Pevně věřím

Deníček shrnuje moje snažení, možná se v něm nějaká snažilka najde a pomůže jí to. Jsem necelé dva roky vdaná. Můj život nebyl a není jednoduchý, stále jsem musela o něco bojovat a rvát se o svoje štěstíčko. S mým partnerem mi je moc fajn a moc bych si přála založit s ním rodinu, mít děťátko.

Pamatuji se, jak jsme poprvé mluvili o rodině a poprvé se milovali naostro. Jak jsem pak z napětí očekávala, jestli se zadařilo. Po vysazení HA si moje tělo dělalo co chtělo a cyklus jsem měla velmi nepravidelný. Studovala jsem příznaky těhu a v každém jsem se viděla.

Jaro uběhlo jako voda a bylo poznamenáno tragickou událostí. Zemřel mi bratranec na rakovinu. Bylo mu třicet. Pořídili jsme si pejska, abych aspoň trošku zmírnila bolest. Pejsek nám dával dost zabrat, ale bylo to příjemné starosti. V květnu mi moje kamarádka oznámila, že je těhu. Jen to tak zkusili a vyšlo jí to. V červnu otěhotněla moje blízká kolegyně. Bojovala jsem se sebou. Hrozně jsem jí to přála, ale taky strašně moc záviděla. Studovala vývoj miminka a výbavičku, rostlo jí bříško a cítila pohyby. Bylo mi moc smutno.

V tu dobu jsem vyhledávala kartářky, nedokázala jsem být trpělivá a čekat, až to přijde samo. Kartářky mě ujistily, že budu mít páreček, že všechno bude v pořádku a oba s manželem budeme šťastni. Dokonce mi i řekly, kdy otěhotním. Vyhodila jsem za ně velké peníze. Ale jejich předpověď se nevyplnila. Začala jsem chodit k psycholožce. Byla jsem u léčitele pana Havelky. Řekl mi, že trpím pre-menstruačním syndromem a předepsal, čaje, kapky, vitaminy, další peníze byly ty tam.

Na podzim jsem si zlomila ruku. Dva měsíce jsem ji měla v sádře. V lednu jsem byli s manželem na spermiogramu a ještě víc nás to sblížilo. SP dopadl dobře, jen manželovi našli bakterii, kterou léčili antibiotiky. Musel na cévkování, to bylo nejbolestivější. Já jsem byla na hormonálním profilu – vše ok. Na jaře mi manžel oznámil, že vlastně dítě nechce, že jsou to jenom problémy a jestli nám takhle není líp. Moc mi tím v tu chvíli ublížil. Měla jsem pocit, že každý chceme něco jiného, cítila jsem se strašně sama. Ale pak mi došlo, že je to jeho obranný reflex, že se trápí a nechce být v roli, kde selhává.

Celou situaci jsem přehodnotila a uvědomila si, jak moc ho mám ráda a jak mi na něm záleží a že jsem moc tlačila na pilu. Řekla jsem mu, že tedy počkáme, necháme tomu volný průběh a uvidíme, že si miminko moc přeji, ale ještě víc ho miluji a ráda bych, aby jsme to chtěli oba. Na tohle jsem fakt hrdá. Manželovi se ulevilo a snaží se, abych se cítila dobře a já se učím trpělivosti a užívat si život ve dvou. Bývám smutná a někdy cítím beznaději, ale stále věřím, že se našeho miminka dočkáme. Uvědomila jsem si, že to, co dělám je jen honba za cílem. Teď beru miminko jako dar, jsem připravená tento dar přijmout, a pokud ho dostanu, budu si ho nesmírně vážit.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Janik101
17363
14.7.12 10:26

Krásně napsané! Držím pěsti, ať se miminko zadaří a jste moc šťastní!

  • načítám...
  • Zmínit
Sardinka03
2471
14.7.12 11:19

Podkolenko - zkus mereni bazalni teploty. zjistis tim kdy mas ovulaci a kdyz spravne nacasujes tuleni melo by to vyjit. Drzim palce!

  • načítám...
  • Zmínit
Catharin
4342
14.7.12 13:04

Moc Vám to přeji. Je to štěstíčko a určitě si jej budeš vážit :hug:
Nám to taky vyšlo na poprvé.. Poštěstilo se, a to dvojnásob.. Ale mám švagra, který se s manželkou snažili mnoho let, pokusů apod. Nakonec po aplikaci hormonů a spoustu léku, mají 3 letého kluka- zlobidlo teda pěkné, a teď čekají druhého..
Takže nevzdávat, nechat ten „volný průběh“, ono to mimi ví, kdy přijít, samo si najde cestičku :hug: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
slunečnice81
1257
14.7.12 14:45

Moc Ti děkuji za tento deníček, uvědomila jsem si, že u nás je to taktéž: sledování ovulace, plánování milování, těh. testy, zklamání a pořád dokola. Máš pravdu, že to, že se milujete je mnohem důležitější než honem rychle mít rodinu a uspěchat to. Je pravda, že člověk by to už chtěl, je na to připravený a ono to nejde. My se snažíme už 2,5 roky, jsme oba zdraví a pořád nic. Taky máme oba dva náročnou práci, ale milujeme se strašně moc a hodně se podporujeme…musíme tomu dát volný průběh a uvidíš ono se nám zadaří. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
dedezka
250
14.7.12 15:27

Nádherně napsané! držím palečky ať máte co nejdříve // :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
14.7.12 17:54

Super, ja to uspechala a i kdyz beru Barborku jako dar, vcetne vsech bolesti co ted mam, tak zacinam mit pocit, ze tatinka mit nebudem :,(

  • Upravit
lenin007
1059
14.7.12 19:53

Jsi správná ženská a osud tě za to určitě odmění:) Určitě..ale nemysli na to usilovně při milování..i když vim že to nejde. Alkohol pomůže:) :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
baretek
14.7.12 19:55

Já jsem nedávno četla článek o tom, jaký je rozdíl mezi francouzskými a americkými dětmi - z pohledu Američanky žijící ve Francii. Všimla si, že francouzské děti jsou klidné, v pohodě sedí v restauraci, v klidu počkají, než jim maminka něco dá, kdežto ty americké všude vyvádí, všechno chtějí hned a na nic nejsou ochotné čekat.
Závěrem toho článku bylo, že chyba je v rodičích, že neučí děti, že se na věci v životě taky čeká, že se dětem přehnaně věnují, jakmile zapláčou, a že trpělivost není vlastnost, ale vštěpený fenomén chování.
Naprosto s tím souhlasím, a ty jsi trochu jako ty americké děti - chceš to všechno hned a je ti trošku jedno, jaké mají pocity druzí… Místo, abys byla trpělivá, s manželem si to užívala, jela na dovču - buď se zadaří nebo ne, tak utrácíš peníze za kartářky a léčitele… Trošku mám pocit, že tě osud sám učí pokoře a trpělivosti. Nedívím se, že manžel toho měl nakonec plné brýle, a řekl, že raději by dítě nechtěl, pokud to znamená tohle, protože si dovedu představit, co jsi mu doma asi předváděla.
Je hezké, že na konci píšeš, že ti to otevřelo oči, snad ano, a doufám, že to myslíš od srdce. Pokud pro tebe nesplněná touha po dítěti znamená, že se cítíš sama, zavídíš druhým, kazí ti to manželství, nemáš pocit, že je to už za hranicí „snažení“, ale že se v tom promítá možná trochu něco jiného?
Pořád říkám to samé - kupte si psa, cestujte, najdi si nějakého koníčka, zkrátka jinou náplň v životě, než vlastní prokreaci, a věřím, že se zadaří. Nechci tě svým komentářem hnát do defenzívy ani ti kázat, ale pokud vás vyšetřili, vše je v pořádku, a přesto se takhle strašně sebetrýzníš, jak zní z tvého deníčku, možná bych přemýšlela, co se v tobě doopravdy děje, a zda touha po dítěti není nějaká forma záplaty, než cokoli jiného. Nebo touhy po záplatě.

