A do... do adopce!
- O životě
- karjak
- 20.03.21 načítám...
Někdy (vlastně asi často) se život neodvíjí úplně podle našich představ. Někdy musíme přehodit výhybku a opustit cestu, po které jsme chtěli jít. A někdy je ta nová cesta možná trochu nepohodlná, ale jistě na ní potkáme spoustu lidí, se kterými bychom se na té původní nikdy nesetkali...
****Představte si poklidné nedělní odpoledne. Nádherné počasí, po dobrém obědě a kávě vyrazíte na příjemnou lenivou procházku do blízkého lesíka. Nasáváte omamnou vůni borovic… Všude je klid a mír. Jenže vám v hlavě už delší dobu klíčí nebezpečná myšlenka… „Nezkusíme adopci?“****
A je to venku. Čekám údiv, možná i odmítnutí. Manžel se zastaví a chvíli pozoruje igelitový sáček, který esteticky dekoruje blízký keřík. „Jo, už o tom taky pár týdnů přemýšlím.“ Vyrážíme tedy za novým dobrodružstvím. Zatím ve městě známe snad všechna centra asistované reprodukce, ale úřady jsme ještě neprozkoumali, tak hurá na to!
Leccos jsme o procesu zaslechli. Většinou to nebylo nic pěkného, tak na židličky před dveřmi OSPODU usedáme mírně předrozladěni a připraveni na setkání s první z řady protivných slečen Zubatých. O to víc nás překvapuje, když ze dveří vykoukne milá mladá dáma a se širokým úsměvem nás zve dál. Její kolegyně se usmívá stejně mile, tak nás rozladěnost rychle opouští. Naše OSPOD paní nám vše velmi trpělivě a hlavně srozumitelně vysvětluje, doporučuje, vzhledem k našemu věku, podat žádost o osvojení i pěstounskou péči, a odcházíme s dobrým pocitem a dlouhým seznamem dokumentů, které musíme k žádosti dodat. Strávili jsme jeden příjemný večer hledáním fotografií ze společného života, které se k žádosti dokládají. Necháváme se vyfotit na průkazkové foto, protože je třeba doložit i foto aktuální. Pokud budou rodiče a dítě párovat na základě této fotografie, dostaneme malého odulého vodníčka… Nakonec jsme si i vzpomněli, ve kterém šuplíku se ukrývá oddací list, a pyšní, že jsme všechno dokázali zkompletovat, jdeme podat žádost. Postupujeme do dalšího levelu s názvem SOCIÁLNÍ ŠETŘENÍ.
Zní to děsivě. V podstatě jde ale jen o to, že nás naše OSPOD paní navštíví, zkoukne bejvák a napíšeme sáhodlouhou slohovou práci, ve které popíšeme naše dětství, vztahy v rodině, vzdělání a koníčky, bytové podmínky a představíme svůj světonázor. A zformulujeme požadavky na dítě, což bylo z celé slohovky to nejtěžší. Ano, popisuji to teď jako procházku růžovým sadem, ale holky, znáte to - když má přijet tchýně, šúrujeme celý den a noc. Když má přijít OSPOD paní, šúrujeme celý týden. Parkety už byly prodřené, okna desetkrát umyta a v koupelně to vonělo jako v bazénu, nicméně pořád jsem nebyla úplně spokojena… Víkend před námi, tak to ještě párkrát přeleštím. Z úvah mě vytrhává manžel. „Na víkend přijede Pavel s Jitkou! Super, ne?“ A kdy budu šúrovat!!!??? Po panáku tuzemáku se uklidňuju a uznávám, že už je vyleštěno a můžeme se v klidu věnovat našim přátelům.
Těsně před jejich příjezdem vytahuji láhev červeného z nákupní tašky a chystám se ji uložit do skříně. Nikdy se mi nic podobného nestalo, ale lahev vyklouzává z ruky a já jen bezmocně sleduju, jak dopadá na zem, tříští se na malé kousky a rubínově červená tekutina se rozlívá po světlé podlaze a na bílé zdi vytváří nádherný abstraktní obraz. Hroutím se k zemi a hystericky pláču. Pavel s Jitkou ochotně pomáhají malovat a drhnout obrovskou tmavou skvrnu na podlaze. Výsledek není dokonalý, ale když zatáhnu žaluzie (a to okno je tak krásně vyblejskané!), tak si snad paní ničeho nevšimne.
Pár hodin před návštěvou mě bolí břicho jako před maturitou. Dolaďuji poslední drobnosti, trochu pocuchám deku, aby paní nepojala podezření, že je naklizeno výjimečně jen kvůli ní a získala dojem, že takto to u nás vypadá dennodenně. Pro jistotu jsem porovnala i obsah skříní, protože na několik diskuzích jsem se dočetla, že paní čekuje i skříň.
Paní si v klidu obhlédla byt, s mnoha omluvami nakoukla do koupelny a na záchod, uvítala nabídku kávy a sušenek (nepekla jsem, aby nepojala podezření, že jsem se nějak extra chystala…), prošla s námi dotazník a vyptala se na pár věcí, které jí nebyly jasné. Vlastně to byla moc příjemná návštěva.
Dopíjíme tuzemák a budeme čekat na další kolo - návštěvu na Krajském úřadě.
Přečtěte si také
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 650
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 603
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 354
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 368
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 1311
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 4269
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 3983
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 1873
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 953
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 3032
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
.
A těším se na pokračování krocení úředního šimla 
. Deníček mě moc potěšil, nedávno jsem na tebe narazila v diskuzi a hned jsem si říkala, jak to s vámi asi vypadá.
Držím Vám taky moc pěsti.