Strasti dochvilnosti
- O životě
- karjak
- 28.11.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Patříte k těm, co chodí všude včas, nebo k těm, na které se většinou čeká, protože ať uděláte cokoli, stejně vyjdete z domu o deset minut později, než jste plánovali? (Maminky s malými dětmi z této ankety vyjímám, tam se odchody řídí úplně jinými fyzikálními zákony!)
Já jsem dochvilná. Nesnáším pocit, že jdu někam pozdě. A protože nemám absolutně žádný cit pro odhad času, chodím všude minimálně o pět minut dřív. Manželovi tím jdu neuvěřitelně na nervy. Patří totiž k vzácné rase lidí, kteří většinou dokáží svůj příchod načasovat na vteřinu přesně. A svým klidem zase vytáčí mě.
Zatímco já mám půl hodiny před odjezdem či odchodem kamkoli vše sbaleno a horečně dodělávám nějaké neodkladné činnosti (myji hrneček, který jsem náhodou objevila na poličce v předsíni, zalévám umírající květinu), manžel si v klidu dopíjí kávu či řeší něco životně důležitého na Facebooku.
Patnáct minut před odchodem jsem již oblečená, podaří-li se, tak i učesaná, a lobuji za dřívější odchod – co kdyby se něco cestou stalo a pozdrželo to náš příchod. Manžel se se stoickým klidem zavírá do koupelny a začíná se sprchovat a mýt si hlavu. Za deset minut odchod jsem již obutá a nervózně přešlapuji za koupelnovými dveřmi. Svěží manžel s mokrou hlavou vylézá s bedry ovinutými ručníkem, bere mobil a odchází na toaletu. Vzdávám to. Zouvám boty, beru knihu a čtu si, abych nemusela myslet na to, jak přijdeme pozdě. Za dvě minuty odchod se manžel zjeví ve dveřích. Obutý, oblečený, po sprše i dobře naladěný a vyzývavě se táže: „Tak už jsi hotová?“ Vzhlédnu od rozečtené knihy.
Přestože ve skříní na ramínku visí několik krásně vyžehlených triček, manžel se naparádil (v lepším případě) do čerstvě vypraného, pomačkaného nebo (v horším případě) do nevypraného, ještě více pomačkaného, které našel někde v koutku u postele. Jdou na mě mdloby. Vyhodnocuji situaci. Jdeme-li do přírody, kde nehrozí, že by manželovi jelen s tchýňovskou výčitkou v hlase nabídl, že mu to tričko vypere a vyžehlí, když na to Karjuška neměla čas, tričko nekomentuji. Jdeme-li mezi lidi, tričko z manžela vášnivě servu a donutím ho obléci si jiné.
Vyrážíme se zpožděním. Někdy větším, jindy menším. Manžel pak ublíženě líčí, jak jsem ho na poslední chvíli nutila ke změně outfitu a jak mi trvalo, než jsem se obula.
Mám jednu stejně postiženou kamarádku. Naše posedlost včasným příchodem se jednu dobu naprosto zvrtla. Ani jedna jsme nechtěla přijít později, proto jsme svůj příchod o minutku předsouvaly. Když jsme se sešly o čtvrt hodiny dříve, zamyslely jsme se nad sebou a daly si předsevzetí chodit vždy na přesnou hodinu. Zatím se daří.
Nicméně minulý týden se moje vždy dochvilná kamarádka, díky neodkladné pracovní záležitosti, zdržela. Nahlásila cca 15 minut zpoždění. Bylo krásně, tak jsem se rozhodla počkat před kavárnou, kde jsme se měly sejít. Z nudy jsem začala pochodovat po prostranství před kavárnou – dvacet kroků sem, dvacet zpátky. Po chvíli jsem si všimla, že mě ze zahrádky protější hospody pozoruje mužstvo novozélandských hráčů rugby. (Měli to napsáno na tričku.) Abych jim nedělala divadlo, nonšalantně jsem se opřela o značku „Zákaz vjezdu“ a jala se pozorovat kolemjdoucí. Dva rugbisté se zvedli a zamířili ke mně. Honem jsem v hlavě začala lovit základní anglické fráze, kterými je nasměruji k místním pamětihodnostem.
