Porod Alexe
- Porod
- kikinkaa14
- 07.11.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
I já se nakonec rozhodla napsat deníček o svém nečekaném porodu. Jako prvorodička jsem měla deprese týdny před porodem. Jak to slabá povaha jako já může zvládnout... Zvládla jsem, ale to předbíhám...
Od začátku plánovaného těhotenství, kdy se nám početí podařilo téměř okamžitě, jsem si začala malovat, jak se na malého těším. Porod mi sice běhal v hlavě už od začátku, ale pořád jsem si říkala, že na takové myšlenky mám ještě čas.
Hrozně jsme si s přítelem přáli holčičku, ale ve 22. tt nám řekli, že miminko je 100% po tatínkovi - má pindíka!
Čekala jsem, jak zareaguje přítel, myslela jsem, že bude zklamaný, protože si holčičku opravdu moc přál, ale čekala mě jiná reakce. Byl šťastný a začal plánovat, jak bude s malým chodit na hokej.
Já když malého viděla na ultrazvuku, bylo mi už jedno, co to je. Bylo to mé dítě a nehorázně jsem se těšila. Výbavičku jsem nakupovala jak smyslů zbavená, protože do práce jsem kvůli těžké práci chodit nesměla, tak jsem zabíjela čas takhle. Všude o všem jsem se informovala a říkala si, že snad i já budu dobrá máma pro mého syna.
Na konci 6. měsíce jsme se s přítelem sebrali a šli na matriku. Vybrané jméno jsme už měli pomalu, než jsme se začali o miminko snažit, takže to bylo jasné - bude to Alex. Vše bylo schválené a já se začala pomalu připravovat na porod a co mě čeká.
Četla jsem různé deníčky o dlouhých protrpěných porodech, co mě vždy vykolejily na 2 dny, poté zase ty hezké, rychlé porody, kdy jsem se uklidňovala a říkala si, že to určitě bude můj případ. Navíc tomu nasvědčoval i fakt, že doktor říkal, že mimino je ve správné poloze, já mám širokou pánev, a tudíž by porod měl jít bez problému.
Na konci 8. měsíce jsem začala chodit na pásy. Termín byl vypočítaný na 20. 10. a já se začala opět děsit tohoto data. Jak jsem chodila na pásy, tak podle doktorů se pořád nic nechystalo. Já už se na jednu stanu modlila, ať už jde malý ven, protože spát už se nedalo, žebra jsem měla pocit, že mám zlomená a vše bylo obtížné.
V den termínu mi na pásech řekli, že pořád nic. Začala jsem být zoufalá a s přítelem jsme se dohodli, že ho zkusíme vyvolat. Bohužel sex, víno ani vana a námaha nám nepomáhala a já si prostě řekla, že malej se na svět netěší.
Měla jsem ještě 3 termíny, kdy mi při druhém řekli, že pokud do 30. 10. neporodím, tak ten den půjdu na vyvolání. Strach z vyvolávaného porodu byl ještě větší, protože víte, kdy to přijde. Ale teprve jsem měla být překvapena.
Jako na potvoru si přítel zlomil víkend před porodem žebra a já byla nešťastná, že nebude u porodu. 27.10. večer jsem byla u známých a odskočila jsem si. Najednou na intimce něco jako sopel s krví… Ááá, zátka.
Už jsem si říkala, že porod přijde brzy a taky ano. Druhý den zbytek zátky, já měla být v 10 hodin na pásech a tam už jsme šla s kontrakcema po 7 minutách. Ale poslali mě domů s tabletkou, že buď mi to porod rozjede nebo jsou to poslíčci. Jela jsem domů, dala vanu a vzala tabletku. Po 4 hodinách už kontrakce po 3 - 4 minutách a volala se sanitka. Dojela jsem do porodnice a bylo to jasné, už si mě tam nechali.
V 16:00 hodin příjem s ještě slabými kontrakcemi a nález 1,5 cm. Do 21:00 se kontrakce dali krásně prodýchávat. Míč, vana a chození byly osvobozující. Pak to začalo víc a víc bolet.
Hodinu před porodem už jsem si říkala, ať to přijde, že to nemůžu vydržet. Přítel i přes zlomená žebra byl se mnou a byl mi neskutečnou oporou, dokonce i s mojí kamarádkou, která chtěla být taky u porodu. Když přišla doktorka a já začala tlačit, už jsem dýchala jako lokomotiva, navíc na boku, což bylo nejméně příjemné.
Pak už to šlo rychle. Nález na 9 cm, přišel doktor, já zatlačila, ale pořád nic. Když pak doktor viděl, že už vážně nemůžu, zavolal dvě sestry, ty mi při kontrakci zatlačily na břicho a na 5 zatlačení byl malý venku.
Narodil se na státní svátek 28. 10. ve 23:17. Museli ho dát na 20 minut do inkubátoru, protože byl chudák úplně studený, ale jinak byl zcela v pořádku. I před nástřih a poté šití jsem cítila jen úlevu a radost, že to mám za sebou.
A jak se říká, že ta bolest a porod se vám vymažou z hlavy hned poté, co uvidíte něco tak malého a úžasného, je to pravda. Já na všechnu tu bolest zapoměla a viděla jen toho úžasného kloučka a jakou radost z něho mám. I tatínek uronil pořádnou slzičku.
Tenhle deníček je hlavně pro ty, co se děsí porodu tak jako já předtím. Můžu jen říct, abyste se nebáli. Ano, bolí to, ale ta bolest za to vážně stojí. A po porodu budete jen šťastné, jak nádherné dítě vám tahle bolest přinesla.
Přečtěte si také
Jedna drzá žákyně mi znechutila mojí práci. Její rodiče se ještě pustili do mě
- AnetaMar
- 22.11.26
- 818
Učím na základní škole už osmnáct let. Vždycky jsme se setkávala s dětmi, které byly fajn a dalo se s nimi vyjít. A pak s těmi, které dělaly problémy. Ale čím jsem starší, tím hůř to nějak zvládám....
Mohli jsme adoptovat holčičku. Manžel si to ale na poslední chvíli rozmyslel
- AnetaMar
- 22.11.26
- 463
Když jsme začali s adopcí, měla jsem pocit, že se nám konečně splní sen, na který jsme tak dlouho čekali. Jenže ve chvíli, kdy už jsme poznali malou holčičku a doma jí připravovali pokoj, manžel...
Mám skvělého manžela, přesto ho podvádím. Milence se nedokážu vzdát
- Anonymní
- 22.11.26
- 778
S manželem jsme spolu patnáct let, máme dvě děti, hypotéku a život, který by nám leckdo mohl závidět. Nikdy jsem neměla důvod si stěžovat. Přesto jsem se zamilovala do jiného muže. Nejdřív jsme si...
Kamarádka si ze mě udělala svou nonstop psycholožku. Už to nebudu trpět
- mořesnů
- 22.11.26
- 292
Včera mi kamarádka volala potřetí během jediného dne, aby mi znovu vyprávěla, co jí napsal její bývalý manžel. Zrovna jsem vařila večeři, děti se hádaly o ovladač a já měla v telefonu dalších šest...
Synovi jsem slíbila gympl. Začínám ale silně pochybovat, že na to má
- AnetaMar
- 22.11.26
- 271
Přijímačky jsou až na jaře, ale u nás doma už se několik měsíců neděje nic jiného. Chci, aby se syn dostal na gymnázium, a udělám pro to všechno. Jenže poslední dobou mám pocit, že jediný, kdo se o...
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 989
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 781
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 722
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 857
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 695
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...