Nekonečný příběh
- Snažení
- Martina34
- 23.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jedna silná žena mi dala odvahu napsat o svém dlouholetém trápení a zapeklité cestě nejen za dítětem, ale i správným mužem. Hned na úvod bych ráda podotkla, že nejsem zrovna expert na psaní, ale pokusím se, aby to mělo alespoň hlavu a patu.
Ve svých 17 letech jsem si našla kluka, kterého jsem zpočátku nenáviděla, byl to strašně namachrovaný kulturista a v hlavě toho moc neměl. Jednou na díze se mi ale zalíbil, byl pozorný a ke mně moc hodný a od té doby jsme byli spolu… celkem dlouhých 7 let. Od mých 22 let jsme se snažili o dítě, nešlo to, neřešili jsme to, proč taky, byli jsme mladí a život měli před sebou. Podvedl mě, nesčetněkrát, i s mojí nejlepší kamarádkou. Byl konec.
Během tří měsíců jsem si našla přes internet chlapa z Jižních Čech, když jsem ho uviděla, vůbec, ale vůbec se mi nelíbil, ale byl věříci, na mě strašně hodný a tak jsem se rozhodla, že si ho po 4 měsících vezmu. Opustila jsem rodinu, práci, přátele. Byl to rok bolesti a slz. Nevěděla jsem, ale spíše silně cítila, že to byla chyba. Od prvopočátku jsme se snažili o dítě. Nešlo to. Nastoupila akupunktura, čínská medicína, léčitelé, kartáři a kartářky, ovulační testy, bazální teplota. Nepomohlo nic. Byla jsem zoufalá, pohled na dítě i v reklamě mě dohánělo k šílenství, denní brek a prázdnota. Podvedl mě nesčetněkrát. Odešel za jinou. Po 4 letech bylo po manželství. Nejtěžší období mého života… co dál… co teď mám dělat?
Našla jsem si novou práci, nové muže a užívala si alkoholu a cigaret v hojné míře. Smích na tváři byl jen zástěrkou. Všechny kamarádky těhotněly a těhotněly, byl to boj sama se sebou, chtělo se mi ze mně zvracet. Jak já jim záviděla. Měla jsem hodně chlapů a byla jsem v takovém stavu, že mi bylo jedno, zda otěhotním s tím a nebo s tím, bylo mi to fuk. Ale neměla jsem sílu absolutně nikomu vysvětlovat, že nemůžu mít děti, pojď se mnou na umělé. Naštěstí mě to přešlo. Pochopila jsem, že dítě nepřijde do vztahu, který není vztahem.
Ve svých 33 letech jsem našla kluka, který mi moc pomohl z krize a postaral se o mě a já se do něho opravdu zamilovala. Je to nynější přítel. Jsme spolu 2,5 roku a podstoupili jsme spolu poprvé 1. IVF+ket. Než jsem mu ale vysvětlila, že přirozeně to fakt nepůjde, byla to doba, ale pochopil to a šli jsme do toho. Moc dobře jsem to nesnášela, ale tak nějak to dobře proběhlo, ale bohužel nevyšlo… v podvědomí jsem to ale cítila, jsem od narození příšerný pesimista a chemie je to, co z duše nenávidím… nevyšlo to… co bych taky chtěla, když tomu nevěřím. Je konec. Už nic nepomůže. Je konec.
Nějakou úplnou náhodou jsem narazila na diskuzi o lázních a ta diskuze byla mým vysvobozením. Pojedu do lázní a vyčistím se a zbavím se všech těch škodlivin. Jsem tu a je mi fajn, věřím, že lázně mi pomohou získat sílu… pomohla mi jedna žena, jak už jsem psala na začátku. Je silná… díky ní ten boj snad nevzdám a zkusím věřit. Bude mi 36 let, 13 let je strašně dlouhá doba. Přírodo, umoudři se už, prosím… všem to přeji!
PS: Děkuji všem ženám v diskuzích. Díky Vám jsem to zvládla mnohem lépe.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1604
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20653
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....