  • Upravit
kadlina
17609
15.7.12 01:54

Myslím, že trpělivá by byla nejedná neplodná, kdyby věděla, že se za xy měsíců/let dočká, ale s neplodností to nefunguje jako v restauraci… :nevim:
Mám kamarádku, která se o miminko snaží 10let, první zhruba 4 roky to neřešila vůbec, pak to zkoušela střídavě přírodním lékařstvím, klasickou medicínou, vyčerpala všechny možnosti léčby, už mají adoptované dítě a stejně nic, jsou oba zdraví, že by jen byla málo trpělivá? ;)

Podstatnou veličinou pro neplodnost je věk, poradit pětatřicátnici, aby byla trpělivá, může být pro její reprodukci fatální, protože ona se pár let bude držet rady, nebude nic řešit a až příjde na problém typu neprůchodné vejcovody, kde trpělivost OPRAVDU nepomáhá, tak už si bude muset umělé oplodnění platit ze svého a málokdo má až 90tis. Kč na každý pokus :nevim: Poměrně pozdě bude pak i na adopci.

Co se týče manžela, těžko soudit, mohl to být jen momentální blok, ale může nastat situace, která si bude žádat lékařské zákroky, třeba již zmiňované neprůchodné vejcovody a co bude dělat potom, když to fakt jinak nepůjde? A i když se dítě podaří bez zásahu medicíny, tak příjdou krušnější chvíle než párkrát do měsíce nucený sex a přecitlivělá manželka v době menstruace, např. žádný sex dlouhou dobu, dítě řvoucí od rána do večera a z něho přecitlivělá manželka permanentně, to pak taky řekne, že vlastně žádné dítě nechtěl? :think:

  • načítám...
  • Zmínit
BertaCek
15.7.12 06:46

Takze co navrhujes-hystercit, vriskat, buzerovat vsechny kolem, ohrozit si manzelstvi jakmile se jednou nezadari?

Je to velika pravda o te trpelivosti, v drtive vetsine pripadu se nakonec zadari, a necela dva roky vs ctryri je asi taky rozdil.
Autorka nepise, kolik ji je let, pise jen, jak trpi, kdyz ostatni cekaji dite, jak toho ma manzel plne zuby, jak utraci penize za nesmyslne sluzby, a vyleva si tu bolavou dusi. Co ji radis-jen tak dal?

Navic proste to nekdy-nejde… A bud se clovek bude uzirat, psat sem ubrecene denicky, a nebo prijme a pripravi se i na tuhle variantu… Je fajn zkouset, snazit se, ale je rozdil se u toho mucit a mucit manzeka nebo to brat s nadhledem a tak trochu i fatalisticky.

  • Upravit
Verun83
15.7.12 08:20

Všimla jsem si tvých komentářů i u jiných deníčků. jsou to stále stejné reakce. jako bys byla dokonalá, všechno víš, nikdy si neodpustíš tyhle útočné komentáře. nechápu proč… ale to je tvoje věc. někdo si hold svojí vnitřní jedovatost musí vypsat tímhle způsobem.
chápu pisatelku, jak se cítí. a myslím, že takhle se cítí spousta žen, která se snaží otěhotnět a ono se nedaří, tak jak si přejí. je to taková životní zkouška je samotných a partnerů. a ze své zkušenosti vím, že ženský, které to takhle prožívají a pak si uvědomí co pisatelka, tak je to zase o něco dál posune. je to prostě něco, čím si projít měli.
i já jsem vyzkoušela spousta věcí, dát si tělo dohromady, věděla jsem, že to není takové jak by mělo. i já jsem byla 2×u kartářky, chtěla jsem mít aspoň trochu naději, že miminko přijde. na kartářky jsem měla štěstí, obě se s odstupem jednoho roku shodly na událostech…
takže pisatelko, je normální, jak si to prožívala, a je super k čemu jsi dospěla. to je totiž strašně důležitý. drž se toho. užívejte s manželem život, na mimčo se tak nesoustřeď, ono přijde, neboj :hug:

  • Upravit
BertaCek
15.7.12 09:06

:mrgreen: Drahousku, jsem nesmirne polichocena tvym komentarem a preji hodne stesti na kartarky 8) 8) 8)

  • Upravit
Tiger-lily
35438
15.7.12 09:19

Držím palce a doporučila bych ti se hlavně uklidnit a naučit se hledat to dobré a ne se babrat v tom špatném. Nevím, proč píšeš, že tvůj život není lehký a musíš se o něco rvát… o ničem takovém není v deníčku ani zmínka, takže to zavání trochu sebelítostí. Co se týká miminka, tak jsem pochopila, že už jste nějaké centrum navštívili, takže to taky máte v rámci možností pošéfované, takže buď v pohodě. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
15.7.12 09:20

Noo, BertaCek si sice někdy nevidí do pusy a umí i hezky urazit, nicméně s ní vesměs musím souhlasit :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
15.7.12 09:40

No tak doufám, že jsi ještě nevylítla z kůže při čtení komentářů :D je to prostě žhavé téma pro spoustu žen (i chlapů)

je to těžké být trpělivá a klidná, když ti nikdo nedá jistotu, že se dočkáš. přeju hodně sil.

u nás zpětně hodnotím jako hodně důležité naše období neplodnosti, celkem jsme se srovnali, i když to bylo nahoru a dolů někdy, u nás to muselo dojít tak daleko hlavně kvůli tomu, aby se i tatínek posnažil a nebyla jsem jen já ta, co to táhne.

  • načítám...
  • Zmínit
Leli_83
1974
15.7.12 12:18

Teda - tisíckrát si můžu říct, že na komenty lidí, kteří neví, o čem je neplodnost, nebudu reagovat, ale po tisícíprvé neodolám… A předem se omlouvám za sarkasmus, ale my neplodnice jsme už takové zlé od přírody, že.

Vážená chytrá, poraď mi, jak pomůže trpělivost např. při azoospermii? Rok jsme se neúspěšně snažili o dítě doma, po vyšetření v CARu pak dva měsíce čekali, než byla manželovi určena diagnóza, další rok se léčil, poté nám sdělili, že krevní hodnoty jsou sice o. k., nicméně nemáme nic „s ocáskem“, takže dalších X měsíců léčba jinými léky… Manžel mi už nabízel, že se na to vykašleme a vydáme se zkratkou, čili necháme si darovat spermie - přesto chci ještě počkat. Ale asi jsem i přesto málo trpělivá… :nevim: Jinak teda psy máme dva, na dovolenou jezdíme i několikrát do roka, skrz pracovní vytížení a koníčky kolikrát padáme do postele už ve stavu bezvědomí, ale - dítě jaksi nepřichází… Sakra, co teda děláme špatně???

Co se týče sobeckosti a nepřejícnosti - troufám si tvrdit, že je to možná takové poznávací znamení žen, které se potýkají s neplodností. Neříkám, že trvalé, ale každá se s tím už určitě setkala… Každá víme, jak zabolí, když otěhotní kolegyně, příbuzná, nejlepší kamarádka… A my furt nic. Jasně, každé hodné holce přeji zdravé dítě, ale ta závist tam je! Jsem proto sobec a záporák??? Podle některých jo! No tak se s tím holt budu muset naučit žít.

Ano, deníček možná místy vyzněl bolestínsky… Autorka šla bohužel s kůží na trh v nevhodnou dobu, kdy se možná tak cítí… Každý si pocity křivdy (ať už oprávněné či ne) odžije jinak. Někdo v tichosti doma v posteli, někdo si uleví napsáním deníčku na netu.

Pěkný den všem! A SPOUSTU TRPĚLIVOSTI, samozřejmě… ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Silvi.100
12695
15.7.12 12:41

Moc hezky napsané a držím palce ;)

  • načítám...
  • Zmínit
lilia81
15290
15.7.12 12:54

Krásně napsané! věřím, že se Vám zadaří a brzy budete rodina! držm palce!!!

