Ohlédnutí zpět
Čtvrtrok je skoro za námi a můžu říct, že jsou dny, kdy je to náročné, ale jinak jsou všechny bezesporu nádherné, plné dojetí z nových pokroků, radosti z úsměvů, nejvíce však plné lásky a úžasu, že tento malý človíček ve mně vyrostl, narodil se pro nás a právě já můžu být jeho mámou. V deníču shrnu první tři měsíce našeho společného života, ale také nakonec vlastně celý rok, který mi tak mnoho dal, a to syna, kterého moc milujeme.
Šestinedělí s naším synkem bylo dosti náročné, vzhledem k mému poranění (které občas i teď pocíťuji), jsme se potýkali se složitějšími situacemi. Vstávání z postele pro mě bylo dosti bolestivé, tak malý spával v naší posteli, přepažený z každé strany kojo polštářem, chvála jemu, pomáhal nejen k přepažení 
, abychom ho nezalehli, no mimčo nemá spát s rodiči v posteli, ale nebylo zbytí a stal se z ní vlastně přebalovák, křeslo na kojení a postel dohromady. No a vlastně v ní cvrček spí doteď (pokud ho dám do postýlky, řve jak pavián, takže nemám sílu a vytrvalost a vlastně ani nejsem tak důsledná, abych ho nechala trápit se pláčem v postýlce, že tam být nechce). Také jsme moc nechodili na procházky, protože mě bolela i chůze nebo dlouhé stání, no díky bohu je toto období za mnoua už krosíme jako draci
Ovšem hrozný byl v tomto období neustálý Viliho pláč. Už i já jsem z té bezmoci, kdy je mmiminko přebalené, nakojené, prostě mu nic nechybí, plakala. Muselo to pro mého muže být hrozné a náročné, hledět na nás bezmocně a nezbláznit se, velice mě povzbuzoval a pomáhal. Tímto mu patří můj obrovský dík, protože když se na to zpětně dívám, nevím, zda bych to já zvládla, hormony se mnou házely až hrůza, vypadala jsem jak fúrie - neučesaná, neatraktivní, neustále v pyžamu, ubrečená, neustále stěžující si na všechno a na všechny. Nakonec jsme zjistili, že trpí jako snad naprostá většina dětí kolikami, takže začal boj s touto škaredou paní Kolikou. Naštěstí kapičky a úprava mého jídelníčku zabraly, tak začal být malý Vily spokojeným miminkem
A je tu růstový spurt! A jéje, pláč, řev, opět křik, ale pro změnu ne pro paní Kolikovou, ale pro můj mléčný bar, že vysychá nějak brzy. Odtrhávání od prsa, vztekání, takže jako knihami, příručkami „chytřejší“ mamina používám odsávačku, kojím každé dvě hodiny a HLAVNĚ prý v noci, tak tedy jo, kojím i v noci, zkouším homeopatika, nahřívám, piji kojo čaj a on zázrak! Ráno teče už i samo Jupí, krize za námi, sice vypadám jako bagrem přejetá, ale malý je opět spokojený, co bych pro něj neudělala, a já jsem klidná. No, nyní nicméně i přes všechno moje snažení stejně na noc přikrmujeme UM, protože jinak se malý nevyspí a moje mléko mu nestačí.
První tři měsíce budou za nedlouho za námi a já konstatuji, že jsme udělali obrovský pokrok, už to není to chaotické pobíhání u uplakaného miminka s tím, že nevím, co mu je. Už jsme jaksi napojeni na stejnou vlnu a chápeme lépe jeden druhého Krásně nám roste před očima, až mám strach, že to utíká až příliš rychle 
Je úžasné být mámou, je úžasné mít doma takového muže jako mám já. Nyní mi malý spinká v posteli a já píši tento deníček a přemýšlím nad tím, co mě v letošním roce potkalo - zplodili jsme našeho prvního syna, porodila jsem ho a teď je tady s námi krásné a spokojené miminko. Co víc si přát. Jsem ta nejšťastnější žena na světě!
Děkuji za eMimino, kde se můžeme podělit o své radosti, strasti a trápení. Děkuji holkám z říjnových dětiček za ně samotné, že si navzájem poradíme a povzbudíme se. A děkuji osudu a mému muži za syna, moc vás oba miluji!
A vám všem, ženy, přeji úspěšný Nový rok 2012, spokojené a hodné děti a zdraví, které je nejdůležitější!
Přečtěte si také
Chtěla jsem výživné na dvě děti. Ex mě veřejně ponížil, pak se ozvala jeho máma
- Anonymní
- 02.11.26
- 110
„Některým ženským nestačí rozvod, potřebují chlapa ještě finančně zlikvidovat,“ napsal můj bývalý na Facebook a přidal smějícího se smajlíka. Pod příspěvkem měl naši společnou fotku z dovolené, na...
Za manžela jsem zaplatila 180 tisíc. V Kauflandu jsem zjistila, že nejsem první
- Anonymní
- 02.11.26
- 121
„Tobě už ty peníze vrátil?“ zeptala se mě manželova bývalá, když jsem v Kauflandu lovila ze spodního regálu poslední krabici mléka v akci. Neviděly jsme se snad šest let. A místo pozdravu tohle....
Platím chůvu a přípravku. Podle manžela zbytečně utrácím a dětem se nevěnuji
- Anonymní
- 02.11.26
- 129
Když jsem manželovi oznámila, že jsem synovi zaplatila doučování na přijímačky a zároveň objednala chůvu, prohlásil, že jsem se snad zbláznila.
První cvičný test nám pokazil celý víkend. A vlastně za to můžu já
- Anonymní
- 02.11.26
- 105
V pátek jsem synovi vytiskla první test z matematiky k přijímačkám. Je v devítce, máme konec října a já si říkala, že bychom mohli pomalu zjistit, co mu jde a co bude potřeba procvičit. Žádné velké...
Koupila jsem si mycí vysavač a manžel šílel. Jeho stroj za 50 tisíc je v pohodě?
- Anonymní
- 02.11.26
- 122
Když jsem si po dlouhém přemýšlení pořídila moderní mycí vysavač na podlahu za deset tisíc, manžel mi doma udělal takové peklo, že jsem litovala den, kdy jsem ho rozbalila. Co prý blbnu, proč...
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 1712
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 946
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 3751
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 716
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 1238
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
aspokojené mimčo 
. Máme čtyřměsíčního Jakoubka a je to naše všechno 
A chci ti říct, že koktejlkem hormonů po porodu si projde každá z nás, v menší či větší míře, ale projde. Myslím si, že je to proces nutný k tomu, aby člověk hromadu věcí mohl pochopit a více dospět, a hlavně aby byl do budoucna silnější, protože každé zvládnuté/překonané strasti nás posilují. 
Mirka
Přeju vám další krásný a beztarostný rok plný zdravý a spoustu usměvavých dní s miminkem 