Od snažení až po porod II.

Můj maličký Josífek dostal žloutenku, a tak jsme museli zůstat v porodnici o něco déle. Za to jsem teď moc šťastná, protože asi tak dva dny po porodu mě začal zase o trochu víc pobolívat nástřih.

Doktorka mi při vizitě řekla, že to není možný, že se to hojí moc pěkně. Každým dnem to bylo horší a horší, prášky na bolest už mi nepomáhaly, při každém kroku jsem trpěla a brečela. Byla to neskutečná bolest. Ale všichni mi pořád tvrdili, že je vše v pořádku.
Chodila jsem na sesternu škemrat o prášky na bolest a i když se měly brát po 8 hodinách, po 4 už jsem brečela bolestí a škemrala o další. Nikdo nic neviděl, nikdo nic nepoznal. Až když jsem se svalila na postel a před všema maminkama na pokoji se rozbrečela, že už to nezvládnu, že asi umřu, tak mi maminky zavolaly sestřičku. Sestřička se na mně podívala a prohlásila: „Pane Bože, vždyť vy jste se celá rozešila!“

No což byl asi ten nejmenší problém, jak jsem později zjistila. Hned odběhla zavolat doktora, zanedlouho byla zpátky, že doktor nemůže, že přijde za chvíli. To bylo chvíli před půlnocí. Zatím mi zavedla kanylu a dala něco proti bolesti. Nabídla mi i prášky na spaní, ale ty jsem odmítla.

Asi po 2 hodinách jsem ji zavolala, jestli by mi je jen přeci jen dala. Nemohla jsem spát ani za nic. Díky práškům jsem nakonec usnula, ale asi za 4 hodiny jsem byla znovu vzhůru (asi přestali působit). A doktor furt nikde. Myslela jsem, že tam fakt umřu. Pořád jsem se ptala, kdy už konečně někdo přijde a něco udělá. Byla jsem zoufalá. Čas se neskutečně vlekl.

Konečně v 10 hodin přišla sestřička, ať jdu za doktorem, že mě vyšetří. To jsem na ní koukala, že si snad ze mě dělá srandu! Vždyť ja nebyla schopna se hýbat! Nakonec pro mě přijeli s lehátkem, ale bohužel se nevešlo až k posteli. Nakonec jsem se na něj doškrabala a doufala, že už bude jen líp.

Dovezli mě tedy k doktorovi. Nebudu popisovat, jak všelijak mě vyšetřoval, ale příjemné to nebylo. Nakonec zjistil, že mám zánět v nástřihu a jak se tam tvořil ten hnis, tak jak ho tam pak bylo hodně a potřeboval odněkud odtékat. A tak si pomalu „rozežíral“ to šití, až se mi to otevřelo a on mohl volně vytékat.

Naordinoval mi antibiotika a odvezli mě zpět. Jako by tohle nemohli udělat už před 10 hodinama. No nic. Pak následoval kolotoč čištění, sprchování asi tak 100× denně, ošetřování. Nejhorší bylo, že jsem nemohla dojít ani na záchod či do sprchy. Celou cestu jsem probrečela. Byly to neskutečný muka, kolikrát jsem se modlila, ať už to skončí, radši bych znovu 10× rodila. A ještě k tomu všemu jsem nebyla schopná starat se o toho svýho broučka, to mě tak strašně mrzelo. Nosili mi ho na kojení, ale i u toho jsem strašně trpěla.

Naštěstí je pak napadlo přesunout mě na pokoj, kde byla sprcha i záchod, a tak jsem aspoň nemusela chodit přes celou chodbu, to bylo opravdu úžasné.

Asi po 2 dnech jsem šla na prohlídku k nějakemu doktorovi, který tomu rozuměl či co. No řeknu vám jedno, choval se ke mně jak ke kusu dobytku. Představte si, jak vás to tam dole neskutečně bolí, že nemůžete ani chodit a on se vám tam začne hrabat, vystřihovat vám zašmodrchané stehy, vyškrabávat hnis a přitom se tam směje a vtipkuje se sestřičkou. Doteď jsem nepochopila, proč mi to tam aspoň neumrtvil nebo nebyl aspoň trochu šetrnější.

