Nesnáším kojení
- Rodičovství
- Janam20
- 06.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nekojila jsem a nekojím, ale neodsuzuji ženy, které kojí, tak proč kojící ženy odsuzují mě? Když jsem čekala své první miminko, ze všech stran jsem poslouchala: hlavně musíš kojit, to je pro dítě to nejlepší, není nic lepšího než kojení, musíš dělat všechno proto, abys kojila..., a tak mě ani nenapadlo že kojit nebudu. Když mi dceru hned po porodu poprvé přiložili, ani jsem to moc nevnímala, byla jsem opilá tím krásným pocitem, že mám miminko na světě.
Když ale přišla později laktační sestra, aby mě naučila správnou techniku kojení, už jsem byla plně při smyslech a vnímala jsem všechno, tak se moje holčička přisála a začala sát mlíčko, kterého tedy moc nebylo, ale bylo to divné, spousta žen to popisuje jako krásný pocit, ale já určitě ne. Ani neumím své pocity, které jsem měla, popsat, ale krásné to určitě nebylo, nicméně jsem si říkala, že i když to není příjemné a divné, tak kojit budu, protože je to přece to nejlepší pro miminko, takto mi to všichni říkali a zdůrazňovali.
3 dny v porodnici jsem přikládala jako divá, mléko, místo toho aby přibývalo, ubývalo a já jsem byla čím dál tím víc zoufalá, protože dcera mi neustále brečela hlady, já jsem pořád chodila na sesternu pro Nutrilon, a sestry mi stále opakovaly, že musím často přikládat, a tak jsem se stále držela jejich rad.
Z porodnice nás propouštěli s tím, že mi řekli, že mléko skoro žádné nemám, ale ať se snažím dál, protože pro miminko je to to nejlepší, nicméně mám dokrmovat Nutrilonem. A tak se taky stalo, doma jsme stále přikládala v naději že mléka přibude, pila jsem různé čaje na podporu laktace, různé koktejly, zkoušela různé babské rady, ale mléka bylo stále méně a méně a kojení bylo větší a větší utrpení. Všude jsem poslouchala, že mám vytrvat, že se laktace rozběhne a že by byla škoda to utnout hned na začátku, pro miminko je to přece to nejlepší.
Po týdnu jsem byla psychicky i fyzicky vyčerpaná, skoro denně jsem brečela, a modlila se, aby se konečně ta laktace rozběhla, ale zároveň jsem začala každé kojení nenávidět, ten pocit, kdy dcera sála a sála, tahalo to, bylo to nepříjemné a já jsem cítila, že stejně nic nevysála. Přítel mi nakonec promluvil do duše, ať se na to opravdu vykašlu, nebo se za chvíli zničím, že bude lepší, když kojit nebudu, protože stejně nemám skoro žádné mléko, tak jsem přestala, zvýšila jsem množství Nutrilonu, zbytky té trošky mléka sem odstříkávala, ale nikdy to nebylo víc jak 3 ml.
Každopádně dcera byla plně na UM, já jsem byla klidnější, ona taky, dalo by se říci, že jsme byly obě šťastné, ale stejně mě hryzalo svědomí, že jsem ji připravila o to nejlepší, co může pro miminko být, a to je mateřské mléko. Trvalo to 2 měsíce, než jsem se dala dohromady a uvědomila jsem si, že vlastně je jedno, jestli kojíte nebo dáváte UM, důležité je, abyste byla vyrovnaná a v klidu, a pak bude i miminko v klidu a budete spokojení všichni ![]()
Ve druhém těhotenství jsem byla od začátku přesvědčená, že kojit nebudu, prostě nejsem ten typ, a jen při představě, že se ke mně miminko přisaje, mi bylo zle a úzko. Po porodu jsem narazila, byla jsem totiž v porodnici, kde propagovali kojení, UM až v krajních případech, takže jsem musela kojit, laktace se tentokrát docela dobře rozběhla, ale každé kojení bylo pro mě stejně šílené utrpení. Nebolelo mě to, to ne, kojilo se mi parádně, ale bylo to nepříjemné.
Psychicky jsem začala být hodně špatná, protože jsem nekojila ráda, ale z nutnosti, aby můj malý brouček nebyl hlady, a protože mě okolí opět nutilo. Modlila jsem se, abych už byla doma, mohla přestat, přejít na Sunar a mít klid od věčně nalitých, horkých a citlivých prsou a promáčených vložek do podprsenky. Dočkala jsem se, pustili nás po dlouhých 5 dnech. Okamžitě jsem koupila Sunar a už jsem opět jela na flaškách. Zase to ze mě spadlo a hodila jsem se do klidu. Mému broučkovi jsou 2 měsíce a je šťastné a spokojené miminko. A víte proč? Protože má klidnou a spokojenou mámu ![]()
Není pravda, že když nekojíte, máte své děti méně rády. Já své děti miluji celým svým srdcem, dýchala bych za ně a položila bych za ně život, jen jim s láskou raději připravím flašku Sunaru.
Ano, kojící ženy popisují kojení jako krásné období v životě, já je nechápu, pravda, ony nechápou mě, proč mě se to tak strašně příčí, ale jen chci říci, že já je neodsuzuji za to, že pro ně je kojení na prvním místě, tak bych byla ráda, kdyby přestaly ony odsuzovat mě za to, že kojení tak strašně nenávidím.
To, co jsem popsala, pochopí asi jen hrstka z vás.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 726
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 458
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 740
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 345
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 214
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18329
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2452
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2638
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2389
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1569
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....