Strasti dochvilnosti
- O životě
- karjak
- 28.11.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Patříte k těm, co chodí všude včas, nebo k těm, na které se většinou čeká, protože ať uděláte cokoli, stejně vyjdete z domu o deset minut později, než jste plánovali? (Maminky s malými dětmi z této ankety vyjímám, tam se odchody řídí úplně jinými fyzikálními zákony!)
Já jsem dochvilná. Nesnáším pocit, že jdu někam pozdě. A protože nemám absolutně žádný cit pro odhad času, chodím všude minimálně o pět minut dřív. Manželovi tím jdu neuvěřitelně na nervy. Patří totiž k vzácné rase lidí, kteří většinou dokáží svůj příchod načasovat na vteřinu přesně. A svým klidem zase vytáčí mě.
Zatímco já mám půl hodiny před odjezdem či odchodem kamkoli vše sbaleno a horečně dodělávám nějaké neodkladné činnosti (myji hrneček, který jsem náhodou objevila na poličce v předsíni, zalévám umírající květinu), manžel si v klidu dopíjí kávu či řeší něco životně důležitého na Facebooku.
Patnáct minut před odchodem jsem již oblečená, podaří-li se, tak i učesaná, a lobuji za dřívější odchod – co kdyby se něco cestou stalo a pozdrželo to náš příchod. Manžel se se stoickým klidem zavírá do koupelny a začíná se sprchovat a mýt si hlavu. Za deset minut odchod jsem již obutá a nervózně přešlapuji za koupelnovými dveřmi. Svěží manžel s mokrou hlavou vylézá s bedry ovinutými ručníkem, bere mobil a odchází na toaletu. Vzdávám to. Zouvám boty, beru knihu a čtu si, abych nemusela myslet na to, jak přijdeme pozdě. Za dvě minuty odchod se manžel zjeví ve dveřích. Obutý, oblečený, po sprše i dobře naladěný a vyzývavě se táže: „Tak už jsi hotová?“ Vzhlédnu od rozečtené knihy.
Přestože ve skříní na ramínku visí několik krásně vyžehlených triček, manžel se naparádil (v lepším případě) do čerstvě vypraného, pomačkaného nebo (v horším případě) do nevypraného, ještě více pomačkaného, které našel někde v koutku u postele. Jdou na mě mdloby. Vyhodnocuji situaci. Jdeme-li do přírody, kde nehrozí, že by manželovi jelen s tchýňovskou výčitkou v hlase nabídl, že mu to tričko vypere a vyžehlí, když na to Karjuška neměla čas, tričko nekomentuji. Jdeme-li mezi lidi, tričko z manžela vášnivě servu a donutím ho obléci si jiné.
Vyrážíme se zpožděním. Někdy větším, jindy menším. Manžel pak ublíženě líčí, jak jsem ho na poslední chvíli nutila ke změně outfitu a jak mi trvalo, než jsem se obula.
Mám jednu stejně postiženou kamarádku. Naše posedlost včasným příchodem se jednu dobu naprosto zvrtla. Ani jedna jsme nechtěla přijít později, proto jsme svůj příchod o minutku předsouvaly. Když jsme se sešly o čtvrt hodiny dříve, zamyslely jsme se nad sebou a daly si předsevzetí chodit vždy na přesnou hodinu. Zatím se daří.
Nicméně minulý týden se moje vždy dochvilná kamarádka, díky neodkladné pracovní záležitosti, zdržela. Nahlásila cca 15 minut zpoždění. Bylo krásně, tak jsem se rozhodla počkat před kavárnou, kde jsme se měly sejít. Z nudy jsem začala pochodovat po prostranství před kavárnou – dvacet kroků sem, dvacet zpátky. Po chvíli jsem si všimla, že mě ze zahrádky protější hospody pozoruje mužstvo novozélandských hráčů rugby. (Měli to napsáno na tričku.) Abych jim nedělala divadlo, nonšalantně jsem se opřela o značku „Zákaz vjezdu“ a jala se pozorovat kolemjdoucí. Dva rugbisté se zvedli a zamířili ke mně. Honem jsem v hlavě začala lovit základní anglické fráze, kterými je nasměruji k místním pamětihodnostem.
Muži přistoupili, chvíli si mě prohlíželi a pak jeden vznesl dotaz: „How much?“ Chvíli jsem přemýšlela, co asi pánové hodlají zakoupit. Jediná koupě vhodná věc je moje moc pěkná červená kabelka, kterou jsem ulovila v povánočních slevách za polovinu ceny původní. Tu neprodám ani za milion! O igelitku se šanony s dokumenty, které musím doma dodělat, by asi zájem neměli. Muži si mě začali prohlížet z různých stran. A v tom mi to docvaklo. Ti hoši si nehodlají zakoupit kabelku, ani informace uložené v modrém šanonu, hodlají si zakoupit mě! Nevybavila se mi žádná vhodná fráze, která by vysvětlila, že pouze čekám na kamarádku a prodejem se neživím. Nadhodila jsem svoji cenově výhodnou kabelku, pevněji stiskla igelitku a beze slova odkráčela. Přistihla jsem se, že se lehce usmívám… Takový zájem o mě už dlouho nebyl!
Večer jsem manželovi svoji dobrodružnou historku líčila v očekávání návalu vášně ze žárlivosti. Manžel kupodivu zvedl hlavu od notebooku, zahleděl se na mě a pravil: „Když už musíš být všude s předstihem, neopírej se alespoň při čekání na ty, co jsou normální, o tyč…“
Přečtěte si také
Po rozvodu jsem zůstala sama. Můj exmanžel poštval naše přátele proti mně
- Anonymní
- 09.06.26
- 1469
Teprve po rozvodu mi došlo, co byl můj muž vlastně zač. Vždycky jsme byli hodně společenští a měli spoustu přátel. Jenže většina z nich byla společná. Nikdy by mě nenapadlo, že po rozvodu se téměř...
Máma je v lázních, nemocný táta zůstal na mně. Mé bezdětné sestry prý nemají čas
- Anonymní
- 09.06.26
- 946
Mám tři děti ve věku 5, 7 a 10 let. K tomu pracuji jako OSVČ, provozuji eshop a ještě rozjíždím další pracovní projekt. Práce mám nad hlavu. A do toho mi před týdnem zavolala mamka, že jí schválili...
Noví sousedé nás přivádějí k šílenství. Hluk a večírky nám ničí život
- Anonymní
- 09.06.26
- 968
Když se naši dnes už bývalí sousedé odstěhovali, věřili jsme, že ti noví budou stejně milí a přátelští. Bohužel jsme se spletli. Nejenže nás ani nepozdraví, ale z jejich zahrady se neustále line...
Manželova dcera chce tábor za 20 tisíc. Její matka očekává, že vše zaplatí on
- Anonymní
- 09.06.26
- 926
Nikdy bych nevěřila, jak složité je, když se s tím pravým potkáte až později. Oba máte za sebou nějakou minulost, jste rozvedení a máte děti z předchozích vztahů. Pak si pořídíte ještě jedno...
V našem obýváku smrdí cizí ponožky a moje dcera kvůli němu nejí
- Anonymní
- 09.06.26
- 1281
Je to tady, přátelé. Čas, kterého jsem se děsila od chvíle, kdy mi v porodnici ukázali tu malou růžovou holčičku. Moje patnáctiletá dcera má kluka. A není to žádné dětské „chodíme spolu“ za ruku...
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 7914
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 1007
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 742
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 2266
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 5131
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
bych se asi po..... 
zvladnu nachystat sebe a dve holky a on se pak tedy jde laskave sprchovat 
uz jsem parkrat vyrazila i bez nej
. Jako vzdy. Trpim take dochvilnosti. A jsem na to hrda. A jsem hrda na sebe protoze i se dvema prtatama jsem vzdycky vsude driv 
hlavně co mam 3 děti, a od jakziva nerada vstávám takže včasný ranni příchod do školy taky nehrozil.. 
Ani s dětmi nechodím pozdě, ale pravda, občas se to neobejde bez odchodové hysterie 
Manzel je teda taky spis ten typ, co musi byt vsude vcas a jak nabereme vic nez 10 minut zpozdeni I cestou na dovcu, vylet (a to jezdime autem, zadne letadlo ani bus nehonime!),je na nervy a muzu za to podle nej vzdycky ja 
Ze se krome baleni veci I pro deti a pripravy svaciny vsem musim taky postarat o mimino, resp.ted uz spis batole, dat snidani, cistou plenku, kolikrat jeste i vyvencit a nakrmit psa, to mu jaksi unika. A kdyz jsem se dneska rano pri pohledu na teplomer ptala, jestli by nevzali hafana aspon pred barak jen vycurat, kdyz uz jdou ven, a poslali mi ho pak nahoru, coz by zabralo max.2-3 minuty a on by nemusel cekat, az se vypravim I s malou, ktera ma rymu a nebudu ji tahat ven v 7 rano, tak mi sdelil, ze vi, ze pro me je cas relativni pojem I co se tyka prichodu do skolky, ale ze on to tak nema, ja jsem jen lina vstat driv, abych stihla psa vyvencit nez odejdou, nez se mala vzbudi a kolega na nej nemuze na te zastavce cekat ani minutu, pac se tam stat nesmi. Hlavne ze ja musim, kdyz je pryc, stihnout psa I skolku. A v 5 kvuli tomu vstavat fakt nebudu. Pritom jak mala (ne)spi, jsem za kazdou minutu spanku navic sakra vdecna…stejne jak vylezu a mala me vidi, spusti sirenu ze chce mliko a nemam sanci se vzdalit bez revu; nastesti u nas to zas tak ve skolce nehroti a kolikrat kdyz prijdeme I v 8.15, jeste nejsme zdaleka posledni - mamin co k tomu maji doma druhe, jedna dokonce I dvojcata, je tam vic:) A taky je na kluka trochu prisnejsi a ten s nim slape precejen rychleji, na me zkousi ze mu nejde neco zapnout, nemuze najit atd. Minuly tyden byl tatinek doma marod tak aspon hlidal mladsi, ja vodila do skolky a bylo to znat, ze jsme to stihali skoro I presne na 8. 
Sorry za anonym, kvuli skolce.
skvělé jako vždy 
