Poporodní trable

Jak se mi zbláznilo tělo po porodu a čím vším jsem si prošla za pouhých několik měsíců.

Na začátku roku 2017 se nám narodilo krásné a zdravé miminko a my byli konečně kompletní rodina. Všechno probíhalo dobře, i proto jsem byla zaskočená otázkou na kontrole po 6 nedělí.

„Vám připadá v pořádku, že celých 6 týdnů krvácíte?“

Hmm… asi jo, nevím, rodila jsem poprvé, nijak jsem sama sebe neřešila.

„Víte, maminko, po porodu se vám zatočila děloha do strany a spousta krve, která měla normálně odtéct, zůstala v tom ohybu a máte tam sraženinu velikosti mé pěsti. To musí co nejdříve ven, samozřejmě v celkové narkóze. Takže nastoupíte v úterý v 7:00 na lačno, 4 hodiny po zákroku vás pustíme domů, pokud bude všechno v pořádku.“

V tu chvíli mi běží hlavou milion otázek. Co jako udělám s miminkem, vždyť kojím, lahvičku neumí, kdo ho pohlídá lépe, manžel? Mamka? Nakonec se mnou jela do nemocnice mamka, mléko jsem odstříkala, po narkóze nesmím několik hodin kojit, tak snad to nějak zvládneme. Všechno proběhlo dobře, jen jsem dostala antibiotika, takže další stresy, jak moc to jde do mléka, ale znovu na revizi už nechci.

Dojeli jsme k našim, přece jenom si odpočinu víc, když se bude starat mamka. Začalo se to uklidňovat, ani to moc nebolelo, miminko si spokojeně broukalo, než přišel děda, kterého vidělo poprvé v životě, a začalo plakat. Já mu nechtěla o zákroku nic říkat, přece jenom se s dědečkem o podobných věcech mluví hloupě, ale asi jsem měla a ušetřila bych si následující scénu. Děda totiž viděl, jak se v lahvičce ohřívá mléko a usoudil, že dítě dostává umělé (i kdyby, tak co, ale vůbec ho nenapadlo se třeba zeptat a začal..).

„No to se nediv, že ti to dítě tady tak řve, když do něj přes nějakou gumu cpeš tyhle umělý srajdy!“

A odešel. Kdybych byla ve 100% stavu, tak nad tím asi mávnu rukou, je už hodně starý a nerudný, ale vůbec netušil, co se děje, a takhle na mě vyjel. Brečela jsem asi jen půl hodiny.

10 dní jsem brala léky a všechno zase jelo ve starých kolejích. Jednu jarní sobotu jsem se probudila s tím, že mě bolí břicho, jako kdybych to měla dostat. Ještě jsme se s manželem smáli, že mě příroda nenechala dlouho odpočinout. Překvapila mě docela jasná červená krev a jak ta bolest rychle a ostře nastupovala. Šla jsem si nahřát břicho do sprchy a nestačila jsem se divit, kolik krve teklo. A už úplně vyděšená jsem byla, když se něco začalo tlačit ven a najednou držím v ruce další sraženinu, tentokrát velkou jenom jako golfový míček. Ale bolest ustala a druhý den i krvácení. Po kontrole další léky, zdálo se, že je děloha konečně prázdná a já budu mít (po 10 týdnech od porodu) konečně chvilku klidu od krvácení.

Užívali jsme si jaro, všechno bylo fajn a manžel odjel na 4 dny na služební cestu, asi 250 km daleko. Jako kdyby se mi chtělo moje tělo mstít, hned první ráno, co byl muž pryč, přišla ostrá bolest v podbřišku. Znovu jsem tipovala menstruaci, dala si ibalgin, ale začínalo to být nesnesitelné. Bylo mi na zvracení, pořád jsem lítala na záchod. Kdybych byla doma sama, tak se schoulím do klubíčka a nějak to vydržím, z postýlky na mě ale jukalo téměř půlroční dítě a já dostala obrovský strach, že třeba omdlím a něco se stane jemu.