Po skončení této jeho práce se mě zeptal, jestli už půjdu dneska domu. No koukala jsem jak blázen (už po několikáté za dobu mé návštěvy v nemocnici). A prý ať si to rozmyslím.

Po tomhle vyšetření mi bylo tak hrozně nejen fyzicky, ale i psychicky. Především, jak se choval, jak mě ignoroval. Bylo to jasné, chci domu, chci raději tiše trpět doma než tady být s tímhle člověkem. Volala jsem domu, ať si pro mě zítra přijedou. Všichni říkali, že jsem se zbláznila (pro změnu). Nakonec jsem přeci jen manžela ukecala.

Ten večer mi začaly už konečně zabírat prášky na bolest a já už mohla alespoň v klidu dojít na záchod a do sprchy. Také jsem se rozhodla si vzít k sobě malého. Věděla jsem, že mi to pomůže, být s ním, myslet na něj a ne na tu bolest, starat se o něj. Byla jsem šťastná, že jsme zase spolu.

Druhý den mi ten milý pan doktor vysvětlil možnosti, než odejdu domu. První možnost byla, že mi to tam dole celou tu špatnou tkáň vyříznou a znovu zašijou (když to řekl, udělalo se mi opravdu blbě). Naštěstí byla ta druhá možnost lepší - budu se o to nadále starat, pořád mýt, mazat, oplachovat, větrat (?) a jezdit k němu na laser, který to bude pomáhat hojit a na vystřihování a seškraby. První možnost by byla hned, druhá prý tak 6 týdnů. Zvolila jsem druhou variantu.

Moje mamka si vzala na 14 dní dovolenou a když jsem se vrátila, se vším mi pomahala, mazala, čistila. Tímto jí moc děkuju. Nebýt jí, nevím, jak bych to zvládala. Manžel měl samozřejmě dovolenou až za měsíc.

Naštěstí se vše zahojilo dobře, jak mělo. Hrozili mi ještě tím, že to může špatně srůst a pak by bylo potřeba to znovu nastřihnout a sešít. Ale to se naštěstí nestalo.

Teď to bude za několik dní rok, co jsem si toto musela prožít, a mám pocit, že na to nikdy nezapomenu. Nemám strach z porodu, ale z toho, co by mohlo byt potom. Ale teď už vím, že bych se nenechala jen tak odbýt, už mám zkušenosti a taky vím, že rodit v téhle nemocnici nebudu už nikdy!

Tímto bych chtěla poděkovat i vám všem, co jste dočetli až sem. Vím, je to opravdu dlouhý deníček, ale jinak se to popsat nedalo a stejně tu ještě není vše. Snad jsem vás moc neznechutila.

Pěkný den,
Cristyna

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
anorien
118
18.9.14 06:58

Prosim, muzu vedet, kde se to stalo? Mam z takovych komplikacich husi kuzi, rodim uz ani ne do mesice… diky.

  • načítám...
  • Zmínit
Fag
1848
18.9.14 07:03

Je mi moc líto co sis musela prožít. :hug: Na tohle clověk dlouho nezapomene.
Nezvažovala si zažalovat nemocnici? Přeci jen tohle není standardní postup.

  • načítám...
  • Zmínit
Misel02
4345
18.9.14 08:31

Ahojí autorko musela sis hodně protrpět a děsně se toho bojím za 4týdny rodim a chtěla bych vědět kde jsi rodila moc děkuji

  • načítám...
  • Zmínit
Jitka79
3645
18.9.14 08:57

To je šílené :roll: Muselo to šíleně bolet, jen při té představě mám husí kůži :( Já měla také poporodní problémy. Řekla bych všem maminkám, co odchází z porodnice, aby si trvaly na UTZ. Tam, kde jsem rodila já, se automaticky nedělá/údajně ve většině porodnic se nedělá/, zůstaly ve mně kusy placenty. 10.den po porodu jsem musela na zákrok, na vyčištění, měla jsem v sobě velký zánět. Bohužel také komplikace, hodně jsem krvácela a měla horečku, k tomu hrozící zánět žil, nakonec jsem tam byla tři dny. Ta psychika, kdy je doma malé miminko a já ležím v nemocnici.. děs, hrůza.
Hlavně, že miminko máš zdravé..už přeji jen to dobré :potlesk:

