Neztrácíme naději
- Snažení
- Terindelitta
- 06.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moc ráda tady čtu vaše deníčky, a tak jsem si řekla, že tady taky sepíšu ten náš příběh. O tom, jak se snažíme. O tom, jakými neúspěchy jsme si prošli. A o tom, jak pořád neztrácíme naději. Začnu tedy svůj/náš příběh úplně od začátku.
Když mi bylo 21 let, rozhodla jsem se, že odjedu za práci do Egypta. Od malička jsem milovala arabské země, jejich kulturu. Asi i proto, že můj tatínek žil 3 roky v Sýrii a procestoval i další arabské země. A tak jsem na arabské hudbě a povídkách o arabských zemích vyrůstala.
Díky bohu jsem hned po mém příjezdu našla rychle práci v jednom potápěčském centru, kde jsem pracovala jako recepční a jezdila na loď překládat českým turistům z angličtiny do češtiny. Byla to fajn práce a já byla strašně šťastná. A co víc, můj nejšťastnější den přišel, když jsem poprvé uviděla Ahmeda. Teď už mého manžela. Pracoval se mnou ve stejným areálu hotelu jako já, takže občas chodil do našeho potápěčského centra za kámošema, když měl pauzu v práci.
Byla to láska na první pohled.
Čas plynul, my se poznávali a po půl roce došlo na svatbu.
Manžel koupil byt, já jsem ho zařídila podle svých představ, měli jsme super práci. Vsecho bylo ideální a 4.1. 2012 jsem si jen tak že zvědavosti udělala těhotenský test. A byly tam //.
Byla jsem strašně šťastná. Sice jsme to nějak neplánovali, ale říkali jsme si, že až to přijde, tak to přijde. Ale když jsem viděla ty //, tak jsem byla úplně plná euforie. Ten test jsem si nechala položenej na stole a pořád jsem se pak na něj chodila přes den dívat, jestli tam vážně ty dvě čárky jsou. Druhá byla sice slabší ale prostě tam byla! 
Pak jsem si dělala ještě další 4 testy a tam už pak byly dálnice jako na Brno. 
Úžasnej pocit, když mi to i pak potvrdila doktorka a já viděla tu malou tečku na UTZ.
Říkala jsem si ‚Tak teď ještě 8 měsíců a porodím a pak už budem mít to naše miminko u sebe‘. Vůbec by mě v tu dobu nenapadlo, že by se mohlo něco stát, že by mohlo být něco špatně. Ale bohužel bylo.
Ještě pár UTZ bylo ukázkových, spadnul nám kámen, že srdce když se objevilo i srdíčko, ale další UTZ byl jak zlý sen.
Přišli jsme na prohlídku, zase se těšili, že už uvidíme naše miminko zase o něco větší, ale slova doktorky mě úplně zatemnila mysl a zbavila řeči.
Kouká se tak na ten monitor a říká ‚No, madame musím vám říct, že nevidím žádnou srdeční akci a i obrys miminka je takový rozmazaný‘.
Furt jsem tomu nemohla věřit, říkala jsem si ‚Tak třeba se to ještě spraví‘. Jasně, spraví, byla jsem totálně mimo z toho. Potratila jsem v 8.tt. Ještě že manžel byl se mnou a zbytek kontroly už „odpovídal“ on. Hned další den jsem šla na příjem do nemocnice, následovala kyretáž a aspoň 3 měsíce pauza.
Manžel navrhnul, abych mezitím jela domů za rodiči, abych přišla na jiný myšlenky, viděla kamarádky atd.
Odjela jsem na měsíc do ČR a psychicky se dala nějak do kupy. Po mém návratu jsem opět začala chodit do práce, už jsem na to skoro nemyslela, zase jsme si s manželem užívali společných chvil a života.
No a v dubnu jsem měla opět pozitivní test. Takže opět štěstí, byli jsme happy, ale tentokrát jsem věděla, že už musím počítat i s tím nejhorším. Všichni mě ale pořád uklidňovali, že po druhé už se ZT nestává a že mužů být v klidu. Doktorka mi nasadila Duphaston, kyselinu listovou a chodila jsem častěji na kontroly. Byla jsem plná optimismu, že tentokrát už nám to vyjde!
Tady už byly pořádný vedra, jak se na Egypt sluší a patří a mně bylo pořád strašně zlé, zvracela jsem i několikrát denně, ale byla jsem šťastná, protože jsem si říkala (a i doktorka říkala), že tohle je správný, že je vidět, že miminko je silný a těhotenství se odvíjí správným směrem. Takže jsem ani nenadávala, že je mi tolik blbě. Užívala jsem si to.
Už jsem byla v 10. tt. Čekal nás další UTZ.
Ležela jsem za plentou na lehátku, doktorka měla docela dlouhý hovor, takže jsem už byla nedočkavá. Když přišla, zapnula monitor a začala se koukat, jestli je s naším drobečkem vše v pořádku, tak ho hledala podezřelé dlouho.
Tady v arabských zemích se totiž UTZ už od začátku těhu dělá jen přes břicho a v těch nejnutnějších případech pak vaginální UTZ.
Doktorka mě vyzvala, ať si jdu sednout na chodbu a vypiju celej litr vody a pak opět přijdu. Nechápala jsem proč, Arabové mají někdy divný metody. Ale tak už to na mě zase všechno začínalo padat a já už tušila průser.
Po asi půl hodině nervozity v čekárně plný ženskejch a křičících dětí jsem už v sobě měla plnej litr vody a byla vyzvána opět do ordinace. Doktorka opět nic neviděla, a tak řekla, že musíme neprodleně udělat vaginální UTZ. Až podle toho diagnostikovala Zamlklý potrat v 10. tt.
Říkala jsem si ‚Ne panebože, už zase? Proč?! Co zase bylo špatně?‘
Následovala revize. Pak různý testy na vše možné, víry, imunologie, genetika. Vše dopadlo v pořádku až na ty viry. Našli mi cytomegalovirus, který způsobuje potraty.
Nasadili mi prášky na imunitu nějaký vitaminy a teď už jsem zdravá. Ten virus prý nebyl nic tak strašně vážnýho. Docela banalita, jak říkala moje doktorka.
Od září se snažíme znovu a pořád nic. Každej měsíc na sobě pozoruju ty nejrůznější těhu příznaky. Někdy mám prsa tak nalitý a bolej mě, že si říkám, že teď už to ale muselo vyjít. Jenže s každou další menstruaci jsem akorát naštvaná a protivná, že to zase nevyšlo.
Ale zase si říkám, že když to šlo před tím, tak to půjde i teď. Jen si asi tělo potřebuje odpočinout po těch všech šokách, co prožilo těmi potraty.
Tak moc už bych chtěla mít bříško a těšit se na miminko. Tak moc bych chtěla rodit. Tak moc bych chtěla být MÁMA.
Já vím, že to ještě není tak dlouhá doba. Vím, že třeba vy ostatní holky se tu snažíte mnohem dyl. Co je proti tomu našich 6 měsíců! Já vím. Jen jsem se s vámi chtěla podělit o nás příběh a říct vám všem, kteří tohle prodělali taky, nebo se snaží a pořád miminko nepřichází - neztrácejte naději.
Jednou budeme všechny, co tu jsme, maminky. Všechno má asi svůj čas a co nás nezabije, to nás posílí!
Tak přeju všem holkám co se snaží, nebo prodělali ZT a pořád ne a ne najít ty // na testu, ať to co nejdřív přijde. Hodně pozitivní myslí, síly a radosti do života!
Omlouvám se za tak zdlouhavý deníček, ale jinak to nešlo!
Paaa Terka.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 851
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 724
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1263
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 996
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 553
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2026
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1236
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2284
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 945
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 567
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
urcite to uz vyjde - musi 
Kazdopadne moc gratuluju k tehu a neboj, ted uz to dopadnout musi! Budu moc drzet palce 
Nekdy jsem tady z nich na nervy, protoze proste jinej kraj jinej mrav a kort ten arabskej kraj, ale musim rict, ze jsou tu dobry doktori, kteri fakt pomuzou a vi o cem mluvi. Chvala bohu za to 
, ale neřešit 2 potraty a čekat jen tak na třetí otěhotnění není úplně dobré - chtělo by to nějaká další vyšetření a raději zajít k dr. do čr 
Ale důležitý je, že se odhalila příčina a teď se nebudeš muset ničeho bát. Doktorka si na tebe dá větší pozor a vše bude v pořádku.