A do... do adopce! Jedeme dál!
- O životě
- karjak
- 13.04.21 načítám...
Cesta k zařazení do registru žadatelů o náhradní rodinnou péči se rozjíždí! Držte si klobouky, jedeme z kopce :)
Na Mikuláše začínám každý rok péct cukroví. V naší rodině to tak je od nepaměti. Pátého prosince vytáhneme vál a pouštíme se do toho. Na Mikuláše 2019 cukroví péct nezačínám. Před chvílí jsme převzali dopis z Krajského úřadu s pozvánkou na další rozhovor a trochu se mi ještě klepou ruce…
Těžké dveře Krajského úřadu otevíráme pár dní před Vánoci. Venku je nevlídně sychravo. Se smíšenými pocity stoupáme po schodišti a ve spleti chodeb hledáme ty správné dveře. Tak teď to začne - nekonečný boj s úřady.
A tak zase nic. Příjemná paní nás uvádí do malé zasedačky a nabízí kávu a vodu. Znovu s námi prochází informace týkající se náhradní rodinné péče, odpovídá na naše dotazy, trpělivě opakuje a vysvětluje. Nakonec dostáváme předlouhý dotazník. A po jeho vyplnění vybíráme termín přípravných kurzů. Rok 2019 končí a před námi se rozprostírá dobrodružný rok 2020. Tak nějak mimochodem zaznamenáváme zprávu o podivné chřipce v Číně a spřádáme smělé plány na nadcházející léto - třeba už to poslední, které strávíme jen sami dva.
Covid nám, stejně jako vám všem, naprosto změnil plány. Přípravky se odsunuly, u nás naštěstí jen o necelé dva měsíce. Na první setkání míříme opět s obavami. A vidíme, že i ostatní účastníci neví, na co se mají připravit. Po prvních hodinách obavy mizí. Jsme docela fajn parta třinácti lidí. Lidí, které pojí podobné zážitky s neúspěšnými pokusy o těhotenství, a lidí, kteří mají tak obrovské srdce, že chtějí ke svým dospělým dětem přijmout dítě, které milující rodiče nezná. Mezi naprosté hrdiny počítám pár aspirující na přechodné pěstounství. Jakkoliv se nám to zdálo nemožné, moc si celé přípravky užíváme. Nasáli jsme tolik zajímavých informací, setkali se s mnoha odborníky a v obědové pauze vyzkoušeli několik výborných restaurací. Pronikáme do problematiky náhradní rodinné péče, pláčeme u dokumentu o odložených dětech, a radujeme se s adoptivními rodiči a pěstouny, kteří nám přišli představit své děti. Nestíháme všechny vjemy ani pořádně vstřebat. A co mě těší ze všeho nejvíc - i po téměř roce od přípravných kurzů zůstáváme s většinou účastníků v kontaktu.
Po několika týdnech máme v ruce osvědčení, že můžeme být rodiči. Čekají nás ještě dvě kola psychotestů. Tak snad po jejich absolvování neskončíme na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny.
(Nevíte, odkud teď, poté, co máme testy už za sebou píšu, můžete si tipnout 
)
Přečtěte si také
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 3594
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 2890
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 1588
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 746
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 2317
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 5927
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 2702
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 4137
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 2186
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 1141
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Držím palce, ať brzy zazvoní a těším se na další pokračování 
. Ale jen kvůli tomu jsem deníček nečetla. Je to psané velmi hezky, čtivě (jako i ostatní Tvé deníčky 
. (Možná už dopadlo??)
Vlit trochu optimismu do žil potřebujeme všichni a na mě tak působí tento denicek 
