Porod Alexe
- Porod
- kikinkaa14
- 07.11.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
I já se nakonec rozhodla napsat deníček o svém nečekaném porodu. Jako prvorodička jsem měla deprese týdny před porodem. Jak to slabá povaha jako já může zvládnout... Zvládla jsem, ale to předbíhám...
Od začátku plánovaného těhotenství, kdy se nám početí podařilo téměř okamžitě, jsem si začala malovat, jak se na malého těším. Porod mi sice běhal v hlavě už od začátku, ale pořád jsem si říkala, že na takové myšlenky mám ještě čas.
Hrozně jsme si s přítelem přáli holčičku, ale ve 22. tt nám řekli, že miminko je 100% po tatínkovi - má pindíka!
Čekala jsem, jak zareaguje přítel, myslela jsem, že bude zklamaný, protože si holčičku opravdu moc přál, ale čekala mě jiná reakce. Byl šťastný a začal plánovat, jak bude s malým chodit na hokej.
Já když malého viděla na ultrazvuku, bylo mi už jedno, co to je. Bylo to mé dítě a nehorázně jsem se těšila. Výbavičku jsem nakupovala jak smyslů zbavená, protože do práce jsem kvůli těžké práci chodit nesměla, tak jsem zabíjela čas takhle. Všude o všem jsem se informovala a říkala si, že snad i já budu dobrá máma pro mého syna.
Na konci 6. měsíce jsme se s přítelem sebrali a šli na matriku. Vybrané jméno jsme už měli pomalu, než jsme se začali o miminko snažit, takže to bylo jasné - bude to Alex. Vše bylo schválené a já se začala pomalu připravovat na porod a co mě čeká.
Četla jsem různé deníčky o dlouhých protrpěných porodech, co mě vždy vykolejily na 2 dny, poté zase ty hezké, rychlé porody, kdy jsem se uklidňovala a říkala si, že to určitě bude můj případ. Navíc tomu nasvědčoval i fakt, že doktor říkal, že mimino je ve správné poloze, já mám širokou pánev, a tudíž by porod měl jít bez problému.
Na konci 8. měsíce jsem začala chodit na pásy. Termín byl vypočítaný na 20. 10. a já se začala opět děsit tohoto data. Jak jsem chodila na pásy, tak podle doktorů se pořád nic nechystalo. Já už se na jednu stanu modlila, ať už jde malý ven, protože spát už se nedalo, žebra jsem měla pocit, že mám zlomená a vše bylo obtížné.
V den termínu mi na pásech řekli, že pořád nic. Začala jsem být zoufalá a s přítelem jsme se dohodli, že ho zkusíme vyvolat. Bohužel sex, víno ani vana a námaha nám nepomáhala a já si prostě řekla, že malej se na svět netěší.
Měla jsem ještě 3 termíny, kdy mi při druhém řekli, že pokud do 30. 10. neporodím, tak ten den půjdu na vyvolání. Strach z vyvolávaného porodu byl ještě větší, protože víte, kdy to přijde. Ale teprve jsem měla být překvapena.
Jako na potvoru si přítel zlomil víkend před porodem žebra a já byla nešťastná, že nebude u porodu. 27.10. večer jsem byla u známých a odskočila jsem si. Najednou na intimce něco jako sopel s krví… Ááá, zátka.
Už jsem si říkala, že porod přijde brzy a taky ano. Druhý den zbytek zátky, já měla být v 10 hodin na pásech a tam už jsme šla s kontrakcema po 7 minutách. Ale poslali mě domů s tabletkou, že buď mi to porod rozjede nebo jsou to poslíčci. Jela jsem domů, dala vanu a vzala tabletku. Po 4 hodinách už kontrakce po 3 - 4 minutách a volala se sanitka. Dojela jsem do porodnice a bylo to jasné, už si mě tam nechali.
V 16:00 hodin příjem s ještě slabými kontrakcemi a nález 1,5 cm. Do 21:00 se kontrakce dali krásně prodýchávat. Míč, vana a chození byly osvobozující. Pak to začalo víc a víc bolet.
Hodinu před porodem už jsem si říkala, ať to přijde, že to nemůžu vydržet. Přítel i přes zlomená žebra byl se mnou a byl mi neskutečnou oporou, dokonce i s mojí kamarádkou, která chtěla být taky u porodu. Když přišla doktorka a já začala tlačit, už jsem dýchala jako lokomotiva, navíc na boku, což bylo nejméně příjemné.
Pak už to šlo rychle. Nález na 9 cm, přišel doktor, já zatlačila, ale pořád nic. Když pak doktor viděl, že už vážně nemůžu, zavolal dvě sestry, ty mi při kontrakci zatlačily na břicho a na 5 zatlačení byl malý venku.
Narodil se na státní svátek 28. 10. ve 23:17. Museli ho dát na 20 minut do inkubátoru, protože byl chudák úplně studený, ale jinak byl zcela v pořádku. I před nástřih a poté šití jsem cítila jen úlevu a radost, že to mám za sebou.
A jak se říká, že ta bolest a porod se vám vymažou z hlavy hned poté, co uvidíte něco tak malého a úžasného, je to pravda. Já na všechnu tu bolest zapoměla a viděla jen toho úžasného kloučka a jakou radost z něho mám. I tatínek uronil pořádnou slzičku.
Tenhle deníček je hlavně pro ty, co se děsí porodu tak jako já předtím. Můžu jen říct, abyste se nebáli. Ano, bolí to, ale ta bolest za to vážně stojí. A po porodu budete jen šťastné, jak nádherné dítě vám tahle bolest přinesla.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 360
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 240
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 422
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 196
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 140
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17831
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2392
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2588
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2313
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1538
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....