  • načítám...
  • Zmínit
emari
1053
15.7.12 13:48

Hezký… Připomnělo mi to, jak jsme se několik let snažili my. A nakonec to - samo od sebe - vyšlo, zrovna teď vedle mě usíná čtyřměsíční holčička. Dnes vím, že i to snažení včetně smutku, chvílemi i zoufalství, závisti, byla součást mého mateřství, to všechno mě připravovalo na roli maminky. Dítě je opravdu dar, komu se poštěstí na poprvé, je o tohle čekání vlastně ochuzen… Dítě není nic, na co bychom si mohli vystát frontu (i když jsem tehdy ten pocit měla - že stojím dlouhou frontu a těsně předtím, než na mě přijde řada, mě vždycky někdo předběhne - tři kolegyně, kamarádky, švagrová), není to nic, co bychom si mohli vydupat ze země. Držím ti moc palce a vím, že to dobře dopadne. Doufám, že to nevyzní blbě, ale chce se mi napsat: Ty se tak máš, že to máš všechno před sebou :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Lucienkaaa
3162
15.7.12 13:50

BertaCek, baretek: Můžu se jenom zeptat, jak dlouho se potýkáte s neplodností? Opravdu by mě to zajímalo :think:

  • načítám...
  • Zmínit
BertaCek
15.7.12 15:24

Makina007 - ;) Dekuji..

Saroya - ale tu jistotu proste nemas nikdy, a v nicem. Jedina jistota je tvoje vlastni smrtelnost, pred kterou vetsina z nas utika, Dokazat se s tim smirit, ze proste v zivote nemusi vse jit podle necich predstav bez ohledu na to, jak hlasite bude mlatit pestickami do zeme, je mozna ten nejtezsi ukol.

Leli 83 - nejsem si jista, zda ocekavas sympatie a soucit za tento komentar. Slysela jsi nekdy prej a bude ti prano? Je otresne, ze se na deti druhych nedivas jako na neco skveleho, co maji, ale jako na neco, co ty nemas a zavidis jim. Chapu, ze nejsi v lehke situaci, ale tva horkost a hnev je opravdu desivy. Na koho se tak zlobis-na nas, co se snazime o racionalni rozmluvu? my za to prece nemuzeme, ze se ti dite zatim nedari… Jinak tusim, ze baretek radila trpelivost teto konkretni uzivatelce, u ktere ma manzel nalez v poradku, stejne tak ona, je to zcela legitimni rada, mnohem smysluplnejsi nez psat ‚ja se uziram take‘.

Lucienka-profesne nekolik let, mimo jjine jsem se podilela na nedavno publikovane studii spojujici muzskou neplodnost s varikokelou a jistou anatomickou vadou, ktera se bezne nezjisituje, pak take na studii zkoumajici vliv gastrointestinalni infekce ma uspesnost tehotenstvi u sterilnich zen podstupujicich embryotransfer. Dal jsme publikovali studie ohledne suplementace zelezem behem tehotenstvi, ale to uz se tyka faze, kdy se zadari.
Vim, jak je to slozite a narocne, kdyz se deti nedari, jake dryaky zeny do sebe musi nalevat pred odberem oocytu, nase studie se mimo jine soustredila na ICSI coz je pro mnoho muzu take dost psychicky narocne, ac o tom nepisi denicky. I pres nejlepsi snahu a nejlepsi pokroky se to proste podarit nemusi, a rodice by nemeli videt variantu, ze nebudou mit vlastni biologicke dite jako ten nejhorsi mozny osud, ale jako jednu z moznych variant, a meli by mit zalozni plan - adopce, darcovske gamety, zivot ve dvou.

Bohuzel neni mym zajmem ani zde, i pres veskerou mou empatii, podporovat kohokoli v iracionalni hysterii a nahravat podvodnikum typu kartarky, pseudolecitele atp., kteri jen bezohledne vyuzivaji zranitelnosti techto lidi pro vlastni obohaceni. Mne to prece muze byt jedno, ale jim tim setrim dalsi zklamani a mimo jine penize.

Vim, ze pro mnoho zen jsou veci, co rikam, bohuzel to posledni, co si preji slyset, ze k nim misto objimani, smajlicku a kyticek najednou dokeha hlas jakesi az cynicke reality, ale na rozdil od podvodniku se snazim byt konstruktivni a smerovat jejich chovani mimo destruktivni vody-mohlo by se snadno stat, ze kvuli obsesi ditetem budou nejen bez potomka, ale i manzela a pratel prave proto, ze jim nedojde, jak destruktivne se chovaji. Je snad mensim zlem precist si komentar, ktery je mozna zly, ale donuti cloveka se aspon zamyslet, nez prijit o mnohem cennejsi veci…

  • Upravit
Leli_83
1974
15.7.12 16:11

Můžu se zeptat, z čeho usuzuješ, že se tak strašně zlobím a hrozivě závidím a nepřeji??? Myslím, že jsem se vyjádřila dost jasně - ano, zamrzí, když kolem všichni těhotní, ale lítost je snad něco jiného než nepřejícnost, hněv či zloba. Nehledě na to, že u žádné ženy se snad nejedná o trvalý stav. Asi je to vždycky taková houpačka, jednou je lépe, jindy hůře.

Jinak teda fakt soucit neočekávám, dokonce ani sympatie ne. Tím spíše ne od člověka, který se pasuje do role odborníka, ale nedokáže se na věc podívat z druhé strany. To, že dobrá centra pro léčbu neplodnosti úzce spolupracují i s psychology, asi nebude náhoda… Pakliže se ale „odborník“ bude na ženu, která se potýká s neplodností a není z toho psychicky o. k., dívat jako na hysterku, tak to tedy děkuji pěkně. A doufám, že se s nikým takovým při naší cestě za dítětem nesetkám…

Možná teda ještě podotknu, že kartářky, léčitele a spol. jako dobrou cestu taky nevidím, v životě bych do toho prachy nedala, ale neznamená to, že se tady budu dotyčné vysmívat a shazovat ji. Člověk v zoufalství dělá zoufalé věci. A pokud někdo bude chtít opáčit, že neplodnost není důvodem pro zoufalství, tak prosím brzděte. Jelikož se pohybuji roky v sociální sféře, tak vím, že problémy druhých lidí se nám zpravidla zdají jako prkotiny, kdežto ty naše - pupek světa. A pochopit deprese, zoufalství a životní krize z pro nás neuvěřitelných a kolikrát i úsměvných důvodů, to je třeba se naučit. Zkuste to - právě vy, které kážete trpělivost a odsuzujete závist… A tím se vlastně vracím na začátek…

  • načítám...
  • Zmínit
Lucienkaaa
3162
15.7.12 16:39

BertaCek: Ve tvém příspěvku je určitě spousta pravdy a někdy trocha zpětné vazby určitě neuškodí. Sami jsme teď s partnerem snažící se pár a poslední dobou už je toho na nás opravdu moc. Zrovna jsme se spolu bavili o tom, jak nás mrzí když kolikrát kvůli úplné kravině vyjíždíme na své přátele, kolegy, rodinné příslušníky atd. a pak nás to mrzí :( Za sebe můžu říct, že se snažím že všech sil to svému okolí nedávat sežrat, ale upřímně moc se mi to nedaří. Je to taky často proto, že okolí se taky nesnaží zamyslet nad tím jak nám asi je a ovládnout svou sobeckou touhu po informacích :roll: Mrzí mě, že i když se za to někomu omluvím, už budu stejně pořád za hysterku, co se vším dělá tajnosti :zed: I přesto, jakou práci děláš a kolik máš zkušeností, si troufám tvrdit, že nevíš, jak náročné to je. Možná znáš proces umělého oplodnění, víš co páry podstupují a jak reagují, ale to je jen polovina. Ta druhá se odehrává doma, na pracovišti, při rodinných setkáních a rozhovorech s partnerem. Je to obrovský stres, psychické vyčerpání a emoční labilita… I přesto díky za tvůj názor.

