A do... do adopce!
- O životě
- karjak
- 20.03.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Někdy (vlastně asi často) se život neodvíjí úplně podle našich představ. Někdy musíme přehodit výhybku a opustit cestu, po které jsme chtěli jít. A někdy je ta nová cesta možná trochu nepohodlná, ale jistě na ní potkáme spoustu lidí, se kterými bychom se na té původní nikdy nesetkali...
****Představte si poklidné nedělní odpoledne. Nádherné počasí, po dobrém obědě a kávě vyrazíte na příjemnou lenivou procházku do blízkého lesíka. Nasáváte omamnou vůni borovic… Všude je klid a mír. Jenže vám v hlavě už delší dobu klíčí nebezpečná myšlenka… „Nezkusíme adopci?“****
A je to venku. Čekám údiv, možná i odmítnutí. Manžel se zastaví a chvíli pozoruje igelitový sáček, který esteticky dekoruje blízký keřík. „Jo, už o tom taky pár týdnů přemýšlím.“ Vyrážíme tedy za novým dobrodružstvím. Zatím ve městě známe snad všechna centra asistované reprodukce, ale úřady jsme ještě neprozkoumali, tak hurá na to!
Leccos jsme o procesu zaslechli. Většinou to nebylo nic pěkného, tak na židličky před dveřmi OSPODU usedáme mírně předrozladěni a připraveni na setkání s první z řady protivných slečen Zubatých. O to víc nás překvapuje, když ze dveří vykoukne milá mladá dáma a se širokým úsměvem nás zve dál. Její kolegyně se usmívá stejně mile, tak nás rozladěnost rychle opouští. Naše OSPOD paní nám vše velmi trpělivě a hlavně srozumitelně vysvětluje, doporučuje, vzhledem k našemu věku, podat žádost o osvojení i pěstounskou péči, a odcházíme s dobrým pocitem a dlouhým seznamem dokumentů, které musíme k žádosti dodat. Strávili jsme jeden příjemný večer hledáním fotografií ze společného života, které se k žádosti dokládají. Necháváme se vyfotit na průkazkové foto, protože je třeba doložit i foto aktuální. Pokud budou rodiče a dítě párovat na základě této fotografie, dostaneme malého odulého vodníčka… Nakonec jsme si i vzpomněli, ve kterém šuplíku se ukrývá oddací list, a pyšní, že jsme všechno dokázali zkompletovat, jdeme podat žádost. Postupujeme do dalšího levelu s názvem SOCIÁLNÍ ŠETŘENÍ.
Zní to děsivě. V podstatě jde ale jen o to, že nás naše OSPOD paní navštíví, zkoukne bejvák a napíšeme sáhodlouhou slohovou práci, ve které popíšeme naše dětství, vztahy v rodině, vzdělání a koníčky, bytové podmínky a představíme svůj světonázor. A zformulujeme požadavky na dítě, což bylo z celé slohovky to nejtěžší. Ano, popisuji to teď jako procházku růžovým sadem, ale holky, znáte to - když má přijet tchýně, šúrujeme celý den a noc. Když má přijít OSPOD paní, šúrujeme celý týden. Parkety už byly prodřené, okna desetkrát umyta a v koupelně to vonělo jako v bazénu, nicméně pořád jsem nebyla úplně spokojena… Víkend před námi, tak to ještě párkrát přeleštím. Z úvah mě vytrhává manžel. „Na víkend přijede Pavel s Jitkou! Super, ne?“ A kdy budu šúrovat!!!??? Po panáku tuzemáku se uklidňuju a uznávám, že už je vyleštěno a můžeme se v klidu věnovat našim přátelům.
Těsně před jejich příjezdem vytahuji láhev červeného z nákupní tašky a chystám se ji uložit do skříně. Nikdy se mi nic podobného nestalo, ale lahev vyklouzává z ruky a já jen bezmocně sleduju, jak dopadá na zem, tříští se na malé kousky a rubínově červená tekutina se rozlívá po světlé podlaze a na bílé zdi vytváří nádherný abstraktní obraz. Hroutím se k zemi a hystericky pláču. Pavel s Jitkou ochotně pomáhají malovat a drhnout obrovskou tmavou skvrnu na podlaze. Výsledek není dokonalý, ale když zatáhnu žaluzie (a to okno je tak krásně vyblejskané!), tak si snad paní ničeho nevšimne.
Pár hodin před návštěvou mě bolí břicho jako před maturitou. Dolaďuji poslední drobnosti, trochu pocuchám deku, aby paní nepojala podezření, že je naklizeno výjimečně jen kvůli ní a získala dojem, že takto to u nás vypadá dennodenně. Pro jistotu jsem porovnala i obsah skříní, protože na několik diskuzích jsem se dočetla, že paní čekuje i skříň.
