Pak si to přečteš
Mohlo by to být třeba tím, že v té zrychlené době, kdy lidé nemají moc času na čtení, je poptávka po rychleji plynoucích a vstřícnějších textech. Co vím, čtou mě hodně ženy na mateřské, které čas nemají vůbec, nemůžou si nikdy během dne dovolit úplně vypnout. A zároveň chtějí příběhy, kterým dokážou vnitřně porozumět. (Radka Třeštíková, Magazín DNES)
Čtvrtek večer
Já: „Udělala jsem si dneska radost a koupila si knížku, tak jsem na ní zvědavá, protože od Třeštíkové jsem ještě nic nečetla.“
On: „Jo? Fajn.“
Já: „Vím, že máme doma knížek hodně, ale já potřebovala nějakou oddechovku, u které nebudu muset moc přemýšlet.“
On: „Však v pohodě.“
Já: „Viděla jsem na internetu, že má celkem dobré recenze. Snad mě bude bavit a nedopadne to jako posledně, to se mi vůbec nepodařilo se začíst.“
On: „Hmmm.“
Pátek ráno
Já: „Škoda, chtěla jsem si včera večer ještě číst, ale nakonec jsem po pár stránkách usnula a teď na to nebudu mít čas. Sakra. Dneska to musím udělat naopak, nejdřív číst a pak uklízet.“
On: „Můžeš si číst cestou na ten kurz.“
Já: „To je fakt. Vezmu si ji s sebou, zajímalo by mě, jak to s tou Rebekou bude, jestli se to proflákne nebo… počkej, to si pak musíš přečíst, to ti teď nebudu říkat.
On: Tak mi to přece neříkej.“
Já: „Neřeknu, ale je to vážně blbé, když ho vidí jen někdy. A přitom ta Karolína je podle toho vyprávění divná, ale třeba nebude tak špatná. Co já vím…“
On: „Kdo koho vidí? A kdo je Karolína?“
Já: „Ale nikdo, já ti ji pak půjčím a můžeš si to přečíst sám.“
Pátek večer
On: „Jdeš už spát?“
Já: „Ještě ne, už jsem skoro v půlce. Teď je to vtipné, ona se ta Květa zná s Magdou, a to je máma Rebeky a to ani netuší, že se Patrik zná…“
On: „Prosím tě, kdo je zas Patrik a co s ním má společného nějaká Květa s Magdou?“
Já: „No ne, to je právě dobré, jak je to všechno provázané, najednou zjistíš, jaké jsou mezi nimi vztahy a všechno ti to dojde, ale třeba až po pár dalších stránkách. Ale co já ti to budu říkat, si to pak přečteš. Jo a zítra odpoledne přijedou naši, tak vezmi Niky dopoledne ven, ať se trochu prospí a není pak protivná.“
Sobota ráno
Já: „Tak čau, ten kurz skončí kolem dvanácté, takže dorazím během odpoledne. Už mi zbývá jen asi sto stránek. Popravdě se ani nedivím, že s Robertem nezůstala, přijde mi to divné. Dobře, můžeš namítat, že jsme každý nějaký, ale mně to moc normální nepřipadá.“
On: „A co že ti nepřijde normální?“
Já: „Dovedeš si představit, že bys s někým přišel domů a on tě prostě… no, to se dočteš. Trochu se začínám ztrácet v těch jménech, ale vždycky se to pak nějak rozuzlí. Nikola to také nemá lehké, sice má bohaté rodiče, ale zas vůbec nejsou s ní, to si myslím, že pak dětem hodně chybí, i když ona už zas není tak malá, ale nejspíš to tak bylo vždycky. Pak se ani nedivím, že se snaží…“
On: „Nevím, kdo je Nikola, ale už bys fakt měla jít, jinak ti ujede autobus. Niky, zamávej mámě a řekni „pápá”.“
Sobota večer
Já: „Mami, koupila jsem si ve čtvrtek knížku a jestli chceš, tak si ji pak můžeš půjčit. Je dobrá, čte se to hrozně rychle, už budu skoro na konci. Dneska už to asi nestihnu, ale třeba příště, to už ji určitě budu mít přečtenou.“
Moje máma: „A co je to za knížku? O čem je?“
Já: „Bábovky, je to o pečení.“
Moje máma: „Cože?“
Já: „Ne, dělám si srandu. Jmenuje se Bábovky, ale jsou to příběhy několika žen, které se různě prolínají. Třeba teď je tam paní Dobrovolná, té je mi trochu líto, protože ten její manžel… Já ti tu knížku pak půjčím, nebudu ti to teď prozrazovat.“
Neděle večer
On: „Co máš teď v plánu?“
Já: „Nevím, měla bych ještě vyžehlit. Nebo bychom se mohli podívat na nějaký film. Ale už mi zbývá jen pár stránek. Chtěla bych vědět, jestli se nakonec Johana… tedy jestli to tam vůbec bude, někdy je škoda, že ten příběh skončí a pak nevíš, co se stalo dál.“
On: „Tak si čti, na film se podíváme jindy a vyžehlit přece můžeš i zítra nebo pozítří.“
Já: „Jojo, jenže to se pak nahromadí a budu u toho stát zas dvě hodiny. Ale jo, ani nevím, jak to dopadlo s tím Ondřejem. Přečteš si to potom, že jo?“
On: „Jestli je ta knížka dobrá, tak proč ne.“
Já: „Cože? Co jsi říkal? Já jsem teď neslyšela… jsem si to zapomněla založit, tak nevím, kde jsem skončila.“
On: „Ale nic…“
Já: „To jsem ráda, že jsem neprohloupila. Hezky se ta knížka četla, i když konec mohl být trochu, jak to říct, čekala jsem trochu něco jiného. Chceš si ji přečíst hned?“
On: „Nemusím, stačí později.“
Já: „Vážně ne? Mohli bychom si spolu o ní popovídat. Já teď nemám komu říct, co mi tam přišlo vtipné a zajímavé. Ta knížka v podstatě pořádně ani nemá děj a přitom se tam toho tolik událo. Jasně, není to nic intelektuálního, ale člověk u toho nemusí přemýšlet a alespoň jsem mohla na chvíli úplně vypnout…“
A to je prakticky důvod, proč jsem si Bábovky koupila, což Radka Třeštíková o pár dní později přesně vystihla i v rozhovoru pro aktuální Magazín DNES (16.2.2017).
Přečtěte si také
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 385
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 486
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 206
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 364
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 339
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 968
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 897
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 503
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 647
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 589
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....
