Povedlo se
- Porod
- InExile
- 25.02.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o trochu delší cestě za naším miminkem. Kafe si nevařte, i když je delší. :D
Dlouho jsem přemýšlela, jestli napíšu deníček o naší cestě za miminkem. Abych se trošku představila, začali jsme se snažit o miminko koncem roku 2013, problém byl v absenci menstruace, takže návštěva u doktora s diagnozou polycystické vaječníky.
Žádná tragedie nic méně jsem to vzala vážně, zhubla jsem a světe div se, menstruace naskočila sama. Do toho jsem změnila doktora, což si myslím, že pro mne bylo zásadní. Doktorka byla akční, takže jsem šla na laparoskopii, to bylo v srpnu 2014, byl mi nasazen Metformin a já v říjnu téhož roku pozitivní test. Radost bohužel netrvala dlouho a v prosinci na kontrole mi doktorka řekla, že netluče srdíčko. Následovala revize a šestinedělí.
V lednu 2015 po šestinedělí jsem otěhotněla znovu (opravdu neplánovaně), to už jsem měla za sebou i vyšetření na hematologii s diagnozou MTHFR heterozygot, léky na ředění prý nejsou potřeba. Jenže následoval stejný scénář a já byla v březnu opět na revizi.
Dlouho se pak nic nedělo a až v říjnu jsem otěhotněla znovu, to jsem se doktorky ptala jestli přeci jen nezkusíme léky na ředění krve. Prý není potřeba. No bohužel třetí zamlklé těhotenství a opět revize s tím, že mi vzali vzorek na genetické vyšetření. Tak se ukázalo jen to, že bylo vše v pořádku a byl to chlapec. To jsem si myslela, že třeba bude problém v pohlaví, že třeba když se nám povede holčička, bude to všechno v pořádku.
No nicméně po šestinedělí jsem otěhotněla znovu, to byl leden 2016, má doktorka byla na mateřské, takže si mě vzal její kolega a ten mi sám navrhnul zkusit injekce na ředění krve. Já jen pokrčila rameny, že to zkusíme, že nemám co ztratit. Toto, jak se ukázalo, bylo ale zásadní rozhodnutí, protože těhotenství pokračovalo dál a nekonalo se žádné zamlklé těhotenství. Tímto děkuji doktorovi, že to navrhnul sám, ačkoliv jsem si o to sama říkala již u třetího těhu. Na doktorku se nezlobím, nikdo nemohl tušit, že právě v tomhle je zakopaný pes.
Těhotenství probíhalo dobře, nebylo mi špatně ani nebyly žádné komplikace krom slabého krvácení ve 28. týdnu těhotenství. Do té doby jsem chodila do práce, pak už jsem radši zůstala doma, to jsem se bála o miminko.
Teď už k samotnému porodu. Termín byl stanoven na 31.10. 2016 dle menstruace, dle druhého screeningu na 28.10.
První poslíčky jsem cítila pět dní před samotným porodem. To mě vylekalo, takže jsem si zajela cvičně do porodnice, kde si mne nechali přes noc a já se ráno vrátila domů s tím, že se nic neděje (hold prvorodička a plašan k tomu). Ve středu následovala kontrola u mé doktorky, kde mi udělala Hamiltona a řekla mi, že v pátek to bude. 
A ano ve čtvrtek večer mi začaly bolesti břicha. Tu po pěti minutách, tu po sedmi minutách, prostě jako na houpačce. Manžel byl zrovna na vepřových hodech, když jsem mu volala, že by bylo fajn kdyby dorazil domů, že je dost možný, že už to bude na ostro.
Zhruba okolo půl druhé ráno jsem oznámila, že pojedem radši do porodnice, protože abych pravdu řekla, docela jsem byla vystrašená a chtěla jsem vědět, jestli se bude něco dít, nebo zas ne. Příjem proběhl za pět minut dvě hodiny ráno. Manžela poslali domů, že to chvíli bude trvat a mě strčily na pokoj, kde jsem si rozdýchávala kontrakce.
