Pobyt v nemocnici
- Prázdná náruč
- Gaba80
- 30.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, tak jsem zpátky z nemocnice po čištění dělohy, mám v sobě plno zážitků a některé bohužel nejsou dobré. Nastupovala jsem v pátek ráno a v sobotu ráno mě pouštěli.
Bylo nás na pokoji 6+1 (brzy tento pojem vysvětlím). Nastoupila jsem v pátek ráno a jen těžko jsem zadržovala slzy. Doktoři i sestřičky super. „Holky“ na pokoji taky, kromě jedné. Ta hned po našem příchodu začala povídat: no já krvácim, mě pustili včera večer a v noci už jsem tu zas byla a nemáte cigáro? Míša, která ležela vedle mě a už věděla, co je zač, nám řekla – nic jí nedávejte, je těhotná.
Postupně jsme se dozvěděly, že je v pátém měsíci a že už 5× potratila a že jako pohoda atd. Neustále courala po chodbě a žebrala cigarety. V noci lítala v županu po ulici a zastavovala lidi a žebrala cíga. Neustále měla krvavé fleky na zadku (proto označení +1 – ona k nám prostě nepatřila). Doktorům při nočnim příjmu tvrdila, že uklízela, ráno pak řikala, že nic nedělala a začala krvácet jen tak z ničeho nic – no hned nás napadlo z čeho by to třeba mohla mít. Neustále řikala, že by chtěla potratit. Hrozné.
Neustále chodila a povídala nesmysl za nesmyslem a neustále se o něco chtěla dělit – přišla ze záchoda a říkala: já byla na velké a včera ne, a tak mě bolí prdel a měla jsem to uplně tmavý, tak jsem to řekla sestrám. Nebo třeba: ze mě lítaj furt krvavý pucky atd.(kdo nezažil, neumí si ani představit). I na personálu bylo vidět, jak je to štve a řikali, že by jí dali jinam, ale nemají kam, že chápou, že pro mě a druhou holčinu to není dobrý, ale bohužel.
Naproti mě ležela holčina, která potratila a bohužel ve vyšším stádiu těhotenstí. Daly jsme se do řeči a navzájem se držely nad vodou. I ostatní holky hodně moc pomáhaly a samozřejmě každá tam měla nějaký ten problém. Před operací jsme se držely nad vodou. Holky tam byly s jinýma problémama, ale strach byl v každý z nás. Při odjezdu jsme si přály, ať je to ok a všechny jsme byly za chvilku zpátky a ty co mohly, pomáhaly těm, které chtěly vodu atd (proč otravovat sestry).
Moje nejhorší vzpomínka je bohužel na operační sál
. Snažila jsem se držet, když jsem tam dojela, všechny jsem pozdravila a přelezla si a v tom anesteziolog, který stál za mnou začal vyptávat. ON: „jak snášíte narkózu, byla jste operovaná?“ JÁ: „ano byla a snáším dobře“. ON: „termín porodu?“ JÁ: „prosím?“ ON: „no porod kdy byl?“ JÁ: „já jsem ještě nerodila, já jsem potratila (už v téhle chvíli doktor začal: uspěte ji, honem ji píchněte) a ON: "nemáte tu co dělat, takovýhle jako vy“. Nevím co říkal dál, začala jsem nabírat a pálil mě krk a vím, že mu doktor něco říkal, ale co netuším. Matně si pamatuji, že jeho hlava zmizela. A přišlo mi, že něco hledal, ale nevim…
Nebýt přivázaná uteču, bylo mi strašně
.
Na pokoji mě probrala strašná bolest – slyšela jsem holky, jak povídají, ptají se, ale nemohla jsem ani mluvit. Asi křeč
. Po chvilce tam byla sestřička a řikala jsem jí, že se mi chce na WC a ona běžela pro mísu, no samozřejmě mě to nešlo. Poprosila jsem o něco na bolest a za 20 min v pohodě. Jen co to šlo řikala jsem holkám, co se mi stalo a koukaly
.
Měla jsem chuť si nechat pana chytrého zavolat, ale co bych si na něm vzala…
Svůj zážitek jsem řekla své gynekoložce – bydlí u našich v baráku a ona řekla, že asi ví, kdo to byl a že s nim bude mluvit. Tak jsem mu po ní poslala vzkaz. No ale víte co – debilovi nic nedojde. Nevím, jestli sem chodí někdo, kdo se mnou ležel na pokoji a pomohl mi, ale i tak bych chtěla poděkovat Míše, Ivetě, Jitce, Babičce a Tchan. Moje díky patří i personálu.
Nikdy nezapomenu na ten krásný pocit, který jsem měla, když ve mě rostla naše fazolka. Je mi to moc líto a doufam, že v nebíčku je mu/jí dobře
![]()
Teď čekam na první měsíčky. Zatim vůbec nic… Už aby byl únor a mohli jsme se začít s přítelem znovu snažit.
Přečtěte si také
Tchyni je 80, ale celé léto nás honila po své zahradě. Makali jsme jak diví
- Anonymní
- 06.09.26
- 5408
Tchyni je sice osmdesát, ale pořád je bohužel při síle. Když k ní přijedeme, stává se z ní doslova generál. Než stačíme vystoupit z auta, už ví, co budeme dělat. Jeden pleje záhony, druhý stříhá...
Byt byl psaný na exmanžela. O peníze jsem pak bojovala roky
- Anonymní
- 06.09.26
- 3252
Když jsme se s manželem před lety rozhodli koupit byt, vůbec mě nenapadlo, že jednou budu stát před otázkou, jestli z něj vůbec něco dostanu zpátky. Byli jsme manželé, měli jsme společný účet,...
Moje dcera má novou učitelku. Byla zvyklá na vstřícný tón, teď jí čeká křik
- Anonymní
- 06.09.26
- 2349
Moje dcera právě nastoupila do druhé třídy. K našemu překvapení nás všechny čekala velká změna. První školní den nám představili novou učitelku. Bez předchozí informace, bez debat, prostě tam byla...
Pětileté dítě bez angličtiny? Podle rodiny mu prý ničím budoucnost
- Anonymní
- 06.09.26
- 1096
Začalo září, děti nastoupily do školky a já šílím. Být mámou v dnešní době totiž znamená, že musíte mít z dítěte už v pěti letech pomalu olympionika a diplomata. Pokud vaše dítě nemá na každý den...
Nesnáším září. Končí letní pohoda a začíná chaos, vstávání, výdaje a kroužky
- Anonymní
- 06.09.26
- 933
Nevím, jak to mají ostatní rodiče. Některé mé kamarádky se na září dokonce těší. Ale já patřím mezi ty, kteří by si přáli, aby prázdniny nikdy neskončily.
Syn přišel ze školy s tím, že je chudý. Nesmím ale promluvit s učitelkou
- Anonymní
- 05.09.26
- 33684
Když začal první den školy, byl to pro nás něco jako oslava Nového roku. Všichni jsme byli natěšení, co nás nového čeká, kam se ten rok posuneme a jak nový školní rok bude vypadat. První dny byly...
Můj muž čekal deset let, až změním názor. Když jsem ho nezměnila, odešel
- Anonymní
- 05.09.26
- 24183
Když jsme se s Petrem poznali, bylo mi osmadvacet let. Děti jsem nechtěla a nijak jsem to neskrývala. Ne proto, že bych je neměla ráda. Nemám problém si pochovat kamarádčino miminko nebo vzít...
Tři měsíce jsme to odkládali. Když na „to“ došlo, přišlo „měkké“ zklamání
- Anonymní
- 05.09.26
- 53225
Skoro tři měsíce jsme kolem sebe s Petrem kroužili. Bylo to to krásné, jemně vzrušující období, kdy se navzájem napínáte, držíte za ruce, povídáte si dlouho do noci a přemýšlíte, kdy konečně padne...
Myslela jsem, že jedu na dovolenou bez dětí. Pak jsem dorazila k moři
- Anonymní
- 05.09.26
- 26866
Když jsme letos vybírali dovolenou, měla jsem jedno jediné přání. Nejet do hotelu, který je plný rodin s malými dětmi.
„Tohle nikam nedávej.“ Jedna věta dcery změnila můj pohled na sociální sítě
- Anonymní
- 05.09.26
- 7393
První fotku své dcery jsem dala na internet snad ještě v době, kdy ani nebyla na světě. Fotku ultrazvuku, břicha, pak z porodnice. Před patnácti lety jsem měla pocit, že musím všechno sdílet na...