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
15.7.12 17:36

:* děkuji za deníček, vidím v něm sebe. A gratuluji k závěru. Jen reakce tvého manžela mě spíš šokuje, ten můj by tohle i přes to všechno nikdy neřekl a to jeho SPG je velmi špatný. Asi jeho reakci nikdy nepochopím, třeba se bál, že tě ztrácí a a nechtěl to dopustit. Každopádně všechno co jsi prožívala za stavy, tak to zná každá snažilka včetně mě a jsou to normální reakce, ale pro to nejsme žádné hysterky a ani žádné zlé megery. Držím moc pěstičky, miminko si cestu jednou najde.
@Leli83 velmi s tebou souhlasím.
Bertacek, všechny snažilky samozřejmě známe: přej a bude ti přáno… ale podle toho jaká jsi odbornice, tak by jsi mohla také znát úsloví: kdo nezažil, nepochopí ;) Jistě, každý vyjádří lítost, ale skutečně nikdy neví co to je pokud to nezažívá také. Tvé odborné znalosti nepopíram, ale o psychice víš koukam naprosté prdlajs a nechtěla bych se u tebe léčit, to bych jako snažilka asi po prvním sezení s tebou spáchala sebevraždu, protože bych se cítila naprosto méněcenná a jak jsem nepřejícná a bůhví co ještě. A to bych skutečně v tom trápení potřebovala slyšet 8o

  • načítám...
  • Zmínit
angellik23
2238
15.7.12 17:39

Jako bych to psala já, včetně těch kartářek-já ale měla štěstí a ušetřila jsem-vždycky mi den před tím zavolaly, že se jim to nehodí :lol: a to jsem zkoušela asi 4. Chtěla jsem jen slyšet že to jednou snad vyjde :(. Co se týče všech vyšetření tak musím říct, že i přes občasné hádky s mužským nás to hodně sblížilo a když se teď podívám zpátky tak jsem ráda že jsme si tím vším museli projít, protože nás to strašně moc obohatilo a naučilo trochu trpělivosti. Držím Vám palce a když už je váš příběh tak podobný tomu našemu, tak doufám že bude mít už brzy stejný konec jako ten náš a dočkáš se rostoucího pupíku!!!

  • načítám...
  • Zmínit
kadlina
17609
15.7.12 18:06

Já jsem ale vůbec nikde nepsala, že zakladatelka má hysterčit, ani ona nikde nepsala, že ohrožuje své manželství buzerováním manžela, to jí vložila do „úst“ Baretek, která přesně ví, jak to u nich doma vypadalo. :nevim:

Chtít dítě je biologická potřeba a stejně tak jako nebudu vnucovat ženám, které jí do vínku nedostaly a dítě něchtějí, aby si přece jenom to roztomiloučký miminečko, který tak nádherně voní, pořídily, tak nebudu neplodným vysvětlovat, že život bez dítěte může být krásný, ony to tak prostě nevidí. Když bude člověk hladový, posadíš ho k hromádce, kde je zasazený brambor a budeš mu říkat: „když budeš trpělivý, budeš dostatečně dlouho čekat, budeš ostatním přát napchané pupky, tak se taky dočkáš svého bramboru a najíš se, vůbec nechápu, že jsi nevrlý, že ti tvoje brambora roste pomalu a prosím tě nemel mi tu o tom, že soused měl k večeři bramboračku, ty jseš tak naprosto netrpělivý, když mu to nebudeš dostatečně přát a budeš na to myslet, tak ti tvoje brambora shnije a nebudeš mít nic!“?

Jestli něco radím já, tak řešit to s doktory, aby oni řekli, že početí opravdu nic nebrání, protože důvodů k neplodnosti je řada a ne všechny se hned zkraje vyšetřují. Z příkladu své kamarádky vím, že i když má adoptované dítě, tak se úplně nesmířila s tím, že selhala jako žena v její prapůvodní a hlavní roli a to není jednoduché. Myslím, že myšlenku na svoje dítě úplně nevzdala, přestože teď nenavštěvuje doktory a to zrovna ona není žádný prototyp hysterky, ale tak moc silné to je :nevim:
Dále mám dvě kamarádky, které otěhotněly po 7.IVF, kdyby byly trpělivé, tak by se miminka nedobraly.

Myslím, že neplodnost velmi prověří vztah, odsud z emimina znám rozsáhlou skupinu neplodných s nimiž jejich partneři prožívali výhry i prohry sevšímvšudy a i když to leckdy pro obě strany nebylo lehké, tak to drtivá většina párů přežila a teď, když už mají děti, vědí, že mají doma chlapa, o kterého se dá opřít. Znám i dva případy, kdy to chlapi neustáli, ale nutno podotknout, že ti chlapi jsou slaboši a proto utekli. Jeden odešel za jinou, protože s manželkou kvůli neplodnosti prý bylo k nevydržení, přesto jí dodnes pronásleduje, pomlouvá a nemůže zkousnout, že se nezhroutila a dokázala si najít partnera, se kterým si po lítém boji s neplodností miminko vybojovala. Zvláštní, že jí ten druhý také neopustil :think:
U druhé kamarádky za to taky mohla neplodnost, našel si jinou a manželce to řekl až když ta nová čekala dítě, dost podpásovka pro neplodnou, pochopitelně s omáčkou, že si za to ona může sama, protože řešila jen neplodnost jak jinak. Ovšem vychází najevo, že nevěrný jí byl už dávno před snažením a zřejmě jí tímto chováním i neplodnost zavinil, protože ač svoji první partneři, zjistili jim pohlavní chorobu, která způsobuje neprůchodnost vejcovodů, které kamarádka má, takže to on dost pravděpodobně domů přinesl suvenýr :?

Příspěvek upraven 15.07.12 v 18:09

  • načítám...
  • Zmínit
macík
1489
15.7.12 19:16

@kadlina :potlesk: :potlesk: :potlesk: vystihla jsi to přesně. Připojuji na vysvětlenou svůj podpis.
Trpělivě čekáme už 10 let. Nějak mi ta trpělivost dochází…

Zakladatelce přeji, ať je její cesta k miminku mnohem jednodušší. A pokud jí kartářka nebo léčitel pomůže se uklidnit, dodat naději a optimismus, tak je to jen dobře. Cesta k miminku je někdy hodně trnitá a bohužel občas happyendem neskončí

  • načítám...
  • Zmínit
BertaCek
15.7.12 20:32

Drahousku, ve vas vyvolavam evidentne hodne vzteku, a nebudu zjistovat cim, netrapi me to. Vase komentare jsou hodne o ja, ja, ja a moje, moje, moje, sama nejste ochotna ustoupid o pid ve svych postojich, ale kazete o nich druhym. Osobne mne nikdy v zivote nezamrzelo, kdyz kdokoli jiny otehotnel, na rozdil od vas. Navic nikoho neshazuji, spis vy mate potrebu mi tu neco dokazovat a presvedcujete spise sama sebe, jak strasne trpite, jste chudinka a mate to hrozne tezke.

Nepresvedcite mne, ze neplodnost je legitimnim duvodem pro sebetryzneni, ci tryzneni druhych. Diky sve profesi jsem byla svedkem mnohem horsich osudu, ze kterych nebyly ani cesty zpet, ani cest jinam. Videla jsem umirat pred vlastnima ocima nesmirne privilegovane lidi, kteri take verili, ze maji osud pod vlastni kontrolou, a nemeli, nikdo z nas nema. Nedomuzete se na Bohu, osudu ci svete, cemkoli, co je vam blizke, niceho, muzete jen denne doufat v ty nejlepsi dary, a bud se s tim smirite a vezmete si z veci to nejlepsi, nebo se budete uzirat pocitem vlastniho naroku, zahorknete a zbude ve vas jen pusty hnev a zloba. O tom je pokora, mne ji naucili nevylecitelne nemocni pacienti, a soucasni me v ni udrzuji.
Neni to katastrofa, kdyz se nedari dite, i kdyz se to tak muze zdat. neni to duvod k radosti, a mnohdy je to zacatek narocneho behu na velmi dlouhou trat s nejistym vysledkem, ale katastrofa to neni. Probudit se rano s prudkou bolesti hlavy, mit diagnostikovan gliom IV stupne, to je velmi rychly beh na kratke trati s jistym koncem, prakticky bez vyjimky. Ten konec je vzdycky smrt. To je skutecna katastrofa bez alternativ. Neplodnost znamena dalsi moznosti, mnohdy zcela nedostupne a nemyslitelne pro jine nemocne, a to se snazim zenam vstipit (muzi obvykle tohle jaksi instinktivne chapou, ne vzdy). Neplodni maji samozrejme problem, ale neni to problem neresitelny, pokud jsou schopni prijmout alternativy. Mnozi jini nemaji alternativy vubec zadne.
Preji vam v zivote hodne stesti, budete ho potrebovat.

