Přes překážky
- Těhotenství
- Janam20
- 10.12.12 načítám...
Leden 2012: nejsi těhotná? Tuto otázku jsem poslední 2 týdny slýchavala pořád. Ale to je nesmysl, přítel nemůže mít děti, tak jak by se to asi mohlo stát? Vyloučeno, těhotná nejsem, ale všichni mě nějak nahlodávají, test si koupím, ale už teď vím, jak dopadne. 2 růžové čárky, to není možné, je to neuvěřitelný dar, který jsme teď, v té šílené situaci, mohli dostat. Musím mu to říci, ale kdy? Teď má další týden chemoterapie, nehodí se to. Jedno vím ale jistě, miminko si nechám, ať už všechno dopadne jakkoli, beru jako zázrak, že se to stalo, je to znamení neuvěřitelného štěstí. A tentokrát si těhotenství naplno užiji. Jestli to tedy půjde s tou naší malou cácorkou, které ještě není ani rok a půl, s tím, že jsem denně v práci a skoro denně v nemocnici u něj.
Ano, jsem těhotná. Už je to potvrzeno, jsem ve 4. týdnu 
Začínám bojovat s nevolnostmi v práci i mimo práci, to dojíždění přes půl města mi moc nepřidává, každé ráno vstávat v 5, abych nachystala dceru, odvézt ji ke tchyni a pak mazat do práce, z práce do nemocnice, pak pro dceru, domů a takto dokolečka, bože už nemůžu.
„Objednám vás na genetickou konzultaci, nebojte se, občas se stane že první screening nedopadne dobře, ale paní genetička s vámi všechno probere". No výborně, chtěla jsem klidné těhotenství a začíná naprosto perfektně, jako by nestačilo, že se bojím o přítele, aby všechno dobře dopadlo, teď se budu ještě bát o to nenarozené miminko, no tak jsem zvědavá, co mi na genetice řeknou, snad mě nějak uklidní. Omyl, paní doktorka mě neuklidnila, jsem totálně v háji, podle mého doktora riziko minimální, podle paní doktorky na genetice celkem vysoké, čekají mě odběry krve, vyšetření 3D ultrazvukem, pak ještě jedno velké vyšetření ultrazvukem zase někde jinde, pak možná odběr plodové vody a v neposlední řadě musím počítat i s tím, že se může stát, že se budu rozhodovat jestli těhotenství ukončím nebo neukončím, navíc musíme s tím vším pohnout, protože ukončit těhotenství můžu jen do nějakého 20. tt. Výborně, opravdu výborně.
V minulém těhotenství jsem si žádná rizika neuvědomovala, dokud se totiž něco nezačne dít přímo s vámi, málokdy si uvědomíte, co všechno se může stát. Týden za týdnem plynul, v každém nějaké vyšetření a následná další konzultace a pořád myšlenky na to, co když se budu muset rozhodnout… ukončit nebo neukončit? Měla bych vůbec sílu na to ukončit těhotenství tak pozdě? Měla bych na to starat se o jedno zdravé a druhé postižené dítě? Jak by to vůbec fungovalo? Všichni mi říkají, ať o takových věcech nepřemýšlím, dokud nemám v ruce definitivní výsledky, ale nikdo si to nedovede představit, všichni mě utěšují, že to bude dobré a nemá smysl se tím teď užírat, ale nikdo si nedovede představit, co přesně prožívám, co se ve mně odehrává… ta bezmoc, nevím, jak to dopadne, nedovedu si nic představit, jen musím stále myslet na to velké „ale“, co všude říkají. Testy jsou v pořádku „ale“, to „ale“ mi zní v hlavě pořád, nemůžu se na nic soustředit, chci to už mít za sebou, chci už mít výsledky, ale bojím se, tak strašně se bojím, jak to dopadne.
