Povedlo se
- Porod
- InExile
- 25.02.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o trochu delší cestě za naším miminkem. Kafe si nevařte, i když je delší. :D
Dlouho jsem přemýšlela, jestli napíšu deníček o naší cestě za miminkem. Abych se trošku představila, začali jsme se snažit o miminko koncem roku 2013, problém byl v absenci menstruace, takže návštěva u doktora s diagnozou polycystické vaječníky.
Žádná tragedie nic méně jsem to vzala vážně, zhubla jsem a světe div se, menstruace naskočila sama. Do toho jsem změnila doktora, což si myslím, že pro mne bylo zásadní. Doktorka byla akční, takže jsem šla na laparoskopii, to bylo v srpnu 2014, byl mi nasazen Metformin a já v říjnu téhož roku pozitivní test. Radost bohužel netrvala dlouho a v prosinci na kontrole mi doktorka řekla, že netluče srdíčko. Následovala revize a šestinedělí.
V lednu 2015 po šestinedělí jsem otěhotněla znovu (opravdu neplánovaně), to už jsem měla za sebou i vyšetření na hematologii s diagnozou MTHFR heterozygot, léky na ředění prý nejsou potřeba. Jenže následoval stejný scénář a já byla v březnu opět na revizi.
Dlouho se pak nic nedělo a až v říjnu jsem otěhotněla znovu, to jsem se doktorky ptala jestli přeci jen nezkusíme léky na ředění krve. Prý není potřeba. No bohužel třetí zamlklé těhotenství a opět revize s tím, že mi vzali vzorek na genetické vyšetření. Tak se ukázalo jen to, že bylo vše v pořádku a byl to chlapec. To jsem si myslela, že třeba bude problém v pohlaví, že třeba když se nám povede holčička, bude to všechno v pořádku.
No nicméně po šestinedělí jsem otěhotněla znovu, to byl leden 2016, má doktorka byla na mateřské, takže si mě vzal její kolega a ten mi sám navrhnul zkusit injekce na ředění krve. Já jen pokrčila rameny, že to zkusíme, že nemám co ztratit. Toto, jak se ukázalo, bylo ale zásadní rozhodnutí, protože těhotenství pokračovalo dál a nekonalo se žádné zamlklé těhotenství. Tímto děkuji doktorovi, že to navrhnul sám, ačkoliv jsem si o to sama říkala již u třetího těhu. Na doktorku se nezlobím, nikdo nemohl tušit, že právě v tomhle je zakopaný pes.
Těhotenství probíhalo dobře, nebylo mi špatně ani nebyly žádné komplikace krom slabého krvácení ve 28. týdnu těhotenství. Do té doby jsem chodila do práce, pak už jsem radši zůstala doma, to jsem se bála o miminko.
Teď už k samotnému porodu. Termín byl stanoven na 31.10. 2016 dle menstruace, dle druhého screeningu na 28.10.
První poslíčky jsem cítila pět dní před samotným porodem. To mě vylekalo, takže jsem si zajela cvičně do porodnice, kde si mne nechali přes noc a já se ráno vrátila domů s tím, že se nic neděje (hold prvorodička a plašan k tomu). Ve středu následovala kontrola u mé doktorky, kde mi udělala Hamiltona a řekla mi, že v pátek to bude. 
A ano ve čtvrtek večer mi začaly bolesti břicha. Tu po pěti minutách, tu po sedmi minutách, prostě jako na houpačce. Manžel byl zrovna na vepřových hodech, když jsem mu volala, že by bylo fajn kdyby dorazil domů, že je dost možný, že už to bude na ostro.
Zhruba okolo půl druhé ráno jsem oznámila, že pojedem radši do porodnice, protože abych pravdu řekla, docela jsem byla vystrašená a chtěla jsem vědět, jestli se bude něco dít, nebo zas ne. Příjem proběhl za pět minut dvě hodiny ráno. Manžela poslali domů, že to chvíli bude trvat a mě strčily na pokoj, kde jsem si rozdýchávala kontrakce.
