Poporodní trable
- Rodičovství
- anjeliik
- 05.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se mi zbláznilo tělo po porodu a čím vším jsem si prošla za pouhých několik měsíců.
Na začátku roku 2017 se nám narodilo krásné a zdravé miminko a my byli konečně kompletní rodina. Všechno probíhalo dobře, i proto jsem byla zaskočená otázkou na kontrole po 6 nedělí.
„Vám připadá v pořádku, že celých 6 týdnů krvácíte?“
Hmm… asi jo, nevím, rodila jsem poprvé, nijak jsem sama sebe neřešila.
„Víte, maminko, po porodu se vám zatočila děloha do strany a spousta krve, která měla normálně odtéct, zůstala v tom ohybu a máte tam sraženinu velikosti mé pěsti. To musí co nejdříve ven, samozřejmě v celkové narkóze. Takže nastoupíte v úterý v 7:00 na lačno, 4 hodiny po zákroku vás pustíme domů, pokud bude všechno v pořádku.“
V tu chvíli mi běží hlavou milion otázek. Co jako udělám s miminkem, vždyť kojím, lahvičku neumí, kdo ho pohlídá lépe, manžel? Mamka? Nakonec se mnou jela do nemocnice mamka, mléko jsem odstříkala, po narkóze nesmím několik hodin kojit, tak snad to nějak zvládneme. Všechno proběhlo dobře, jen jsem dostala antibiotika, takže další stresy, jak moc to jde do mléka, ale znovu na revizi už nechci.
Dojeli jsme k našim, přece jenom si odpočinu víc, když se bude starat mamka. Začalo se to uklidňovat, ani to moc nebolelo, miminko si spokojeně broukalo, než přišel děda, kterého vidělo poprvé v životě, a začalo plakat. Já mu nechtěla o zákroku nic říkat, přece jenom se s dědečkem o podobných věcech mluví hloupě, ale asi jsem měla a ušetřila bych si následující scénu. Děda totiž viděl, jak se v lahvičce ohřívá mléko a usoudil, že dítě dostává umělé (i kdyby, tak co, ale vůbec ho nenapadlo se třeba zeptat a začal..).
„No to se nediv, že ti to dítě tady tak řve, když do něj přes nějakou gumu cpeš tyhle umělý srajdy!“
A odešel. Kdybych byla ve 100% stavu, tak nad tím asi mávnu rukou, je už hodně starý a nerudný, ale vůbec netušil, co se děje, a takhle na mě vyjel. Brečela jsem asi jen půl hodiny.
10 dní jsem brala léky a všechno zase jelo ve starých kolejích. Jednu jarní sobotu jsem se probudila s tím, že mě bolí břicho, jako kdybych to měla dostat. Ještě jsme se s manželem smáli, že mě příroda nenechala dlouho odpočinout. Překvapila mě docela jasná červená krev a jak ta bolest rychle a ostře nastupovala. Šla jsem si nahřát břicho do sprchy a nestačila jsem se divit, kolik krve teklo. A už úplně vyděšená jsem byla, když se něco začalo tlačit ven a najednou držím v ruce další sraženinu, tentokrát velkou jenom jako golfový míček. Ale bolest ustala a druhý den i krvácení. Po kontrole další léky, zdálo se, že je děloha konečně prázdná a já budu mít (po 10 týdnech od porodu) konečně chvilku klidu od krvácení.
Užívali jsme si jaro, všechno bylo fajn a manžel odjel na 4 dny na služební cestu, asi 250 km daleko. Jako kdyby se mi chtělo moje tělo mstít, hned první ráno, co byl muž pryč, přišla ostrá bolest v podbřišku. Znovu jsem tipovala menstruaci, dala si ibalgin, ale začínalo to být nesnesitelné. Bylo mi na zvracení, pořád jsem lítala na záchod. Kdybych byla doma sama, tak se schoulím do klubíčka a nějak to vydržím, z postýlky na mě ale jukalo téměř půlroční dítě a já dostala obrovský strach, že třeba omdlím a něco se stane jemu.
Manžel nebral telefon, věděla jsem, že se ozve až kolem oběda, tak jsem volala našim, ale i oni bydlí hodinu a půl daleko. Sice okamžitě vyjeli, ale šla jsem volat rychlou, spíš kvůli obavám o dítě než o svoje zdraví. Hoši byli za 6 minut u mě a byli naprosto skvělí. Podle mých instrukcí pobalili plínky, oblečení, nějaké hračky, dali dítě do autosedačky a v sanitě ho krásně zajistili. Jeli jsme na gynekologii, kde se sestry o miminko také skvěle staraly. Mě prohlédla paní doktorka a řekla, že se obává mimoděložního těhotenství (cože? vždyť ani nemenstruuji) a že se mám skočit vyčurat kvůli testu. Dostala jsem šampusku a když jsem ji nesla zpět, tak říkám sestrám, že v ní asi něco bylo, že tam něco plave.
„Hurá maminko, to je skvělá zpráva, vyčurala jste ledvinový kámen! Že už vás to nebolí?“
Celá zaražená zjišťuji, že už mě to vážně nebolí a raduji se s nimi. Odešlou mě tedy na urologii, kam už doběhnu krásně po svých. Tam mi zjistí v ledvinách ještě jeden, ale už nad tím mávnu rukou, že když vím, o co jde, tak se nebudu příště tolik bát. Beru dítě a na schodech se potkám s našima, které ještě ten den posílám s klidným srdcem domů, nic mi přece není.
Kdybych jenom tušila, s čím jim budu znovu volat o 2 měsíce později…
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 850
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 986
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 610
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 741
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 493
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 791
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 931
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 632
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 503
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 474
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Nevím, co tě potkalo potom, ale doufám, že ted už máš klid a nic tě nebolí 
. Musím zatleskat 
, jak jsi se dobře držela, já bych začala hystericky plakat 