Muži přistoupili, chvíli si mě prohlíželi a pak jeden vznesl dotaz: „How much?“ Chvíli jsem přemýšlela, co asi pánové hodlají zakoupit. Jediná koupě vhodná věc je moje moc pěkná červená kabelka, kterou jsem ulovila v povánočních slevách za polovinu ceny původní. Tu neprodám ani za milion! O igelitku se šanony s dokumenty, které musím doma dodělat, by asi zájem neměli. Muži si mě začali prohlížet z různých stran. A v tom mi to docvaklo. Ti hoši si nehodlají zakoupit kabelku, ani informace uložené v modrém šanonu, hodlají si zakoupit mě! Nevybavila se mi žádná vhodná fráze, která by vysvětlila, že pouze čekám na kamarádku a prodejem se neživím. Nadhodila jsem svoji cenově výhodnou kabelku, pevněji stiskla igelitku a beze slova odkráčela. Přistihla jsem se, že se lehce usmívám… Takový zájem o mě už dlouho nebyl!
Večer jsem manželovi svoji dobrodružnou historku líčila v očekávání návalu vášně ze žárlivosti. Manžel kupodivu zvedl hlavu od notebooku, zahleděl se na mě a pravil: „Když už musíš být všude s předstihem, neopírej se alespoň při čekání na ty, co jsou normální, o tyč…“
Přečtěte si také
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 4252
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 2958
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 1667
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 4313
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1331
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1752
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 2067
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1811
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 5866
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 419
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
bych se asi po..... 
zvladnu nachystat sebe a dve holky a on se pak tedy jde laskave sprchovat 
uz jsem parkrat vyrazila i bez nej
. Jako vzdy. Trpim take dochvilnosti. A jsem na to hrda. A jsem hrda na sebe protoze i se dvema prtatama jsem vzdycky vsude driv 
hlavně co mam 3 děti, a od jakziva nerada vstávám takže včasný ranni příchod do školy taky nehrozil.. 
Ani s dětmi nechodím pozdě, ale pravda, občas se to neobejde bez odchodové hysterie 
Manzel je teda taky spis ten typ, co musi byt vsude vcas a jak nabereme vic nez 10 minut zpozdeni I cestou na dovcu, vylet (a to jezdime autem, zadne letadlo ani bus nehonime!),je na nervy a muzu za to podle nej vzdycky ja 
Ze se krome baleni veci I pro deti a pripravy svaciny vsem musim taky postarat o mimino, resp.ted uz spis batole, dat snidani, cistou plenku, kolikrat jeste i vyvencit a nakrmit psa, to mu jaksi unika. A kdyz jsem se dneska rano pri pohledu na teplomer ptala, jestli by nevzali hafana aspon pred barak jen vycurat, kdyz uz jdou ven, a poslali mi ho pak nahoru, coz by zabralo max.2-3 minuty a on by nemusel cekat, az se vypravim I s malou, ktera ma rymu a nebudu ji tahat ven v 7 rano, tak mi sdelil, ze vi, ze pro me je cas relativni pojem I co se tyka prichodu do skolky, ale ze on to tak nema, ja jsem jen lina vstat driv, abych stihla psa vyvencit nez odejdou, nez se mala vzbudi a kolega na nej nemuze na te zastavce cekat ani minutu, pac se tam stat nesmi. Hlavne ze ja musim, kdyz je pryc, stihnout psa I skolku. A v 5 kvuli tomu vstavat fakt nebudu. Pritom jak mala (ne)spi, jsem za kazdou minutu spanku navic sakra vdecna…stejne jak vylezu a mala me vidi, spusti sirenu ze chce mliko a nemam sanci se vzdalit bez revu; nastesti u nas to zas tak ve skolce nehroti a kolikrat kdyz prijdeme I v 8.15, jeste nejsme zdaleka posledni - mamin co k tomu maji doma druhe, jedna dokonce I dvojcata, je tam vic:) A taky je na kluka trochu prisnejsi a ten s nim slape precejen rychleji, na me zkousi ze mu nejde neco zapnout, nemuze najit atd. Minuly tyden byl tatinek doma marod tak aspon hlidal mladsi, ja vodila do skolky a bylo to znat, ze jsme to stihali skoro I presne na 8. 
Sorry za anonym, kvuli skolce.
skvělé jako vždy 