  • Upravit
BertaCek
15.7.12 20:54

Myslim, ze tak sebereflexni komentar uz tu dlouho nebyl. Diky za nej.

Jedna vyhrada-Vite, trochu moc zevseobecnujete; jsou pary, ktere tu situaci zkratka prijmou, naprosto otevrene o ni hovori s kolegy, rodinou, prateli, nehysterci, nevyvadi, sex je stale zabava, berou proste veci tak, jak jsou. A neni jich tak malo. Je to pro ne stejne tezke, ale proste si z toho berou to nejlepsi. Myslim, ze na tomto serveru se jaksi koncentruji zeny, ktere se navzajem ujistuji o legitimite svych stesku zahnanych do extremu, a bohuzel zde trochu chybi ty, ktere se k tomu stavi trochu ‚sportovneji‘ (nemam lepsi vyraz), i kdyz i par takovych jsem tu zahledla.
Vase okoli se pravdepodobne vyptava proto, protoze vam fandi, a je pro ne vase stesti dulezite. Jestli je vam to neprijemne, klidne to otevrene reknete, nemate povinnost cokoli lidem vykladat, ale je vzdy lepsi v chranene situaci lidem v klidu rici, ze si o nejakem tematu neprejete hovorit, pokud nezacnete sama, nez vylitnout. Pak se to spatne napravuje, jak uz asi vite. Tlak okoli parum urcite nepridava, casto maji pocit, ze sve „selhani“ musi obhajovat jeste pred rodinou a kolegy, ale ten pocit je jen v nich. Jakasi az odzbrojujici uprimnost tohle vetsinou rychle bori, ale zase ne kazdy se na to citi, a pak je lepsi jasne stanovit mantinely.
Mejte se dobre, doufam, ze se zadari. :kytka: Tak, je tam kyticka.

  • Upravit
BertaCek
15.7.12 21:01

Myslim, ze ukazkove zamenujete dojmy a pojmy, ale klidne vas v tom necham :D mimo jine tady jste na serveru, ne v CARu.

Jak jsem psala vyse, jsou i taci, co zazivaji, a netopi se v zavisti ani sebelistosti. Vy zjevne prozivate intenzivne oboji, za coz je mi vas leda lito. Klidne se ujistujte, jak je to legitimni, a jak nejste hysterka, vase okoli by nicmene pravdepodobne hovorilo jinak.

  • Upravit
tevevka
15.7.12 21:17

Ve všem souhlasím s kadlinou - navíc každá žena, které to trvá dlouho otěhotnět má období relativního klidu, což má zřejmě nyní pisatelka, kdy dítko bere jako dar, který jí buď bude dopřán nebo nebude a pak bude mít období hysterie, kdy bude měřit teplotu jak šílená a počítat plodný dny atd a hádat se s manželem, když zrovna nebude mít chuť na sex, to je podle mě normal, takže bych to s tou trpělivostí taky nepřeháněla. Navíc je těžké to soudit, protože pisatelka neuvedla věk. No a s tím manželem, že najednou změnil názor, že je to teda bez dětí lepší mi připadá jako rána pod pás a zbabělost největšího kalibru, zřejmě se dotyčný víc stará o sebe než o pocity své ženy, taky z něj necítím žádnou oporu.

  • Upravit
BertaCek
15.7.12 21:26

Co presne se snazite rict? Ze manzelka ma kvuli diteti pravo vyvadet, hystercit, tyranizovat, a kdo to nevydrzi, je slaboch? Dite je vzdy o dvou.

Mozna vas to bude sokovat, ale bohuzel ani bramboru, ani dite, nemate v zivote proste jistou, nemate na ne zadny dekret, pouze nadeji. Je dobre delat pro veci maximum, ale jsou situace, kdy to nejlepsi, co muze clovek udelat, je byt trpelivy, hodit veci za hlavu, pripadne to proste-vzdat… (zajimave dost paru otehotni ve chvili, kdy to ve vsi vaznosti vzdaji).
Vite jak se deti uci trpelivosti? Zabavi se behem cekani jinak-odtud doporuceni cestovat, mit konicky i jine plany.

Na nikom si nic nevydupete, ani na osudu, a bud vam to dojde drive nebo pozdeji…

  • Upravit
Luminex
3309
15.7.12 21:34

Máte pravdu Bertacek, každý den se nemůžu ani podívat na nikoho jak se zžíram :mrgreen: A divim se, že ještě vůbec vstávam z postele :mrgreen: Jen pro zajímavost..Podnikla jsem už dost kroků k tomu, abych si zařídila život šťastnější bez dítěte:pořídila jsem si pejska, prožila jsem si s manželem skutečně hnusné období a nyní si užíváme znovunabytého klidu, měním zaměstnání a tím pádem i miminko se na chvíli odkládá a beru to jako možnost si prožít ještě nějaké roky „bezstarostnosti“, bez plínek a pláče (obrazně řečeno), snad všechny moje kamarádky jsou těhotné a nebo mají děti a já je ráda navštěvuju a mazlím se s jejich dítky. Moje okolí mě ani za mák nevnímá jako někoho, komu se to štěstí zatím nedopřálo..ale zřejmě to víš a vidíš lépe jak já :roll: Máš pravdu, neplodnost je řešitelná, ale je úplně stejně bolestivá na duši jako poprat se se zlou nemocí například.

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
15.7.12 21:34

Ta reakce mi tam skočila náhodně, je to reakce na Bertacek

  • načítám...
  • Zmínit
kadlina
17609
15.7.12 23:09

Mě rozhodně nešokuje, že člověk nemá právo ani na mimino ani na bramboru, ale jela byste o tomto poučovat podvyživené děti do Afriky? ;)
A zkušenost mých kamarádek=7IVF mi ukazuje, že si vydupat dítě jde, kdyby obě nešly za svým, neoběhávaly doktory, tak by žádné dítě neměly, jedna kvůli zdravotním potížím a druhá přestože jsou s manželem zdraví a jedno dítě porodila (to po 7.IVF), se od porodu nijak nechrání, koníčky i dítě jí zaměstnávají až do aleluja, přesto další dítě nepřichází. Až na to bude mít čas, tak plánuje další IVF, tak pevně doufám, že si vyvzdoruje na osudu i další dítě :palec:

Dojmy s pojmy si pletete vy, neplodná ženská není hysterka, která permanentně štěká po manželovi, s okolím nekomunikuje, ukusuje si nehty až u kloubů jen proto, že se někomu narodilo dítě apod., ale v závislosti na menstruačním cyklu přechodně nešťastná ženská, která momentálně nevidí to světýlko na konci tunelu. A pokud toto manžel neustojí, tak to opravdu slaboch je, jak by jí takový člověk mohl být oporou v nemoci např.?
Bohužel z vašeho popisu bych to viděla, že neplodné, které nedokážou být nad věcí, by se měly rovnou internovat na uzavřeném oddělení Bohnic :think:
Apropo být nad věcí - jste si jistá, že neplodné, které znáte a jsou podle vás nad věcí, doma nebrečí manželovi na rameni, že jsou naprosto k ničemu, když i Božka od sousedů je v tom? Já bych za tohle ruku do ohně nedala, protože lidé jsou ukrutně zlí, proto se neplodné raději o ničem nebaví, určitě jsou lidi, kterým na dotyčné záleží a myslí to dobře, bohužel pro většinu je to jen bulvár - nakoupit a s drby poslat dál. Myslím, že tohle mi tu potvrdí každá neplodná, že zkusila rodině, kamarádce říct, že se jí nedaří otěhotnět a místo „to je mi líto“ nebo jiné neutrálnosti (když dotyčný toto neprožil a neví jak má reagovat), se na ní sesype masírka jako od vás, že na to nemá myslet, že se v tom zajisté převelice babrá a tak napříště se radší tváří, jak ukrutně je nad věcí, jak to vlastně vůbec neřeší, jen aby na ní zas nespustili a popovídat o neplodnosti si chodí na Emimino, kde si může dovolit nebýt nad věcí, protože jí ostatní neplodné nesoudí a pochopí. Jak si můžete být jistá, že mezi těmi různými nicky neplodnic není i vaše kamarádka/y? ;)

