Nechtěné štěstí

Leden 2010, 2 růžové čárky. Proboha, to ne, co budu dělat? Kolik může stát potrat? Nemůžu být máma, vždyť je mi teprve 19. Musím mu to říci, to bude konec vztahu, zase taková láska to není, abychom spolu měli dítě, proč se to stalo zrovna mně? Musím sebrat odvahu a říci mu to, říci mu, že se to stalo, ale že půjdu na potrat a bude vše zase v pořádku! On ale nechce, chce mít dítě. To jsem nečekala. Tak jo, budeme mít miminko :) Miluji ho, je to můj Pan Božský a budu s ním mít miminko :) Těším se a moc, plánuji budoucnost, ale pokazilo se to.

Držíme vztah na dálku, mám práci jinde a chci pracovat, dokud to půjde. On to nechápe, nevyhovuje mu to a chce, abych se vrátila, ale nejde to, vrátím se, ale za pár měsíců, jemu se to mu nelíbí, je to pořád dokola, dlouhé telefonáty plné výčitek. Ukončím to, dáme si pauzu alespoň teď, buď to dáme zase dohromady, až se vrátím nebo půjdeme od sebe, takhle nejsme šťastní. Souhlasí, ani jsem nečekala, že by se o miminko zajímal, ale zajímá a já mám radost.

Nevydrželo to dlouho, je konec 4. měsíce a už je to tady, nevím, co se stalo, ale najednou to všechno otočil, že prý miminko není jeho. Co to má být? Jdu proti němu, vyhrožuji soudy atd. a opravdu sepisuji vše, co je potřeba, poslouchám samé nadávky sprosté, jak jsem na peníze, o nic jiného mi nejde, však on ještě uvidí, tohle mu nedaruji, takovou zradu, já dítě nechtěla a teď toto?

Kolotoč nervů, menší viróza a už to jede, je mi strašně zle, z posledních sil mě Pan Neznámý (kamarád který mě po celou krizi drží nad vodou) veze do nemocnice, okamžitě mě přijímají, mám strach, bojím se, proč, vždyť jsem miminko ani nechtěla, a teď se o něj o bojím, bojím se o sovu holčičku, ne o naši ale o svoji. Druhý den se mi ulevuje, holčička je v pořádku, už se nemusím bát :) A to je ten zlomový okamžik, kašlu na něj, zvládnu to i bez Pana Božského, nechci nic, všechno roztrhám a budu sama se svojí holčičkou, hlavně že bude v pořádku nic jiného si nepřeji.

7. měsíc a mě čeká velké stěhování, končím s prací a musím si zařídit nové bydlení a už si všechno zařizovat pro svoji princeznu, z Pana Neznámého se stal najednou můj přítel, moc mi pomáhal a začalo vznikat něco krásného :) Moje srdce stále patří Božskému, ale třeba to bude někdy jinak, nic jsem neslibovala, říkala jsem že mé srdce patří jinému, a i tak do toho šel, snad bude trpělivý, a když ne, mě už nic nerozhodí, po takové ráně jako byla ta od Božského snesu už všechno.
Ale to, co po mě Neznámý chce, mě vyvádí z míry, chce být v rodném listě, chce být táta mé holčičky. To nepřichází v úvahu, ona tátu má, i když se na ni vykašlal, a pokud tam nebude on, tak nikdo!

3 týdny před porodem měním názor, nevím proč, ale cítím to tak, Božský už se neozval, a já vím, že moje rozhodnutí je správné, nepřemýšlím nad tím tak, že budu celý život naší holčičce lhát o tatínkovi (jak za chvíli sama poznám, byla to chyba, měla jsem víc přemýšlet do budoucna, protože časem dojdu k tomu, že je to pro mě horší a horší), já vím, jak to bylo a nevím, jak dlouho budu zvládat držet to velké tajemství. Holčičce se na svět dvakrát nechce, už 5 dní přenáším. Princezno, no tak, už se nemůžu dočkat :))

Na kontrole mi opět řekli, že na porod to zdaleka nevypadá, ať přijdu za 2 dny na příjem a vyvoláme ho, ale uběhly 3 hodiny od kontroly a já krvácím, jedu zpátky, nevím, co se děje a dr. mi jen oznámí, že už rodím. Tak už :) Je 15:30, ani nevím jak, ale najednou je 19:40 a já držím naši holčičku :) Božskému je strašně podobná a já si začínám uvědomovat, že to pro mě opravdu nebude jednoduché, protože vlnu nenávisti vystřídala vlna lásky. Milovala jsem ho, miluji a vždycky milovat budu, vím to…

Naše holčička nám dělá neuvěřitelnou radost :))

Po roce jsem byla schopná Božskému tu strašnou zradu odpustit, plno lidí ho má stále za toho špatného, ale já ho chápu, uvědomil si že na to nemá, a tak to raději vzda, i když hodně špatným způsobem, ale nenávidět ho nemůžu, on se za to bude jednou nenávidět sám.

