Poporodní euforie

Ahojda mamušky i těhulínky :) Tento článek by spíše patřil mezi miminkovské.....přesto jsem se jej rozhodla zařadit k porodům. Jsem stále šestinedělka a hormony se mnou pěkně cloumají. Chci se s Vámi proto podělit o ten neuvěřitelný nával štěstí, které mě plně pohlcuje :)

Dnes je tomu přesně 15 dní, co jsem přivedla na svět svého prvního syna Martínka. Ty z Vás, které četly o mém porodu, vědí, že neprobíhal zrovna podle mých představ. Jak už jsem ale psala, při prvním setkání se svým miminečkem, byla všechna bolest zapomenuta. Teď jsem se rozhodla napsat něco o euforii, kterou prožívám.

Pořád tomu ještě nemůžu uvěřit......já jsem skutečně maminka? Jsem to já, kdo má tak dokonalé a krásné dítě? (to si myslí snad každá mamča, že :-) Martínek je na světě teprve 15 dní a už si mě dokonale omotal kolem prstu. Jenom pípne a už jsem u něho. Vím, že to není dobré a že za čas na to možná doplatím, ale já si prostě nemůžu pomoct! Už v porodnici jsme se krásně rozkojili a sestřičky mi říkaly, že se s ním mám potom vždycky pomazlítkovat. No a já jejich rad uposlechla. No, co si budeme povídat, i kdyby mi to neřekly, žužlala bych toho svýho prďolu stejně :-) Vždycky po sosání si ho položím na prsa a hladím ho, pusinkuju .....no prostě užíváme si jeden druhého. Vůbec se mi potom nechce pokládat ho do postýlky. Láskou bych ho snědla :-) Je moc hodňoučký!! Na porodní váhu 3900g jsme se sice ještě nedostali, máme 3780g......ale zato pěkně rosteme - při porodu 54cm, dnes 56 cm. Nemám doma prostě žádný ořezávátko :-) Neříkám…i můj andílek se občas promění v čertíka. Každý druhý den moc nespinkáme, ale připadá mi, že se na to snad dá i zvyknout :-) Prdíky nás taky trošku zlobí, ale úspěšně s nimi bojujeme. To jsou podle mě zkrátka věci, které k mateřství neodmyslitelně patří.

Narození miminka je něco tak nádherného, silného, velkého, hlubokého a emotivního, že se to prostě ani nedá popsat. Už několikrát jsem jela kolem hradecké porodnice a ten pocit, který mě v tu chvíli vždycky pohltil se nedá nijak specifikovat. Taková euforie......že to je to MÍSTO, kde se stal ten zázrak. I doma si snad každý den promítám svůj porod, okamžik po okamžiku, a je to pro mě stále hodně intenzivní. U každého článku o porodu tady u počítače bulím a říkám si, že to jsou určitě pořád ty hormony. Ale upřímně - kdo to jednou zažije, už VÍ :-) A musím říct, že je mi hrozně líto všech mužů, kteří ani nevědí, o jak moc jsou ochuzeni :-)

Možná, že jsou to skutečně jenom ty hormony, které se ne a ne srovnat. Jsem přecitlivější…vím,že jsem taková rozněžnělá, ale co vím jistě je, že MATEŘSTVÍ je něco ÚŽASNĚ KRÁSNÉHO a život bez dětí by byl hrozně prázdný! :-)

Všem mimískům posílá pusinku

Piki + Martínek 15 dní

P.S. To co prožívám, je vyjímečné! Měla jste (nebo máte to) některá stejně tak??? Nebo jsem se totálně zbláznila :-)))

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
7.6.05 13:54

Ahoj Piki.
Tvůj krásný článek, ač ještě nejsem maminka, mě dojal k slzám. Po roce snažení jsem v 6 tt a souhlasím s tebou, že narození dítěte je to nejúžasnější, co se ženě vůbec může v životě přihodit.
Gratuluju ti k zdravému a krásnému miminku a přeju ti, aby ti tvůj Martínek dělal jen samou radost celý život.
Ahoj Petra.

  • Upravit
Bibina
741
7.6.05 19:04

ahoj Piki,

tak to mi mluvíš z duše, opravdu… obrázek porodnice sem si dokonce vystavila :o) O porodu pořád mluvím a taky z manžela páčím informace, co se dělo, protože některý momenty mám zamlžený, tak se z jeho vyprávění snažím dát tu skládačku dohromady…

a… ano, naše miminko je taky nejkrásnější, nejbožejší, největší zázrak a obrovský kus štěstí - i když jenom tříkilový :o)

Já si s Aničkou dycky lehnu do postele, položím si ji na rameno a ovinu ji rukou a tak na sebe koukáme a já sem nešťastnější, opravdu nejšťastnější na světě. A vím, že bych za ni dala život, že bych skočila lvovi do tlamy, kdyby to bylo nutný…

Jo, a to že se ti to vymstí, že malýho takzvaně rozmazluješ, jak píšeš, tak to je nesmysl, kterým nás krmí babičky a tchýně a co já vím… vždyť ta něha a láska co do těch dětí dáváme, se v nich ukládá, z toho později budou těžit a láskou přece člověk nemůže nic pokazit, no ne? a jestli si zvyknou na teplou máminu náruč… no proč ne?

Netradičně, rozněžnělá Bibina

  • načítám...
  • Zmínit
sari1
45
7.6.05 20:35

moc zavidim :)
piki, bud klidna, ja kolikrat brecim kdyz ctu o porodu a to jsem zatim zadny nezazila :))) to jsou teprv pomatene hormone co?! :)))

  • načítám...
  • Zmínit
sari1
45
7.6.05 20:35

moc zavidim :)
piki, bud klidna, ja kolikrat brecim kdyz ctu o porodu a to jsem zatim zadny nezazila :))) to jsou teprv pomatene hormony co?! :)))

  • načítám...
  • Zmínit
sari1
45
7.6.05 20:36

sakra, opravila jsem pismenko a ono se to odeslalo znovu, omlouvam se :)

  • načítám...
  • Zmínit
stefinka
2304
7.6.05 20:51

Ahoj Piki,
mě ta nádhera potkala až počvrté, myslím to že bych milovala i porodnici :-) a mám ji ráda pořád a DOUFÁM že ještě jednou v té samé :-).
Krásně jsi to napsala a mazlíkuj se směle, teď Martínka nerozmazlínkuješ a on si to vstřebává a co nasaje, to bude mít jako zásobu do života.
Stefinka

  • načítám...
  • Zmínit
makysek
966
7.6.05 20:53

Předně Piki, gratuluju k nádhernému miminku.
Naprosto s tebou souhlasím, že mateřství je ten největší dar, je to prostě zázrak, každý den s tvým dítětem nesmírně obohacuje.
A neboj se, že by tě poporodní euforie přešla :-))). Pořád se bude objevovat něco, co tě rozněžní a přivede k pláči. Počkej, až ti Martínek začne tvoji lásku a něhu oplácet, až ti dá pusinku, obejme tě ručičkama kolem krku a položí si hlavičku na tvoji tvář. Zase budeš plakat.
A budou i chvíle, kdy budeš brečet z únavy a vyčerpání, kdy si možná nebudeš vědět rady. Přeju ti, ať je takových chvilek co nejméně.
Užívej si to, je to neopakovatelné.

Makýš, Vendy (rok) a človíček (15tt)

  • načítám...
  • Zmínit
Lipka2
128
8.6.05 02:02

Ahoj Piki,

gratuluju k Martínkovi.

