Obyčejný příběh

Bylo mi o více než deset let a více než deset kilo méně, když jsme se s teď už manželem rozhodli nechat volný průběh příchodu miminka.

Seznámili jsme se, když už nám nebylo náct, ale nějakou dobu cet. Když jsme zjistili, že ani společné bydlení nás neodradí od další společné cesty životem, vysadila jsem (po cca 2 letech) HA a nechali jsme všemu volný průběh.

Tenkrát jsem se na těhotenství nesoustřeďovala, byla to doba, kdy jsme se rozhodovali co a jak dál, řešili jsme pracovní život, plánovali změnu bydlení a spoustu všedních maličkostí.

Že to se založením rodiny nebude až tak snadné, nám začalo pomalu docházet po zhruba roce volného průběhu. Stále to není žádná kritická doba, ale pomalu nastoupil řízený „volný průběh“ - měření bazální teploty, sledování ovulačního hlenu a děložního čípku a ano… i na ten sex v ty správné, určené dny došlo. O vitamínech, bylinkách a podobně asi psát ani nemusím. :-)

Řízený volný průběh nám vydržel nějakou dobu. Mezitím jsem nastoupila do nové práce, náš sen o vlastním domečku se také začal rýsovat v hrubých obrysech. Říkala jsem si, teď jsme natolik v klidu a v pohodě, že i to miminko k tomu všemu vyjde.

Nic, stále nic. :-(

Čím delší doba, tím více se nedařilo na to nemyslet. No nic, začneme řešit přes doktory. Přestěhovali jsme se do staršího domku - následná rekonstrukce spolehlivě pomáhá na odvedení myšlenek, rok na to se s manželem bereme tedy i oficiálně. :-) Zapisujeme se k dálkovému studiu na VŠ a navštěvujeme CAR.

Práce, rekonstrukce, škola, vyšetření, IUI - kolotoč, díky kterému máme co dělat a mně se daří to brát s nadhledem, bez zbytečných stresů a depek - ale nebudeme si nalhávat, že by se to bez těch depek obešlo úplně.

Čím více vyšetření a neúspěšných IUI, tím spíše to vypadá, že nezbývá nic jiného než IVF. :-(

Krátce po státnicích jdeme do prvního pokusu. Věřím tomu na 99 %, jen malý červíček někde vzadu hlodá, že by to nemuselo vyjít. Odhodlaně si chystám svou první injekci a… musí ji bodnout manžel. :-D Další jsem už zvládala sama, jen tu první jsem nějak nedala, no.

Nastimulováno, odebráno, k zavedení zůstává jen jedno embryjko, nicméně prvotřídní kvality. Po pěti dnech zavedeno a čekáme. Vzala jsem si dovolenou, takže si vychutnávám pocit, že jsem těhotná - je zavedeno, je oplodněné, takže prostě jsem. :-)

Po 4 dnech se probouzím obsypaná akné jak za puberty, brečím u sci-fi, na manžela jsem vzteklá a hned zas roztomilá - prostě schíza. To muselo vyjít…

Devátý den nacházím na testu ducha // a brečím štěstím. Vidím nadšeného manžela a brečím ještě víc. Za dva dny je z ducha silnější čárka, pak zas. Prostě paráda. V pondělí jdu po dovolené do práce, doufám, že to na mě hned nepoznají. :-) V práci mi vadí pachy obědů, co si kolegové ohřívají v mikrovlnce a i když je mi šoufl, jsem šťastná.

Večer bolesti břicha a krvácím - to snad ne. Děs, panika, uklidňování, že to není možné. Bude to jen nějaká chyba, error, o nic nejde, bude to ok. Ráno test, čárky silnější, ale krvácení taky.

Další den čárky nesílí, ale ani neslábnou. Naděje? Tak ne, už začíná slábnout. Na kontrolním testu z krve jen nějakých 50 jednotek a krvácení nepřestává. O další dva dny později už jen /. Nevydrželo.

Obrečela jsem to pořádně. Manžel mne objímal a utěšoval a já řvala jak malá holka. Měla jsem udělat něco jinak? Co jsem zblbla?

Byl to tak hezký pocit, tolik štěstí a naděje, alespoň na chvilku. Co teď dál? Rozhodli jsme se - druhý pokus co možná nejdříve a oživili jsme diskuzi o adopci. Nechceme zkoušet darované ani vajíčka ani sperma, ani obojí. Pokud by nemělo být miminko nás obou, pak si osvojíme dítě, které nemá tolik štěstí, aby se o něj mohli s láskou postarat bio rodiče - v tomhle jsme zajedno.

