Princezna na přání
- Porod
- laragi
- 27.08.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem slíbila v minulém deníčku, píšu tedy zážitky ze svého druhého porodu. Jak název napovídá, tentokrát bude holčička!!!
To, že tatínek poprvé chtěl holčičku a musel se „spokojit“ s chlapečkem, jsem již psala. Když bylo Tomáškovi kolem 5 let, rozhodli jsme se mu pořídit sestru. Ano, sestru. Manžel měl jasný cíl, a to holčičku. O ničem jiném nemluvil. Říkala jsem si: „Bože, jestli to nebude holka, tak nevim,…“
Ale ono nakonec i s tím klukem to nebylo tak horké. Vždyť dítě přinese tolik štěstí do rodiny, že je jedno, jakého je pohlaví.
Takže se povedlo, bylo zaděláno. Celé těhu jsem chodila do práce (reklamační oddělení), cítila jsem se v pořádku. Až koncem 7. měsíce to rázně utla gynekoložka a vzhledem k mému vysokému tlaku nařídila do porodu klid.
Ve 20. tt nám potvrdili holčičku na 3D. Tak toutou informací začalo mé těhotenské blaho. Miminko bylo zdravé, tatínek spokojený a nadšený. Zrekonstruoval byt, vymyslel jméno, v obchodě mi se slovy „To je krásný svetříček“ ládoval do košíku tuny kojeneckého oblečení, koupil, na co jsem ukázala. Rozplýval se nad fotkami miminka z ultrazvuku, viděl modelku nejkrásnější na světě - já viděla, promiňte mi ten výraz, opičku. Ale co, byla jsem šťastná, Tomášeček se těšil na sestřičku, vše běželo, jak má, až…
Miminku se nechtělo od maminky. Poslední kontrola v nemocnici 22. 2. 2008. Tlak 140/90, jinak vše ok. Pokud neporodím do pondělí 25. 2. 2008, tak nástup na vyvolání v 7 ráno.
V neděli večer, kolem 22. hodiny uléháme do postele, ale mně se po půl hodince chce na velkou. Na záchodě to byla „kalamita“, nechápu, kde se to ve mně vzalo, když jsem skoro týden moc nejedla.
Vstala jsem ze záchoda a rup. Litry vody. Volám na manžela. Ten se začne klepat, dostává průjem, má zimnici. Trvá na odjezdu. Po minulé zkušenosti nikam nepospíchám. Jsem doma ve sprše, kde se rozjely kontrakce po 5 minutách. Stíhám si umýt vlasy. Přesto, že minule to trvalo 21 hodin, raději poslouchám manžela a jedeme. Právě jsem 43+3.
Dnes nechápu, jak mě mohli nechat tak dlouho, s odhadem váhy 4 kg, vyšším tlakem, mno, ale dále k věci.
V porodnici mně přijala usměvavá a moc milá asistentka. Udělala monitor, vyšetřila. Jsem na 3 prsty. Kontrakce co 5 minut. Napustila mi vířivku a nechala nás s manželem osamotě. Kontrakce co 3 minut. Je 1 hodina v noci.
Kontrola a klystýr. Jéé, mám druhý vak s plodovou vodou. Ano, chci ho píchnout, chci svou dceru co nejdřív. Bolí to, moc, ale to jsem věděla a paradoxně se bála méně než poprvé.
4 hodiny ráno, kontrakce každé 2 minuty. Už jsem si to rozmyslela, bojím se. Lékařka, rachytická vyklepaná mladá. Jsem ráda, že odchází a nechává mě s mojí úžasnou asistentkou a manželem.
Najednou se asistentce něco nezdá a volá ji zpět. Kontrakce co minutu. Něco se nezdá ani lékařce. Co se děje, se dozvídáme až po další půl hodině a šílených bolestech, kdy do mně rvou 8 prstů, roztahují branku. Myslím, že umřu. Nevím, co to je, říká lékařka. Manžel už zvyšuje hlas, ať zavolají primáře. Chce se mi tlačit, ale mám prý hematom velikosti většího grepu, který blokuje poševní východ. Manžel opět důrazně žádá primáře a císař.
Tlačííím, už to musím zvládnout. Lékařka se hroutí. Manžel se hroutí, blokují se ramínka, já tlačíííím. Porodila jsem ji.
Violetta se narodila s mírami 4000 g, 53 cm. Zdravá. Jsme šťastní. O vážných poporodních komplikacích ale až příště.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1191
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 705
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1231
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 314
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19142
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2755
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2477
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1660
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Krásný deníček
.. hlavně, že to dobře dopadlo 