Moc krásně jsi to napsala, musím říct, že to cítím naprosto stejně a už několik roků.. Mám dvě dcerky - skoro 7 let a 5 měsíců a taky jsem z nich od jejich narození úplně „hotová“. Naprosto souhlasím s tím, že když mimčo pípne, hned jsi u něho a mazlíš se s ním, dělám to taky tak o)))). Není nad to pořádně pomuchlovat ty moje holčičky :o)))

Ahoj Lipka, Maru a Sofí od Montičky

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
9.6.05 17:11

ahoj Piky,
v podstatě nemám co dodat. Cítím to stejně a pořád nemůžu pochopit, že ten malý dokonalý zázrak je náš.
Taky se o něj začínám, víc a víc bát a zřejmě až začně vyrážet poznávat svět, to bude ještě horší.
Nevím, jestli to jsou hormony, ale někdy když ho pozoruju, jak spí, nebo si ho k sobě přitulím, tečou mi slzy, ani nevím jak.

Mějte se, že se máte Nika a Vojtíšek

PS: ¨Jen u porodnice nebrečím. Zdrhala jsem z ní, jak jsem mohla:)

  • Upravit
Anonymní
9.6.05 19:14

Ahoj Piki,
stejně jako minule, i dneska mě tvůj článek moc potěšil a zároveň dojmul. Je to fakt nádhera. My sice teprve čekáme na porod, ale já brečím u čehokoli co se týká dětí. Doufám, že i u mě se po porodu nastartuje ta krásná mateřská láska - i když nevím jestli to jde ještě víc, protože už teď tu naši malou moc miluju!! A myslím, že dávat spoustu lásky tomu nádhernýmu tvorečkovi, který je ještě ke všemu kouskem tebe, je to to nejlepší co mu můžeš dát. Už se nemůžu dočkat až tu naši malou poprvé uvidíme a poprvé pochováme. Přeju Ti další krásné dny plné lásky!!! D+D+B

  • Upravit
Anonymní
9.6.05 23:27

Ahojky, tady nepřihlášená Semeda!!!
Dodatečně gratuluji!!!
Jo, já to mám taky tak, Filípkovi v březnu byly 2 roky, takže už bych měla mít hormonální hladinu více méně v pohodě, ale můžu tě ujistit, že jsem tvůj článek stejně obrečela, stejně jako všechny ostatní, co popisují porod… Ta změna v matku je hrozně hluboká a podle mého (a jsem za to vděčná) se té „přecitlivělosti“ už nikdy nezbavíš, vždycky ti vhrknou slzičky do očí když si na ten zázrak vzpomeneš, nebo když si ho připomeneš díky líčení porodu někoho jiného :D
Jenom nevím, až těch dětí budu mít víc (chci alespoň dvě), abych nebyla přecitlivělá až moc a nebrečela pak non-stop (už teď brečím u zpráv, týkajících se dětí, nebo u emotivních reklam) :D
Měj se krásně, přeju Martínkovi do života vše nej, tobě pak aby ti krásně prospíval a byl hodné dítko :D
Ahojky Dana alias Semeda

  • Upravit
janat
12600
10.6.05 00:01

Ahoj,
ja musim rict, ze jsem taky cekala na tu zmenu v matku v okamziku porodu. Porod byl uzasny zazitek a mam ne nej jenom ty nejkrasnejsi vzpominky, i kdyz byl dlouhy a narocny (po 2 minutach minutove kontrakce celych 13 hodin)
Ale ten prerod v „matku“ musim rict, ze je dost pozvolny a trva porad (synovi je 11 mesicu) kazdy den me prekvapuje ten „zachvat“ lasky co poznavam a je porad silnejsi a silnejsi… :) Jana

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
12.7.05 14:00

Ahoj Piki, čtu Tvůj příspěvek a musím říct, že ses vůbec nezbláznila, ale jsi úplně normálně reagující ženská. Aspoň podle mého mínění. Já mám dva kluky (12 a 9 let) a ten pocit jsem zažívala pokaždé a moje největší přání je ho zažít ještě jednou! (no vidíš, teď právě brečím :-)) ). Je mi 34let a mimčo je moje největší současné přání. Užívej si svého štěstíčka co nejvíc, moc tě chápu! Strašně moc zdraví Vám přeje Káča

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak se Martínek nemohl dostat z maminčina bříška aneb květňátkový porod v HK

Květňátka 05 - 2.díl