Jsem přesvědčená, že každá neplodná si uvědomuje, že jsou mnohem horší problémy na světě, i když i tady jde taky bohužel o život ;) ale každý si žije svůj život a trápí ho ty jeho problémy, i když ví, že tady zítra nemusí být, ale protože právě nemá gliom IV.st., tak je pro něj nejdůležitější zrovna třeba ta neplodnost, nebo třeba despotický šéf, krachující zaměstnavatel, dítě s rýmou, zapomenutý mobil, zpožděný vlak… :nevim:

K vaší reakci na Leli83 - pokud chce popsat neplodnost, tak píše samozřejmě o své zkušenosti, takže nutně MUSÍ používat slova já, moje,,, na popis toho, jak to mají mít ostatní, co mají cítit a jak se mají chovat, jsou tu jiní kádři ;)

Příspěvek upraven 15.07.12 v 23:16

  • načítám...
  • Zmínit
Kamka33
2616
16.7.12 00:23

Ahojky autorko deníčku, ještě mě napadlo, jestli máš v pořádku štítnou žlázu? Moje švagrová se snažila s mužem taky pár let otěhotnět a nakonec zjistili příčinu právě ve štítné žláze. Tak nevím, jestli jsi podstoupila i tohle vyšetření? Jinak ti moc přeji miminko a chápu tě moc, jak ti je. Já jsem se sice nesnažila tak dlouho, ale za to jsem si moc let přála miminko, ale nebyl k němu vhodný tatínek.. Taky jsem si napřed místo dítka pořídila pejska a pak ještě druhého, aby měl kamaráda.. No nicméně touha po dítěti byla pořád.. Pejsek to jaksi nezaplácne, i když přinese spoustu starostí a radostí.. Nakonec jsem našla vhodného tatínka, ale nebyl pejskař a moje životní rozhodnutí přišlo po narození malé, pejsky jsem musela předat jiné rodině.. To bylo taky velmi těžké, ale dítě je prostě víc a muž taky musí být víc než pejsek.. Teďkom už čekáme druhé sviště a to bylo spíš nečekaně rychle..
Zakladatelko, já nevím, jestli je to příroda, nebo ne, ale pokaždé jsem otěhotněla, když jsem přišla do styku s nějakou těhulí, nebo jsem si někde pomuchlala mimčo. Takže možná bych nebyla až tak v ústranní, ale naopak se snažila s těmi těhulky a maminkami s mimči být, třeba to taky přinese ovoce. Tak se moc opatruj a zlých jazyků si nevšímej, je jich bohužel všude plno!! Hodně štěstí a brzo malého sviště :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
BertaCek
16.7.12 02:49

Jste krasne militantni ve svych nazorech. Protoze jedna kamaradka si dite „vydupala“ sedmi IVF, tak lze zobecnit a rici, ze dite se vydupat da a basta fidli. Bohuzel, tak to proste na svete nechodi, kdyby ano, nevedeme tyto diskuse. Ale chapu, zenpro vas je to nejaka nadeje, ktera vas drzi.
Predne, uvedomte si, ze nikomu nekazu, maximalne domluvam. Detem v Africe bych sla ukazat, jak se brambory pestuji, coz neznamena, ze nutne vyrostou. Stejne tak, a to vam zjevne nedochazi, investuji profesionalni cas, usili i kredo do praci, co se snazi dosahnout, aby neplodne pary mohly mit deti, aby se zvysovaly jejich sance na uspesne tehotenstvi po IVF, zjistujeme, jake konkretni priciny mohou ovlivnit uspech IVF. Nic z toho ale neznamena, ze dite na konci budou mit, a verte, ze ja jsem prvni, kdo by jim to rad garantoval.

Mluvite opakovane o kamaradce se sedmi IVF, pokud mate klientku, co prodelala 17 (!!!) samovolnych potratu a dve mimodelozni tehotenstvi, tak s ni i pri nejlepsi mozne snaze a vire musite prodiskutovat alternativy typu adopce, a ne ji rict „tamhle kamosce od jiriny se to po sedmym IVF podarilo, tak tobe musi taky“. Bylo by krajne neeticke a neodpovedne neco takoveho byt naznacit, specialne, pokud si takovy clovek lecbu hradi sam, brat si od takovych lidi penize bez racionalni diskuse o jejich realnych sancich na uspech je skoro parazitni. Pokud chapou, ze sance jsou jake jsou, a riziko akceptuji, pak ano.

Nevim, co tu pisete o dojmech. Nikdy jsem netvrdila, ze kazda neplodna zena je hysterka, pisi dokonce pravy opak, ze jsou zeny, co tuto situaci prijimaji zkratka tak, jak je, bez vyvadeni. Ani netvrdim, ze emocne labilni zeny patri do Bohnic, ale bohuzel casto se vnitrni, nevyresene problemy zen promitaji do jejich honby za ditetem, jejich traumata, sebeucta i dalsi faktory, nepochybne i vase vlastni. Pak se to projevuje hysterickym chovanim, ktere si racionalizuji tim, ze jsou „snazilky“, ale problem casto lezi nekde uplne jinde.

Jedna divka dotahla budouciho manzela na spermiogram, ze chce vedet pred svatbou, ze muze mit deti. Pripada vam to normalni? (I kdyz vam mozna ano.) Takovy clovek nepotrebuje spermiogram, ale psychologa.

Jiny priklad: Zena, co byla po operaci s cystami a mela anovulacni cykly, pocitala plodne dny, merila jak vztekla, soulozilo se doma na povel jen v polohach zvysujicich sanci na poceti, nasledne zvedala panev, aby jeste zvedla sance, zkratka klinicky pristup. Po pul roce manzel rekl, ze toho ma dost, ze si pripada jak inseminator v JZD, a bud se podari, nebo ne, ale ze tohle ho netesi. Zena pochopila. Takze se zacalo kopulovat „na volno“-dle chuti a potreby, bez ohledu na cyklus a jine, a lup, do dvou mesicu se zadarilo.

Nevim, proc za kazdou cenu odmitate pripustit, ze proste se nekdy nemusi postestit, ze neexistuje recept ani garancni sluzba na dite, a ze jedna kamoska se sedmi IVF jaro proste nedela. To vas to tak desi, a tohle je nejaka vase mantra? Nemate v zivote proste narok vubec na nic, bud ty veci prijdou, nebo ne, a ani 70 IVF je nemusi garantovat. S tim se proste smirte.
Taky je mi zle pri cteni clanku o tom, jak nejaky pornoherec dostal do pece syna pote, co toho chlapecka jeho matka palila cigaretami (patri takova do vezeni), kdyz znate spousty uzasnych lidi, kterym se vlastni dite nedari pocit, ale tak to proste na svete obcas je; muzete jen doufat v to nejlepsi pro vsechny.

  • Upravit
Leli_83
1974
16.7.12 08:50

Tak teď se fakt usmívám (šmarjá, můžu si to vůbec dovolit, já, hysterka?!)… :-) A pídím se po tom, kde tak strašně „jájuji“? Ve své prvním příspěvku, kde jsem na osobním příkladě chtěla ukázat, jak je občas trpělivost zbytečná??? Anebo posléze, kdy jsem na zobecnění odpovídala taky zobecněním pocitů neplodných žen a pohledem okolí na jejich „problém“? No, to je fuk, hysterky asi nemají objektivní pohled na svět, to je výhradou pouze „odborníků“, kteří přesně vědí, jak se ten který člověk má a musí chovat v dané situaci.

Jinak přesně jak jsem říkala - „problém“ je věc strašlivě subjektivní… Když člověk bojuje s rakovinou, může se na mě dívat skrz prsty, že tak řeším neplodnost. Beru to, chápu to, má na to právo. Taky občas obrazně obrátím oči v sloup, když se setkám s klientem, který řeší „krizi“ založenou na malichernosti. Ale nedám mu to sežrat. Je to o jakési toleranci…

Co se týče nesnesitelnosti pro okolí - no, divím se, když jsem taková fúrie sobecká, zlá a nepřejícná, že mám ještě tolik přátel, rozumím si s kolegy na pracovišti a v manželství mi to úžasně klape, ba co víc - cesta za dítětem naše manželství tak nějak utužuje… Ale to už zase mluvím o sobě, pardon.

