Strasti dochvilnosti

Patříte k těm, co chodí všude včas, nebo k těm, na které se většinou čeká, protože ať uděláte cokoli, stejně vyjdete z domu o deset minut později, než jste plánovali? (Maminky s malými dětmi z této ankety vyjímám, tam se odchody řídí úplně jinými fyzikálními zákony!)

*

Já jsem dochvilná. Nesnáším pocit, že jdu někam pozdě. A protože nemám absolutně žádný cit pro odhad času, chodím všude minimálně o pět minut dřív. Manželovi tím jdu neuvěřitelně na nervy. Patří totiž k vzácné rase lidí, kteří většinou dokáží svůj příchod načasovat na vteřinu přesně. A svým klidem zase vytáčí mě.

Zatímco já mám půl hodiny před odjezdem či odchodem kamkoli vše sbaleno a horečně dodělávám nějaké neodkladné činnosti (myji hrneček, který jsem náhodou objevila na poličce v předsíni, zalévám umírající květinu), manžel si v klidu dopíjí kávu či řeší něco životně důležitého na Facebooku.

Patnáct minut před odchodem jsem již oblečená, podaří-li se, tak i učesaná, a lobuji za dřívější odchod – co kdyby se něco cestou stalo a pozdrželo to náš příchod. Manžel se se stoickým klidem zavírá do koupelny a začíná se sprchovat a mýt si hlavu. Za deset minut odchod jsem již obutá a nervózně přešlapuji za koupelnovými dveřmi. Svěží manžel s mokrou hlavou vylézá s bedry ovinutými ručníkem, bere mobil a odchází na toaletu. Vzdávám to. Zouvám boty, beru knihu a čtu si, abych nemusela myslet na to, jak přijdeme pozdě. Za dvě minuty odchod se manžel zjeví ve dveřích. Obutý, oblečený, po sprše i dobře naladěný a vyzývavě se táže: „Tak už jsi hotová?“ Vzhlédnu od rozečtené knihy.

Přestože ve skříní na ramínku visí několik krásně vyžehlených triček, manžel se naparádil (v lepším případě) do čerstvě vypraného, pomačkaného nebo (v horším případě) do nevypraného, ještě více pomačkaného, které našel někde v koutku u postele. Jdou na mě mdloby. Vyhodnocuji situaci. Jdeme-li do přírody, kde nehrozí, že by manželovi jelen s tchýňovskou výčitkou v hlase nabídl, že mu to tričko vypere a vyžehlí, když na to Karjuška neměla čas, tričko nekomentuji. Jdeme-li mezi lidi, tričko z manžela vášnivě servu a donutím ho obléci si jiné.

Vyrážíme se zpožděním. Někdy větším, jindy menším. Manžel pak ublíženě líčí, jak jsem ho na poslední chvíli nutila ke změně outfitu a jak mi trvalo, než jsem se obula.

Mám jednu stejně postiženou kamarádku. Naše posedlost včasným příchodem se jednu dobu naprosto zvrtla. Ani jedna jsme nechtěla přijít později, proto jsme svůj příchod o minutku předsouvaly. Když jsme se sešly o čtvrt hodiny dříve, zamyslely jsme se nad sebou a daly si předsevzetí chodit vždy na přesnou hodinu. Zatím se daří.

Nicméně minulý týden se moje vždy dochvilná kamarádka, díky neodkladné pracovní záležitosti, zdržela. Nahlásila cca 15 minut zpoždění. Bylo krásně, tak jsem se rozhodla počkat před kavárnou, kde jsme se měly sejít. Z nudy jsem začala pochodovat po prostranství před kavárnou – dvacet kroků sem, dvacet zpátky. Po chvíli jsem si všimla, že mě ze zahrádky protější hospody pozoruje mužstvo novozélandských hráčů rugby. (Měli to napsáno na tričku.) Abych jim nedělala divadlo, nonšalantně jsem se opřela o značku „Zákaz vjezdu“ a jala se pozorovat kolemjdoucí. Dva rugbisté se zvedli a zamířili ke mně. Honem jsem v hlavě začala lovit základní anglické fráze, kterými je nasměruji k místním pamětihodnostem.