Jakmile doktor prohlásil, že by to tedy šlo zkusit znovu, šli jsme do toho hned. Finančně sice žádná legrace, ale to vědomí, že se to poprvé povedlo, mě „nadopovalo“ vírou, že to prostě jde. :-) Zase stimulace, odběry, lepší metoda oplození, zase zůstává jen jedno embryo k zavedení, ale ouha, zůstává jen jedno už 4. den. Není na co čekat, zavádíme. Tentokrát mám nemocenskou a doufám.

Cítím se pořád stejně. Akné se nekoná, u sci-fi nebrečím - asi to nevyšlo. Ale každé těhotenství je jiné, může to být prostě jen jinak, ne?

Devátý den a už se rozbíhá i MS. Tak tentokrát se ani neuchytlo. Obrečím to, ale překvapivě to zvládám lépe než poprvé.

Přemýšlíme co dál. Po stimulacích se necítím nijak zvlášť dobře, dáme si pauzu. Na netu zjišťujeme možnosti adopce a taky to, že s podáním už nemáme na co čekat, trvá to roky.

Jsme rozhodnutí, podáváme žádost a někdy v průběhu zkusíme ještě jednou IVF. Kolečko vyšetření, tentokrát kvůli adopce, vyplnění formulářů a zase se začíná něco dít, zase se začínáme těšit. Ještě v měsíci podání formulářů nás navštíví sociální pracovnice doma. Příjemný pohovor zakončí, že se nám ozvou už přímo z psychologické poradny. A čekáme. Zase.

Mezitím se psychicky připravujeme na další pokus IVF. Projdu si laparkou, abych si potvrdila, že sice nejsem úplně OK na přirozené otěhotnění, nicméně vyloučené není a IVF by to moc ovlivnit nemělo. Maximálně že se zadaří po více pokusech? Tak do „více pokusů“ už fakt ne. :-(

Po dvou měsících jsem nervózní a kontaktuji naši sociální pracovnici, že psychologická poradna stále nic - a ejhle, do týdne se ozývají a domlouvají termín. :-)

Z psychologické schůzky si odnášíme spoustu námětů k přemýšlení. Jak o způsobu testování, tak o celém tom procesu. Uvidíme, jak se náš pohled bude vyvíjet s dalšími schůzkami.

Teď jsem před třetím pokusem IVF, na který začnu stimulovat už někdy příští týden, klapne to? Neklapne? Nevím, doufám ve štěstí, ale počítám i s možností zklamání. Věřím, že jednou z nás bude šťastná rodina s vlastními dětmi - ať už bio nebo osvojenými, nebo oběma (stejně jsme vždy chtěli dvě děti ;-) ).

Sice nevím, proč zrovna my máme tak složitou cestu za miminkem (pro rejpaly - vážně jsme nedávali přednost ani zábavě, ani kariéře), ale je možné, že asi i díky tomu máme k sobě s manželem mnohem blíže. Nerozdělilo nás to, naopak. A za to jsem moc ráda. :-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
InExile
8237
29.5.15 05:55

Hezky denicek, drzim palce aby Vam to vsecicko vyslo

  • načítám...
  • Zmínit
Solaris
4829
29.5.15 06:25

Něco ve tvém deníku je mi hodně blízké (až mě skoro mrzelo, že v něm byly třeba ty „řízené“ hrátky - k tomu, jsem se zařekla, že se nikdy neuchýlím). Piš dál! A držím pěsti, aby to tentokrát mělo šťastný konec!

  • načítám...
  • Zmínit
Sabinetka
1027
29.5.15 06:56

Držím moc pestičky :* určitě to vyjde až bude ten správný čas :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Žaneta66
4472
29.5.15 07:39

Krásný deníček a říkala jsem si, že to od někud znám :hug:, držím palečky, zrovna včera jsme měli na přípravce paní co má 2 dítka jedno adoptované a druhé v PP.

Držím palečky :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
verulicek
29.5.15 08:18

Deníček je prostě perfektní…krásně napsaný, paráda! je možné, že spojení zrovna vašich buněk by nadělalo nějakou neplechu v genech, tak se příroda prostě brání..nicméně moc vám přeji, aby případně adopce proběhla dobře, znám rodinu s adoptovanými dětmi a jsou perfektní!!! nicméně je to ještě náročnější rodičovství a já moc všem takovým rodičům fandím a mají můj velký obdiv! Držím palce :kytka:

  • Upravit
wrtulka
426
29.5.15 08:35

Mám to za sebou

Zdravím, držím pěsti na poslední pokus IVF /kdo ví třeba seberete sílu a penízky ještě na další člověk sám netuší kolik síly v sobě nosí!/ JInak mrkni ke mě do deníčku :-) Mám za sebou podobnou cestu u mě je už dáávno ten šťastný konec :-) Takže držím pěsti a nevzdávejte se!!

