Od Zuzanky

Dopis od Zuzanky, každý má své místo své poslání...

Když se Zuzanka narodila, nikdo z nás její genetický syndrom neznal. Neznala ho ani většina lékařů, protože je velmi vzácný. A tak nezbývalo než přijmout jako osud, že pokud Zuzanka bude chodit, bude to zázrak, pokud bude mluvit, bude to druhý zázrak. Oba zázraky však dokázala! I když neběhala po svých nožkách, ušla tak dlouhou cestu, jako za 5 let nikdo z nás. A i když nemluvila slovy, řekla všechno. Dovolte mi, abych vám přečetla poslední její vzkaz, její přání, které přes svou maminku napsala vám všem…

DRAHÁ RODINO, DRAZÍ PŘÁTELÉ…

PÍŠÍ VÁM JÁ, VAŠE ZUZANKA, JSEM RÁDA, ŽE VÁS MÁM VŠECHNY POHROMADĚ A MŮŽU NAPOSLEDY NAPSAT TENTO DOPIS, PROSÍM NEPLAČTE, NENÍ DŮVOD, JÁ SE MÁM DOBŘE, SEDÍM SI NA OBLÁČKU A LEBEDÍM SI V NEBI. UŽ MĚ NIC NEBOLÍ.

VŠICHNI VÍTE, JAK TO VŠECHNO ZAČALO, NARODILA JSEM SE MAMINCE A TATÍNKOVI V ROCE 2012 JAKO VELKÉ PŘEKVAPENÍ, ZAČÁTKY BYLY SLOŽITÉ, ALE JSTE TO VŠICHNI VY, KDO JSTE MAMCE A TAŤKOVI POMÁHALI, BYLY JIM OPOROU A NABÍZELI POMOC. MĚ JSTE PŘIJALI TAKOVOU, JAKÁ JSEM BYLA, MĚLI JSTE SE MNOU TRPĚLIVOST, HLADILY JSTE MĚ, CHOVALI, ZKOUŠELI DÁVAT NAJÍST, AČ JSEM SE VŠEMU BRÁNILA. JÁ JSME ROSTLA A ŽILA DLE SVÝCH MOŽNOSTÍ, UŽÍVALA SI KAŽDÝ DEN, KDY JSEM BYLA ZDRAVÁ, KDY JSEM MOHLA BÝT S KRYŠTŮFKEM, ELIŠKOU, TEREZKOU, JAKOUBKEM. TĚŠILA JSEM SE NA KAŽDÝ DEN, KTERÝ MI BYL OD PÁNA BOHA DÁN. NIKDY JSEM OD VÁS NEZAŽILA NIC OŠKLIVÉHO, AČ MAMCE OBČAS DOCHÁZELA TRPĚLIVOST, NO TO VÍTE JÍDLO NEBYLO ZROVNA MOJE OBLÍBENÁ ČINNOST, ALE TAKOVÁ HUSA SE ZELÍM A KNEDLÍKAMA, TO VÁM BYLA MŇAMKA, NEBO LOSOS A BRAMBŮRKY… LAHODA.

POPROSILA JSEM TETU SILVU, ABY SE TADY ZA MĚ S VÁMI ROZLOUČILA, VÍM BREČÍTE, PROTOŽE UŽ MĚ TADY NA ZEMI NEUVIDÍTE, ALE VŠICHNI VÍTE, ŽE TÍM TO VŠECHNO NEKONČÍ, ŽE PRO MĚ ZAČAL NOVÝ, JEDNODUŠŠÍ ŽIVOT, UŽ BĚHÁM, SMĚJU SE, POVÍDÁM SI S RODINOU, KTEROU MÁM TADY NAHOŘE, JE O MĚ POSTARÁNO, MÁM SE DOBŘE A HLAVNĚ, PŘÁTELÉ, JÁ UŽ NIKDY NEBUDU MUSET DO NEMOCNICE, UŽ DO MĚ NIKDO NEBUDE PÍCHAT JEHLY, UŽ NEBUDU POLYKAT HNUSNÁ ANTIBIOTIKA, UŽ BUDU V NOCI KLIDNĚ SPINKAT, BUDU SI TADY HRÁT, ZPÍVAT, MODLIT SE, POVÍDAT SI S BABIČKOU SLÁVKOU, SE VŠEMA TETAMA, PRABABIČKAMA, PRADĚDEČKAMA, NO PROSTĚ NEJSEM TU SAMA NEBOJTE SE, JE NÁS TU HODNĚ.

