Nekonečný příběh
- Snažení
- Martina34
- 23.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jedna silná žena mi dala odvahu napsat o svém dlouholetém trápení a zapeklité cestě nejen za dítětem, ale i správným mužem. Hned na úvod bych ráda podotkla, že nejsem zrovna expert na psaní, ale pokusím se, aby to mělo alespoň hlavu a patu.
Ve svých 17 letech jsem si našla kluka, kterého jsem zpočátku nenáviděla, byl to strašně namachrovaný kulturista a v hlavě toho moc neměl. Jednou na díze se mi ale zalíbil, byl pozorný a ke mně moc hodný a od té doby jsme byli spolu… celkem dlouhých 7 let. Od mých 22 let jsme se snažili o dítě, nešlo to, neřešili jsme to, proč taky, byli jsme mladí a život měli před sebou. Podvedl mě, nesčetněkrát, i s mojí nejlepší kamarádkou. Byl konec.
Během tří měsíců jsem si našla přes internet chlapa z Jižních Čech, když jsem ho uviděla, vůbec, ale vůbec se mi nelíbil, ale byl věříci, na mě strašně hodný a tak jsem se rozhodla, že si ho po 4 měsících vezmu. Opustila jsem rodinu, práci, přátele. Byl to rok bolesti a slz. Nevěděla jsem, ale spíše silně cítila, že to byla chyba. Od prvopočátku jsme se snažili o dítě. Nešlo to. Nastoupila akupunktura, čínská medicína, léčitelé, kartáři a kartářky, ovulační testy, bazální teplota. Nepomohlo nic. Byla jsem zoufalá, pohled na dítě i v reklamě mě dohánělo k šílenství, denní brek a prázdnota. Podvedl mě nesčetněkrát. Odešel za jinou. Po 4 letech bylo po manželství. Nejtěžší období mého života… co dál… co teď mám dělat?
Našla jsem si novou práci, nové muže a užívala si alkoholu a cigaret v hojné míře. Smích na tváři byl jen zástěrkou. Všechny kamarádky těhotněly a těhotněly, byl to boj sama se sebou, chtělo se mi ze mně zvracet. Jak já jim záviděla. Měla jsem hodně chlapů a byla jsem v takovém stavu, že mi bylo jedno, zda otěhotním s tím a nebo s tím, bylo mi to fuk. Ale neměla jsem sílu absolutně nikomu vysvětlovat, že nemůžu mít děti, pojď se mnou na umělé. Naštěstí mě to přešlo. Pochopila jsem, že dítě nepřijde do vztahu, který není vztahem.
Ve svých 33 letech jsem našla kluka, který mi moc pomohl z krize a postaral se o mě a já se do něho opravdu zamilovala. Je to nynější přítel. Jsme spolu 2,5 roku a podstoupili jsme spolu poprvé 1. IVF+ket. Než jsem mu ale vysvětlila, že přirozeně to fakt nepůjde, byla to doba, ale pochopil to a šli jsme do toho. Moc dobře jsem to nesnášela, ale tak nějak to dobře proběhlo, ale bohužel nevyšlo… v podvědomí jsem to ale cítila, jsem od narození příšerný pesimista a chemie je to, co z duše nenávidím… nevyšlo to… co bych taky chtěla, když tomu nevěřím. Je konec. Už nic nepomůže. Je konec.
Nějakou úplnou náhodou jsem narazila na diskuzi o lázních a ta diskuze byla mým vysvobozením. Pojedu do lázní a vyčistím se a zbavím se všech těch škodlivin. Jsem tu a je mi fajn, věřím, že lázně mi pomohou získat sílu… pomohla mi jedna žena, jak už jsem psala na začátku. Je silná… díky ní ten boj snad nevzdám a zkusím věřit. Bude mi 36 let, 13 let je strašně dlouhá doba. Přírodo, umoudři se už, prosím… všem to přeji!
PS: Děkuji všem ženám v diskuzích. Díky Vám jsem to zvládla mnohem lépe.
Přečtěte si také
„S tou ženskou si jenom kazí život.“ Tchyně mě pomlouvá, ale neví, že to vím
- Anonymní
- 22.09.26
- 2835
„S tou ženskou si jenom kazí život. Kdyby byl sám, mohl mít dávno děti.“ Ta věta mě zastihla ve chvíli, kdy jsem stála v naší kuchyni a skládala nádobí do myčky. Přes zeď jsem slyšela hlas...
Kolegyně přes léto příšerně přibrala. Mám se jí na to zeptat, nebo to ignorovat?
- Anonymní
- 22.09.26
- 5634
Dnes už je povědomí o důvodech nabytí větší hmotnosti daleko rozšířenější než dřív. Když se kolegyně po dvou měsících vrátila do práce s deseti kily navíc, zbystřila jsem.
Kamarádka mi přivezla dárek, který nepotřebuji. Bylo mi hloupé to odmítnout
- Anonymní
- 22.09.26
- 1352
S kamarádkou se známe snad patnáct let, takže už se známe dost dobře. Když mi před časem říkala, že doma vyklízí kuchyň a má nějaké věci navíc, vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem jí,...
Ve školce je dcera andílek. Doma kvůli maličkostem křičí a kope nohama
- Anonymní
- 22.09.26
- 1010
Učitelky popisují naši pětiletou dceru jako klidnou a poslušnou holčičku. Jenže chvíli po návratu domů přichází pláč, křik a někdy i kopání. Dlouho jsem si myslela, že dělám něco špatně. Pak mi...
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 976
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 4134
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2836
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 3210
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1918
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 7766
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...