Rozjímání mezi kapkami deště
O hledání štěstí...
Onehdy, jednoho horkého letního odpoledne, mě popadla touha stát se lepší ženou – šťastnější, srdečnější, moudřejší. Vyrazila jsem tedy do jednoho obrovského knihkupectví odhodlána vrátit se s knihou, která mi v mé touze pomůže.
Svoji knihu jsem nenašla, ale pokud se o mě pokoušely před návštěvou knihkupectví jen lehké depresivní stavy, po hodině strávené mezi regály se neuspokojivý emocionální stav stal ještě horším. Ze všech polic na mě vyskakovaly motivační tituly s názvy jako Buď šťastný ještě dnes, Sám sobě koučem, Jak získat rovnováhu, Jak dosáhnout stavu mindfulness, Buď úspěšný… a další a další variace na dané téma. Nedokázala jsem si zkrátka vybrat.
Zklamána vlastní nerozhodností, vyrazila jsem na nákup do blízkého
supermarketu. Dobré jídlo duševní stav dokáže také povznést. Když jsem
nacpala nákup do kabelky,
v jedné ruce rohlíky v sáčku (plátěném – jsem přece eko!!!),
zeleninu v ruce druhé, a vyrazila ke dveřím, začalo pršet. Co pršet!
Lilo! Provazce vody dopadaly na horkem rozpálené chodníky a mně se vracela
blbá nálada. VŽDYCKY mám s sebou deštník. Kromě dnešního dne. Jak já
nesnáším mokré oblečení a vlhké boty! Rozhodně se nastydnu. A nemám
čas čekat, až přestane pršet. Neřešitelná situace.
A jak tam tak stojím a lituji se, zavane ke mně vůně letního deště. Najednou se mi vybaví, jak jako děti sedíme na zápraží, pijeme domácí šťávu, koukáme, jak prší, a je nám krásně. Potom vyběhneme polonazí do deště, cachtáme se v kalužích a bahně a necháváme se smáčet kapkami vody. Najednou jsem zatoužila do toho slejváku vyběhnout.
Popadla jsem kabelku i ekosáčky a vykročila do deště. Byl příjemně chladný. Během pár minut jsem byla promočená durch, ze sáčků kapala voda (zítra asi bude žemlovka, rohlíky jsou již namočené), vlasy se mi lepily k hlavě a bylo mi báječně. Začala jsem se usmívat na stejně postižené chodce a na rtech cítila chuť babiččiny rybízové šťávy.
A najednou jsem věděla, že nepotřebuji žádné příručky k tomu, jak
být spokojená. Protože vím, jak dosáhnout stavu mindfulness. Víme to
všichni, jen na to
v dnešním hektickém světě zapomínáme. A nepotřebujeme žádné moudré
knihy.
Pro mě byl dokonalým očistným zážitkem letní déšť. Stavu blaženosti
dosahuji při západu slunce (ideálně se sklenkou v ruce). Když se mi
podaří vstát brzy ráno a protáhnout si spánkem ztuhlé tělo. Když
vyšplhám na kopec a kochám se výhledy do krajiny. Když vařím báječný
oběd a všem strávníkům chutná. Když gruntuju byt, aby nám v něm bylo
dobře. Když zalévám rostliny na balkoně. Když slyším upřímný dětský
smích. Když se zaberu do napínavé detektivky. Když…
A tak si vytvářím svůj soukromý seznam věcí, které mě dělají spokojenou. Nemusím se při tom zajíkat štěstím. Chci si prožít plně každou chvilku. A nejenom chvilky příjemné. Protože štěstí a spokojenost zákonitě střídá smutek a bolest, které je třeba také přijmout. Ale teď už vím, že se rozplynou v prvním letním dešti.
A jaké položky máte na seznamu vy?
) 
Je toho spousta, skoro všechno… i když při
nemoci se seznam dokázal smrsknout na dvě položky - ráno se ještě probudit
a dokázat vylézt z postele. 
Miluju vůni jehličí, protože mi připomíná
chození na houby s maminkou a taky Vánoce; mám ráda duhu, která vykoukne
po dešti; procházku v šustícím barevném podzimním listí… 
