Nic necítím
- Psychické problémy
- Anonymní
- 10.09.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mám vše a přitom nic necítím...
Měla jsem úžasné dětství, mám skvělou rodinu, vždy jsem měla, co jsem chtěla. Po střední škole jsem odjela do Německa, kde jsem pracovala a také poznala lásku. Po příjezdu zpět do ČR jsme se s přítelem rozešli, já zůstala sama bydlet v bytě.
Tím začala moje řekla bych „cesta“ životem, kdy jsem si doslova užívala single života. Měla jsem každého muže, kterého jsem chtěla.
Kolem 30 let začali ťukat biologické hodiny. Poznala jsem skvělého chlapa, ale ten nechtěl založit rodinu. Pro mě velké zklamání, bolest srdíčka, probrečené noci… ale život šel dál.
Po pár měsících jsem opět potkala muže. Nebyla to láska na první pohled – obyčejný chlap, který moc rozumu nepobral, ale bylo mi s ním hezky. Začali jsme budovat hnízdečko lásky, narodila se nám dcera. Po dvou letech společného života jsem zjistila, že žiju s doslova „de**em“.
Po mateřské jsem nastoupila do práce a až jsem něco našetřila, odešla jsem od něho. Netušila jsem, jaké peklo tím způsobím. Uražená chlapská ješitnost, spousta z vás to určitě taky zažila… Shrnu to, dvouletý boj o dceru, o kterou vlastně dva roky nejevil zájem, najednou chtěl střídavku. Poprvé v životě jsem měla opravdu strach a už vím, co jsou to deprese. Po dobu těchto dvou let jsem poznala další dva muže. Podnikatele, který se zalekl vyhrožování mého ex. A pak pán, který byl mamánek, takže opět další zklamání.
Musím také napsat, že jsem se vždy měla v životě dobře, cestovala jsem, také jsem se stěhovala asi 10×, prostě putovní život. Po založení rodiny jsem konečně měla pocit štěstí, klidu, rodinného života. Nikdy jsem neměla hluboko do kapsy, živila jsem se sama od svých 18 let a po odchodu od ex jsem se měla dobře sama s dcerkou. Měla jsem vždy velkou oporu v rodičích, vždy pomohli a peklo se soudy absolvovali se mnou.
Po pekle s ex jsem potkala pana Božského. Podnikatel, se zázemím, s jednou dcerkou, která je o rok starší než moje, prostě ideál. Minulý rok v září mě požádal o ruku, letos v červnu jsme měli svatbu.
Žijeme spolu v domečku, dostala jsem nové auto, mám skvělou práci, cokoliv vyslovím, dostanu. Dostávám stále květiny, dárky, budeme stavět dům, který jsem si navrhla jen proto, abych bydlela ve svém a ne v domě, který můj manžel stavěl se svou ex. V práci mi všichni závidí, neustále dovolenkujeme a welnesujeme.
Mám konečně život snů, svého muže miluji, dcera je pro mě vším. Teď se snažíme o společné mimi, ale to nejhorší je, že z ničeho, co jsem teď napsala, nemám radost. Je to fajn, ale vím, že před pár lety bych skákala radostí. Už jen nová kabelka mě dokázala udělat šťastnou, teď jich mám spousty a už nevím, co bych si koupila.
Nemám vůbec radost, proč to tak je??? Co je proboha špatně, proč se neraduji. Vše kolem mě nějak plyne a mně přijde, jako bych byla mimo hru. I manžel si všiml, že když mi třeba sdělí, že jedeme na Maledivy, tak nejásám a reaguji, jako bych měla jet na výlet do vedlejšího města.
Proč nejsem jako dříve, proč se neumím radovat a těšit se na nový dům a mimi??? Je to na psychologa?
Přečtěte si také
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 608
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 729
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 487
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 383
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 358
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1637
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1999
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 651
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 727
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 588
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
možná byste mohli jít místo na maliedivy na výlet na hrad a pak se doma s holkama převlíct za princezny, chodit po baráku v kombiné a papírových korunách a upéct panu králi bábovku, nebo tak něco… máš doma dvě děti, tak toho využij a pohraj si taky, ať si zlepšíš náladu 
nebo si pořiď piáno/housle/harfu/hang/flétnu/cokoli a nauč se na to hrát, nebo boxovací pytel, nebo malířský stojan, nebo pletací jehlice… jo a mít prachy přece neznamená, že je musíte utrácet za blbosti, nezahlcujte dům ani sebe zbytečnostma, nebo s takovouhle nijakou a nespokojenou náladou za pár let skončí i vaše dcery
Já nevím, no. Chytrému napověz, hloupého kopni. Snad ti tady tyhle komentáře napovědí dostatečně a život ti nebude muset nakopat…
No a ještě dávám odkaz na 
A to tě učiní šťastnou 
) a jeďte třeba sázet nove stromy do polomů. Dělej neco, co ma smysl
nevím proč si musí každy tak vymyslet
