Posel z nebe
Druhá šance jak nemít prázdnou náruč, je to zázrak poslaný z nebe od našeho milovaného Venouška
Milé Maminky,
chtěla bych napsat pár řádků z mého života a tak dát naději maminkám, které přišly o své milované miminko, tak jako já.
Celé mé první těhotenství bylo úžasné, veškeré výsledky vždy na výbornou. Měsíce utíkaly a mě rostlo bříško. Dne 31.12.2009 následovala moje poslední kontrola. Vše opět na výbornou. Ještě mi doktor řekl „Určitě budete první kdo porodí v Novém roce 2010 “.
Přišel můj velký den 1.1.2010. Ráno mi už nebylo nějak dobře, ale bolesti žádné. Šla jsem si ještě lehnout a můj milovaný Venoušek mě ještě kopal, položila jsem si ruku na bříško a řekla " Venoušku ještě se vyspinkáme, nabereme sílu a pojedem do porodnice." a s tím jsem usnula. (bylo to naposledy co jsem svého Venouška cítila jak mě kope ).Jak jsem se probudila tak jsme jeli s manželem do porodnice. Ani jsem necítila žádné bolesti, protože to štěští všechnu bolest přemohlo. V porodnici jsem šla na monitor, ale nic tak následoval ultrazvuk kde následovala jedna věta, která mi změnila život „Vaše miminko je mrtvé“. V tuto chvilku jsem nechápala co mi to doktor říká, vždyť já Venouška před pár hodinama cítila jak mě kope.
Následoval hned porod, rodila jsem své vymodlené miminko mrtvé. Porodila jsem Venouška 50cm, 2800kg. Po pár minutách mi donesla sestřička Venouška, položila mi ho do náruče. Měla jsem své milované miminko v náručí, moc jsem ho prosila ať se mi nadechne, ať mi žije. Hladila jsem mu tvářičky, líbala Venouška na čelíčko, ale očička neotevřel. Jen sladce spinkal. Bylo to asi tak 10minut co jsem držela své miminko. Bylo to naposled kdy jsem ho viděla, políbila, pohladila, kdy byl u mě v náručí. Pak mi ho odnesli. Bylo to náhlé úmrtí bez příčiny. Od té doby se mi zhroutil život a nic jiného jsem necítila než ukrutnou bolest. A jak jsem prežila následovné dny?, tak to já nevím. Místo hraček pro Venouška kupujeme svíčky na hřbitov.
Po nějakém čase jsem musela jít dál, už pro mého manžela. Musela jsem začít bojovat. Šla jsem s manželem dál. I když na naší cestě se nám káždým krokem zabodávali trny do chodidel. Šli jsme bojovat s osudem.
Náš boj jsme vyhráli. Je to pár hodin co jsem se dozvěděla, že jsem TĚHOTNÁ. Budem mít miminko. Náš Venoušek nám z nebe seslal zázrak.
„VENOUŠKU S TATÍNKEM TI MOC DĚKUJEM ZA TEN ZÁZRAK, KTERÝ JSI NÁM SESLAL Z NEBE. TVÉMU SOUROZENCI BUDU VYPRÁVĚT O TOBĚ STARŠÍM BRÁŠKOVI, KTERÝ SE NA NÁS DÍVÁ Z NEBE A CHRÁNÍ NÁS. STAŠNĚ MOC NÁM TADY VENOUŠKU CHYBÍŠ. VŠICHNI TĚ MOC MILUJÍ. TVÁ MAMINKA LENKA“.
Nyní nás čeká 9 měsíců, ale věříme a věřit nepřestanem v dobrý konec.
Maminky neztrácejte naději, bojujte s osudem, každá maminka ANDÍLKA zvítězí.
Věřme tomu společně a já jsem důkaz, že to opravdu jde. Přeji všem tu nejkratší cestu k vítěztví.
Také moc děkuji za velkou podporu na začátku mé bolesti, v těžkých dnech holkám z Emimina - Alici19761, Brebundě, Nihasce…a všem holkám s kterýma si stále píši. HOLKY MOC DĚKUJI, ŽE TU JSTE. VAŠE LENKA
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1547
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 910
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1575
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 652
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 385
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20318
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2584
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2863
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2577
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1735
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....