„Po veškerých výsledcích vám můžu říci, že odběr plodové vody není potřeba, a za mě vám můžu říci, že miminko je v pořádku“ Uf, náš chlapeček bude v pořádku , alespoň podle genetiky, ano ještě jsem dostala důraznou informaci, že genetické vyšetření nemůže odhalit veškerá postižení, ale věřím tomu, že všechno bude v pořádku Chemoterapie taky byla úspěšná, takže teď už jen porodit a budeme šťastná rodina
„Druhý porod je lehárko“, tak tuto větu jsem slyšela v druhém těhotenství Xkrát a zabíjela bych za ni, protože upřímně druhý porod byl pro mě strašné peklo. 2 týdny před termínem a vypadá to, že bych mohla porodit každým dnem, no už aby to bylo, ta horka jsou nesnesitelná, naše skoro dvouletá dcera je víc a víc náročná na venkovní aktivity a vážně je to celé hrozně náročné. Já snad nikdy neporodím, ne myslím to vážně, malého v sobě budu nosit do smrti 
5 dní po termínu, mám za sebou Hamiltonův hmat, schody vycházím z posledních sil, poslední 3 dny 3× denně a stejně nic, občasné poslíčky ale víc nic, ještě že dceru si vzala babička, protože už bych to nezvládla. Ještěže jdu dnes na kontrolu, už mi řeknou, kdy nastoupím na vyvolání, takže už to nebude trvat dlouho Tak hurá na kontrolu, no úžasné počasí, už je docela chladno a prší, já mám problém nasoukat se přes oteklé nohy do bot a zapnout bundu přes svůj velký pupík, kéž by si mě tam už rovnou nechali, ale takové štěstí já určitě mít nebudu, teď se dokutálím do porodnice do poradny, a pak se zase odkutálím domů minimálně do zítřka, vím to. Cítím takový divný tlak a pravidelné kontrakce, no to snad ne, ještě musím vyjít ten kopec do porodnice, teď nemůžu začít rodit
Kontrakce po 5 minutách, čekárna narvaná k prasknutí, jdu se ohlásit a rovnou řeknu o svých pravidelných kontrakcích, přednostně jdu na monitor, sestřička mi změří tlak a hlásí, že je celkem vysoký, kontrakce pravidelné, takže můžu jít na příjem, no ještě aby to bylo rychlé jako u dcery Paní doktorka na příjmu mě vyšetřila a řekla, že jsem otevřená na 3 cm, podle ultrazvuku skoro žádná plodová voda, no nevím, že by mi odtekla, pro jistotu mě zkontroluje ještě jeden doktor, neuběhne ani 5 minut a jsem otevřená na 7 cm, bude to prý rychlé, nestihnu ani klystýr, no zkusí mi dát nějaký menší, ale pochybují o tom, že se to stihne… to je rychlost, aby to přítel vůbec stihl
Konečně jdu na porodní sál a za chvilku už budu mít chlapečka u sebe "Jste otevřená dostatečně, zbytek plodové vody už taky odtekl, ale miminko je strašně vysoko, musíme vám zvýšit kontrakce, dáme vám kapačku na vyvolání, musíte být statečná a ležet, máte vysoký tlak, pít nesmíte, kdyby bylo potřeba udělat císaře. „ No úžasné, 5 měsíců se děsím genetiky a ani porod nemůžu mít klidný, co jsem komu udělala. Po hodině šílených bolestí, kdy jsem musela ležet kvůli vysokému tlaku, a nesměla jsem pít kvůli možnému císaři, jsem 2× zatlačila a chlapeček byl na světě Přes všechny překážky od začátku těhotenství jsem se dočkala krásného a zdravého chlapečka
Dokud jsem si to nezažila na vlastní kůži, neuvědomila jsem si, jaké je štěstí mít naprosto klidné těhotenství pouze s klasickými těhotenskými nevolnostmi
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 2366
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 933
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 568
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3300
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2377
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1167
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7536
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4453
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3121
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1929
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
Tak to je krásný, hlavně vám přejí hodně zdravicka cele tvoji rodině… 