Příspěvek upraven 18.09.14 v 08:58

  • načítám...
  • Zmínit
belik
1034
18.9.14 09:56

A zkoušela jsi před porodem cvičit s Epi-no nebo Aniball? Příště to určitě zkus, tenhle scénář je jak z hororu :zed: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Bibi239
7009
18.9.14 10:39

Jestli tě to uklidní, tak při dalším porodu zřejmě nebude potřeba nástřih (alespoň já to tak měla, poprvé zbytečný nástřih a další dva jen s maličkým natržením na dva stehy), myslím, že to nejhorší sis už vyžrala :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Třesulka
68
18.9.14 12:16

No tedy, to je síla. Máš můj velkej obdiv, že jsi to takhle zvládla. :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
18.9.14 13:12

Tak to mě mrzí co si prožila. Tak hlavně že už je teď dobře. Někteří doktoři jsou fakt aroganti, hned bych si na ně stěžovala. Něco podobného jsem zažila v nemocnici, když jsem přijela s bolestmi v břiše jak p..se a doktor přišel až skoro za hodinu, ležela jsem zmrzlá na lehatku na přijmu a nikdo nic neřešil. Až za dvě hodiny mi konečně něco dali. A to jsem musela na sestřičku vyjet ať mi už něco dá, že sem nemusela jezdit do nemocnice :mrgreen:.Doktor který mě přišel vyšetřit na mě studeným stetoskopem až jsem vyjekla, protože jsem měla horečku a šílené křeče. Když jsem odcházela tak ve zprávě jsem četla že jsem hysterka :evil: :evil:. Vadí mi jak se chovají v nemocnicích, bohužel většinou jsme tak zeslabení že se nemůžeme kolikrát ani bránit.

  • Upravit
kalinichta
1683
19.9.14 23:52

Po klestovem porodu, jsem si zazila to same. Bolest je to neskutecna. Nastesti se ke me dr. chovali neutralne. Domu me i s rozpadlym sitim pustili s tim, ze ob den oplachy v nemocnici. To docela slo, doma lezet s rozkrokem na vzduchu (na zadek jsem si nesedla dobre 3tydny), neustale cistit, oplachovat, pudrovat a pak do nemocnice na oplach. Vse by uslo, ale po tydnu litani, jsem si jako bonus uhnala zanet prsu se 40tkami. Takze vlastne prvni mesic zivota me dcery se nepamatuju. Mela jsem co delat se sebou, jen jsem ji kojila a vse ostatni obstarava moje mamka nebo manzel. Ale vse se zpravilo, jizva je skareda, ale nikdo ji tam dole nevidi. Strach z dalsiho porodu pak byl hooodne dlouho. A napodruhe to uz bylo za odmen ;-)

  • načítám...
  • Zmínit
Fitmamka
230
20.9.14 20:54

Chudinko malá. Četla jsem to všechno bez dechu. Místo abyste měla vzpomínky na porod a užívání si miminka, tak se Vám tamější personál postaral o bezesné noci plné bolesti, bezvýchodného ignorování Vašich potřeb psychických i fyzických. Myslím, že trpíte posttraumatickou stresovou poruchou. Navrhovala bych Vám navštívit specializovaného terapeuta/psychologa. Už jste trpěla dost, takto se Vám výrazně uleví

