Pak si to přečteš
Mohlo by to být třeba tím, že v té zrychlené době, kdy lidé nemají moc času na čtení, je poptávka po rychleji plynoucích a vstřícnějších textech. Co vím, čtou mě hodně ženy na mateřské, které čas nemají vůbec, nemůžou si nikdy během dne dovolit úplně vypnout. A zároveň chtějí příběhy, kterým dokážou vnitřně porozumět. (Radka Třeštíková, Magazín DNES)
Čtvrtek večer
Já: „Udělala jsem si dneska radost a koupila si knížku, tak jsem na ní zvědavá, protože od Třeštíkové jsem ještě nic nečetla.“
On: „Jo? Fajn.“
Já: „Vím, že máme doma knížek hodně, ale já potřebovala nějakou oddechovku, u které nebudu muset moc přemýšlet.“
On: „Však v pohodě.“
Já: „Viděla jsem na internetu, že má celkem dobré recenze. Snad mě bude bavit a nedopadne to jako posledně, to se mi vůbec nepodařilo se začíst.“
On: „Hmmm.“
Pátek ráno
Já: „Škoda, chtěla jsem si včera večer ještě číst, ale nakonec jsem po pár stránkách usnula a teď na to nebudu mít čas. Sakra. Dneska to musím udělat naopak, nejdřív číst a pak uklízet.“
On: „Můžeš si číst cestou na ten kurz.“
Já: „To je fakt. Vezmu si ji s sebou, zajímalo by mě, jak to s tou Rebekou bude, jestli se to proflákne nebo… počkej, to si pak musíš přečíst, to ti teď nebudu říkat.
On: Tak mi to přece neříkej.“
Já: „Neřeknu, ale je to vážně blbé, když ho vidí jen někdy. A přitom ta Karolína je podle toho vyprávění divná, ale třeba nebude tak špatná. Co já vím…“
On: „Kdo koho vidí? A kdo je Karolína?“
Já: „Ale nikdo, já ti ji pak půjčím a můžeš si to přečíst sám.“
Pátek večer
On: „Jdeš už spát?“
Já: „Ještě ne, už jsem skoro v půlce. Teď je to vtipné, ona se ta Květa zná s Magdou, a to je máma Rebeky a to ani netuší, že se Patrik zná…“
On: „Prosím tě, kdo je zas Patrik a co s ním má společného nějaká Květa s Magdou?“
Já: „No ne, to je právě dobré, jak je to všechno provázané, najednou zjistíš, jaké jsou mezi nimi vztahy a všechno ti to dojde, ale třeba až po pár dalších stránkách. Ale co já ti to budu říkat, si to pak přečteš. Jo a zítra odpoledne přijedou naši, tak vezmi Niky dopoledne ven, ať se trochu prospí a není pak protivná.“
Sobota ráno
Já: „Tak čau, ten kurz skončí kolem dvanácté, takže dorazím během odpoledne. Už mi zbývá jen asi sto stránek. Popravdě se ani nedivím, že s Robertem nezůstala, přijde mi to divné. Dobře, můžeš namítat, že jsme každý nějaký, ale mně to moc normální nepřipadá.“
On: „A co že ti nepřijde normální?“
Já: „Dovedeš si představit, že bys s někým přišel domů a on tě prostě… no, to se dočteš. Trochu se začínám ztrácet v těch jménech, ale vždycky se to pak nějak rozuzlí. Nikola to také nemá lehké, sice má bohaté rodiče, ale zas vůbec nejsou s ní, to si myslím, že pak dětem hodně chybí, i když ona už zas není tak malá, ale nejspíš to tak bylo vždycky. Pak se ani nedivím, že se snaží…“
On: „Nevím, kdo je Nikola, ale už bys fakt měla jít, jinak ti ujede autobus. Niky, zamávej mámě a řekni „pápá”.“
Sobota večer
Já: „Mami, koupila jsem si ve čtvrtek knížku a jestli chceš, tak si ji pak můžeš půjčit. Je dobrá, čte se to hrozně rychle, už budu skoro na konci. Dneska už to asi nestihnu, ale třeba příště, to už ji určitě budu mít přečtenou.“
Moje máma: „A co je to za knížku? O čem je?“
Já: „Bábovky, je to o pečení.“
Moje máma: „Cože?“
Já: „Ne, dělám si srandu. Jmenuje se Bábovky, ale jsou to příběhy několika žen, které se různě prolínají. Třeba teď je tam paní Dobrovolná, té je mi trochu líto, protože ten její manžel… Já ti tu knížku pak půjčím, nebudu ti to teď prozrazovat.“
Neděle večer
On: „Co máš teď v plánu?“
Já: „Nevím, měla bych ještě vyžehlit. Nebo bychom se mohli podívat na nějaký film. Ale už mi zbývá jen pár stránek. Chtěla bych vědět, jestli se nakonec Johana… tedy jestli to tam vůbec bude, někdy je škoda, že ten příběh skončí a pak nevíš, co se stalo dál.“
On: „Tak si čti, na film se podíváme jindy a vyžehlit přece můžeš i zítra nebo pozítří.“
Já: „Jojo, jenže to se pak nahromadí a budu u toho stát zas dvě hodiny. Ale jo, ani nevím, jak to dopadlo s tím Ondřejem. Přečteš si to potom, že jo?“
On: „Jestli je ta knížka dobrá, tak proč ne.“
Já: „Cože? Co jsi říkal? Já jsem teď neslyšela… jsem si to zapomněla založit, tak nevím, kde jsem skončila.“
On: „Ale nic…“
Já: „To jsem ráda, že jsem neprohloupila. Hezky se ta knížka četla, i když konec mohl být trochu, jak to říct, čekala jsem trochu něco jiného. Chceš si ji přečíst hned?“
On: „Nemusím, stačí později.“
Já: „Vážně ne? Mohli bychom si spolu o ní popovídat. Já teď nemám komu říct, co mi tam přišlo vtipné a zajímavé. Ta knížka v podstatě pořádně ani nemá děj a přitom se tam toho tolik událo. Jasně, není to nic intelektuálního, ale člověk u toho nemusí přemýšlet a alespoň jsem mohla na chvíli úplně vypnout…“
A to je prakticky důvod, proč jsem si Bábovky koupila, což Radka Třeštíková o pár dní později přesně vystihla i v rozhovoru pro aktuální Magazín DNES (16.2.2017).
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 401
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 185
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 240
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 208
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 160
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 2080
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 3814
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 2010
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 1213
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1164
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
