Pobyt v nemocnici
- Prázdná náruč
- Gaba80
- 30.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, tak jsem zpátky z nemocnice po čištění dělohy, mám v sobě plno zážitků a některé bohužel nejsou dobré. Nastupovala jsem v pátek ráno a v sobotu ráno mě pouštěli.
Bylo nás na pokoji 6+1 (brzy tento pojem vysvětlím). Nastoupila jsem v pátek ráno a jen těžko jsem zadržovala slzy. Doktoři i sestřičky super. „Holky“ na pokoji taky, kromě jedné. Ta hned po našem příchodu začala povídat: no já krvácim, mě pustili včera večer a v noci už jsem tu zas byla a nemáte cigáro? Míša, která ležela vedle mě a už věděla, co je zač, nám řekla – nic jí nedávejte, je těhotná.
Postupně jsme se dozvěděly, že je v pátém měsíci a že už 5× potratila a že jako pohoda atd. Neustále courala po chodbě a žebrala cigarety. V noci lítala v županu po ulici a zastavovala lidi a žebrala cíga. Neustále měla krvavé fleky na zadku (proto označení +1 – ona k nám prostě nepatřila). Doktorům při nočnim příjmu tvrdila, že uklízela, ráno pak řikala, že nic nedělala a začala krvácet jen tak z ničeho nic – no hned nás napadlo z čeho by to třeba mohla mít. Neustále řikala, že by chtěla potratit. Hrozné.
Neustále chodila a povídala nesmysl za nesmyslem a neustále se o něco chtěla dělit – přišla ze záchoda a říkala: já byla na velké a včera ne, a tak mě bolí prdel a měla jsem to uplně tmavý, tak jsem to řekla sestrám. Nebo třeba: ze mě lítaj furt krvavý pucky atd.(kdo nezažil, neumí si ani představit). I na personálu bylo vidět, jak je to štve a řikali, že by jí dali jinam, ale nemají kam, že chápou, že pro mě a druhou holčinu to není dobrý, ale bohužel.
Naproti mě ležela holčina, která potratila a bohužel ve vyšším stádiu těhotenstí. Daly jsme se do řeči a navzájem se držely nad vodou. I ostatní holky hodně moc pomáhaly a samozřejmě každá tam měla nějaký ten problém. Před operací jsme se držely nad vodou. Holky tam byly s jinýma problémama, ale strach byl v každý z nás. Při odjezdu jsme si přály, ať je to ok a všechny jsme byly za chvilku zpátky a ty co mohly, pomáhaly těm, které chtěly vodu atd (proč otravovat sestry).
Moje nejhorší vzpomínka je bohužel na operační sál 
. Snažila jsem se držet, když jsem tam dojela, všechny jsem pozdravila a přelezla si a v tom anesteziolog, který stál za mnou začal vyptávat. ON: „jak snášíte narkózu, byla jste operovaná?“ JÁ: „ano byla a snáším dobře“. ON: „termín porodu?“ JÁ: „prosím?“ ON: „no porod kdy byl?“ JÁ: „já jsem ještě nerodila, já jsem potratila (už v téhle chvíli doktor začal: uspěte ji, honem ji píchněte) a ON: "nemáte tu co dělat, takovýhle jako vy“. Nevím co říkal dál, začala jsem nabírat a pálil mě krk a vím, že mu doktor něco říkal, ale co netuším. Matně si pamatuji, že jeho hlava zmizela. A přišlo mi, že něco hledal, ale nevim…
Nebýt přivázaná uteču, bylo mi strašně .
Na pokoji mě probrala strašná bolest – slyšela jsem holky, jak povídají, ptají se, ale nemohla jsem ani mluvit. Asi křeč 
. Po chvilce tam byla sestřička a řikala jsem jí, že se mi chce na WC a ona běžela pro mísu, no samozřejmě mě to nešlo. Poprosila jsem o něco na bolest a za 20 min v pohodě. Jen co to šlo řikala jsem holkám, co se mi stalo a koukaly 
.
Měla jsem chuť si nechat pana chytrého zavolat, ale co bych si na něm vzala…
Svůj zážitek jsem řekla své gynekoložce – bydlí u našich v baráku a ona řekla, že asi ví, kdo to byl a že s nim bude mluvit. Tak jsem mu po ní poslala vzkaz. No ale víte co – debilovi nic nedojde. Nevím, jestli sem chodí někdo, kdo se mnou ležel na pokoji a pomohl mi, ale i tak bych chtěla poděkovat Míše, Ivetě, Jitce, Babičce a Tchan. Moje díky patří i personálu.
Nikdy nezapomenu na ten krásný pocit, který jsem měla, když ve mě rostla naše fazolka. Je mi to moc líto a doufam, že v nebíčku je mu/jí dobře 
Teď čekam na první měsíčky. Zatim vůbec nic… Už aby byl únor a mohli jsme se začít s přítelem znovu snažit.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 995
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 468
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 454
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 203
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1830
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3574
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1321
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1340
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 808
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3546
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
V který jsi byla nemocnici?