Manžel nebral telefon, věděla jsem, že se ozve až kolem oběda, tak jsem volala našim, ale i oni bydlí hodinu a půl daleko. Sice okamžitě vyjeli, ale šla jsem volat rychlou, spíš kvůli obavám o dítě než o svoje zdraví. Hoši byli za 6 minut u mě a byli naprosto skvělí. Podle mých instrukcí pobalili plínky, oblečení, nějaké hračky, dali dítě do autosedačky a v sanitě ho krásně zajistili. Jeli jsme na gynekologii, kde se sestry o miminko také skvěle staraly. Mě prohlédla paní doktorka a řekla, že se obává mimoděložního těhotenství (cože? vždyť ani nemenstruuji) a že se mám skočit vyčurat kvůli testu. Dostala jsem šampusku a když jsem ji nesla zpět, tak říkám sestrám, že v ní asi něco bylo, že tam něco plave.

„Hurá maminko, to je skvělá zpráva, vyčurala jste ledvinový kámen! Že už vás to nebolí?“

Celá zaražená zjišťuji, že už mě to vážně nebolí a raduji se s nimi. Odešlou mě tedy na urologii, kam už doběhnu krásně po svých. Tam mi zjistí v ledvinách ještě jeden, ale už nad tím mávnu rukou, že když vím, o co jde, tak se nebudu příště tolik bát. Beru dítě a na schodech se potkám s našima, které ještě ten den posílám s klidným srdcem domů, nic mi přece není.

Kdybych jenom tušila, s čím jim budu znovu volat o 2 měsíce později…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Kukacka123
7712
5.7.18 05:23

Jsem zvedava na dalsi cteni…zajimavy denicek, co se muze stat :think: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
pe-terka
25179
5.7.18 16:30

to je hrozný :hug: Nevím, co tě potkalo potom, ale doufám, že ted už máš klid a nic tě nebolí :think:

  • načítám...
  • Zmínit
Digiivca
170
5.7.18 17:01

Také by mě zajímalo další pokračování :-) . Musím zatleskat :potlesk: , jak jsi se dobře držela, já bych začala hystericky plakat :-) Držím pěsti, at už je všechno v pohodě.

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25037
5.7.18 18:44

Taky doufam, ze dneska uz je vsechno v poradku a dalsi denicek bude uz taky jen neprijemna minulost.

  • načítám...
  • Zmínit
Ajamateridouska
931
6.7.18 10:50

To jste si uzila svoje, to me mrzi a dopredu i za dalsi trapeni, ktere se teprve dozvime. Doufam, ze uz je vsemu zlemu konec a Vy si uzivate detatka :hug: !

  • načítám...
  • Zmínit
PetraMerry
1724
6.7.18 11:43

zajímá mě co dál .D jSTE STATEČNÁ a šikovná maminka :) chápu vaše problémy, taky v něčem pořád lítám !

  • načítám...
  • Zmínit
Tesssa23
217
6.7.18 13:02

Tak to je mazec.S tim 6ti tydennim krvacenim mam sve zkusenosti.
Mala po porodu mela kojeneckou lehkou zloutenku,takze byla na 24 hodin pod lampou.Ja ji jen chodila kojit kazde 3hodiny.Tak jsem myslela,ze si aspon odpocinu chvili pres tu noc,nez pujdu kojit a najednou jsem zacala silene krvacet.Dobehla jsem na sesternu,ti me poslali v noci za doktorkou,pak mi neco pichli kvuli srazenine.Do toho jsem musela jit na kojit rychle malou.No rano nas meli pustit domu a ja se trepala,co mi je,pry mne rano zase prohledne doktor.Takze rano sileny kolotoc,mala ze pry muze jit domu a ja jeste nevedela,jestli ja ano.Na kontrole me videli 3 doktori a z toho dva me hnali na operaci,ze tam velky shluk krve a v celkove narkoze se to odstrani.Nastesti stara a zkusena pi doktorka usoudila,ze to mozna samo casem odejde,zak me pustili domu,ale musel me porad doma nekdo hlidat aspon tyden.Nastesti vse bylo v poradku,takze bez operace uf.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Poporodní trable II