  • načítám...
  • Zmínit
Cristyna
3374
20.9.14 21:31

@anorien Kvůli vrozené vadě syna, jsem rodila ve vyhlášené nemocnici v Praze u Apolináře. Nemohu si stěžovat na špatný přístup všech, to rozhodně ne, o syna se tam starali moc hezky, udělali mu hned všechna potřebná vyšetření, mohla jsem u všeho být, porodní asistentka úžasná a paní doktorka co mě rodila, taky moc příjemná, bohužel se mi přihodilo co se přihodilo a stačí jeden dva blbci a je to. Spíš mě mrzí, že mě neposlouchali, měla jsem pocit, že jako prvorodička přece nemužu vědět a oni ví lépe, že si jen stěžuju a otravuju. Ale jak říkám, nebyli to všichni, ale bohužel ja jsem typ, co tiše trpí a věří, že to tak má být a že to bude lepší, všichni to tvrdili a ja hloupě věřila…
@Fag Moje maminka to řešila, ona je taková ráznější a nelíbilo se jí to, psala na vedení nemocnice a řešila to, žalování ani nic takového ne, jen upozornila na to, co se stalo, aby se toto nestalo už nikomu dalšímu, zezačatku jsem na ni byla naštvaná, udělala to za mými zady, ale teď zpětně si myslim, že je to dobře, třeba to někomu pomuže…
@Jitka79 to je opravdu hrozné, člověk by si po porodu myslel, že má to nejhorší za sebou a už ho čeká jen to hezké že? Ale zvládli jsme to! Doufám, že jsi v pořádku i miminko a že už si užíváte společných chvil jako já s Pepínkem :-) :hug:
@belik To jsem nezkoušela a teda nevim jestli by mi to pomohlo proti zánětu :-)
@Bibi239 Kéž by :-) děkuju :-) ale jelikož malej byl opravdu moc chtěné miminko a teď si prožívá svoje, pořád po doktorech apod. i přesto všechno jsem šťastná že ho mám a vydržela bych pro něj cokoliv, i když tohle bych nepřála ani největšímu nepřiteli, ještě ted když si na to vzpomenu, mam sevřený žaludek a i když by jsme si přáli s manželem druhé miminko, které k nám zatím nechce přijít, při vzpomínce na to co by se zas mohlo stát…no radši nemyslet..
@Třesulka děkuju, ono člověku nic jiného nezbyde :-) děkuju! :hug:
@kalinichta Mně tvrdili, že se s tímhle ještě nikdy nesetkali, no nechci vědět kolik nás ještě je! No a pak ještě zánět v prsu, no to je taky hrozné, to mě tedy zaplat pán buh minulo, no na jizvu jsem se nikdy nekoukla, mám strach, :D stačí když jí citím, hezká rozhodně nebude :( ale co, hlavně že jsme to zvládli :-) obdivuju tě, ještě zánět v prsu, to už by mě asi položilo…
@Fitmamka děkuju, ale já myslím, že netrpím ničím, jsem naprosto v pohodě, jen jsem se podělila o svuj přiběh s ostatními. Žiju vcelku normální život, už je to sice rok, ale na takovouhle vzpomínku se zkrátka jentak nezapomíná a až na strach o syna nepocituju žádný vyraznější stres, teda pokud nemám zrovna zkouškové období :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
belik
1034
20.9.14 21:48

@Cristyna tak ono díky těmto pomůckám se většině ženských podařilo odrodit bez nástřihu, takže tím pádem bez následného zanícení, tož tak ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Cristyna
3374
20.9.14 22:08

@belik No popravdě ja jsem to nějak neřešila, prostě jsem si řekla porodím, malej ven nějak musí a konec. Dal jsem to neřešila. Žadnej strach, čtení članku, kurzy, nic takovyho…a myslím, že jsem porodila hezky :-) prostě jsem tohle neřešila, v životě jsem o těch názvech neslyšela :-) ale děkuju za informace, třeba na to před druhym mrknu, když se zadaří :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Dracunculus
3731
26.9.14 06:34

@Cristyna Zvláštní, že známé se tam stalo totéž. Akorát zůstala dole tak zřízená, že podruhé musela jít na císaře.

  • načítám...
  • Zmínit
Cristyna
3374
4.10.14 22:45

@Dracunculus Ano…Bohužel postupně zjišťuji, že nás „takových“ je opravdu více, co nemáme s touto nemocnicí dobrou zkušenost. :zed: Ale asi už se v tom nebudu rýpat, je mi z toho pak nějak špatně… Snad příště pujde vše lépe a rozhodně tedy někde jinde..uvidíme..

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Od snažení až po porod