Nová snažilka

Hlásí se nová snažilka. Občas čtu vaše snažilkovské deníčky a protože jsem se dočetla, že váš postupně ubývá a potřebuje trochu rozšířit prořídlé řady, hlásím se já.

O miminko se snažíme od roku 2006 - letos tedy již čtvrtým rokem. Co všechno jsem za tu dobu podstoupila? Velice stručně se to pokusím shrnout - popíšu jenom fakta - mezitím se samozřejmě spousta slz, očekávání, zklamání, zničené psychiky, další očekávání, doufání, další a další zklamání, mezitím pití bylinkových čajíků, pojídání heomeopatik a další přírodních léků.

Tak tedy fakta:

  • přirozené snažení, nedaří se, nedaří
  • návštěva gynekologie - vyšetření ovulace - v pořádku
  • 1. návštěva CAR - vyšetření spermiogramu - úplně v pořádku
  • 5 x IUI - nic, nic, v CAR navrhují podstoupit první IVF - leknu se, zatím to nechci, mám pocit, že nebyly vyzkoušeny všechny možnosti, spermiogram se mezitím podstatně zhoršil (spermie jsou pomalé, nechce se mi mrskat ocásky, potvory )

+  přestupuji do jiného CAR a podstupuji další vyšetření - průchodnost vejcovodů (zhoršená, ale při vyšetření se prý „proštouchly“),

+  vyšetření na imunologii - zvýšená imunita na mé straně - jsou mi předpsány léky. Mezitím další dvě IUI. Počet dalších vyšetření mě trochu uklidní - mám pocit, že se vyzkoušeli další možnosti - a tak se zlomím a podstupuji první IVF. Před vánocemi. Pod stromečkem bulím, protože IVF se nepodařilo.  

  • na jaro 2008 je naplánováno další IVF - mezitím další vyšetření - na DNA - opět další problém na mé straně - zvýšená trombóza - ale prý se dá v těhotenství upravit léky. Na jaře plánujeme velkou cestu po USA, těším se a mezitím je na pojištovně zažádáno o 2. pokus IVF. Lékař v CAR nabízí v mezidobí další IUI, ale zároveň upozornuje, že se mu zdá zbytečné, protože jiná možnost než otěhotnět přes IVF v mém případě prý není a možnost otěhotnět přirozeně odhaduje na 2%. Jsem zoufalá !!! ALE POZOR !! Před odletem do Ameriky zjišťuju, že jsem těhotná !!! Otěhotněla jsem úplně přirozeně !! Navzdory lékařům a všem vyšetřením !! Bylo to proto, že jsem byla plná cesty do USA a těhotenství jsem neřešila? Nebo proto, že jsem se objednala na 2. IVF a měla pocit, že otěhotnění nemusím řešit, protože se o to „za mě“ postarají v CAR? To už se nedozvím. Bohužel jsem v 8. tt potratila. Obrovský smutek, zoufalství. Všichni okolo ale utěšují - když to šlo jednou, půjde to teď už vždycky a samo! Váhavě se tedy vzdám dalšího IVF a rozhodnu se pro přirozenou cestu. Tu prosazuje i manžel, není přílišným zástáncem IVF. Tři měsíce po potratu se tedy opět začíná snažit - jsem klidná - teď to půjde samo - a výsledek. Už je to rok a pořád nic. 
  • další postup -? současnost: znovu jsem se tedy objednala do CAR. Opět se svěřím do jejich rukou. Protože jsem se velice těžko srovnávala s potratem - začala jsem docházet na psychoterapii. Myslím totiž, že dalšímu otěhotnění zabraňuje především moje vlastní psychika. Bojím se otěhotnět, bojím se toho, že o miminko opět přijdu. Pomalu a postupně se snažím všechny svoje strachy překonávat.

Jen pro zajímavost a pro další snažilky - moje psychoterapeutka říká, že v této chvíli - kdy mimi tak strašně chci, usiluji o něj a touha se zdá být stále vyšší a vyšší - tak, že v této chvíli již nepomůže taktika „NEMYSLET NA TO“.

Prý bych musela být jogín nebo budhistický mnich, abych dokázala plně koncentrovat, ovládat svoji mysl a svoje myšlenky usměrňovat a skutečně „na to“ nemyslet.

