Nemysli na to
- Snažení
- Janca.Zik
- 29.04.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nemysli na to a ono to přijde samo, tuhle větu jsem poslouchala neustále a začla jsem jí nesnášet, i když jak se po čase ukázalo, byla pravdivá. Všechno to začlo 1. 7. 200,5 kdy jsme se s manželem rozhodli, že se po půlroční známosti vezmeme, netrvalo to dlouho a rozhodli jsme se, že chceme mít miminko, a tak jsem vysadila prášky v přesvědčení, že otěhotním hned jako všechny mé kamarádky, ale všechno bylo jinak.
Čas utíkal a já po půl roce neúspěšného snažení navštívila svého gynekologa s přáním, že bychom chtěli děťátko, těšila jsem se, že mi dá nějaké prášky na ovulaci a půjde to jak po másle, ale opět bylo vše jinak, poslal nás na různé vyšetření, hormonální profil, imunologii a nakonec i laparoskopii kvůli srůstu na vaječnících, rok už byl za námi a já pořád nebyla těhotná, když jsem se ze všeho dostala a těšila se na to snažení, ejhle, rána jako z děla, na imunologii mi zjistili alergii na BI ,takže jsem dostala Prednison a nařízen pohlavní styk jen s kondomem, další kontrola až za půl roku, tohle ne, to nezvládnu,říkala jsem si,proč zrovna jááá 
Dny ubíhaly a už to byly 2 roky a já pořád nic Konečně mi Gyn Dr. oznámil ,že je vše v pořádku a že mi předepíše prášky na ovulaci, jupíííí, tak konečně 
Plná nadějí a radosti jsem je začla užívat, první cyklus, ale nic Tak druhý, taky nic, třetí, čtvrtý, pátý, šestý a pořád nic, každou menses jsem strašně obrečela. Po třech letech snažení jsme se rozhodli, že navštívíme CAR, vybrali jsme si GENNET, všechno a všichni tam byli úplně úžasní,d omluvili jsme se, že prvně zkusíme IUI, a tak asi za měsíc jsem absolovala první pokus, opět bez úspěchu, druhý… také nic, třetí už jsme zkusili s Pregnylem, ale opět nic, byla jsem psychycky úplně na dně, už jsem nechtěla nic, prostě jsem si řekla, že mi asi není přáno, po pár měsících se mi to rozleželo v hlavě a opět jsem byla v GENNETU a domluvila se na IVF, to už vyjít musí!
Vše bylo připraveno a já ještě jela na poslední odběry před stimulací, na ten telefon nezapomenu ještě dnes, IVF se dělat nebude, máte pozitivní HCG, jste těhotná, já jsem těhotná, nohy se mi podlomily a ubrečená jsem volala manželovi, všechno kolem mě bylo najednou tak krásné, milovala jsem celý život, všechny, všechno… tak já jsem těhotná 
Ke svému doktorovi jsem byla objednaná v 8. tt, natěšená s manžílkem jsem nervózně přešlapovala v čekárně, tak strašně jsem se těšila, až toho našeho miláčka uvidím na ultrazvuku ,netrvalo to dlouho a už jsem ležela na lehátku a pan doktor, tak bezeslova něco hledal, pak se na mě otočil a oznámil mi, že je mu to strašně líto ,že miminku netluče srdíčko, že se přestalo vyvíjet. NÉÉÉÉÉÉÉ, tohle nemůže být pravda, tomu nevěřím, proč,c o jsem udělala špatně, sesypala jsem se tam doktorovi na zem a strašně brečela, držela jsem si bříško a říkala tomu maličkému, proč? Tak dlouho jsme na tebe čekali a ty nás opouštíš
Revize byla následující týden a já už nechtěla nic… Ale abych to zkrátila, takhle jsem otěhotněla ještě 4× a vždy to skončilo stejně, miminka umřeli už v bříšku,do toho 12. tt,nikdo nevěděl proč, vše jsme měli v pořádku i genetiku,a si mi osud nepřál Po šesti letech snažení, bolesti a utrpení jsem byla na totálním dně a domluvila jsem se s manželem, že už to nechci zažít. Spíše jsem potřebovala čas…
Už byl rok 2010, vše jsem pustila z hlavy a začli si plánovat dovolenou a předělání bytečku ,když jsem v březnu zjistila, že jsem těhotná, neskutečné, nemohla jsem tomu uvěřit, že se to povedlo samo, bez prášků, stimulace atd., prostě samo, k doktorovi jsem šla ale až v 10. tt, byl to neskutečný pocit, když jsem viděla tu naší malinkou kobylku, jak jí bije srdíčko, štěstí, štěstí, štěstí… Ale pořád jsem tomu nemohla věřit ,hrozně jsem se bála, že to zas skončí, a tak jsem se na to snažila nemyslet. Všechno uteklo strašně rychle, ve 20. tt jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka. 2. 11. 2010 se nám narodil NÁŠ Matyášek.
6 let snažení, 6 let bolesti, ale máme ho,máme to největší štěstí na světe! Všem snažilkám,by jsem tímto chtěla dát svou podporu a naději, že i když je to těžké, tak někde na ně čeká to jejich miminko, jen potřebuje asi svůj čas…
Přečtěte si také
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 1660
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 739
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 1628
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 473
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 452
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1615
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 4459
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1249
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 3383
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1629
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Člověk si to ani neuvědomí, když s tebou mluví, čím vším sis prošla a jak tě to bolí. Hezký deníček a prďolu máte krásného.Ať se Vám daří dobře 
Porad jsem doufala,ze mu to nak uniklo 
