Pobyt v nemocnici
- Prázdná náruč
- Gaba80
- 30.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, tak jsem zpátky z nemocnice po čištění dělohy, mám v sobě plno zážitků a některé bohužel nejsou dobré. Nastupovala jsem v pátek ráno a v sobotu ráno mě pouštěli.
Bylo nás na pokoji 6+1 (brzy tento pojem vysvětlím). Nastoupila jsem v pátek ráno a jen těžko jsem zadržovala slzy. Doktoři i sestřičky super. „Holky“ na pokoji taky, kromě jedné. Ta hned po našem příchodu začala povídat: no já krvácim, mě pustili včera večer a v noci už jsem tu zas byla a nemáte cigáro? Míša, která ležela vedle mě a už věděla, co je zač, nám řekla – nic jí nedávejte, je těhotná.
Postupně jsme se dozvěděly, že je v pátém měsíci a že už 5× potratila a že jako pohoda atd. Neustále courala po chodbě a žebrala cigarety. V noci lítala v županu po ulici a zastavovala lidi a žebrala cíga. Neustále měla krvavé fleky na zadku (proto označení +1 – ona k nám prostě nepatřila). Doktorům při nočnim příjmu tvrdila, že uklízela, ráno pak řikala, že nic nedělala a začala krvácet jen tak z ničeho nic – no hned nás napadlo z čeho by to třeba mohla mít. Neustále řikala, že by chtěla potratit. Hrozné.
Neustále chodila a povídala nesmysl za nesmyslem a neustále se o něco chtěla dělit – přišla ze záchoda a říkala: já byla na velké a včera ne, a tak mě bolí prdel a měla jsem to uplně tmavý, tak jsem to řekla sestrám. Nebo třeba: ze mě lítaj furt krvavý pucky atd.(kdo nezažil, neumí si ani představit). I na personálu bylo vidět, jak je to štve a řikali, že by jí dali jinam, ale nemají kam, že chápou, že pro mě a druhou holčinu to není dobrý, ale bohužel.
Naproti mě ležela holčina, která potratila a bohužel ve vyšším stádiu těhotenstí. Daly jsme se do řeči a navzájem se držely nad vodou. I ostatní holky hodně moc pomáhaly a samozřejmě každá tam měla nějaký ten problém. Před operací jsme se držely nad vodou. Holky tam byly s jinýma problémama, ale strach byl v každý z nás. Při odjezdu jsme si přály, ať je to ok a všechny jsme byly za chvilku zpátky a ty co mohly, pomáhaly těm, které chtěly vodu atd (proč otravovat sestry).
Moje nejhorší vzpomínka je bohužel na operační sál
. Snažila jsem se držet, když jsem tam dojela, všechny jsem pozdravila a přelezla si a v tom anesteziolog, který stál za mnou začal vyptávat. ON: „jak snášíte narkózu, byla jste operovaná?“ JÁ: „ano byla a snáším dobře“. ON: „termín porodu?“ JÁ: „prosím?“ ON: „no porod kdy byl?“ JÁ: „já jsem ještě nerodila, já jsem potratila (už v téhle chvíli doktor začal: uspěte ji, honem ji píchněte) a ON: "nemáte tu co dělat, takovýhle jako vy“. Nevím co říkal dál, začala jsem nabírat a pálil mě krk a vím, že mu doktor něco říkal, ale co netuším. Matně si pamatuji, že jeho hlava zmizela. A přišlo mi, že něco hledal, ale nevim…
Nebýt přivázaná uteču, bylo mi strašně
.
Na pokoji mě probrala strašná bolest – slyšela jsem holky, jak povídají, ptají se, ale nemohla jsem ani mluvit. Asi křeč
. Po chvilce tam byla sestřička a řikala jsem jí, že se mi chce na WC a ona běžela pro mísu, no samozřejmě mě to nešlo. Poprosila jsem o něco na bolest a za 20 min v pohodě. Jen co to šlo řikala jsem holkám, co se mi stalo a koukaly
.
Měla jsem chuť si nechat pana chytrého zavolat, ale co bych si na něm vzala…
Svůj zážitek jsem řekla své gynekoložce – bydlí u našich v baráku a ona řekla, že asi ví, kdo to byl a že s nim bude mluvit. Tak jsem mu po ní poslala vzkaz. No ale víte co – debilovi nic nedojde. Nevím, jestli sem chodí někdo, kdo se mnou ležel na pokoji a pomohl mi, ale i tak bych chtěla poděkovat Míše, Ivetě, Jitce, Babičce a Tchan. Moje díky patří i personálu.
Nikdy nezapomenu na ten krásný pocit, který jsem měla, když ve mě rostla naše fazolka. Je mi to moc líto a doufam, že v nebíčku je mu/jí dobře
![]()
Teď čekam na první měsíčky. Zatim vůbec nic… Už aby byl únor a mohli jsme se začít s přítelem znovu snažit.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 534
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 360
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 583
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 266
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 178
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18074
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2418
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2615
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2345
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1557
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....