A velký souhlas s kadlinou v tom, že nemůžete, opravdu NEMŮŽETE vidět do soukromí všech neplodných párů! Možná právě ti, kteří vypadají tak uvolněně, si doma odžívají to nejhorší… Zase příklad z mého života - kamarádky mi několikrát řekly, že nás s manželem obdivují, jak to zvládáme, že si z toho dokážeme dělat legraci… Ano, dokážeme, nezřídka vymýšlíme absurdní situace, které můžou na cestě za naším dítětem nastat, a brečíme u toho smíchy. Ale pak jsou chvíle, kdy brečíme doslova, opravdově… Jenže tím své okolí neobtěžuji. A chápu, že některé proto chodí na e-mimino, aby to tady doslova „vyblily“ a přitom se vyvarovaly zpětné vazby, která třeba bolí, zavání nepochopením. Tím spíš proto nechápu, proč čtete a komentujete tyhle deníčky, když vás tak pohoršují… Nedávno mě tady třeba rozladil příběh o umělém přerušení těhotenství z důvodu „nevhodné doby početí“. Ale raději jsem se zdržela komentáře. Nevím, co tu holku k tomu vedlo, třeba bych jí svým odsouzením ublížila… Takže asi tak. Nečekám, že pochopíte, dokonce ani nepředpokládám, že se zdržíte komentáře, možná z vás opět vypadne něco o sobeckosti, zlosti a podobně. Nezapomínejte však, že vy mluvíte v obecné rovině člověka „z venku“, pozorovatele, hodnotitele. My, které tím procházíme, víme, o čem to je.

  • načítám...
  • Zmínit
Leli_83
1974
16.7.12 08:55

Ještě teda dodám, že se tady pořád oháníte alternativními řešeními… Myslím, že každý neplodný pár má takové v záloze. Ať už od začátku anebo až po prvních nezdarech. Myslím, že byste ani tady v diskuzích, kam se stahují labilní a hysterické neplodnice, nenašla někoho, kdo už doma s manželem neprobíral možnost adopce, dárcovství apod. Což mi dokazuje, jak strašně málo „nás“ znáte…

  • načítám...
  • Zmínit
kadlina
17609
16.7.12 11:16

Je mi líto, ale jste vedla jak ta jedle. Kamarádky se 7 pokusy IVF - mimochodem jsou dvě a u obou vím, že by se dětí jinak nejspíš nikdy nedočkaly - pro mě mantrou rozhodně nejsou, já jsem totiž matkou dvou dětí :mrgreen:

Čtete všechno tak povrchně, už tolikrát jste překroutila napsané-smutně konstatuji, abych nebyla osočená, že jsem útočná :mrgreen:, stejně jako, že odmítám připustit, že ani po 70 IVF to nemusí vyjít, jenže tohle si myslím všechny neplodné uvědomují, že zrovna na ně může vyjít ten černý Petr, že se to nezadaří, pro to jsou z toho místy zoufalé a to se vracíme na začátek, kde mě nadzvedlo, že se přirovnávají k americkým dětem, které nedokáží v klidu počkat na jídlo, jenže ty děti se dočkají na rozdíl od nějakého procenta neplodných.

Ženě po 17 potratech taky povídáte o trpělivosti? Asi těžko že a pokud odmítá přijmout adopci jako řešení, tak s ní asi budete řešit lékařské řešení problému, což v jejím případě IVF není, spíš genetika, imunologie, vyšetření anatomie dělohy. Přiznám se, že celkem nechápu, proč jako lékař máte pocit, že s pacientkou musíte prodiskutovat otázku adopce jako alternativního řešení 8o Vy jste přece lékař, který má daný problém vyléčit ne? Pokud pacientka ještě nikdy neslyšela o adopci a neuvědomuje si, že po 17 potratech je její šance na donošení zdravého dítěte malá, tak stejně inteligenčně není vhodný kandidát pro adopci :nevim: Budete se možná divit, ale když žena nemůže otěhotnět, tak adopci bere jako automatické řešení problému, dokonce mnohem dříve než dárcovství, o možnosti darovaných vajíček a spermií se dozvídá většinou až když se zapojí do nějaké diskuze. Bohužel z mé zkušenosti jsou ženy po nějaké době snažení, když už je to pro ně dost bolestivé, naprosto připravené přijmout adoptované dítě, jenže kdo není připravený je chlap a znám i několik případů, zrovna obě kamarádky se 7IVF, kdy chlap řekl, že adoptované dítě nechce, že tohle pro něj není cesta.

Pro zajímavost - můžete vyloučit, že žena jejíž manžel si připadal inseminátor v JZD, by za dva měsíce neotěhotněla i kdyby pokračovali v jejím králičím režimu ;)

  • načítám...
  • Zmínit
ZuzanaPet
16.7.12 14:27

Držím palce

Není to jednoduché, nemyslet na to a žít si dál spokojeně bez miminka, když si jej žena tak moc přeje. Zažila jsem to stejné, snažili jsme se 2 a třičtvrtě roku. Pejska jsme si pořídili také a nakonec jsem se trošku psychicky srovnala tím, že jsem začala sportovat. Třikrát týdně spinning, v létě kolo. To bylo fajn. Nakonec jsme podstoupili umělé oplodnění. První pokus nic a druhý se povedl. Takže teď máme krásného klučinu a ani nevíme jak, čekáme druhého. Takže věřte, úplně vám rozumím, ale jednou se dočkáte…

  • Upravit
Krumpolina
193
16.7.12 15:26

Ahojky, myslím si jediné… (což tu už také několikrát padlo) a to: „Kdo neprožil, nepochopí.“ Takové to neporozumění a hlásání reality může pramenit z toho, že jsou ti blízcí nešťastní, protože nemohou dotyčné nijak pomoct. A to, že jí radí to a zase ono? Kdo by se vydržel donekonečna dívat, jak se ničí? Proto málokdo říká… jen breč, boj se neplodnosti, počítej plodné dny a sexuj zásadně, když máš ovulaci. Ale určitě to není z důvodu toho, že by tu dotyčnou neměli rádi, ba naopak.

  • načítám...
  • Zmínit
baretek
16.7.12 19:31

Vidím, že jsem tu rozjela poměrně divokou diskusi.

„vracíme na začátek, kde mě nadzvedlo, že se přirovnávají k americkým dětem, které nedokáží v klidu počkat na jídlo, jenže ty děti se dočkají na rozdíl od nějakého procenta neplodných.“

Já jsem mluvila o výchově, o tom, že se OBECNĚ musí čekat, a ne vždy rodič musí říci ano. Nejen, že děti musí čekat, ale musí si zvyknout, že se taky někdy dočkat nemusí, že prostě máma řekne NE. Američtí rodiče nenechávají děti čekat, neříkají ne, a pak jsou z těch dětí nesnesitelní smradi. :D „Něco jako ty, Bárto“ (Cimrman).

Není na tom nic neférového, a nemá to koho co nadzvedávat.

Jinak už nevím, kdo to tu psal, ale tvrdit, že dítě se „vydupat“ dá, tak ten člověk teda taky zjevně neví, co čem mluví. :roll: Kdyby to četla moje kamarádka, co před půl rokem adoptovala s mužem dvě holčičky, tak by obrátila oči v sloup a potřásla hlavou.

  • Upravit
BertaCek
16.7.12 23:06

Leli 83 a kadina - obavam se, ze si ani jedna nevidite do ust, prectete si po sobe, co tu pisete s prominutim za ‚zvratky‘. Nasledne tvrdite pravy opak a rozcilujete se, kdyz vam da nekdo najevo, ze je to nesmysl.