Neházím flintu do žita - ještě mi zůstávají další možnost - cvičení podle Mojžíšové. Zatím jsem cvičila doma sama podle knížky, ale prý to není tak učinné, tak zkusím pod odborným vedením. Mám totiž pocit, že pokud mám nějakou další možnost, co pro to ještě můžu udělat, tak ještě nejsem ztracená, ještě mám šanci.

Tak mi držte palce, tak jako já držím všem snažilkám.

P.S. samozřejmě taky „nenávidím“ všechny těhotné okolo - začinám mít pocit, že v mém okolí se už nikdo jiný nevyskytuje - buď těhotné nebo ty, které už děti mají.

Tiše závidím.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Boriska
12332
5.5.09 20:22

pájo - všichni čtou a nikdo nepíše,co? :-) vítej do klubu, vypadáš na silnou členku, protožes toho hodně zvládla!  a neboj, věřím, že se dočkáme všechny, jen nevíme kdy…

  • načítám...
  • Zmínit
bubli
5545
5.5.09 21:43

pajo, pridej se k nam - psychice snazilky. Je tam par holek s podobnym osudem.

  • načítám...
  • Zmínit
Mišulinka
5274
5.5.09 22:13

AHOJ PÁJI.
TAKY TOHO MÁŠ ZA SEBOU UŽ DOST!!!! PŘIDEJ SE K NÁM PSYCHILKY,RÁDY TĚ UVIDÍME. PA  MIMOCHODEM VÍTÁM TĚ!  

  • načítám...
  • Zmínit
zuzanaM
1120
6.5.09 10:52

Ahoj,
nejsem snažilka, ale „nenáviděná“ těhotná a musím říct, že jsem se na chvilku cítila až provinile. Máš můj velký obdiv, jsi statečná (ostatně to Vy všechny snažilky), budu držet palce ať to letos vyjde, když to šlo jednou, musí to jít znovu… Drž se!

  • načítám...
  • Zmínit
Pudloslava
43039
6.5.09 15:37

pájo pochVALA A UZNANI TVOJI TERAPEUTCE. priskoc do psychiky.

  • načítám...
  • Zmínit
rybička
692
6.5.09 15:49

Pájo,
tvůj příběh mi připomíná v mnoha bodech můj.
O dítě jsme se začali snažit tenkrát ještě s přítelem v roce 2005. Po roce snažení, nepravidelné menstruaci a zjištěné anovulaci jsem byla doktorem odeslána do CAR. Tam po vyšetření zjistili nejen mou anovulaci, ale také přítelovo velmi špatné sperma. Verdikt zněl, pravděpodobnost přirozeného otěhotnění je rovna výhře ve sportce.
Svěřili jsem se do rukou odporníků, po prvním zkušebním IUI, které dopadlo neúspěchem (ale to prý všichni předpokládali), jsem se vrhli na 1. IVF. Narozdíl od tebe bylo úspěšné a mě se v roce 2007 narodila dcera.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem na jaře roku 2008 přirozeně otěhotněla. Na jednu stranu jsem byla přešťastná, na druhou stranu měla dcera „pouze“ 8 měsíců a já nevěděla, zda to vše zvládnu. Mé štěstí trvalo pouze 14 dní, v 8. tt těhotenství zaniklo a já to považovala za největší nespravedlnost světa. Pak jsme se snažili-nesnažili a na únor 2009 jsem naplánovala 1. KET. Stimulace byla úspěšná, o dost horší bylo rozmražení mražáčků, buď se rozpadly nebo se do druhé dne přestaly vyvíjet. Opět velké zklamání. Na prázdniny jsem se domluvili na 2. IVF.
Když už se mi chtělo celý první týden v dubnu pořád zvracet, uděla jsem si těhotenský test a oni tam opravdu byly //. Teď jsem 10+4 a až na špinění (to jsem měla i v prvním těhotenství) vše probíhá dobře, snad to nezakřiknu.
Takže určitě neházej flintu do žita. Přes naše velmi špatné výsledky se nám podařilo už 2× otěhotnět a bohužel opravdu v našem případě platilo, že když jsme s tím nejméně počítali (teď podruhé jsem měla díky stimulaci z předcházejícího měsíce ovulaci o týden dřív, a s tím jsem vůbec nepočítala a přesto se zadařilo).
Držím ti pěsti, ať ty a všechny další snažilky najdete na testu co nejdříve své vytoužené //.

