Předtím a teď
- O životě
- tria.002
- 12.11.14 načítám...
Jak jsem si nosila potomka před třinácti lety. A jak si ho nosím teď...
Je tomu už skoro třináct let, kdy jsem poprvé otěhotněla. Miminko bylo plánované, chtěné, bylo mi 20, krátce po svatbě a u nohou mi ležel celý svět. Ten svět se se mnou pak zatočil a zhroutil se, zmizelo vše, co jsem do té doby měla a znala a nastalo těžké období.
Ale i tak: celým těhotenstvím jsem proplouvala ve zdraví, bez komplikací, bolestí. Naučila jsem se být šťastná a těšila jsem se na miminko, o které jsem málem přišla, protože jsem se ze začátku nemohla vyrovnat s tím, že co bylo už není. Ještě jsem byla tak blbá, že jsem dotovala manželovu rodinu.
Porod byl rychlý, za dvě hodinky za mnou, holka se narodila zdravá a vypadala jak mládě šimpanze. Samý černý vlas, černé oči, chloupky po těle. Zamilovala jsem se do ní celým tělem a celou duší a dala jsem jí, jenom jí, dalších osm let.
Pak, po těch osmi letech, jsem opět našla někoho, kdo mi stál za to, abych ho pustila k nám do života. Roční přátelství pomalu přerostlo v lásku, vlastnoručně jsme si opravily vybydlený byteček, nastalo stěhování. Přišlo období, kdy jsem poprvé zažila, jaké to je, když člověk má rodinu, kdy člověk má někoho, kdo by se pro něj rozdal. Nikdy jsem nepotkala nikoho méně sobeckého než toho svého drahého a jeho rodiče.
Společně jsme se prali se životem, nemohla jsem najít práci, vysoké náklady na topení v bytě (elektřina), zvyšující se nároky dospívající dcery. Ale bylo to skvělé. Bez hádek, vše v pohodě, večerní rituály u televize, bez kterých jsme ani jeden nemohly spát, diskuze o všem a o ničem. Našla jsem si brigádu a dalo se to zvládnout. Těžko, ale dalo se…
Neříkám, že někdy nebyly problémy. Hodně se snažila i přítelova bývalá, která prostě odmítala a odmítá akceptovat, že má přítel svůj život. Svůj nový život s někým jiným. Přestala půjčovat syna, volala ve dne, v noci. Vše jsme spolu zvládli a ona pochopila!
Pak jsem konečně našla práci, která mě bavila, slušně placenou, s bonusy. A zároveň jsem zjistila, že jsem těhotná.
V práci jsem byla měsíc na zkoušku a dva dny po podpisu smlouvy tohle?? Co teď? No, nakonec jsem pronesla něco ve smyslu, že mladší nebudu, hubenější taky ne a tohle by mohla být poslední naše šance, kdy miminko mít. Dostala jsem rizikovku, srovnala se se šéfkou (nadšená nebyla) a začala z našich skromných úspor střádat na výbavičku.
No, jsem o třináct let starší, o padesát kilo těžší a tohle těhotenství vážně není mým nejkrásnějším obdobím. Od začátku mám křeče v břiše, oteklé nohy a lítá mi tlak. Po triple testech, že jsem je já… neodmítla, bylo nejhorší období. Výsledky vykazovaly velké riziko rozštěpových vad. Měsíc jsem čekala na specializované vyšetření.
V noci jsem nespala, jíst jsem nemohla (to mi neuškodilo), brečet se mi chtělo- Na lidi jsem neměla náladu a začínající pohyby miminka mě ničily, protože díky zpovědím, které jsem četla tu na Koníkovi nebo na Miminu, jsem před očima měla ty nejhorší vize, co by se mohlo stát. Už nikdy víc!
Nastal den D, tříhodinová cesta autem, ticho. Čekání, než budu na řadě a pak… Nejúžasnější, co mě mohlo potkat. Skvělý pan doktor, jehož bodrý přístup, empatie a lidskost uklidnily můj klepající se rosol, takže mě mohl vyšetřit a vše ok. Kluk jak buk. Jsem mu nesmírně vděčná za půlhodinové hlazení mojí ruky a povídání o koních.
Takže hurá!! Jdeme do modrý. Ale já to vnitřně věděla, že to bude kluk. Doma už čekala modrá postýlka, modrý pultík. ![]()
Abych si opravdu vybrala vše, mám těhotenskou cukrovku. Zatím řešenou dietou, ale ranní glykemie je vždy vysoká, takže uvidím, co se dozvím zítra u MUDr. Do termínu mám zhruba 6 týdnů, přenášet nesmím, takže nejpozději na Silvestra musí Péťa ven. Ze včerejšího utz vím, že má 2 kg.
Strašně moc se těším, až ho uvidím, kloučka svého. A doufám, že se pak doktor v Hradci nespletl, včera nic vidět nebylo. Ale tak zase si říkám, že lepší holka v modré než kluk v růžové.
Přítel je momentálně ve stadiu, kdy mi hladí bříško ze spaní a uklidňuje moje těžce zkoušené nervy, protože naše dcera, která je momentálně těžce praštěná pubertou, nezvládá školu, ani učení. Má ke všemu dost laxní přístup a moje monology plují kolem ní, ale k ní si cestu nenacházejí. Plánuji návštěvu poradny. Přemýšlela jsem, jestli není problém v prckovi, jestli nežárlí. Ale na miminko se snad těší, vztahy jsme spolu měly vždy v celku fajn. Ale do hlavy jí nevidím. Na přítele se upnula hned při prvním setkání. Sedli si! Z toho jsem měla velký strach.
Napsala jsem dlouhý deníček, ale dnes byl těžký den a já potřebovala upustit páru. Pomohlo to…
Kdo není unuděn k smrti, tomu děkuji za přečtení. ![]()
Přečtěte si také
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1163
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 2078
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 1909
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 3594
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 778
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2505
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1693
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 7018
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 2246
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 5366
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...