Ohlédnutí zpět
Čtvrtrok je skoro za námi a můžu říct, že jsou dny, kdy je to náročné, ale jinak jsou všechny bezesporu nádherné, plné dojetí z nových pokroků, radosti z úsměvů, nejvíce však plné lásky a úžasu, že tento malý človíček ve mně vyrostl, narodil se pro nás a právě já můžu být jeho mámou. V deníču shrnu první tři měsíce našeho společného života, ale také nakonec vlastně celý rok, který mi tak mnoho dal, a to syna, kterého moc milujeme.
Šestinedělí s naším synkem bylo dosti náročné, vzhledem k mému poranění (které občas i teď pocíťuji), jsme se potýkali se složitějšími situacemi. Vstávání z postele pro mě bylo dosti bolestivé, tak malý spával v naší posteli, přepažený z každé strany kojo polštářem, chvála jemu, pomáhal nejen k přepažení 
, abychom ho nezalehli, no mimčo nemá spát s rodiči v posteli, ale nebylo zbytí a stal se z ní vlastně přebalovák, křeslo na kojení a postel dohromady. No a vlastně v ní cvrček spí doteď (pokud ho dám do postýlky, řve jak pavián, takže nemám sílu a vytrvalost a vlastně ani nejsem tak důsledná, abych ho nechala trápit se pláčem v postýlce, že tam být nechce). Také jsme moc nechodili na procházky, protože mě bolela i chůze nebo dlouhé stání, no díky bohu je toto období za mnoua už krosíme jako draci
Ovšem hrozný byl v tomto období neustálý Viliho pláč. Už i já jsem z té bezmoci, kdy je mmiminko přebalené, nakojené, prostě mu nic nechybí, plakala. Muselo to pro mého muže být hrozné a náročné, hledět na nás bezmocně a nezbláznit se, velice mě povzbuzoval a pomáhal. Tímto mu patří můj obrovský dík, protože když se na to zpětně dívám, nevím, zda bych to já zvládla, hormony se mnou házely až hrůza, vypadala jsem jak fúrie - neučesaná, neatraktivní, neustále v pyžamu, ubrečená, neustále stěžující si na všechno a na všechny. Nakonec jsme zjistili, že trpí jako snad naprostá většina dětí kolikami, takže začal boj s touto škaredou paní Kolikou. Naštěstí kapičky a úprava mého jídelníčku zabraly, tak začal být malý Vily spokojeným miminkem
A je tu růstový spurt! A jéje, pláč, řev, opět křik, ale pro změnu ne pro paní Kolikovou, ale pro můj mléčný bar, že vysychá nějak brzy. Odtrhávání od prsa, vztekání, takže jako knihami, příručkami „chytřejší“ mamina používám odsávačku, kojím každé dvě hodiny a HLAVNĚ prý v noci, tak tedy jo, kojím i v noci, zkouším homeopatika, nahřívám, piji kojo čaj a on zázrak! Ráno teče už i samo Jupí, krize za námi, sice vypadám jako bagrem přejetá, ale malý je opět spokojený, co bych pro něj neudělala, a já jsem klidná. No, nyní nicméně i přes všechno moje snažení stejně na noc přikrmujeme UM, protože jinak se malý nevyspí a moje mléko mu nestačí.
První tři měsíce budou za nedlouho za námi a já konstatuji, že jsme udělali obrovský pokrok, už to není to chaotické pobíhání u uplakaného miminka s tím, že nevím, co mu je. Už jsme jaksi napojeni na stejnou vlnu a chápeme lépe jeden druhého Krásně nám roste před očima, až mám strach, že to utíká až příliš rychle 
Je úžasné být mámou, je úžasné mít doma takového muže jako mám já. Nyní mi malý spinká v posteli a já píši tento deníček a přemýšlím nad tím, co mě v letošním roce potkalo - zplodili jsme našeho prvního syna, porodila jsem ho a teď je tady s námi krásné a spokojené miminko. Co víc si přát. Jsem ta nejšťastnější žena na světě!
Děkuji za eMimino, kde se můžeme podělit o své radosti, strasti a trápení. Děkuji holkám z říjnových dětiček za ně samotné, že si navzájem poradíme a povzbudíme se. A děkuji osudu a mému muži za syna, moc vás oba miluji!
A vám všem, ženy, přeji úspěšný Nový rok 2012, spokojené a hodné děti a zdraví, které je nejdůležitější!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1182
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 702
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1222
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 509
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 311
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19128
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2526
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2754
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2475
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1657
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
aspokojené mimčo 
. Máme čtyřměsíčního Jakoubka a je to naše všechno 
A chci ti říct, že koktejlkem hormonů po porodu si projde každá z nás, v menší či větší míře, ale projde. Myslím si, že je to proces nutný k tomu, aby člověk hromadu věcí mohl pochopit a více dospět, a hlavně aby byl do budoucna silnější, protože každé zvládnuté/překonané strasti nás posilují. 
Mirka
Přeju vám další krásný a beztarostný rok plný zdravý a spoustu usměvavých dní s miminkem 