Nesmíš na to myslet!
- Snažení
- Anonymní
- 23.09.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nesmíš na to myslet. Je to věta, kterou jsem slýchala v době mého snažení velmi často a upřímně jsem ji nesnášela. S odstupem času jí ovšem musím dát za pravdu. Člověk si na to ale musí přijít sám...
O první miminko jsme se začali snažit ihned po svatbě. Byla jsem mladá, cyklus fungoval bezvadně, ani mě nenapadlo, že by měl být někde problém. Vlastně mě ani nenapadlo, že by to nemělo vyjít hned první měsíc, měla jsem v hlavě směšnou rovnici: sex + žádná ochrana = těhotenství.
Těhotenský test jsem dělala už snad 24DC a velmi jsem se podivila, kde že ta
druhá čárka je!
Vše se opakovalo ještě další dva měsíce. Pak přišel prosinec, vánoce, a já měla najednou všeho nad hlavu, hektické období v práci, nakupování dárků, pečení cukroví… Bylo zrovna někde mezi Štědrým dnem a Silvestrem, když jsem si uvědomila, že jsem si ještě nedělala test, ale menstruaci už vlastně očekávám, bylo to skoro překvapení!
Hned jsem utíkala na WC a co jsem tam neviděla, ano, druhou čárku! ![]()
Když jsme se po letech začali snažit o druhé miminko, byla jsem už sice trochu zkušenější, ale stejně trapně nedočkavá. Opět ještě několik dní před očekávanou menstruací a já zase s testem na záchodě. Ó, jaké překvapení, že sex + žádná ochrana, nerovná se automaticky ihned dítě.
No nevadí.
Další měsíc jsem se vyzbrojila ovulačními testy, protože jsem se domnívala, že jsem se prostě se snažením nemusela do té ovulace trefit. Překvapení s jednou čárkou se konalo i pak.
Následuje několikaměsíční snaha se zmiňovanými ovulačními testy, se sexem obden, minimálně půlhodinovém ležení v posteli PO. Trochu mě děsí, že už si čtu i o „prstíkové metodě“ ale ne, takový cvok ještě nejsem. ![]()
Při každé menstruaci přichází čím dál větší zklamání a pocit neschopnosti, brečím, objímám dceru a omlouvám se jí, že kvůli mě asi bude jedináček. Všichni kolem mě pořád tvrdí, nesmíš na to myslet, ale jak by to bylo technicky možné tímto zabránit početí, vždyť je to nesmysl…
Když je neúspěšné snažení už rok dlouhé, navštěvuji svého doktora, všechna vyšetření v pořádku, k ovulaci dochází, dva cykly s Clostíkem a Pregnylem opět nevychází. Následuje nápad na vše se vyprdnout, nic neměřit, nezjišťovat, nesexovat na povel. Mám pocit, že to lehce z hlavy vypouštím, ale asi ani to není dost, další měsíce se stále nedaří.
Navštěvuji CAR a nechám se vyšetřit i tam, vše opět v pořádku, i u muže, nabízejí IUI, plánujeme ho asi tak na další měsíce.
Končí mi mateřská dovolená, snažíme se rok a půl, možná lehce přes a já se navracím do práce. Najednou mě to tam moc baví, je to pohoda, klid bez dítěte, nemusím vařit, je tam sranda. Vlastně by to druhé miminko mohlo ještě počkat, teď hned se mi rozhodně nehodí, chci žít chvíli takhle. Jestli by vlastně nebylo lepší mít to dítě jenom jedno…
No… co myslíte, druhý měsíc v práci a já už zvracím na záchodě z ranních/celodenních nevolností. ![]()
Je to už nějakou dobu zpátky a co z toho pro mě plyne? U mě to bylo opravdu v hlavě, není to ale vždy o tom na to nemyslet, to ani nejde, ale asi o tom to myšlení změnit.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1826
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2338
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1984
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 757
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 666
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1819
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1915
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2197
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1198
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4932
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...