Od tohoto okamžiku si moc nevybavuji časy, kolik bylo a jak co dlouho trvalo, vím jen, že mě vzali na monitor a nabídli sprchu s balonem, což bylo moc příjemné, protože kontrakce byly pravidelné a už v celku bolestivé, vše mi šlo do zad. Než jsem šla do sprchy, byla jsem otevřená na dva prsty, ve sprše jsem byla snad věčnost a když jsem vylezla, úplně spařená, byl monitor a já otevřená na šest prstů.
Pak se vystřídaly směny vzala si mě moc milá porodní asistentka. Znova sprcha, to už mi vadilo a chtělo se mi spíš chodit. Okolo půl deváté ráno mi píchli vodu a šlo se na sál, kde jsem ještě nějaký čas vydýchávala kontrakce, které už byly opravdu velmi nepříjemné a v tu chvíli bolestivé a přišlo mi, že jsou snad po deseti vteřinách, vůbec jsem si mezi nimi neodpočinula.
Pak to šlo ráz naráz. Šup na porodní postel a tlačit. To bylo pro mne asi nejhorší, protože všechny bolesti mi šly do zad a já měla pocit, že mě to zlomí v pase. Do teď nechápu, jak jsem během kontrakce stačila tlačit třikrát po sobě.
Abych to zkrátila, nešlo nám to vůbec, měla jsem pocit, že už musí být venku, ale jak skončila kontrakce, miminko se vrátilo zpět. Porodní asistentka mi rajtovala po břiše, tlačila na něj, skákala, pro jistotu mi píchli oxytocin, což bylo to nejhorší, co jsem zažila. Tam jsem se poprvé projevila s tím, ať tu kapačku vyndaj, jinak to nevydržím. No nevyndali, jen mi snížily intenzitu kapání.
Pak přišel doktor, což mi nejdřív nepřišlo divné, až když jsem slyšela slovo kleště, zmohla jsem se jen na: „Prosím, kleště ne,“ ale pan doktor měl asi dobrou náladu, tak to zkusil ještě jednou. To byl asi moment, kdy mě nastřihnul. To jsem necítila vůbec. Pořádně šáhnul a na dvě zatlačení byl náš syn venku. Ta úleva byla neskutečná, na tu jsem se těšila, všichni mi říkali, že jak je miminko venku, vše skončí ráz na ráz a bylo to tak.
Náš syn Michael se narodil 28.10. 2016 v 10:55 hodin a nešel ven, protože mel pupeční šňůru omotanou okolo nožičky. Jsem ráda, že nešel kleštěma, že jsme to zvládli takto, i když to byl delší porod a s nástřihem.
A shrnutí? jak se moc bála porodu, tak si myslím, teď z odstupem času, že to nebylo tak hrozný, i když ty křížové bolesti byl mordor. Stálo to za to, za všechny ty zamlklé těhotenství před tím, stálo to i za to, když jsem musela hledat místo na těle, abych si píchla injekci, protože jednu dobu jsem měla modřiny snad všude. Udivilo mne, jak rychle se dá zapomenout na porod, spoustu detailů si už ani nevybavuji a tak to, myslím, má být.
A chlap? Ne, nebyl u porodu. Nakonec jsem mu nevolala, zvládla jsem to sama. A i když by přijel, tak jsem měla pocit, že se mu do toho nechce. Nezlobím se za to na něj a vlastně si nedokážu představit, že by tam byl. Jsem ráda že nebyl, protože to bylo komplikovanější a jsem ráda, že jsem ho toho ušetřila a myslím, že mi je vděčný.
Snad vás deníček nenudil, nejsem pisatel, neumím to, tak mi to, prosím, promiňte.
Přečtěte si také
Manžel chtěl otevřený vztah. Teď zuří, že mám víc milenců než on
- Anonymní
- 12.10.26
- 418
S manželem jsme spolu patnáct let a vždycky jsme měli poměrně liberální vztah. Když tedy před časem přišel s návrhem na otevřený vztah, vlastně mě tím nepřekvapil. Prý jsme spolu dlouho, máme se...
Šéf k nám přijal člověka, aby stmelil kolektiv. Povedlo se mu to dokonale
- Anonymní
- 12.10.26
- 302
Jednoho pondělního rána nám šéf oznámil, že do kanceláře nastupuje nový člověk. Prý aby nám pomohl se stmelit. Chvíli jsme na něj všichni jen koukali a nikdo pořádně nevěděl, co si pod tím...
Dcera přišla ze školy se zprávou: Táta čeká dítě s jinou ženou
- Anonymní
- 12.10.26
- 401
O manželově vztahu jsem neměla tušení. Dozvěděla jsem se o něm až ve chvíli, kdy se naše desetiletá dcera vrátila ze školy a zeptala se mě, jestli bude mít sourozence. Někdo jí totiž řekl, že její...
Našla jsem manželovi porno v počítači, dost mě to uklidnilo
- Anonymní
- 12.10.26
- 239
Nikdy by mě nenapadlo, jak budu ráda za to, že u manžela najdu porno. Jenže před pár měsíci, kdy se nám narodila dcera, skončil celý náš sexuální život a já marně hledala, co se stalo. Do té doby...
Tchyně nám dala milion na byt. Po poslední hádce chce ale všechno zpátky
- Anonymní
- 12.10.26
- 186
Když nám tchyně před několika lety nabídla peníze na vlastní bydlení, připadalo mi to skoro neuvěřitelné. Měli jsme našetřeno, ale na byt, který jsme chtěli, nám pořád několik set tisíc chybělo....
Milenec mi slíbil nový život. Pak jsem uviděla jeho těhotnou manželku
- Anonymní
- 11.10.26
- 2794
Tvrdil, že jeho manželství už dávno skončilo a čeká jen na správnou chvíli, kdy se odstěhuje. Věřila jsem mu a začala plánovat naši společnou budoucnost. Pak jsem na internetu našla fotografie,...
Dceřiny spolužačky chodí do školy jako lehké děvy. Proč jim to rodiče dovolí?
- Anonymní
- 11.10.26
- 2757
Ráno před školou je někdy zajímavější podívaná než módní přehlídka. Jen místo modelek postávají před vchodem holky, kterým ještě není ani patnáct. A já si čím dál častěji říkám, jestli jsem jediná,...
Manželka mě šokovala návrhem. Prý má nápad, jak oživit náš milostný život
- Anonymní
- 11.10.26
- 1694
S Lídou jsme spolu už nějaký ten pátek. A poslední roky je náš milostný život dost nudný. Před ní bych to neřekl, ale tuším, že to cítí podobně. Ani jeden jsme nějak nedokázali vymyslet, jak ho...
Občas s ním spím jen proto, aby byl doma klid. A začínám z toho mít špatný pocit
- Anonymní
- 11.10.26
- 1290
Přiznat si to není zrovna příjemné. Někdy s přítelem spím, i když sama vůbec nemám chuť. Ne proto, že by mě nutil. On na mě netlačí tak, abych nemohla říct ne. Spíš tlačím sama na sebe a mám pocit,...
Máma chce, abych k ní jezdila častěji. Jenže mě pokaždé rozhodí
- Anonymní
- 11.10.26
- 2675
Moje máma si poslední dobou stěžuje, že k ní málo jezdím. A já vlastně chápu, že jí to může být líto. Jenže kdykoli se návštěva blíží, začínám mít trochu sevřený žaludek. Vím totiž, jak bude probíhat.
jinak oxytocin pro me byl taky naprosto nesnesitelny, nejradeji bych si tu kapacku vyrvala z ruky 
. Přitom už je to řadu let a mám srovnání s následujícími porody, které byly bez něj. Veliký rozdíl.
.. Ale nakonec jsem sama uznala, že z 2. patra by to nemělo moc význam 
ale tak asi vse ok…ziju 