Ohlédnutí zpět
Čtvrtrok je skoro za námi a můžu říct, že jsou dny, kdy je to náročné, ale jinak jsou všechny bezesporu nádherné, plné dojetí z nových pokroků, radosti z úsměvů, nejvíce však plné lásky a úžasu, že tento malý človíček ve mně vyrostl, narodil se pro nás a právě já můžu být jeho mámou. V deníču shrnu první tři měsíce našeho společného života, ale také nakonec vlastně celý rok, který mi tak mnoho dal, a to syna, kterého moc milujeme.
Šestinedělí s naším synkem bylo dosti náročné, vzhledem k mému poranění (které občas i teď pocíťuji), jsme se potýkali se složitějšími situacemi. Vstávání z postele pro mě bylo dosti bolestivé, tak malý spával v naší posteli, přepažený z každé strany kojo polštářem, chvála jemu, pomáhal nejen k přepažení 
, abychom ho nezalehli, no mimčo nemá spát s rodiči v posteli, ale nebylo zbytí a stal se z ní vlastně přebalovák, křeslo na kojení a postel dohromady. No a vlastně v ní cvrček spí doteď (pokud ho dám do postýlky, řve jak pavián, takže nemám sílu a vytrvalost a vlastně ani nejsem tak důsledná, abych ho nechala trápit se pláčem v postýlce, že tam být nechce). Také jsme moc nechodili na procházky, protože mě bolela i chůze nebo dlouhé stání, no díky bohu je toto období za mnoua už krosíme jako draci
Ovšem hrozný byl v tomto období neustálý Viliho pláč. Už i já jsem z té bezmoci, kdy je mmiminko přebalené, nakojené, prostě mu nic nechybí, plakala. Muselo to pro mého muže být hrozné a náročné, hledět na nás bezmocně a nezbláznit se, velice mě povzbuzoval a pomáhal. Tímto mu patří můj obrovský dík, protože když se na to zpětně dívám, nevím, zda bych to já zvládla, hormony se mnou házely až hrůza, vypadala jsem jak fúrie - neučesaná, neatraktivní, neustále v pyžamu, ubrečená, neustále stěžující si na všechno a na všechny. Nakonec jsme zjistili, že trpí jako snad naprostá většina dětí kolikami, takže začal boj s touto škaredou paní Kolikou. Naštěstí kapičky a úprava mého jídelníčku zabraly, tak začal být malý Vily spokojeným miminkem
A je tu růstový spurt! A jéje, pláč, řev, opět křik, ale pro změnu ne pro paní Kolikovou, ale pro můj mléčný bar, že vysychá nějak brzy. Odtrhávání od prsa, vztekání, takže jako knihami, příručkami „chytřejší“ mamina používám odsávačku, kojím každé dvě hodiny a HLAVNĚ prý v noci, tak tedy jo, kojím i v noci, zkouším homeopatika, nahřívám, piji kojo čaj a on zázrak! Ráno teče už i samo Jupí, krize za námi, sice vypadám jako bagrem přejetá, ale malý je opět spokojený, co bych pro něj neudělala, a já jsem klidná. No, nyní nicméně i přes všechno moje snažení stejně na noc přikrmujeme UM, protože jinak se malý nevyspí a moje mléko mu nestačí.
První tři měsíce budou za nedlouho za námi a já konstatuji, že jsme udělali obrovský pokrok, už to není to chaotické pobíhání u uplakaného miminka s tím, že nevím, co mu je. Už jsme jaksi napojeni na stejnou vlnu a chápeme lépe jeden druhého Krásně nám roste před očima, až mám strach, že to utíká až příliš rychle 
Je úžasné být mámou, je úžasné mít doma takového muže jako mám já. Nyní mi malý spinká v posteli a já píši tento deníček a přemýšlím nad tím, co mě v letošním roce potkalo - zplodili jsme našeho prvního syna, porodila jsem ho a teď je tady s námi krásné a spokojené miminko. Co víc si přát. Jsem ta nejšťastnější žena na světě!
Děkuji za eMimino, kde se můžeme podělit o své radosti, strasti a trápení. Děkuji holkám z říjnových dětiček za ně samotné, že si navzájem poradíme a povzbudíme se. A děkuji osudu a mému muži za syna, moc vás oba miluji!
A vám všem, ženy, přeji úspěšný Nový rok 2012, spokojené a hodné děti a zdraví, které je nejdůležitější!
Přečtěte si také
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 12
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 56
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 5617
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 5208
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 1731
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 1057
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 509
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 3320
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 1598
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 1262
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
aspokojené mimčo 
. Máme čtyřměsíčního Jakoubka a je to naše všechno 
A chci ti říct, že koktejlkem hormonů po porodu si projde každá z nás, v menší či větší míře, ale projde. Myslím si, že je to proces nutný k tomu, aby člověk hromadu věcí mohl pochopit a více dospět, a hlavně aby byl do budoucna silnější, protože každé zvládnuté/překonané strasti nás posilují. 
Mirka
Přeju vám další krásný a beztarostný rok plný zdravý a spoustu usměvavých dní s miminkem 