  • načítám...
  • Zmínit
terinka4444
69235
6.5.09 23:24

Ahoj, také jsem tady nová, teď jsem se přihlásila, abych ti mohla napsat. Úplně chápu tvoje zoufalství, my se snažili 7 let, podstoupili vše možné i nemožné a konečná diagnóza zněla, že vlastní dítě u nás nehrozí, tak jsem se zhroutila a manžel začal zařizovat adopci, sháněli jsme informace, postoupili potupné pohovory jestli jsme jako vhodní rodičové ( je to směšné, pro dítě bych udělala cokoliv ) a pak čekali. Mezitím jsem ještě onemocněla, podstoupila operaci žaludku a s tím spojená vyšetření absolutně nevhodná pro těhotné, vždy se ptali, jestli nejsem těhu, tak jsem smutně kývla, že né. A celou dobu po operaci a následné léčbě mi bylo divně a bolele mě prsa a nic moc a tak manžel koupil těhotenský test a já byla těhotná. Pocit absolutního štěstí vystřídala šílená hrůza, jestli všechna ta vyšetření a léčba neublížila miminku a naštěstí neublížila, otěhotněla jsem až po operaci, když už jsme byli na dobré cestě k adoptovanému andílkovi, kdy na nějaké těhotnění nebyla ani myšlenka a můj gynekolog tnad tím dodnes kroutí hlavou. Terince budou v létě tři roky. Takže neházej flintu do žita, jednou se to musí podařit. Držím ti pěstičky, ať to dobře dopadne. my zkoušíme druhé a samozřejmě nic, tak se k vám přidám, alespoň na pokec( jestli tedy můžu, když už jednu princeznu mám, ale jedno mi nestačííííííí, chci ještěěěěě).

  • načítám...
  • Zmínit
magnolie
1740
7.5.09 18:09

Ahoj Pájo,myslím,že téměř každá snažilka tady by potřebovala prášky proti závisti.Já sice už dítě mám..12ti leté,ale tolik se snažíme,aby se to povedlo ještě jednou.A věř mi,že nepomáhá vědomí,že už synka mám..je už v pubertě,za pár let odejde a a my zůstaneme sami?Musím říct,že tě obdivuji,protože jsi s hlavou vztyčenou došla až sem.A věřím,že nakonec pro tebe vše dopadne dobře.Tak jako bych to přála všem snažilkám tady.Víš já se tu cítím trochu ztracená,nějak se mi nedaří zapojit do žádné party,myslím,že i to by ti mohlo pomoct,když tu čtu jak se holky podporují.Tak držím palečky..nám všem..magnolka

  • načítám...
  • Zmínit
pája6
3
11.5.09 08:35

Děkuju moc všem, kteří mě podpořili - úžasně to pomáhá, vím, že v tom nejsem sama, že jsou i ostatní v podobným osudem (i když to samozřejmě nikomu nepřeju!) Moc a moc přeju všem snažilkám, aby se na ně usmálo trošku štěstíčka a ostatní už zařídí příroda. Tak hlavu vzhůru, sluníčko určitě jednou zasvítí i pro nás. Věřím tomu.

  • načítám...
  • Zmínit
VeKo
21353
12.5.09 13:46

Ahoj Pájo, máš podobný osud jako dost holek od nás z psychiky. Přidej se, poradíme, pomůžeme, pobavíme, vyslechneme :-)))))

  • načítám...
  • Zmínit
pája6
3
14.5.09 07:37

Ahojky, moc ráda se k vám přidám, jenom nevím, jak? Do diskuze? Díky za radu.  

  • načítám...
  • Zmínit
verunielka
13118
15.11.09 13:19

Ahojky Páji,vydrž,určitě se to zadaří,ať tak bo tak..ale nezávidím ti.Hodně jsi toho prožila,budu držet palečky,ať se vám to podaří a bude z tebe maminka :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář