Nic necítím
- Psychické problémy
- Anonymní
- 10.09.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mám vše a přitom nic necítím...
Měla jsem úžasné dětství, mám skvělou rodinu, vždy jsem měla, co jsem chtěla. Po střední škole jsem odjela do Německa, kde jsem pracovala a také poznala lásku. Po příjezdu zpět do ČR jsme se s přítelem rozešli, já zůstala sama bydlet v bytě.
Tím začala moje řekla bych „cesta“ životem, kdy jsem si doslova užívala single života. Měla jsem každého muže, kterého jsem chtěla.
Kolem 30 let začali ťukat biologické hodiny. Poznala jsem skvělého chlapa, ale ten nechtěl založit rodinu. Pro mě velké zklamání, bolest srdíčka, probrečené noci… ale život šel dál.
Po pár měsících jsem opět potkala muže. Nebyla to láska na první pohled – obyčejný chlap, který moc rozumu nepobral, ale bylo mi s ním hezky. Začali jsme budovat hnízdečko lásky, narodila se nám dcera. Po dvou letech společného života jsem zjistila, že žiju s doslova „de**em“.
Po mateřské jsem nastoupila do práce a až jsem něco našetřila, odešla jsem od něho. Netušila jsem, jaké peklo tím způsobím. Uražená chlapská ješitnost, spousta z vás to určitě taky zažila… Shrnu to, dvouletý boj o dceru, o kterou vlastně dva roky nejevil zájem, najednou chtěl střídavku. Poprvé v životě jsem měla opravdu strach a už vím, co jsou to deprese. Po dobu těchto dvou let jsem poznala další dva muže. Podnikatele, který se zalekl vyhrožování mého ex. A pak pán, který byl mamánek, takže opět další zklamání.
Musím také napsat, že jsem se vždy měla v životě dobře, cestovala jsem, také jsem se stěhovala asi 10×, prostě putovní život. Po založení rodiny jsem konečně měla pocit štěstí, klidu, rodinného života. Nikdy jsem neměla hluboko do kapsy, živila jsem se sama od svých 18 let a po odchodu od ex jsem se měla dobře sama s dcerkou. Měla jsem vždy velkou oporu v rodičích, vždy pomohli a peklo se soudy absolvovali se mnou.
Po pekle s ex jsem potkala pana Božského. Podnikatel, se zázemím, s jednou dcerkou, která je o rok starší než moje, prostě ideál. Minulý rok v září mě požádal o ruku, letos v červnu jsme měli svatbu.
Žijeme spolu v domečku, dostala jsem nové auto, mám skvělou práci, cokoliv vyslovím, dostanu. Dostávám stále květiny, dárky, budeme stavět dům, který jsem si navrhla jen proto, abych bydlela ve svém a ne v domě, který můj manžel stavěl se svou ex. V práci mi všichni závidí, neustále dovolenkujeme a welnesujeme.
Mám konečně život snů, svého muže miluji, dcera je pro mě vším. Teď se snažíme o společné mimi, ale to nejhorší je, že z ničeho, co jsem teď napsala, nemám radost. Je to fajn, ale vím, že před pár lety bych skákala radostí. Už jen nová kabelka mě dokázala udělat šťastnou, teď jich mám spousty a už nevím, co bych si koupila.
Nemám vůbec radost, proč to tak je??? Co je proboha špatně, proč se neraduji. Vše kolem mě nějak plyne a mně přijde, jako bych byla mimo hru. I manžel si všiml, že když mi třeba sdělí, že jedeme na Maledivy, tak nejásám a reaguji, jako bych měla jet na výlet do vedlejšího města.
Proč nejsem jako dříve, proč se neumím radovat a těšit se na nový dům a mimi??? Je to na psychologa?
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1805
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1059
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1906
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 452
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21789
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2671
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2953
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1793
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....