Strasti dochvilnosti
- O životě
- karjak
- 28.11.18 načítám...
Patříte k těm, co chodí všude včas, nebo k těm, na které se většinou čeká, protože ať uděláte cokoli, stejně vyjdete z domu o deset minut později, než jste plánovali? (Maminky s malými dětmi z této ankety vyjímám, tam se odchody řídí úplně jinými fyzikálními zákony!)
Já jsem dochvilná. Nesnáším pocit, že jdu někam pozdě. A protože nemám absolutně žádný cit pro odhad času, chodím všude minimálně o pět minut dřív. Manželovi tím jdu neuvěřitelně na nervy. Patří totiž k vzácné rase lidí, kteří většinou dokáží svůj příchod načasovat na vteřinu přesně. A svým klidem zase vytáčí mě.
Zatímco já mám půl hodiny před odjezdem či odchodem kamkoli vše sbaleno a horečně dodělávám nějaké neodkladné činnosti (myji hrneček, který jsem náhodou objevila na poličce v předsíni, zalévám umírající květinu), manžel si v klidu dopíjí kávu či řeší něco životně důležitého na Facebooku.
Patnáct minut před odchodem jsem již oblečená, podaří-li se, tak i učesaná, a lobuji za dřívější odchod – co kdyby se něco cestou stalo a pozdrželo to náš příchod. Manžel se se stoickým klidem zavírá do koupelny a začíná se sprchovat a mýt si hlavu. Za deset minut odchod jsem již obutá a nervózně přešlapuji za koupelnovými dveřmi. Svěží manžel s mokrou hlavou vylézá s bedry ovinutými ručníkem, bere mobil a odchází na toaletu. Vzdávám to. Zouvám boty, beru knihu a čtu si, abych nemusela myslet na to, jak přijdeme pozdě. Za dvě minuty odchod se manžel zjeví ve dveřích. Obutý, oblečený, po sprše i dobře naladěný a vyzývavě se táže: „Tak už jsi hotová?“ Vzhlédnu od rozečtené knihy.
Přestože ve skříní na ramínku visí několik krásně vyžehlených triček, manžel se naparádil (v lepším případě) do čerstvě vypraného, pomačkaného nebo (v horším případě) do nevypraného, ještě více pomačkaného, které našel někde v koutku u postele. Jdou na mě mdloby. Vyhodnocuji situaci. Jdeme-li do přírody, kde nehrozí, že by manželovi jelen s tchýňovskou výčitkou v hlase nabídl, že mu to tričko vypere a vyžehlí, když na to Karjuška neměla čas, tričko nekomentuji. Jdeme-li mezi lidi, tričko z manžela vášnivě servu a donutím ho obléci si jiné.
Vyrážíme se zpožděním. Někdy větším, jindy menším. Manžel pak ublíženě líčí, jak jsem ho na poslední chvíli nutila ke změně outfitu a jak mi trvalo, než jsem se obula.
Mám jednu stejně postiženou kamarádku. Naše posedlost včasným příchodem se jednu dobu naprosto zvrtla. Ani jedna jsme nechtěla přijít později, proto jsme svůj příchod o minutku předsouvaly. Když jsme se sešly o čtvrt hodiny dříve, zamyslely jsme se nad sebou a daly si předsevzetí chodit vždy na přesnou hodinu. Zatím se daří.
Nicméně minulý týden se moje vždy dochvilná kamarádka, díky neodkladné pracovní záležitosti, zdržela. Nahlásila cca 15 minut zpoždění. Bylo krásně, tak jsem se rozhodla počkat před kavárnou, kde jsme se měly sejít. Z nudy jsem začala pochodovat po prostranství před kavárnou – dvacet kroků sem, dvacet zpátky. Po chvíli jsem si všimla, že mě ze zahrádky protější hospody pozoruje mužstvo novozélandských hráčů rugby. (Měli to napsáno na tričku.) Abych jim nedělala divadlo, nonšalantně jsem se opřela o značku „Zákaz vjezdu“ a jala se pozorovat kolemjdoucí. Dva rugbisté se zvedli a zamířili ke mně. Honem jsem v hlavě začala lovit základní anglické fráze, kterými je nasměruji k místním pamětihodnostem.