Od tohoto okamžiku si moc nevybavuji časy, kolik bylo a jak co dlouho trvalo, vím jen, že mě vzali na monitor a nabídli sprchu s balonem, což bylo moc příjemné, protože kontrakce byly pravidelné a už v celku bolestivé, vše mi šlo do zad. Než jsem šla do sprchy, byla jsem otevřená na dva prsty, ve sprše jsem byla snad věčnost a když jsem vylezla, úplně spařená, byl monitor a já otevřená na šest prstů.
Pak se vystřídaly směny vzala si mě moc milá porodní asistentka. Znova sprcha, to už mi vadilo a chtělo se mi spíš chodit. Okolo půl deváté ráno mi píchli vodu a šlo se na sál, kde jsem ještě nějaký čas vydýchávala kontrakce, které už byly opravdu velmi nepříjemné a v tu chvíli bolestivé a přišlo mi, že jsou snad po deseti vteřinách, vůbec jsem si mezi nimi neodpočinula.
Pak to šlo ráz naráz. Šup na porodní postel a tlačit. To bylo pro mne asi nejhorší, protože všechny bolesti mi šly do zad a já měla pocit, že mě to zlomí v pase. Do teď nechápu, jak jsem během kontrakce stačila tlačit třikrát po sobě.
Abych to zkrátila, nešlo nám to vůbec, měla jsem pocit, že už musí být venku, ale jak skončila kontrakce, miminko se vrátilo zpět. Porodní asistentka mi rajtovala po břiše, tlačila na něj, skákala, pro jistotu mi píchli oxytocin, což bylo to nejhorší, co jsem zažila. Tam jsem se poprvé projevila s tím, ať tu kapačku vyndaj, jinak to nevydržím. No nevyndali, jen mi snížily intenzitu kapání.
Pak přišel doktor, což mi nejdřív nepřišlo divné, až když jsem slyšela slovo kleště, zmohla jsem se jen na: „Prosím, kleště ne,“ ale pan doktor měl asi dobrou náladu, tak to zkusil ještě jednou. To byl asi moment, kdy mě nastřihnul. To jsem necítila vůbec. Pořádně šáhnul a na dvě zatlačení byl náš syn venku. Ta úleva byla neskutečná, na tu jsem se těšila, všichni mi říkali, že jak je miminko venku, vše skončí ráz na ráz a bylo to tak.
Náš syn Michael se narodil 28.10. 2016 v 10:55 hodin a nešel ven, protože mel pupeční šňůru omotanou okolo nožičky. Jsem ráda, že nešel kleštěma, že jsme to zvládli takto, i když to byl delší porod a s nástřihem.
A shrnutí? jak se moc bála porodu, tak si myslím, teď z odstupem času, že to nebylo tak hrozný, i když ty křížové bolesti byl mordor. Stálo to za to, za všechny ty zamlklé těhotenství před tím, stálo to i za to, když jsem musela hledat místo na těle, abych si píchla injekci, protože jednu dobu jsem měla modřiny snad všude. Udivilo mne, jak rychle se dá zapomenout na porod, spoustu detailů si už ani nevybavuji a tak to, myslím, má být.
A chlap? Ne, nebyl u porodu. Nakonec jsem mu nevolala, zvládla jsem to sama. A i když by přijel, tak jsem měla pocit, že se mu do toho nechce. Nezlobím se za to na něj a vlastně si nedokážu představit, že by tam byl. Jsem ráda že nebyl, protože to bylo komplikovanější a jsem ráda, že jsem ho toho ušetřila a myslím, že mi je vděčný.
Snad vás deníček nenudil, nejsem pisatel, neumím to, tak mi to, prosím, promiňte.
Přečtěte si také
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 420
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 265
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 240
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 309
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 211
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4317
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2642
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1716
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 953
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1103
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
jinak oxytocin pro me byl taky naprosto nesnesitelny, nejradeji bych si tu kapacku vyrvala z ruky 
. Přitom už je to řadu let a mám srovnání s následujícími porody, které byly bez něj. Veliký rozdíl.
.. Ale nakonec jsem sama uznala, že z 2. patra by to nemělo moc význam 
ale tak asi vse ok…ziju 