Nesnáším kojení
- Rodičovství
- Janam20
- 06.12.12 načítám...
Nekojila jsem a nekojím, ale neodsuzuji ženy, které kojí, tak proč kojící ženy odsuzují mě? Když jsem čekala své první miminko, ze všech stran jsem poslouchala: hlavně musíš kojit, to je pro dítě to nejlepší, není nic lepšího než kojení, musíš dělat všechno proto, abys kojila..., a tak mě ani nenapadlo že kojit nebudu. Když mi dceru hned po porodu poprvé přiložili, ani jsem to moc nevnímala, byla jsem opilá tím krásným pocitem, že mám miminko na světě.
Když ale přišla později laktační sestra, aby mě naučila správnou techniku kojení, už jsem byla plně při smyslech a vnímala jsem všechno, tak se moje holčička přisála a začala sát mlíčko, kterého tedy moc nebylo, ale bylo to divné, spousta žen to popisuje jako krásný pocit, ale já určitě ne. Ani neumím své pocity, které jsem měla, popsat, ale krásné to určitě nebylo, nicméně jsem si říkala, že i když to není příjemné a divné, tak kojit budu, protože je to přece to nejlepší pro miminko, takto mi to všichni říkali a zdůrazňovali.
3 dny v porodnici jsem přikládala jako divá, mléko, místo toho aby přibývalo, ubývalo a já jsem byla čím dál tím víc zoufalá, protože dcera mi neustále brečela hlady, já jsem pořád chodila na sesternu pro Nutrilon, a sestry mi stále opakovaly, že musím často přikládat, a tak jsem se stále držela jejich rad.
Z porodnice nás propouštěli s tím, že mi řekli, že mléko skoro žádné nemám, ale ať se snažím dál, protože pro miminko je to to nejlepší, nicméně mám dokrmovat Nutrilonem. A tak se taky stalo, doma jsme stále přikládala v naději že mléka přibude, pila jsem různé čaje na podporu laktace, různé koktejly, zkoušela různé babské rady, ale mléka bylo stále méně a méně a kojení bylo větší a větší utrpení. Všude jsem poslouchala, že mám vytrvat, že se laktace rozběhne a že by byla škoda to utnout hned na začátku, pro miminko je to přece to nejlepší.
Po týdnu jsem byla psychicky i fyzicky vyčerpaná, skoro denně jsem brečela, a modlila se, aby se konečně ta laktace rozběhla, ale zároveň jsem začala každé kojení nenávidět, ten pocit, kdy dcera sála a sála, tahalo to, bylo to nepříjemné a já jsem cítila, že stejně nic nevysála. Přítel mi nakonec promluvil do duše, ať se na to opravdu vykašlu, nebo se za chvíli zničím, že bude lepší, když kojit nebudu, protože stejně nemám skoro žádné mléko, tak jsem přestala, zvýšila jsem množství Nutrilonu, zbytky té trošky mléka sem odstříkávala, ale nikdy to nebylo víc jak 3 ml.
Každopádně dcera byla plně na UM, já jsem byla klidnější, ona taky, dalo by se říci, že jsme byly obě šťastné, ale stejně mě hryzalo svědomí, že jsem ji připravila o to nejlepší, co může pro miminko být, a to je mateřské mléko. Trvalo to 2 měsíce, než jsem se dala dohromady a uvědomila jsem si, že vlastně je jedno, jestli kojíte nebo dáváte UM, důležité je, abyste byla vyrovnaná a v klidu, a pak bude i miminko v klidu a budete spokojení všichni ![]()
Ve druhém těhotenství jsem byla od začátku přesvědčená, že kojit nebudu, prostě nejsem ten typ, a jen při představě, že se ke mně miminko přisaje, mi bylo zle a úzko. Po porodu jsem narazila, byla jsem totiž v porodnici, kde propagovali kojení, UM až v krajních případech, takže jsem musela kojit, laktace se tentokrát docela dobře rozběhla, ale každé kojení bylo pro mě stejně šílené utrpení. Nebolelo mě to, to ne, kojilo se mi parádně, ale bylo to nepříjemné.
Psychicky jsem začala být hodně špatná, protože jsem nekojila ráda, ale z nutnosti, aby můj malý brouček nebyl hlady, a protože mě okolí opět nutilo. Modlila jsem se, abych už byla doma, mohla přestat, přejít na Sunar a mít klid od věčně nalitých, horkých a citlivých prsou a promáčených vložek do podprsenky. Dočkala jsem se, pustili nás po dlouhých 5 dnech. Okamžitě jsem koupila Sunar a už jsem opět jela na flaškách. Zase to ze mě spadlo a hodila jsem se do klidu. Mému broučkovi jsou 2 měsíce a je šťastné a spokojené miminko. A víte proč? Protože má klidnou a spokojenou mámu ![]()
Není pravda, že když nekojíte, máte své děti méně rády. Já své děti miluji celým svým srdcem, dýchala bych za ně a položila bych za ně život, jen jim s láskou raději připravím flašku Sunaru.
Ano, kojící ženy popisují kojení jako krásné období v životě, já je nechápu, pravda, ony nechápou mě, proč mě se to tak strašně příčí, ale jen chci říci, že já je neodsuzuji za to, že pro ně je kojení na prvním místě, tak bych byla ráda, kdyby přestaly ony odsuzovat mě za to, že kojení tak strašně nenávidím.
To, co jsem popsala, pochopí asi jen hrstka z vás.
Přečtěte si také
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 2376
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1627
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 858
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1599
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 479
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
Šílené rande: Svlékla jsem se do prádla a on mě obvinil z propagace komunismu
- Anonymní
- 05.05.26
- 5381
První máj, lásky čas... tak se to alespoň říká. No, u mě to byl spíš čas totálního vystřízlivění a pocitu trapnosti, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Chodila jsem s Markem asi dva...
Společná dcera (4) nám rozvrací manželství i vztahy s dětmi z minulých vztahů
- Anonymní
- 05.05.26
- 2235
Tohle je téma, o kterém se špatně mluví. Vlastně je to spíš tabu. Určitě nechci vinit malé dítě, které jsem si navíc strašně přála. Po rozvodu jsem si chtěla užívat, cestovat. Měla jsem přítele,...
Máme doma miminko a já se bojím vyjít ven. Partnerova ex mě napadla
- Anonymní
- 05.05.26
- 2689
Vtrhla k nám na zahradu bez varování a během pár vteřin se všechno změnilo. Bývalá manželka mého partnera mě fyzicky napadla – bez předchozího konfliktu, bez vysvětlení. Mám doma novorozeně a další...
Když srdce bloudí: Můj příběh o ztracené lásce a nekonečném hledání
- Anonymní
- 05.05.26
- 687
Ahoj, možná se potřebuji jen vypsat. Prosím, neodsuzujte mě – jsem prostě jen hrozně nešťastná a začínám pochybovat, že ještě někdy budu šťastná. Je mi 23 let, studuji, a přestože bych měla mít...
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 647
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.