Muži přistoupili, chvíli si mě prohlíželi a pak jeden vznesl dotaz: „How much?“ Chvíli jsem přemýšlela, co asi pánové hodlají zakoupit. Jediná koupě vhodná věc je moje moc pěkná červená kabelka, kterou jsem ulovila v povánočních slevách za polovinu ceny původní. Tu neprodám ani za milion! O igelitku se šanony s dokumenty, které musím doma dodělat, by asi zájem neměli. Muži si mě začali prohlížet z různých stran. A v tom mi to docvaklo. Ti hoši si nehodlají zakoupit kabelku, ani informace uložené v modrém šanonu, hodlají si zakoupit mě! Nevybavila se mi žádná vhodná fráze, která by vysvětlila, že pouze čekám na kamarádku a prodejem se neživím. Nadhodila jsem svoji cenově výhodnou kabelku, pevněji stiskla igelitku a beze slova odkráčela. Přistihla jsem se, že se lehce usmívám… Takový zájem o mě už dlouho nebyl!
Večer jsem manželovi svoji dobrodružnou historku líčila v očekávání návalu vášně ze žárlivosti. Manžel kupodivu zvedl hlavu od notebooku, zahleděl se na mě a pravil: „Když už musíš být všude s předstihem, neopírej se alespoň při čekání na ty, co jsou normální, o tyč…“
Přečtěte si také
Po pracovní akci jsem políbila kolegyni. Pořád na to myslím a manžela ignoruji
- Anonymní
- 22.04.26
- 239
O tom, jestli nejsem náhodou na ženy, přemýšlím už delší dobu. Vždycky jsem tu myšlenku ale rychle zahnala a snažila se ji neřešit. Pak se to ale stalo. Pracovní akce, jedna noc mimo domov, hodně...
Máma naletěla šarlatánce, která z ní tahá peníze. A já nevím, jak jí pomoci
- Anonymní
- 22.04.26
- 134
Je mi z toho strašně smutno. Moje máma byla vždycky rozumná, praktická ženská, která si uměla poradit a nenechala se jen tak obalamutit. Neříkám, že taková už není, ale od chvíle, kdy odešla do...
Denně vařím pro 4 chlapy. Mám pocit, že většinu volného času trávím jen u plotny
- Anonymní
- 22.04.26
- 129
Není to tak, že bych žila se čtyřmi muži. Mám manžela a tři syny. Jeden studuje na vysoké a dva na střední. A snědí toho tolik, že bych uživila i závodní jídelnu. Je moje chyba, že jsem je naučila...
Máma mi nikdy miminka pohlídat nechtěla, bráchovi teď hlídá celé dopoledne
- Anonymní
- 22.04.26
- 177
Dneska jsem se vrátila od mámy a upřímně? Mám v sobě takovej mix vzteku a totálního zmaru, že jsem musela děti nechat u pohádky a jít se vypsat, jinak bych snad začala brečet před nima. Ten pocit...
Proč někteří lidé parkují tak bezohledně? Dnes jsem málem neodjela od školky
- Anonymní
- 22.04.26
- 108
Musím se z toho aspoň vypsat. Bohužel jsem se nedočkala majitele auta, jinak bych se asi neudržela. Parkování u naší školky je složité už delší dobu, hned vedle se staví byty a stavaři to tam dost...
„Vždyť to ještě nebylo dítě,“ a další nevyžádané rady od okolí, když potratíte
- Anonymní
- 21.04.26
- 2780
Potrat jsem zažila už třikrát. Dvakrát se mi to podařilo utajit, ale potřetí už ne. O miminko jsem přišla ve 14. týdnu a to už se schovat nedá. Ženy, které si tím prošly, asi vědí, jaké to je. Ten...
Dcera (16) si přivedla přítele domů a manžel to nemůže rozdýchat. Moc to hrotí
- Anonymní
- 21.04.26
- 2495
Moje šestnáctiletá dcera Kamča si našla kluka. Není to její první zkušenost, ale dalo by se říct, že první vážnější vztah prožívá až teď. Chodí s Denisem skoro půl roku a mně ten kluk připadá...
Nemám ráda děti, ale miluji muže, který má jedno dost náročné. Jak tohle přežít?
- Anonymní
- 21.04.26
- 2861
Život je tak trochu paradox. Od malička nemám ráda děti. Nikdy jsem po nich netoužila a čím jsem byla starší, tím víc jsem věděla, že nejsem na mateřství stavěná. Dlouho jsem žila s mužem, který to...
Sestra-dvojče zemřela, ale já jí vídám každý den. Moje okolí mě má za blázna
- Anonymní
- 21.04.26
- 1304
„A vy máte sourozence?“ ptají se mě často. A moje odpověď většinou zní: „Ano, mám sestru – dvojče.“ Jenže pravda je taková, že moje sestra Adéla před dvěma lety zemřela při autonehodě. A já ji od...
Léta jsem nebyla na gynekologii, ale teď mám problémy. Bojím se nejhoršího
- Anonymní
- 21.04.26
- 1150
Nejsem velká zastánkyně lékařů. Vlastně se jim vyhýbám jako čert kříži. Chodím jen tehdy, když mám nějaký zásadnější problém. Na gynekologii jsem nebyla řadu let. Vlastně ani nevím, jestli moje...
bych se asi po..... 
zvladnu nachystat sebe a dve holky a on se pak tedy jde laskave sprchovat 
uz jsem parkrat vyrazila i bez nej
. Jako vzdy. Trpim take dochvilnosti. A jsem na to hrda. A jsem hrda na sebe protoze i se dvema prtatama jsem vzdycky vsude driv 
hlavně co mam 3 děti, a od jakziva nerada vstávám takže včasný ranni příchod do školy taky nehrozil.. 
Ani s dětmi nechodím pozdě, ale pravda, občas se to neobejde bez odchodové hysterie 
Manzel je teda taky spis ten typ, co musi byt vsude vcas a jak nabereme vic nez 10 minut zpozdeni I cestou na dovcu, vylet (a to jezdime autem, zadne letadlo ani bus nehonime!),je na nervy a muzu za to podle nej vzdycky ja 
Ze se krome baleni veci I pro deti a pripravy svaciny vsem musim taky postarat o mimino, resp.ted uz spis batole, dat snidani, cistou plenku, kolikrat jeste i vyvencit a nakrmit psa, to mu jaksi unika. A kdyz jsem se dneska rano pri pohledu na teplomer ptala, jestli by nevzali hafana aspon pred barak jen vycurat, kdyz uz jdou ven, a poslali mi ho pak nahoru, coz by zabralo max.2-3 minuty a on by nemusel cekat, az se vypravim I s malou, ktera ma rymu a nebudu ji tahat ven v 7 rano, tak mi sdelil, ze vi, ze pro me je cas relativni pojem I co se tyka prichodu do skolky, ale ze on to tak nema, ja jsem jen lina vstat driv, abych stihla psa vyvencit nez odejdou, nez se mala vzbudi a kolega na nej nemuze na te zastavce cekat ani minutu, pac se tam stat nesmi. Hlavne ze ja musim, kdyz je pryc, stihnout psa I skolku. A v 5 kvuli tomu vstavat fakt nebudu. Pritom jak mala (ne)spi, jsem za kazdou minutu spanku navic sakra vdecna…stejne jak vylezu a mala me vidi, spusti sirenu ze chce mliko a nemam sanci se vzdalit bez revu; nastesti u nas to zas tak ve skolce nehroti a kolikrat kdyz prijdeme I v 8.15, jeste nejsme zdaleka posledni - mamin co k tomu maji doma druhe, jedna dokonce I dvojcata, je tam vic:) A taky je na kluka trochu prisnejsi a ten s nim slape precejen rychleji, na me zkousi ze mu nejde neco zapnout, nemuze najit atd. Minuly tyden byl tatinek doma marod tak aspon hlidal mladsi, ja vodila do skolky a bylo to znat, ze jsme to stihali skoro I presne na 8. 
Sorry za anonym, kvuli skolce.
skvělé jako vždy 