Máme fajn život, naše malá holčička má 2 roky a teď i malého dvouměsíčního brášku :) I když mě to uvnitř stále bolí, jako by to bylo včera, jsem šťastná za to, jak to všechno dopadlo :)))

Božský je v mém srdci a navždy tam bude, to už se nezmění.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Skytafka
4164
7.12.12 08:09

Naprosto chápu tvé počáteční pocity. Také jsem otěhotněla v 19, respektive těsně před mými 19. narozeninami, a navíc mě ještě čekala zkouška dospělosti: maturita. Dnes jsem šťastná za to, jak jsem se rozhodla. Školu jsem úspěšně dokončila a můj malý brouček mi dělá jen samou radost :) Ať se vám daří! ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Bábi Zlopočasná
20730
7.12.12 08:19

Neopakuj si, ze Bozsky Ti ostane v srdci. Ublizujes tym sebe, a zradzas noveho partnera. Ja viem ake je tazke prestat milovat, presla som si tym, a keby som to nedokazala, tak som dnes asi v blazinci, tak velmi som ho milovala a tak strasne bolelo byt bez neho. Ale vsetko sa da, aj srdcu rozkazat, je to len akysi druh autohypnozy.
JE spravne ze si ho prestala nenavidiet, JE spravne odpustit mu. Ale co na nom vies milovat? Preco ma to privilegium byt v Tvojom srdci miesto Tvojho partnera, ktory Ta miluje tak, ze Ta prijal aj s cudzim dietatom? Cim si pan Bozsky zasluzil to ze ma prednost? (Ono sa sice laska neda doslova zasluzit, ale ked niekoho milujes, tak to vzdy nejaky dovod ma… ja na mojom chlapovi milujem to ze sa nanho da spolahnut, ze o mna bojoval, ked som sa placala vo svojej laske k byvalemu… a ze ma tak sladky chlapcensky kukuc ked sme sami dvaja, ze idem do kolien :oops: )

  • načítám...
  • Zmínit
Janam20
1492
7.12.12 08:34

Já ho nemiluji pozor, já ho mám pouze v srdci a srdci můžeš mít mnoho lidí z mnoha důvodů, kamrádku, mámu, kolegyni z práce…já ho mám pořád v srdci protože díky němu mám krásnou ženu ale nemiluju ho, ani k němu necítím nenávist ani lásku ;) ke komu cítím lásku je můj současný partner se kterým mám k dceři ještě krásnýho syna :)

nepsala jsem to sem proto abych rozvířila nějaké vášnivé reakce jako v předešlém deníčku, četla jsem tu spoustu příběhu ze života a já přihodila svůj to je celé ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Bábi Zlopočasná
20730
7.12.12 08:51

Ja sa nechcem hadat, len som mala taky pocit z dennicku, ze ma Bozsky prednost… tak som napisala co si o tom myslim… lebo v pripade ze by bol moj pocit spravny, a Ty by si uznala ze na mojom nazore je nieco pravdy, tak by sa Ti zilo lepsie, to je cele :nevim:
Pretoze viem ake to je, tiez som odpustila, tiez si nanho obcas spomeniem, tiez som zvedava ako zije, co ma nove… to je v poriadku, pretoze viem kde je moje miesto (na ktorom som stastna)
Ale citala som tu na emimi vela prispevkov - mam noveho chlapa co ma chcel aj s dietatom, ale tiahne ma to za biootcom… tak ma svrbeli prsty

Necitala som Tvoj predchadzajuci dennicek, a nie som typ co by srsal siru uz pri puhej myslienke na potrat, hoci u mladych mamiciek byvam cez pismenska asi trosku zapskla… pretoze nie donosenie neplanovaneho dietata robi zenu hrdinkou ;)

Příspěvek upraven 07.12.12 v 08:55

  • načítám...
  • Zmínit
mysicka5
737
7.12.12 09:31

Denicek je krasny. Ale vubec bych si stim nelamala hlavu jestli je mu podobna. On je pouze bio otec. Ale tvuj pritel je tata. Coz je mnohem dulezitejsi. ;-))

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
9.12.12 20:17

Přeju hodně štěstí at už nemusíš řešit žádné trable, a gratuluji k holčičce :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Přes překážky

Nesnáším kojení