ODEŠLA JSEM SMÍŘENÁ S BOHEM, DOSTALA JSEM SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ, MÉ DRUHÉ JMÉNO JE MARIE, JSEM NA TO PYŠNÁ. MAMKA SE MNOU BYLA AŽ DO KONCE, POPROSILA JSEM JI, ABY MĚ PUSTILA, ABY MĚ TADY NA ZEMI NEDRŽELA, TAŤKA BYL S BRÁŠKAMA A VY JSTE SE MODLILI, KAŽDÝ MĚL SVÉ MÍSTO, SVÉ POSLÁNÍ. DĚKUJI VÁM ZA TO A NIC SI NEVYČÍTEJTE, ANI SOBĚ ANI NAVZÁJEM. ŽIVOT JE MOC KRÁTKÝ, PROTO SE SNAŽTE SI HO UŽÍT. JÁ SE BUDU TĚŠIT NA SHLEDÁNÍ S VÁMI, ALE BYLA BYCH RÁDA, ABY TO BYLO CO NEJPOZDĚJI, DÁVÁM NA VÁS VELKÝ POZOR TADY Z NEBE.

DEJTE PROSÍM POZOR NA BRÁŠKU JAKOUBKA, JE TO JEŠTĚ MALEJ ŠPUNTÍK A DĚLÁ RŮZNÉ VYLOMENINY, A OCHRAŇUJTE I OSTATNÍ NAŠE DĚTI, BYLY JSME SILNÁ PARTA, CO DRŽELA SPOLU, UŽÍVALA JSME SI JEJICH SMÍCH, HÁDKY, HAŠTEŘENÍ, UŽÍVALA JSME SI, KDYŽ MI DÁVALI NAPÍT, KDYŽ MĚ NOSILI V NÁRUČÍ, MRZÍ MĚ, ŽE JSEM JE MUSELA OPUSTIT, ALE VÍM, ŽE TO ZVLÁDNOU I BEZE MĚ, A MĚ JE TEĎ MOC BLAZE, JSEM SPOKOJENÁ, ZDRAVÁ.

MÁM NA VÁS POSLEDNÍ DVĚ PROSBIČKY, PROSÍM, ROZSVIŤTE TEĎ KAŽDÝ VEČER SVÍČKU ZA DUŠE V OČISTCI A DRUHÁ PROSBA JE… NEPLAKEJTE, NEBUĎTE SMUTNÍ, MÁM VÁS RÁDA A KDYKOLIV TU BUDU PRO VÁS, A POKUD BYSTE MĚ CHTĚLI POZDRAVIT ZVEDNĚTE HLAVU VZHŮRU, KOUKNĚTE DO OBLAK A PRVNÍ HVĚZDA, KTEROU UVIDÍTE JE TO MOJE,

VAŠE ZUZANKA SOUČKOVÁ, VÁŠ ANDĚL V NEBI

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (2. díl)

Život na vedlejší koleji (2. díl)
  • Anonymní
  • 27.04.26
  • 943

Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
774
22.5.18 00:31

Milá Zuzanko,
moc Ti děkuji za Tvůj dopis. Jsem ráda, že jsem si ho mohla přečíst. Byla jsi na zemi obklopená všemi těmi blízkými lidičkami, kteří Tě nesmírně milovali a milují. Ty na ně nezapomínáš ani teď, kdy už se mohou spolehnout na Tvou mocnou přímluvu. Zuzanko, Tvůj život měl velký smysl. Děkuji Ti. Pozdravuj tam i moje andílky a budu se těšit, že se všichni jednou setkáme. Bohu díky!

  • načítám...
  • Zmínit
247
22.5.18 07:51
:srdce: :srdce: :srdce: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
7203
22.5.18 09:16
:hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
35438
22.5.18 09:39

:,( :hug: :hug: :hug: Upřímnou soustrast…

  • načítám...
  • Zmínit
22.5.18 09:50

Je dobře vědět, že na nás dohlíží sv. Zuzana Marie… Oroduj za nás! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
719
22.5.18 12:08
:,( :,( :,( :,( :srdce: :srdce: :srdce:
  • načítám...
  • Zmínit
16927
22.5.18 19:57

No tedy, už první odstavec a já brečím jak želva :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
3283
22.5.18 21:57

:hug: :srdce: :andel: Posíláme ti do nebíčka objetí, Zuzanko. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
17521
23.5.18 08:19

Upřímnou soustrast :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
3662
23.5.18 09:17

Upřímnou soustrast :,( kolik ji bylo?

  • načítám...
  • Zmínit
33486
23.5.18 09:58
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
9821
23.5.18 15:50

Děkuji všem za Vaše slova! Moje dcerka je se mnou stále, cítím že na nás dává pozor, jen její úloha zde na zemi už došla naplnění. Dnes přišla zpráva z vyšetření, podlehla zápalu plic, který probíhal skrytě.
Přeji všem ať na cestě životem potkáváte jen to krásné! :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
2484
23.5.18 18:33

To je smutné. Upřímnou soustrast, ať tenhle andílek kouká z nebíčka na své blízké, v srdcích bude s vámi jistě neustále :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
2895
23.5.18 22:22

Ditus :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :hug: :hug: :hug: Jste bojovnici,!

  • načítám...
  • Zmínit
25.5.18 22:46

Posílám polibek a objetí Zuzanko, dej prosím pozor na mého chlapečka :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele