Pak si to přečteš
- Vyzkoušeli jsme
- leniali
- 24.02.17 načítám...
Mohlo by to být třeba tím, že v té zrychlené době, kdy lidé nemají moc času na čtení, je poptávka po rychleji plynoucích a vstřícnějších textech. Co vím, čtou mě hodně ženy na mateřské, které čas nemají vůbec, nemůžou si nikdy během dne dovolit úplně vypnout. A zároveň chtějí příběhy, kterým dokážou vnitřně porozumět. (Radka Třeštíková, Magazín DNES)
Čtvrtek večer
Já: „Udělala jsem si dneska radost a koupila si knížku, tak jsem na ní zvědavá, protože od Třeštíkové jsem ještě nic nečetla.“
On: „Jo? Fajn.“
Já: „Vím, že máme doma knížek hodně, ale já potřebovala nějakou oddechovku, u které nebudu muset moc přemýšlet.“
On: „Však v pohodě.“
Já: „Viděla jsem na internetu, že má celkem dobré recenze. Snad mě bude bavit a nedopadne to jako posledně, to se mi vůbec nepodařilo se začíst.“
On: „Hmmm.“
Pátek ráno
Já: „Škoda, chtěla jsem si včera večer ještě číst, ale nakonec jsem po pár stránkách usnula a teď na to nebudu mít čas. Sakra. Dneska to musím udělat naopak, nejdřív číst a pak uklízet.“
On: „Můžeš si číst cestou na ten kurz.“
Já: „To je fakt. Vezmu si ji s sebou, zajímalo by mě, jak to s tou Rebekou bude, jestli se to proflákne nebo… počkej, to si pak musíš přečíst, to ti teď nebudu říkat.
On: Tak mi to přece neříkej.“
Já: „Neřeknu, ale je to vážně blbé, když ho vidí jen někdy. A přitom ta Karolína je podle toho vyprávění divná, ale třeba nebude tak špatná. Co já vím…“
On: „Kdo koho vidí? A kdo je Karolína?“
Já: „Ale nikdo, já ti ji pak půjčím a můžeš si to přečíst sám.“
Pátek večer
On: „Jdeš už spát?“
Já: „Ještě ne, už jsem skoro v půlce. Teď je to vtipné, ona se ta Květa zná s Magdou, a to je máma Rebeky a to ani netuší, že se Patrik zná…“
On: „Prosím tě, kdo je zas Patrik a co s ním má společného nějaká Květa s Magdou?“
Já: „No ne, to je právě dobré, jak je to všechno provázané, najednou zjistíš, jaké jsou mezi nimi vztahy a všechno ti to dojde, ale třeba až po pár dalších stránkách. Ale co já ti to budu říkat, si to pak přečteš. Jo a zítra odpoledne přijedou naši, tak vezmi Niky dopoledne ven, ať se trochu prospí a není pak protivná.“
Sobota ráno
Já: „Tak čau, ten kurz skončí kolem dvanácté, takže dorazím během odpoledne. Už mi zbývá jen asi sto stránek. Popravdě se ani nedivím, že s Robertem nezůstala, přijde mi to divné. Dobře, můžeš namítat, že jsme každý nějaký, ale mně to moc normální nepřipadá.“
On: „A co že ti nepřijde normální?“
Já: „Dovedeš si představit, že bys s někým přišel domů a on tě prostě… no, to se dočteš. Trochu se začínám ztrácet v těch jménech, ale vždycky se to pak nějak rozuzlí. Nikola to také nemá lehké, sice má bohaté rodiče, ale zas vůbec nejsou s ní, to si myslím, že pak dětem hodně chybí, i když ona už zas není tak malá, ale nejspíš to tak bylo vždycky. Pak se ani nedivím, že se snaží…“
On: „Nevím, kdo je Nikola, ale už bys fakt měla jít, jinak ti ujede autobus. Niky, zamávej mámě a řekni „pápá”.“
Sobota večer
Já: „Mami, koupila jsem si ve čtvrtek knížku a jestli chceš, tak si ji pak můžeš půjčit. Je dobrá, čte se to hrozně rychle, už budu skoro na konci. Dneska už to asi nestihnu, ale třeba příště, to už ji určitě budu mít přečtenou.“
Moje máma: „A co je to za knížku? O čem je?“
Já: „Bábovky, je to o pečení.“
Moje máma: „Cože?“
Já: „Ne, dělám si srandu. Jmenuje se Bábovky, ale jsou to příběhy několika žen, které se různě prolínají. Třeba teď je tam paní Dobrovolná, té je mi trochu líto, protože ten její manžel… Já ti tu knížku pak půjčím, nebudu ti to teď prozrazovat.“
Neděle večer
On: „Co máš teď v plánu?“
Já: „Nevím, měla bych ještě vyžehlit. Nebo bychom se mohli podívat na nějaký film. Ale už mi zbývá jen pár stránek. Chtěla bych vědět, jestli se nakonec Johana… tedy jestli to tam vůbec bude, někdy je škoda, že ten příběh skončí a pak nevíš, co se stalo dál.“
On: „Tak si čti, na film se podíváme jindy a vyžehlit přece můžeš i zítra nebo pozítří.“
Já: „Jojo, jenže to se pak nahromadí a budu u toho stát zas dvě hodiny. Ale jo, ani nevím, jak to dopadlo s tím Ondřejem. Přečteš si to potom, že jo?“
On: „Jestli je ta knížka dobrá, tak proč ne.“
Já: „Cože? Co jsi říkal? Já jsem teď neslyšela… jsem si to zapomněla založit, tak nevím, kde jsem skončila.“
On: „Ale nic…“
Já: „To jsem ráda, že jsem neprohloupila. Hezky se ta knížka četla, i když konec mohl být trochu, jak to říct, čekala jsem trochu něco jiného. Chceš si ji přečíst hned?“
On: „Nemusím, stačí později.“
Já: „Vážně ne? Mohli bychom si spolu o ní popovídat. Já teď nemám komu říct, co mi tam přišlo vtipné a zajímavé. Ta knížka v podstatě pořádně ani nemá děj a přitom se tam toho tolik událo. Jasně, není to nic intelektuálního, ale člověk u toho nemusí přemýšlet a alespoň jsem mohla na chvíli úplně vypnout…“
A to je prakticky důvod, proč jsem si Bábovky koupila, což Radka Třeštíková o pár dní později přesně vystihla i v rozhovoru pro aktuální Magazín DNES (16.2.2017).
Přečtěte si také
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 3048
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 1001
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 1187
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 524
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 636
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 5521
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 2268
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 487
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 944
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 724
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
Zbytecna namaha, na chlapy jsou ty propletence asi moc slozite 
, ale mne se to libilo jak je to vymyslene! Jako oddychovka dobry, ale je to i na bednu se v tom porad muset stihat orientovat, zvlast kdyz my matky cteme vetsinou na pokracovani 
ani zde mi nejde hodnotit, takze slovne taky za pet hvezd.
Ten konec je na pěst, kdybych ho věděla dopředu, tak se ani naobtěžuji začínat…