Pasovat se do role expertky na neplodnost, protoze mam dve kamosky po IVF a ctu si internet je zcestne. Nabubrela arogance, ktera ale konec koncu souvisi se zbytkem ‚obrazu‘ - dite se da vydupat, doktor ma delat to, co ja chci…

Lekar neni kadernik, a k tomu, jak pristupovat ke klientum a jake poradenstvi a lecbu jim poskytnout jsem obavam se, kvalifikovana ja, a kazdou situaci hodnotim individualne, kazdeho cloveka zvlast. Jinak se resi situace s azoospermii, a jinak ageneze delohy. Je moje povinnost, ze s pacientkou proberu v kontextu jejiho zdravotniho stavu a moznosti vsechny alternativy, vc. Nahradniho rodicovstvi, jinak me muze i zalovat, pokud to neudelam, neni to zadny muj „pocit“. To ale samozvanym expertkam s internetem po ruce asi tezko dojde. Navic jak se odvazujete soudit, kdo muze a nemuze byt rodic - hysterie vasich kamaradek je na miste, z tech budou jiste fantasticke matky, ale cizi zena po sedmnacti potratech nema ani narok adoptovat? Radeji se trochu vzpamatujte.

Ze jsem lekar, a mam dany problem lecit? To se trochu pletete, ja mam ucinit vse, co je v mych silach, abych jeho situaci pomohla, neuskodila vice (primum non nocere) a tlumila utrpeni, coz zdaleka ne vzdy znamena delat pro pacienta jen to, co on si predstavuje. Nebudu pichat morfin narkomanovi, a nebudu davat falesne sliby a nadeje.

Libi se mi, jak obe samy priznavate, ze sve pocity zevseobecnujete na vsechny neplodne pary. To bude asi ten problem vaseho ega. Pro mnoho paru neprichazi adopce v uvahu, z lepsich i horsich duvodu, tvrdit, ze o tom vsechny neplodne pary premysli a hovori je nestouda lez. Stejne tak darcovstvi, jsou pary, ktere to odmitaji. Jeden pan to rekl zajimave v situaci kdy bylo vychodiskem darovana spermie i oocyt-nez inkubovat dalsi ‚cizi‘ dite, to si ho mohou adoptovat. Ale jine pary o adopci nechteji ani slyset, casto kvuli rodine a okoli (co by tomu rekli, co kdyz to diteti prozradi…), nekdy maji rasisticke predsudky, nekdo nechce cekat ctyri roky na zdrave bile miminko, nekdo se boji rodinne historie tech deti a radeji by darovane zygoty. Je to na kazdem, aby zvazil, co je pro nej dulezite. Osobne by me potesilo, kdyby sem psalo vice rodicu, co deti adoptovali.
Mne zadne denicky nepohorsuji a mohu si v tomto rezimu psat komentare, jake chci, stejne tak se divim, ze mate potrebu mi neustale odpovidat, trochu jako male deti, co musi mit posledmi slovo. Kdyz vas tak pohorsil koemntar o americkych detech - potrefena husa..? Uz to tak vypada.
Spis je nestesti, ze takove stranky najdou zeny, ktere jsou teprve na zacatku procesu, a mohou ziskat spatny dojem, ze tohle z nich zakonite bude a vahat s lecbou. Ze budou vyvadet kolem ovulace, ze je prestane tesit sex, ze budou zavidet jinym tehotnym, rvat na okoli, sikanovat manzela, a garantuji vam, ze vetsina zen takova byt nechce. Vam treba vase jednani toxicke nepripada, mnohym jinym ano. Snazim se dusledne psat, ze takove chovani neni univerzalni, ze neni ani legitimni, ani nevyhnutelne. Uz takhle ma mnoho lidi pri slove IVF hruzu v ocich a je to tezka cesta i bez techto „hodnotnych svedectvi“, a denicky, ci predevsim komentare tohoto typu bohuzel delaji IVF medvedi sluzbu.
Jak uz jsem psala, preji hodne stesti, budete ho potrebovat.

  • Upravit
mond
17.7.12 01:28

http://ona.idnes.cz/…m-/deti.aspx?…

de facto slova BertaCek

  • Upravit
Andule
1730
17.7.12 06:38

Ahoj, ja myslim, ze to pomuze. To ze si se na to prestala tak silene upinat. Ono kdyz se clovek moc snazi, tak je tam vetsinou blok. Casem, hned jak na to na chvili zapomenes to pujde :-) :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Andule
1730
17.7.12 07:18

BertaCek - vesmes s tebou souhlasim, ale hlava mi nebere, ze timhle tracis energii. Komu tim pomuzes, nikomu… akorat se zbytecne dohadujes… vzdyt at se nekdo do sebelitosti treba propadne, pokud mu to dela dobre. Kazdej si musi prijit sam na to, ze to vubec nikam nevede. Pak teprve prijme svuj osud takovy jaky je a nalozi s tim.

  • načítám...
  • Zmínit
brisco
8435
17.7.12 14:46

Podkolena, budu držet palce, aby se zadařilo. Když je člověk v zoufalé situaci, tak se zkouší všechny možnosti, takže ty léčitele a kartářky chápu. Bohužel jsou to jenom paraziti na neštěstí jiných.
Kdosi tu psal, že na děti není automatický nárok. To je fakt, nemáme nárok na plodnost, zdraví, práci, ale stejně se o to všechno musíme rvát ;). Já jsem zrovna ten typ, co na to nedokáže nemyslet a bude pořád hledat další způsoby, jak dosáhnout svého. 8)

Příspěvek upraven 17.07.12 v 14:46

  • načítám...
  • Zmínit
kadlina
17609
17.7.12 22:27

Přečtěte si moje komentáře znovu a možná radši i 2× a ukažte mi, kde jsem psala, že vaše pacientka nemá nárok adoptovat 8o Psala jsem, že pokud si v její situaci neuvědomuje, že by měla uvažovat o adopci a nikdy o ní neslyšela, tak inteligenčně není vhodný kandidát ;) Pokud ale místo na adopční přípravu chodí k lékaři zabývajícímu se reprodukcí, tak evidentně chce porodit sama :nevim:

S vámi se konstruktivně diskutovat nedá :nevim: Jen se mě snažíte urážet/urazit, ale je mi líto, urazilo by mě to od člověka, kterého znám a který zná mě, ne od člověka, který moje příspěvky v podstatě ani nečte ;) :*
Jen netuším v čem mi přejete štěstí 8o Mám vše co potřebuji ke spokojenému životu, dokonce i soucit s ostatními ;)

Pořád mě nepřestává udivovat, jak se to na diskuzích neplodných hemží lidmi, kteří byť s tím nemají žádnou zkušenost, přesně vědí, co má neplodná dělat, jak se má cítit. Zvláštní, že na diskuzích atopiků, které často navštěvuji, je nepotkám, že by mi třeba poradili, že na ty pupínky nemám myslet, protože když budu v pohodě, tak atop jakožto psychosomatické onemocnění zákonitě zmizí :lol:
Nebo by třeba mohli „dobře“ poradit mé známé, které před 5lety odoperovali rakovinu štítky, je v pohodě, jen od té doby chodí každý rok na testy a každý rok je s ní měsíc naprosto k nevydržení, že si to tak nemá brát a nemá na to myslet, protože i u onkologických pacientů platí, že psychika dělá moc - kdo z vás jí to půjde příště říct?

  • načítám...
  • Zmínit
brisco
8435
17.7.12 23:03

@kadlina Kašli na ni/něj. Hele, třeba by nebylo od věci té známé říct, že na zdraví nemá nárok. Určitě ji to do teď nenapadlo a otevřelo by jí to oči :mrgreen: :roll:. Omlouvám se, ale nedalo mi to. Pokud vím, tak nárok máme jenom na internet, některé země to mají i v zákonech! :mrgreen:
A ještě jinak. Moje praprateta Julie byla slabá na ledviny. Doktoři jí důrazně nedoporučili mít děti. Ona po nich ale velmi toužila. Otěhotněla, rozvinula se u ní těhotenská nemoc, jak se preeklampsii tenkrát říkalo. Dítě, které předčasně porodila, zemřelo a za pár dní jej následovala i ona. Chci říct, že kdyby touha po dětech nebyla tak silná, co by ženy v průběhu celé historie vedlo k tomu, aby děti měly :think:. Vždyť s tím bylo spojených tolik rizik, a stejně do toho šly :kytka:.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář