? K tátovi jsem chodila každých 14 dní na víkend, tyhle dny jsem milovala.
Matka měla přítele, ke kterému jsme se nastěhovaly, už v té době jsem měla vědět, co mě bude čekat. Po nějaké době mi matka zakázala k tátovi chodit úplně :'(, prý proto, že stejně běhám jen venku. A jak by ne, když mi pořád všechno zakazovali a věčně jsem ven nemohla… takže jsem tátu viděla jen, když jsem ho potkala. Bydleli jsme totiž o vchod vedle v paneláku než my.
V mých deseti letech to začalo. Matčin přítel si na mě začal dovolovat a dělat věci, které jsem nechápala, proč mi dělá. Četl si porno časopisy, na tom ještě nic moc není, ale vždycky, když jsem vysávala, nechal je někde na zemi pod stolem, abych na ně při tom vysávání narazila. Jak nechutné. Tohle jsem trpěla celou dobu, co jsem tam žila. Potom to vyvrcholilo ještě víc. Když byla matka v práci a já jsem se s ním dívala na televizi, honil si ho. Ano, asi si myslel, že to nechutné mlaskání a odraz v televizi jde přehlédnout. Pak to vyvrcholilo také tím, když jsem se koupala a on vběhl do koupelny a vystříkal se do umyvadla. Také v noci, když jsem spala, jsem cítila, jak mi sahá na prsa. Naštěstí se nikdy o nic víc nepokusil.
Ano, matce jsem nic neřekla. Vlastně nikdy jsem jí nic neřekla, jen jednou, když mi bylo 18 let, jsem vybuchla a řekla jí, ať se podívá, co on schovává v těch svých šuplících! Podívala se, byly tam ty časopisy. Šla za ním a pak přišla, že je to u chlapů normální věc a že mi může být jedno, co má on v šuplících. V ten okamžik jsem se mlčky zvedla a šla ke své skříni. Už jsem neviděla důvod, proč bych měla být někde, kde nemám zastání ani u matky, a kdybych jí řekla víc, věřila by stejně jemu. Sbalila jsem si věci a odešla k tátovi. Tátovi jsem to taky nedokázala říci, jen sem řekla, že to tam už nevydržím. Od té chvíle to šlo z kopce, problémy ve škole, s alkoholem, těžké deprese.
V 18 letech mi také zemřela moje nejlepší kamarádka a mně se svět zhroutil ještě víc. Nakonec jsem v 19 letech začala pracovat a trochu se to uklidnilo. Našla jsem si přítele, který byl stejně starý, ale jen jsem ho vychovávala, nebo se choval jako dítě. Pořád utrácel peníze a vymýšlel blbosti. V té době mě ale kamarádka seznámila s klukem, který už byl starší a mně se hrozně líbil. Moc jsem ho chtěla, ale on mě odmítal. Stále jsem na něj myslela, i přesto, že jsem měla svého přítele. Nakonec uběhl rok, dva, já jsem byla pořád s tím svým přítelem a pořád jsem toužila po tomhle klukovi. Nakonec jsem se v práci zakoukala do staršího chlapa, kterému bylo 47 let a byl fakt božííí! Dali jsme se do kupy. Byl rozvedený a žil na ubytovně. To jsem nevěděla, co mě čeká. Jen mě využíval, asi všichni víte v čem. V sexu, v penězích, říkal mi, jak mě má rád a že se mnou chce zůstat a já mu to věřila. Samozřejmě, že se na mě vykašlal a to byl můj konec.
Tři měsíce jsem strávila na nemocenské nebo jsem se hroutila. Zhubla jsem deset kilo, odmítala jsem jíst, bylo mi hrozně a chtěla jsem umřít. Opravdu umřít. Ale loni na konci března jsem se zvedla a řekla si: Budu žít! A začala jsem! Smála jsem se na okolí a vyzařovaly ze mě konečně pozitivita a ne negativita. Když jsem toho idiota potkala v práci, šla jsem kolem něj se vztyčenou hlavou! 
Bylo mi skvěle a věřila jsem tomu, že jednou šťastná prostě budu. O dva měsíce později jsem se dala dohromady s člověkem, po kterém jsem celou dobu toužila! Ano, po třech letech mého toužení jsem toho staršího kluka získala svým pozitivním myšlením a v tu chvíli jsem věděla, že to je moje láska na celý život! 3 roky toužení se změnily v realitu a já jsem neskutečně šťastná a vím, že nikdy nedopustím, aby tohle skončilo.
Je to už rok, co jsme spolu, já jsem teď ve 25. tt těhotenství a čekáme holčičku Isabellku! Jsme neskutečně šťastní a máme se moooc rádi. Nikdy nedopustím, aby moje dcera zažila to, co jsem si musela protrpět já. Budu ta nejvzornější matka a budu vždycky poslouchat, co mi moje dcera říká! A moje matka? Moje matka je pořád s tím, co mě ničil, ale jak se říká: Na každou svini se vaří voda. On má nějaké problémy se zdravím a matka hodně zhubla, asi se trápí. Má ale co chtěla. Já jsem celý můj dětský život mlčela, aby ona mohla být šťastná! Teď se setkáváme, ale nikdy s ní nebudu komunikovat tak, jak by matka s dcerou komunikovat měly! Mám svůj život, který si už nikdy ničit nenechám a pro všechny, kdo takto berou ohled na druhé, mám jeden vzkaz: Nestojí to za to.
Jsem ráda, že jsem se mohla vypsat, a hlavně mě nijak neodsuzujte a promiňte mi chyby, psala jsem to se slzami v očích…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 594
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 399
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 293
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 188
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18156
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2424
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2622
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2357
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1561
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
A dobře sama vím, jaké to je, když se vlastní matka nechová k dceři tak jak by měla, moje matka je stejná jako ta tvoje, na svého tatínka též nedám dopustit a můžu ti říct, že moje matka ani o mém těhotenství neví 
ale jsi statečná a silná a to je dobře 