Paní si v klidu obhlédla byt, s mnoha omluvami nakoukla do koupelny a na záchod, uvítala nabídku kávy a sušenek (nepekla jsem, aby nepojala podezření, že jsem se nějak extra chystala…), prošla s námi dotazník a vyptala se na pár věcí, které jí nebyly jasné. Vlastně to byla moc příjemná návštěva.
Dopíjíme tuzemák a budeme čekat na další kolo - návštěvu na Krajském úřadě.
Přečtěte si také
Třeboň na kolech zní romanticky. Dokud s vámi nejede dítě, které nechce šlapat
- Anonymní
- 14.08.26
- 1744
Třeboň, rybníky, cyklostezky, krásná příroda a pohodový rodinný výlet. Přesně tak jsem si představovala naše cyklovýlety. Jen jsem trochu zapomněla na jednu zásadní věc. Děti. A hlavně na to, že...
Chtěla jsem si užít slunce. Spálila jsem se i tam, kde bych to opravdu nečekala
- Anonymní
- 14.08.26
- 1206
Myslela jsem si, že už jsem dost stará na to, abych věděla, jak se chránit před sluncem. Namažu obličej, ruce, ramena, nohy, záda, zkrátka všechno, co je zrovna na ráně. Letos jsem ale zjistila, že...
Nesnáším manželovi kamarády. Jejich vtipy mě uráží
- mořesnů
- 14.08.26
- 1831
Jak začne být venku teplo, naše zahrada s terasou začne fungovat jak limonáda na vosy. Jen se k nám neslétávají vosy, ale zpravidla manželovi kamarádi. S nimi se ale přistěhoval jejich břitký...
Slíbila jsem sestře zalít kytky. Na místě mě čekala drsná dřina na statku
- Anonymní
- 14.08.26
- 7442
Jsme se sestrou sice v kontaktu, ale vídáme se spíš nárazově. Já žiju typický městský život v bytě, ona se před lety odstěhovala na vesnici. Když se potkáme, tak zásadně u nás ve městě na kafi a...
Je divné, že jsem se rozbrečela, když jsem přihlašovala fenku na kastraci?
- Anonymní
- 14.08.26
- 574
Naše fenka už má devět měsíců a je to dva měsíce po jejím prvním hárání. Rozhodli jsme se pro kastraci hlavně kvůli jejímu zdraví, když jsem ale zavolala veterináři, rozbrečela jsem se.
Chudáci děti v rozpálených třídách. Přesto bych letní prázdniny neměnila
- Anonymní
- 13.08.26
- 2462
Když vidím, jaké letos panují teploty, je mi dětí ve školách vlastně líto. V červnu seděly v rozpálených třídách a teď si říkám, co je čeká v září. Přesto bych kvůli vedrům letní prázdniny neměnila.
V horku manžel vypnul. Já se mohla hecnout a udělat vše sama nebo promluvit
- Anonymní
- 13.08.26
- 3398
Manžel odmítá v horku doma cokoliv dělat, chápu ho, ale někdo se o děti a dům postarat musí a já odmítám na něho koukat, jak leží na gauči s vlhkým ručníkem, zatímco já vyvařuji večeři a peru prádlo.
Svatbu nechce, prý je to velký závazek. Syn má dítě, ale matku si vzít odmítá
- Anonymní
- 13.08.26
- 2249
Vždycky jsem se snažila děti vychovávat k poctivosti, odpovědnosti a k úctě k tradicím i Bohu. Pro mě byla rodina vždycky posvátný svazek – když s někým přivedu na svět dítě, je přirozené a morální...
Kojím, zvracím a drhnu podlahu. Manžel šílí, že jsme mu zkazili dovolenou
- Anonymní
- 13.08.26
- 22231
Těšila jsem se na tenhle týden celé měsíce. Místo odpočinku u moře se ale naše rodinná dovolená proměnila v noční můru s pachem dezinfekce a zvratků. A zůstala ještě jedna pachuť.
Náš soused seká trávu v tangách. Naše děti mají novou letní atrakci
- Anonymní
- 13.08.26
- 7497
Bydlení v domě má spoustu výhod. Máte vlastní zahradu, děti mohou běhat venku a nemusíte řešit, jestli sousedům vadí každé škobrtnutí. Má to ale i své nevýhody. Třeba když zjistíte, že váš soused...
.
A těším se na pokračování krocení úředního šimla 
. Deníček mě moc potěšil, nedávno jsem na tebe narazila v diskuzi a hned jsem si říkala, jak to s vámi asi vypadá.
Držím Vám taky moc pěsti.