Poprvé? 21 hodin do cíle
- Porod
- laragi
- 02.04.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když si to tak uvědomím, tak jako prvorodička jsem se na porod těšila a říkala si, že vše bude v pohodě. Strach jsem měla maximálně z klystýru...
S manželem jsem se poznala přesně ve chvíli, kdy mi zemřela babička. Bylo 25.3.2001 a já si říkala, že osud mi jednoho vzal a druhého poslal.
8.5.2001 jsem dostala zásnubák a 1.9.2001 se vdávala již 6 týdnů těhu. Když si to dnes přehraju jako matka, nikdy bych to své dceři nedovolila. Bylo mi 23 let, a tak rodiče těžko mohli něco dělat, maximálně připravit mi dokonalou svatbu. Tak taky udělali.
Na miminko jsme se strašně těšili. My rodiče i prarodiče, zkrátka všichni. Manžel nemluvil o ničem jiném, než že budeme mít holku, že ví, co dělá apod. Když mi 13.12.2001 na UTZ doktorka řekla, že to vypadá na holku, řekli jsme si, že to musí být Lucinka, když má dnes ten svátek.
Tak to začalo - nákupy růžového oblečení, nebesa do postýlky apod. Termín jsem měla 16.4.2002. Říkala jsem si, ať hlavně nerodím 20.4 - to je datum narození Hitlera.
Bylo mi dobře, nahoře 25 kg a šlo se na poslední UTZ před porodem. Jen tak z legrace říkám primářovi „A je to teda ta holčička?“ Bez mrknutí oka a hnutí brvy se na mně podíval: „Kdo vám to řekl? Je to kluk a už má krásně sestouplá varlátka…“
Jak mně se ulevilo. Vůbec jsem si nedokázala představit, že tam v bříšku bydlí holka a měla jsem pravdu. Zato manžel nadával na přírodu a vzteky ten den ani nejedl. Bála jsem se, že nebude mít kluka rád, ale pletla jsem se.
Týden před porodem mi vyjel tlak, tak si mě nechali v porodnici. No nuda. Už jsem se těšila na miminko, všude to po chodbách bulelo a mně pořád překážel ten šílenej buben.
„Uděláme zátěžový test,“ řekla mi doktorka a já byla ráda, že se něco děje. Test byl v poklidu, a tak říkám doktorce, že bych tedy mohla domů. Prý až s miminkem.
Tak do toho, říkám si pod fousy, a šmajdala jsem zpět na pokojík.
Večer mi zavedl doktor tabletu se slovy „No, vy stejně rodit nebudete.“, a tak jsem si šla lehnout.
Bylo 21:00 a já zaplula do postýlky. Zdál se mi sen, jak má zemřelá babička stojí u mé postele a říká: „Vstávej, brzo to začne, bude to kluk a budete v pořádku.“
Otevřu oči, na mobilu 21:29 a mně bolí břicho jako u MS. Začaly bolesti, a tak jsem šla na chodbu funět a říkala si, jen ať nemusím rodit s tím protivným doktorem, co mi zaváděl tabletku. Noc byla děsná, sestra říkala, ať to zkusím zaspat, ale nešlo. „Pro jistotu nic nejezte a nepijte.“ Aha, stejně nebylo pomyšlení, jen bych se napila, ale což, bude se otírat a vyplachovat pusu.
V 7 hodin dorazila má doktorka, vyšetřila mě a řekla, že mám jít na sál. Hurááá, jdu rodit. Dvě hodiny to bylo stále stejné, a tak mi řekla, že píchneme vodu. To mně tedy pěkně zabolelo. Ufff.
Kontrakce byly po 5 minutách a já stále na 2 prsty. Zavolala jsem manžela, ten dorazil a říkal, že se ode mě už ani nehne. Celé dopoledne dva prsty, bolesti po třech minutách. Napíchli mi oxytocin a kontrakce byly šílené.
Dala jsem si vanu a pak následoval mnou obávaný klystýr. Byl fajn, protože celý týden mé hospitalizace jsem byla na velké jen jednou. Bolesti opravdu šílené - tlak na konečník, jak když se mi z něj dere bejsbolová pálka.
Chtělo se mi tlačit, ale prý nesmím, další oxytocim a šup na porodní stůl. Je 14:30, kontrakce po dvou minutách, trvají minutu… Bolest! Ležím, další kontrakce, hrabou se ve mně a zas a znova, tlak a zase vyšetření… šílené.
„Já vás lituju,“ říká doktorka, „už jste tři hodiny ve stádiu, kdy ostatní tlačí.“ Nevidím na metr. Kontrakce po minutě, tlak…
Konečně můžeme tlačit. Dávám do toho vše, co zbylo, a v hlavě mi jede myšlenka, AŤ už je konec. Tři kontrakce a mimi je venku. Je to kluk.
Tatínek už regulerně pláče, já jsem ráda, že je konec. Je 18:30.
Apgar 10-10-10, 3650 g a 51 cm - TOMÁŠEK. Krásnej, sladkej koblížek.
Manžel volá všem příbuzným, ale po prvním hovoru mé mamce nedokáže mluvit. Tečou mu hrachy po tváři, tak musím oznamovat narození našeho sladkého chlapečka já.
Je 18.4.2002, stejné datum jako Hitler to nebude!!!
Jsem šťastná, manžel taky. O holčičce už se nezmiňuje. Malej dostal přezdívku „HEZOUNEK“. Byl jak broskvička - bez flíčku, krupičky, obličej jak panenka. Tak asi proto se toho 13.12. doktorka spletla, že je to holka.
Dnes je mu 13 let. Má krásnou, hladkou, sametovou kůži, řasy až do oblak. Krom toho je to ovšem už puberťák a 100% kluk.
Tatínek si na vysněnou princeznu musel počkat dalších 6 let. Ale o tom příště.
Přečtěte si také
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 2567
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 386
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 310
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 828
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 4138
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 2939
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 2041
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 591
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 7492
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3754
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
. Gratuluace k synovi, i když se zpožděním 13 let:)!
Hitler mi naprosto zkazil dojem z deníčku. Jako by to nebylo jedno, na jaké datum se dítě narodí?
Na co Ty nemyslíš 
. Pěkný deníček, přeji hodně zdraví vám všem 