  • načítám...
  • Zmínit
irena02
88
29.5.15 08:47

Hezky deníček, držím palce.Take jsme si nečím podobnem prošli bohužel se špatnym koncem. Nakonec jsme šli do adopce.Dnes mame doma 3 letou holčičku a ted nam nabídli chlapečka, v pondělí se na něj jedem podívat. :)

  • načítám...
  • Zmínit
Lajka09
5154
29.5.15 08:55

Krásný deníček o smutných věcech, ale hlavně o naději. Takoví lidé, jako jsi Ty, by měli být rodiči ze zákona. Jistě ze svých dětí s láskou a pokorou vychovávte skvělé osobnosti. Přeji hodně štěstí. Někdy je třeba ten osud kopnout do… aby bylo přáno těm „pravým“ :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
svycarka
7626
29.5.15 09:38

:palec: Budete skveli rodice. Vsechno dobre dopadne, uvidis. Moc vam to s manzelem preju a drzim pesti :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Susen35
226
29.5.15 09:43

Do třetice všeho dobrého uvidíš. :kytka: :hug: Věřím, že teď to výjde!!Obdivuji tě. Vydrž, trpělivost přináší růže :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
1sun
6605
29.5.15 10:16

Moc krásný deníček plný smutku i naděje. Držím vše co můžu aby jste již brzy byli úplná rodina a věřím, že si brzy přečtu Váš další deníček ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Poho87
2185
29.5.15 11:41

Držím palce ať vám to vyjde :) opravdu je super, že jste oba nakloněni k adopci, moc bych vám přála mít děťátko ať už vaše bio nebo nějakého drobečka, který neměl štěstí a s vámi ho najde :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Mirka Dušínová
1607
29.5.15 12:17

Deníček je moc hezky napsaný. Držím pěsti, ať to dopadne dobře, ať tak nebo tak :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
hanyny
1444
29.5.15 13:43

Taky držím palce. Kamarádce to loni vyšlo na osmý pokus a už má doma krásné dvojčata, takže nikdy není pozdě. :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Kikuška90
19198
29.5.15 14:15

Úžasný deníček! Krásně napsaný :potlesk:, moc dobře vím co prožíváte. Máme za sebou 2 IVF (z 2. IVF máme ještě 6 mrazáčků) a jedno ZT z přirozenýho početí - opravdu nevěřím na zázraky :roll: A podklady pro adopci doma. Držím všechno co mám, aby vám to do třetice vyšlo :hug: :kytka: :palec: Já se řídím tím, že všechno špatný je pro něco dobrý - možná na vás někde čeká človíček, který neměl na startu tolik štěstí a jste stvořeni pro sebe :pankac: :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
aliko
511
29.5.15 15:30

Moc vám všem děkuji za milá slova :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
jerabnica
6
29.5.15 16:52

Moc hezky napsané. Drží pěsti, aby alespoň jedna cesta vyšla a nejlépe obě.

  • načítám...
  • Zmínit
fialína
4542
29.5.15 20:54

Ten tvůj postoj, přístup a nadhled je prostě vzorový, moc přeju, ať to tak či tak co nejdřív klapne. A ono klapne!

  • načítám...
  • Zmínit
Sojce01
28
29.5.15 21:38

Držím ti všechny pěsti, co doma máme!! :)
Při čtení tvého příběhu jsem se vrátila v čase cca o 15 let, kdy jsme se brali a začali plánovat rodinu. Rozdíl mezi námi je v tom, že já byla těhotná mnohokrát, ale nikdy se nezadařilo přejít přes 10-tý týden. Dvakrát proběhlo i mimoděložní těhotenství, podruhé bylo z KETu. Lázně jsem si ani neužila, a když jsem se po měsíci vrátila manžel bouchl do stolu a šlo se rovnou na sociálku pro papíry na adopci.
Zkrátím to. Trvalo to celé přes dva roky než zazvonil telefon, že k nám našli chlapečka. :lol:
Teď spí v jedné postýlce Petr - 27 měsíců (osvojen ve třech měsících) a v té druhé Jan - 11 měsíců (osvojen v osmi měsících). Údajně 100% sourozenci.
Nejsou sice BIO, ale milujeme je nadevše.
Přeji ještě jednou hodně štěstí s dalším pokusem, a pokud to nevyjde, tak pevné nervy do dalších měsíců a krátké čekání.

  • načítám...
  • Zmínit
Kačka Pekáčková
355
21.8.15 11:04

Na to, kolika zklamání a bolesti jste si museli projít, je váš deníček strašně pozitivní. Moc vám fandím a obdivuji váš přistup k adopci. Váš deníček mě navíc nutí přemýšlet právě o dětech, které nemají své rodiče případně takové rodiče, které by o ně stáli. Moc na vás myslím a přeji vám hodně zdraví a štěstí! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Obyčejný příběh III.

Obyčejný příběh II