Muži přistoupili, chvíli si mě prohlíželi a pak jeden vznesl dotaz: „How much?“ Chvíli jsem přemýšlela, co asi pánové hodlají zakoupit. Jediná koupě vhodná věc je moje moc pěkná červená kabelka, kterou jsem ulovila v povánočních slevách za polovinu ceny původní. Tu neprodám ani za milion! O igelitku se šanony s dokumenty, které musím doma dodělat, by asi zájem neměli. Muži si mě začali prohlížet z různých stran. A v tom mi to docvaklo. Ti hoši si nehodlají zakoupit kabelku, ani informace uložené v modrém šanonu, hodlají si zakoupit mě! Nevybavila se mi žádná vhodná fráze, která by vysvětlila, že pouze čekám na kamarádku a prodejem se neživím. Nadhodila jsem svoji cenově výhodnou kabelku, pevněji stiskla igelitku a beze slova odkráčela. Přistihla jsem se, že se lehce usmívám… Takový zájem o mě už dlouho nebyl!

Večer jsem manželovi svoji dobrodružnou historku líčila v očekávání návalu vášně ze žárlivosti. Manžel kupodivu zvedl hlavu od notebooku, zahleděl se na mě a pravil: „Když už musíš být všude s předstihem, neopírej se alespoň při čekání na ty, co jsou normální, o tyč…“

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
28.11.18 02:53

Miluju Vase denicky! :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
369
28.11.18 06:23

Jelen s tchynovskou vycitkou :D :D pěkný… Mam stejně ‚postizeni‘ s dochvilnosti, chodím částo predcasne, i když vím, že je to uplne zbytecny.

  • Nahlásit
  • Zmínit
28.11.18 07:30

páni! ne jeden zájemce, ale rovnou celý tým! :palec: bych se asi po..... :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
850
28.11.18 08:13

Muj manzel jeste horsi, od zacatku vztahu je to vzdy +15min…at delam, co delam :nevim: zvladnu nachystat sebe a dve holky a on se pak tedy jde laskave sprchovat :cert: uz jsem parkrat vyrazila i bez nej

  • Nahlásit
  • Zmínit
28.11.18 08:40

Krasny denicek :-). Jako vzdy. Trpim take dochvilnosti. A jsem na to hrda. A jsem hrda na sebe protoze i se dvema prtatama jsem vzdycky vsude driv :-). Muj muz je nastesti take dochvilny takze nemame problem :-).

  • Nahlásit
  • Zmínit
6733
28.11.18 08:57

Také mám ráda dochvilnost, ale všude chodím moc brzy. NA autobusy dokonce s takovým předstihem, že často stihnu ještě předchozí spoj:D A moje nej kamarádka o 1/2 hod později…i když si dám předsevzetí, že příště přijdu maximálně přesně nebo i později, nikdy to nedodržím:D

Jediné, co mě zpomalilo je malá dcera, to už mi nejde tak rychle ji nachystat ven, hlavně teď, v zimě:D

  • Nahlásit
  • Zmínit
28.11.18 10:02

Ja trpim dochvilnosti, ale všude chodim pozdě :lol: hlavně co mam 3 děti, a od jakziva nerada vstávám takže včasný ranni příchod do školy taky nehrozil.. :mrgreen:
Ale pořád sem lepší než moje máma a přítel, ti chodí pozdě pravidelně i o 20 minut… Já se vejdu do 5 minut…

  • Nahlásit
  • Zmínit
10319
28.11.18 11:36

:mrgreen: :mrgreen: Boží deníček, jako vždy!
Já jsem taky postižená dochvilností, nesnáším, když někdo přijde pozdě a ještě víc nesnáším představu, že jdu pozdě já ;) Ani s dětmi nechodím pozdě, ale pravda, občas se to neobejde bez odchodové hysterie ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
3886
28.11.18 14:01

Ja jsem byla vzdy predvcasna, vsude jsem stepovala o 30 minut driv. Nasla jsem si pritele, ktery chodi zasadne o (!!) hodinu i vic pozde. Trvalo nam asi 12 let, nez jsme se srovnali. Ja si s detmi zvykla, ze nechodim vzdy vcas a obcas prijdu i pozde, pulhodinove rezervy uz nedelam, kdyz to nestihnu, tak nestihnu. On zase chodi vcas alespon na dulezite akce a schuzky. Je nam obrma lip (mne urcite ;-) )

Denicek je skvely, jak vidim @karjak, tak se tesim :-)

Příspěvek upraven 28.11.18 v 14:02

  • Nahlásit
  • Zmínit
3019
28.11.18 14:16

Ja jsem taky dochvilna a nedochvilnost me k smrti rozciluje :D Kdyz reknu, ze sraz je ve tri, tak tim myslim za deset minut tri a dokaze me vytocit, ze to ma nekdo jinak :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
789
28.11.18 19:13

Já jsem ta z druhého břehu. Ať dělám,co dělám,chodím pozdě. Vždy mám pocit,že mám hroozne času a ve finále běžím. Jako už jsem se zlepšila,díky mému extra dochvilnemu muži,ale rezervy zůstávají. Naštěstí ráno chodí do školy a školky s dětmi muž,takže tam chodí včas,někdy i dřív :D. Tak nás opozdilce prosím mějte rádi,my to neděláme schválně! :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
28.11.18 20:37

@Nika079 Tak to jsme na tom podobne, jeste dokud jsme meli jen jedno dite, darilo se nam byt ve skolce spis mezi prvnimi, jelikoz jsem spechala do prace a vozila kluka autem, se 2 detma a bez auta, kterym jezdi ted do prace tatinek, uz je to horsi :mrgreen: Aspon ze do te skolky starsiho vodi (vozi) taky vetsinou on - prave proto, ze jezdi autem pracovne skoro denne a kdyz nemusi, jde do kanclu tak na 9.a stihne se jeste doma prevlict. V lete ho vozil na kolobezce :lol: S kocarem nebo nositkem uz to tak rychle nejde no, ale I na ruzne cviceni s malou a srazy s kamaradkama se dostavam v lepsim pripade presne na cas. V dnesni dobe mobilu neni problem napsat, ze se zdrzim, driv chodili lidi vcas, protoze si nemeli jak napsat… :mrgreen: :think: Manzel je teda taky spis ten typ, co musi byt vsude vcas a jak nabereme vic nez 10 minut zpozdeni I cestou na dovcu, vylet (a to jezdime autem, zadne letadlo ani bus nehonime!),je na nervy a muzu za to podle nej vzdycky ja :zed: Ze se krome baleni veci I pro deti a pripravy svaciny vsem musim taky postarat o mimino, resp.ted uz spis batole, dat snidani, cistou plenku, kolikrat jeste i vyvencit a nakrmit psa, to mu jaksi unika. A kdyz jsem se dneska rano pri pohledu na teplomer ptala, jestli by nevzali hafana aspon pred barak jen vycurat, kdyz uz jdou ven, a poslali mi ho pak nahoru, coz by zabralo max.2-3 minuty a on by nemusel cekat, az se vypravim I s malou, ktera ma rymu a nebudu ji tahat ven v 7 rano, tak mi sdelil, ze vi, ze pro me je cas relativni pojem I co se tyka prichodu do skolky, ale ze on to tak nema, ja jsem jen lina vstat driv, abych stihla psa vyvencit nez odejdou, nez se mala vzbudi a kolega na nej nemuze na te zastavce cekat ani minutu, pac se tam stat nesmi. Hlavne ze ja musim, kdyz je pryc, stihnout psa I skolku. A v 5 kvuli tomu vstavat fakt nebudu. Pritom jak mala (ne)spi, jsem za kazdou minutu spanku navic sakra vdecna…stejne jak vylezu a mala me vidi, spusti sirenu ze chce mliko a nemam sanci se vzdalit bez revu; nastesti u nas to zas tak ve skolce nehroti a kolikrat kdyz prijdeme I v 8.15, jeste nejsme zdaleka posledni - mamin co k tomu maji doma druhe, jedna dokonce I dvojcata, je tam vic:) A taky je na kluka trochu prisnejsi a ten s nim slape precejen rychleji, na me zkousi ze mu nejde neco zapnout, nemuze najit atd. Minuly tyden byl tatinek doma marod tak aspon hlidal mladsi, ja vodila do skolky a bylo to znat, ze jsme to stihali skoro I presne na 8. :lol: Spolu jinak sami nechodime ted od porodu zatim nikam, na navstevy kdyz jedeme vsichni, tak on si v klidu sedi u PC a pak rekne, kde to vazne, ja sem pripravenej davno, ale ze by hnul prstem navic a vzal ven aspon toho psa nebo se venoval male, abych se mohla I ja v klidu upravit, oblict, nachystat vse potrebne, to ne… :pocitac: Sorry za anonym, kvuli skolce.

  • Nahlásit
551
28.11.18 20:40

:potlesk: skvělé jako vždy :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4392
28.11.18 20:40

@karjak No jeste jsi mela tou kabelkou tocit a byla bys jasna nejen pro ragbisty! :lol: :palec: Opet povedene povidani, co vic dodat :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
487
28.11.18 20:47

Pěkný :mrgreen: :mrgreen: jako vždy, pobavila jsem se :lol: jsem přesně ten typ, který všude radši počká. Pozdní příchody nesnáším :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
29.11.18 07:43

Zábavné čtení, i když nevím, nakolik zábavná byla situace pro Tebe :mrgreen: patřím do skupiny „všude buď alespoň o 10 minut dřív“ takže také většinou čekám. Zatím se mi daří, až na drobné výjimky, být všude včas i s dětmi. Hezký den

  • Nahlásit
  • Zmínit
1571
29.11.18 09:27

Miluju tvoje deníčky. Nemohla bys teď, v tom listopadovém depresivním období, psát trochu častěji? Řekněme obden? :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
7203
29.11.18 10:55

Úžasný deníček :mrgreen: :potlesk: konečně jako vždy. Taky se přikláním k prosbě k deničkům obden :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3503
29.11.18 11:12

Děkuju za deníček, zase mě pobavil. Mám pocit, že to příroda záměrně páruje tak, aby byl jeden z partnerů dochvilný a druhý nedochvilný, alespoň u nás to tak platí. :lol:
Babička vyrážela vždy na vlak tehdy, když se můj děda začínal holit. Půl hodiny čekala na nádraží, pak nastoupila do vlaku a s napětím čekala, zda se děda na poslední chvíli vřítí do vlaku, nebo pojede příštím spojem. Sporů kolem toho bylo nepočítaně.
Zase prastrýc mé pratetě přeřizoval doma hodiny o 10 minut, až už nikdo nevěděl, kolik je vlastně hodin, a dočasně to prý pomáhalo, než to prateta prokoukla. V dnešní době mobilů je to bohužel ale nepoužitelné.
Můj táta taky vždy vyrážel všude pozdě a máma zase minimálně o půl hodiny dříve. Nejhorší to bylo s mámou při cestě na nádraží, dávala si totiž rezervu ve stylu, že metro bude mít výluku, tak abysme se tam dostali i bez něj :lol: , takže jsme čekávali hodinu i více na vlak. Já jako malá myslela, že je normální trávit s knihou nebo časopisem hodinu v čekárně na vlak, ale postupem doby jsem to prokoukla a začaly spory s mou mámou o odchod na nádraží, protože já zase chodím vždy na poslední chvíli. No a vyfasovala jsem manžela, co chodí nejpozději přesně, a jakmile má 1 minutu zpoždění, je nervózní a hledá viníka, kterým jsem vždy prý já. :think: :cert: :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
29.11.18 11:55

Děkuju za reakce:) A mimochodem - maminky, které i s prckem dokáží přijít včas mají nějakou superschopnost:) Vůbec nechápu, jak se vůbec podaří dítě přesvědčit a vyjít :)

Příspěvek upraven 29.11.18 v 11:56

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
29.11.18 11:58

@Martina D. :D Kápla jsi na to:) Musí v tom být nějaký vyšší záměr :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
29.11.18 11:59

@Jadala Co zábavná! Cítila jsem se jako sexy dračice :) Naposledy mě cizí chlap s nabídkou oslovil někdy na počátku století:)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
29.11.18 12:45

Paradni. :) :hug:

Pro adminy, pokud by byla moznost mit nejaky system a financne na denicek prispivat, moc bych se za to primlouvala;)

  • Nahlásit
1040
29.11.18 13:06

@karjak :mrgreen: :mrgreen: tak hlavně, že sis to užila :palec: hezký den :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
29.11.18 20:16

jako bombaaaaaa :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
29.11.18 20:19

@karjak superschopnost spociva v tom, ze na duuuuuuleeeziiiteee setkani se deti oblikaji hodinu předem a i tak to mam knap :mrgreen: ale chodim presne,alespon v zime :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1473
30.11.18 10:57

Hezký :lol: :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
3.12.18 19:06

Moc drzim palce s dalsim snazenim. :hug:
A tesime se na dalsi denicek. :)

  • Nahlásit