Pak si to přečteš
Mohlo by to být třeba tím, že v té zrychlené době, kdy lidé nemají moc času na čtení, je poptávka po rychleji plynoucích a vstřícnějších textech. Co vím, čtou mě hodně ženy na mateřské, které čas nemají vůbec, nemůžou si nikdy během dne dovolit úplně vypnout. A zároveň chtějí příběhy, kterým dokážou vnitřně porozumět. (Radka Třeštíková, Magazín DNES)
Čtvrtek večer
Já: „Udělala jsem si dneska radost a koupila si knížku, tak jsem na ní zvědavá, protože od Třeštíkové jsem ještě nic nečetla.“
On: „Jo? Fajn.“
Já: „Vím, že máme doma knížek hodně, ale já potřebovala nějakou oddechovku, u které nebudu muset moc přemýšlet.“
On: „Však v pohodě.“
Já: „Viděla jsem na internetu, že má celkem dobré recenze. Snad mě bude bavit a nedopadne to jako posledně, to se mi vůbec nepodařilo se začíst.“
On: „Hmmm.“
Pátek ráno
Já: „Škoda, chtěla jsem si včera večer ještě číst, ale nakonec jsem po pár stránkách usnula a teď na to nebudu mít čas. Sakra. Dneska to musím udělat naopak, nejdřív číst a pak uklízet.“
On: „Můžeš si číst cestou na ten kurz.“
Já: „To je fakt. Vezmu si ji s sebou, zajímalo by mě, jak to s tou Rebekou bude, jestli se to proflákne nebo… počkej, to si pak musíš přečíst, to ti teď nebudu říkat.
On: Tak mi to přece neříkej.“
Já: „Neřeknu, ale je to vážně blbé, když ho vidí jen někdy. A přitom ta Karolína je podle toho vyprávění divná, ale třeba nebude tak špatná. Co já vím…“
On: „Kdo koho vidí? A kdo je Karolína?“
Já: „Ale nikdo, já ti ji pak půjčím a můžeš si to přečíst sám.“
Pátek večer
On: „Jdeš už spát?“
Já: „Ještě ne, už jsem skoro v půlce. Teď je to vtipné, ona se ta Květa zná s Magdou, a to je máma Rebeky a to ani netuší, že se Patrik zná…“
On: „Prosím tě, kdo je zas Patrik a co s ním má společného nějaká Květa s Magdou?“
Já: „No ne, to je právě dobré, jak je to všechno provázané, najednou zjistíš, jaké jsou mezi nimi vztahy a všechno ti to dojde, ale třeba až po pár dalších stránkách. Ale co já ti to budu říkat, si to pak přečteš. Jo a zítra odpoledne přijedou naši, tak vezmi Niky dopoledne ven, ať se trochu prospí a není pak protivná.“
Sobota ráno
Já: „Tak čau, ten kurz skončí kolem dvanácté, takže dorazím během odpoledne. Už mi zbývá jen asi sto stránek. Popravdě se ani nedivím, že s Robertem nezůstala, přijde mi to divné. Dobře, můžeš namítat, že jsme každý nějaký, ale mně to moc normální nepřipadá.“
On: „A co že ti nepřijde normální?“
Já: „Dovedeš si představit, že bys s někým přišel domů a on tě prostě… no, to se dočteš. Trochu se začínám ztrácet v těch jménech, ale vždycky se to pak nějak rozuzlí. Nikola to také nemá lehké, sice má bohaté rodiče, ale zas vůbec nejsou s ní, to si myslím, že pak dětem hodně chybí, i když ona už zas není tak malá, ale nejspíš to tak bylo vždycky. Pak se ani nedivím, že se snaží…“
On: „Nevím, kdo je Nikola, ale už bys fakt měla jít, jinak ti ujede autobus. Niky, zamávej mámě a řekni „pápá”.“
Sobota večer
Já: „Mami, koupila jsem si ve čtvrtek knížku a jestli chceš, tak si ji pak můžeš půjčit. Je dobrá, čte se to hrozně rychle, už budu skoro na konci. Dneska už to asi nestihnu, ale třeba příště, to už ji určitě budu mít přečtenou.“
Moje máma: „A co je to za knížku? O čem je?“
Já: „Bábovky, je to o pečení.“
Moje máma: „Cože?“
Já: „Ne, dělám si srandu. Jmenuje se Bábovky, ale jsou to příběhy několika žen, které se různě prolínají. Třeba teď je tam paní Dobrovolná, té je mi trochu líto, protože ten její manžel… Já ti tu knížku pak půjčím, nebudu ti to teď prozrazovat.“
Neděle večer
On: „Co máš teď v plánu?“
Já: „Nevím, měla bych ještě vyžehlit. Nebo bychom se mohli podívat na nějaký film. Ale už mi zbývá jen pár stránek. Chtěla bych vědět, jestli se nakonec Johana… tedy jestli to tam vůbec bude, někdy je škoda, že ten příběh skončí a pak nevíš, co se stalo dál.“
On: „Tak si čti, na film se podíváme jindy a vyžehlit přece můžeš i zítra nebo pozítří.“
Já: „Jojo, jenže to se pak nahromadí a budu u toho stát zas dvě hodiny. Ale jo, ani nevím, jak to dopadlo s tím Ondřejem. Přečteš si to potom, že jo?“
On: „Jestli je ta knížka dobrá, tak proč ne.“
Já: „Cože? Co jsi říkal? Já jsem teď neslyšela… jsem si to zapomněla založit, tak nevím, kde jsem skončila.“
On: „Ale nic…“
Já: „To jsem ráda, že jsem neprohloupila. Hezky se ta knížka četla, i když konec mohl být trochu, jak to říct, čekala jsem trochu něco jiného. Chceš si ji přečíst hned?“
On: „Nemusím, stačí později.“
Já: „Vážně ne? Mohli bychom si spolu o ní popovídat. Já teď nemám komu říct, co mi tam přišlo vtipné a zajímavé. Ta knížka v podstatě pořádně ani nemá děj a přitom se tam toho tolik událo. Jasně, není to nic intelektuálního, ale člověk u toho nemusí přemýšlet a alespoň jsem mohla na chvíli úplně vypnout…“
A to je prakticky důvod, proč jsem si Bábovky koupila, což Radka Třeštíková o pár dní později přesně vystihla i v rozhovoru pro aktuální Magazín DNES (16.2.2017).
Přečtěte si také
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 2048
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 1186
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 2096
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 5046
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 2090
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 10252
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
Ženská v autobuse odmítla pustit mé tříleté dítě. Oba jsme skončili na podlaze
- Anonymní
- 30.08.26
- 15515
Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...
Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila
- Anonymní
- 30.08.26
- 6464
„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....
Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se
- Anonymní
- 30.08.26
- 7220
Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...
Syn si nechal propíchnout ucho. Sousedky se mě začaly ptát, jestli je gay
- Anonymní
- 30.08.26
- 771
Můj syn byl na letní brigádě v Anglii. Odjel tam skoro na dva měsíce a mě to nevadilo. Říkala jsem si, že aspoň se osamostatní a získá zkušenosti. Když se vrátil, překvapil mě novou ozdobou....
Zbytecna namaha, na chlapy jsou ty propletence asi moc slozite 
, ale mne se to libilo jak je to vymyslene! Jako oddychovka dobry, ale je to i na bednu se v tom porad muset stihat orientovat, zvlast kdyz my matky cteme vetsinou na pokracovani 
ani zde mi nejde hodnotit, takze slovne taky za pet hvezd.
Ten konec je na pěst, kdybych ho věděla dopředu, tak se ani naobtěžuji začínat…
