Posel z nebe
Druhá šance jak nemít prázdnou náruč, je to zázrak poslaný z nebe od našeho milovaného Venouška
Milé Maminky,
chtěla bych napsat pár řádků z mého života a tak dát naději maminkám, které přišly o své milované miminko, tak jako já.
Celé mé první těhotenství bylo úžasné, veškeré výsledky vždy na výbornou. Měsíce utíkaly a mě rostlo bříško. Dne 31.12.2009 následovala moje poslední kontrola. Vše opět na výbornou. Ještě mi doktor řekl „Určitě budete první kdo porodí v Novém roce 2010 “.
Přišel můj velký den 1.1.2010. Ráno mi už nebylo nějak dobře, ale bolesti žádné. Šla jsem si ještě lehnout a můj milovaný Venoušek mě ještě kopal, položila jsem si ruku na bříško a řekla " Venoušku ještě se vyspinkáme, nabereme sílu a pojedem do porodnice." a s tím jsem usnula. (bylo to naposledy co jsem svého Venouška cítila jak mě kope ).Jak jsem se probudila tak jsme jeli s manželem do porodnice. Ani jsem necítila žádné bolesti, protože to štěští všechnu bolest přemohlo. V porodnici jsem šla na monitor, ale nic tak následoval ultrazvuk kde následovala jedna věta, která mi změnila život „Vaše miminko je mrtvé“. V tuto chvilku jsem nechápala co mi to doktor říká, vždyť já Venouška před pár hodinama cítila jak mě kope.
Následoval hned porod, rodila jsem své vymodlené miminko mrtvé. Porodila jsem Venouška 50cm, 2800kg. Po pár minutách mi donesla sestřička Venouška, položila mi ho do náruče. Měla jsem své milované miminko v náručí, moc jsem ho prosila ať se mi nadechne, ať mi žije. Hladila jsem mu tvářičky, líbala Venouška na čelíčko, ale očička neotevřel. Jen sladce spinkal. Bylo to asi tak 10minut co jsem držela své miminko. Bylo to naposled kdy jsem ho viděla, políbila, pohladila, kdy byl u mě v náručí. Pak mi ho odnesli. Bylo to náhlé úmrtí bez příčiny. Od té doby se mi zhroutil život a nic jiného jsem necítila než ukrutnou bolest. A jak jsem prežila následovné dny?, tak to já nevím. Místo hraček pro Venouška kupujeme svíčky na hřbitov.
Po nějakém čase jsem musela jít dál, už pro mého manžela. Musela jsem začít bojovat. Šla jsem s manželem dál. I když na naší cestě se nám káždým krokem zabodávali trny do chodidel. Šli jsme bojovat s osudem.
Náš boj jsme vyhráli. Je to pár hodin co jsem se dozvěděla, že jsem TĚHOTNÁ. Budem mít miminko. Náš Venoušek nám z nebe seslal zázrak.
„VENOUŠKU S TATÍNKEM TI MOC DĚKUJEM ZA TEN ZÁZRAK, KTERÝ JSI NÁM SESLAL Z NEBE. TVÉMU SOUROZENCI BUDU VYPRÁVĚT O TOBĚ STARŠÍM BRÁŠKOVI, KTERÝ SE NA NÁS DÍVÁ Z NEBE A CHRÁNÍ NÁS. STAŠNĚ MOC NÁM TADY VENOUŠKU CHYBÍŠ. VŠICHNI TĚ MOC MILUJÍ. TVÁ MAMINKA LENKA“.
Nyní nás čeká 9 měsíců, ale věříme a věřit nepřestanem v dobrý konec.
Maminky neztrácejte naději, bojujte s osudem, každá maminka ANDÍLKA zvítězí.
Věřme tomu společně a já jsem důkaz, že to opravdu jde. Přeji všem tu nejkratší cestu k vítěztví.
Také moc děkuji za velkou podporu na začátku mé bolesti, v těžkých dnech holkám z Emimina - Alici19761, Brebundě, Nihasce…a všem holkám s kterýma si stále píši. HOLKY MOC DĚKUJI, ŽE TU JSTE. VAŠE LENKA
Přečtěte si také
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 391
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 212
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 351
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 257
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 150
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 1941
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 1790
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 1059
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 6801
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 4250
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.