Porod Alexe
- Porod
- kikinkaa14
- 07.11.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
I já se nakonec rozhodla napsat deníček o svém nečekaném porodu. Jako prvorodička jsem měla deprese týdny před porodem. Jak to slabá povaha jako já může zvládnout... Zvládla jsem, ale to předbíhám...
Od začátku plánovaného těhotenství, kdy se nám početí podařilo téměř okamžitě, jsem si začala malovat, jak se na malého těším. Porod mi sice běhal v hlavě už od začátku, ale pořád jsem si říkala, že na takové myšlenky mám ještě čas.
Hrozně jsme si s přítelem přáli holčičku, ale ve 22. tt nám řekli, že miminko je 100% po tatínkovi - má pindíka!
Čekala jsem, jak zareaguje přítel, myslela jsem, že bude zklamaný, protože si holčičku opravdu moc přál, ale čekala mě jiná reakce. Byl šťastný a začal plánovat, jak bude s malým chodit na hokej.
Já když malého viděla na ultrazvuku, bylo mi už jedno, co to je. Bylo to mé dítě a nehorázně jsem se těšila. Výbavičku jsem nakupovala jak smyslů zbavená, protože do práce jsem kvůli těžké práci chodit nesměla, tak jsem zabíjela čas takhle. Všude o všem jsem se informovala a říkala si, že snad i já budu dobrá máma pro mého syna.
Na konci 6. měsíce jsme se s přítelem sebrali a šli na matriku. Vybrané jméno jsme už měli pomalu, než jsme se začali o miminko snažit, takže to bylo jasné - bude to Alex. Vše bylo schválené a já se začala pomalu připravovat na porod a co mě čeká.
Četla jsem různé deníčky o dlouhých protrpěných porodech, co mě vždy vykolejily na 2 dny, poté zase ty hezké, rychlé porody, kdy jsem se uklidňovala a říkala si, že to určitě bude můj případ. Navíc tomu nasvědčoval i fakt, že doktor říkal, že mimino je ve správné poloze, já mám širokou pánev, a tudíž by porod měl jít bez problému.
Na konci 8. měsíce jsem začala chodit na pásy. Termín byl vypočítaný na 20. 10. a já se začala opět děsit tohoto data. Jak jsem chodila na pásy, tak podle doktorů se pořád nic nechystalo. Já už se na jednu stanu modlila, ať už jde malý ven, protože spát už se nedalo, žebra jsem měla pocit, že mám zlomená a vše bylo obtížné.
V den termínu mi na pásech řekli, že pořád nic. Začala jsem být zoufalá a s přítelem jsme se dohodli, že ho zkusíme vyvolat. Bohužel sex, víno ani vana a námaha nám nepomáhala a já si prostě řekla, že malej se na svět netěší.
Měla jsem ještě 3 termíny, kdy mi při druhém řekli, že pokud do 30. 10. neporodím, tak ten den půjdu na vyvolání. Strach z vyvolávaného porodu byl ještě větší, protože víte, kdy to přijde. Ale teprve jsem měla být překvapena.
Jako na potvoru si přítel zlomil víkend před porodem žebra a já byla nešťastná, že nebude u porodu. 27.10. večer jsem byla u známých a odskočila jsem si. Najednou na intimce něco jako sopel s krví… Ááá, zátka.
Už jsem si říkala, že porod přijde brzy a taky ano. Druhý den zbytek zátky, já měla být v 10 hodin na pásech a tam už jsme šla s kontrakcema po 7 minutách. Ale poslali mě domů s tabletkou, že buď mi to porod rozjede nebo jsou to poslíčci. Jela jsem domů, dala vanu a vzala tabletku. Po 4 hodinách už kontrakce po 3 - 4 minutách a volala se sanitka. Dojela jsem do porodnice a bylo to jasné, už si mě tam nechali.
V 16:00 hodin příjem s ještě slabými kontrakcemi a nález 1,5 cm. Do 21:00 se kontrakce dali krásně prodýchávat. Míč, vana a chození byly osvobozující. Pak to začalo víc a víc bolet.
Hodinu před porodem už jsem si říkala, ať to přijde, že to nemůžu vydržet. Přítel i přes zlomená žebra byl se mnou a byl mi neskutečnou oporou, dokonce i s mojí kamarádkou, která chtěla být taky u porodu. Když přišla doktorka a já začala tlačit, už jsem dýchala jako lokomotiva, navíc na boku, což bylo nejméně příjemné.
Pak už to šlo rychle. Nález na 9 cm, přišel doktor, já zatlačila, ale pořád nic. Když pak doktor viděl, že už vážně nemůžu, zavolal dvě sestry, ty mi při kontrakci zatlačily na břicho a na 5 zatlačení byl malý venku.
Narodil se na státní svátek 28. 10. ve 23:17. Museli ho dát na 20 minut do inkubátoru, protože byl chudák úplně studený, ale jinak byl zcela v pořádku. I před nástřih a poté šití jsem cítila jen úlevu a radost, že to mám za sebou.
A jak se říká, že ta bolest a porod se vám vymažou z hlavy hned poté, co uvidíte něco tak malého a úžasného, je to pravda. Já na všechnu tu bolest zapoměla a viděla jen toho úžasného kloučka a jakou radost z něho mám. I tatínek uronil pořádnou slzičku.
Tenhle deníček je hlavně pro ty, co se děsí porodu tak jako já předtím. Můžu jen říct, abyste se nebáli. Ano, bolí to, ale ta bolest za to vážně stojí. A po porodu budete jen šťastné, jak nádherné dítě vám tahle bolest přinesla.
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 2923
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3095
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 2744
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 3469
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 733
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1886
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 3116
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1443
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1729
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2640
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
a nakonec mi sestry dovolili mit tam oba 
a 300 kč bylo za každýho 
Znám fakt málo žen, které porodily přesně v termínu, skoro vždycky o nějaký ten den dříve nebo později (do 42+0).
