Rodit budete nejdřív zítra

aneb jak to tatínek málem nestihl a já byla na doktora fakt naštvaná.

*

Je pondělí 11. července léta páně 2016. Je to jeden z těch horkých letních večerů, kdy se vzduch nehne ani o píď a vlastně celý svět kolem vás se jakoby pohybuje v monotónním tempu. Celá zchvácená po odpoledni stráveném s přítelem na koupališti, hodím svých 50 plus 13 kilo těhotenské váhy na postel a čekám, až můj nastávající spustí na notebooku film.

Jsem tím vedrem tak oblblá, že jsem mu kývla na komiksovku Batman vs. Superman, přestože mě tenhle typ filmů moc nebere. K mému překvapení po několika minutách zjišťuji, že mě to vlastně celkem baví a navíc Superman v podání Henryho Cavilla je pastva pro oči, tak si říkám, že si to nakonec i užiju. Ovšem o pár chvil později se ohlásí má děloha, která si s přestávkami tvrdne už od soboty, kdy jsem měla stanovený první termín porodu.

Dnes ráno jsem byla na kontrole u svého gynekologa, který mi s úsměvem oznámil, že se nic nechystá a za týden se sejdeme zase v jeho ordinaci. Proto mě to nijak nerozhodí a já se znovu ponořím do děje filmu. Ovšem tvrdnutí neustupuje a začíná být celkem nepříjemný a já se jaksi nemůžu soustředit. O půl hodiny později už mám v hlavě jen myšlenky na blížící se porod, na který se mimochodem docela těším.

Při představě, že druhý termín porodu mám stanovený až o dalších pět dní později, na mě padne splín. Začínám bezděčně spřádat plány, jak to všechno urychlit. První myšlenka padne na sex, ale když se otočím na svého přítele, jemuž z čela stékají krůpěje potu a přidám k tomu můj několikakilový baťoh na břichu, před očima se mi vyjeví scéna jako vystřižená z dokumentu National Geographic o pářících se lachtanech. Onu myšlenku posílám k šípku dřív, než se stačí uhnízdit. Potom si ale vzpomenu, že jsem kdysi kdesi četla o tom, že masírování bradavek může vyvolat porodní stahy, a jelikož díky vedru mám na sobě pouze kalhotky, vidím v tom jedinečnou příležitost, jak otestovat tuhle teorii v praxi.

Takže následujících cca patnáct minut jemně mnu své prsní dvorce za doprovodu podezíravých pohledů mého skoromanžela. Jak se potom zpětně dovím, strach mu nedovolil se zeptat, co to dělám, abych po něm náhodou třeba nechtěla sex, kterému se poslední dva měsíce vyhýbá jako čert kříži. Dle jeho slov, má u toho pocit, že malého šťouchá do hlavy. Když se ani po dalších deseti minutách žádné příznaky porodu neobjeví, vyhodnotím experiment jako neúspěšný a rozhodnu se to přece jen ponechat matce přírodě. Neuběhne ovšem ani minuta, když se zničehonic ozve prapodivné lupnutí odněkud z mých útrob, až to se mnou trochu škubne.

Ty sis prdla!“ ozve se nadšeně můj přítel.

To teda ne!“ odvětím dotčeně.

Ale jo, prdla. Slyšel jsem to, tak nemá cenu zapírat,“ dohaduje se se mnou a září při tom jak měsíček na hnoji. Abyste tomu rozuměli, já před přítelem zásadně neprdím. To je pro mě naprosté tabu, takže i kdyby mě to mělo roztrhnout, snažím se jakémukoliv úniku zabránit za každou cenu. Ovšem někdy se to hold nepodaří a takové situace mi způsobují nemalé rozpaky, z čehož má můj přítel, sice už třicetiletý ale s duší přerostlého dítěte, nebetyčnou bžundu. Každý můj pšouk mi dává pěkně sežrat.

Ježiš, říkám ti, že jsem si fakt neprdla,“ řeknu už trochu naštvaně, což přítele jenom víc pobaví.

A co to teda bylo?“ zeptá se, úsměv od ucha k uchu.

Já nevím,“ odpovím se zmateným výrazem ve tváři. „Něco ve mně luplo.“ Tak trochu už tuším, o co by se mohlo jednat, ale nechci zbytečně plašit. Ovšem vzápětí ucítím dole vlhkost a mám jasno. Rychle vyskočím z postele… Ha, ha… Co si to tu nalhávám… Tak teda neohrabaně a za zvuku funícího hrocha se rychlostí umírajícího šneka vyhrabu z postele. Sotva se postavím, po stehnech mi začnou stékat pramínky nějaké tekutiny.

Asi mi praskla voda?“ oznámím mu a s jistou dávkou zadostiučinění sleduji, jak mu jeho vítězoslavný úsměv zamrznul na tváři. To máš za to, ty pšoukomile.

Cože?! Co budeme dělat?“ pronese s hrůzou v hlase.

Na to já mu s naprostým klidem a špetkou sarkasmu odvětím: „Že bysme sfrkli do nemocnice? Jen tak, pro jistotu?“ Z jeho kamenného výrazu pochopím, že dnešní dávku humoru už vyčerpal, tak se rozhodnu víc ho netrápit. Raději ho pošlu najít mou tašku do porodnice. Jsem totiž děsný bordelář a nevím, kam jsem ji před měsícem strčila.

Mezitím zajdu ještě zkontrolovat situaci na záchod. Když odtamtud asi po pěti minutách vylezu, překvapí mě přítel, který oblečený a s taškou v ruce přešlapuje u vchodových dveří. Protočím oči a po chvilce dohadování ho přesvědčím, ať se jde ještě chvilku dívat na televizi, abych se mohla v klidu osprchovat. Doposud nemám žádné bolesti, tak to beru s naprostým klidem. Ovšem ve vaně to na mě dolehne a já si prožiju malý panický záchvat, který ale brzy zažehnám. Mezitím stihne přítel třikrát přijít do koupelny zkontrolovat, jestli ve vaně už neplave nějaký mimino.

Asi o deset minut později jsme na cestě do porodnice vzdálené pouhých pět minut autem. Vystupuji z auta a ten pohyb nejspíš uvolnil cestu zbývající plodové vodě, protože najednou stojím před porodnicí v kompletně promočených kalhotách, které se mi okamžitě přilepí na kůži. Přijde mi to ohromně zábavné a úsměv naivní prvorodičky mi vydrží po celý výstup do třetího patra místní porodnice. Je téměř jedenáct hodin večer a na chodbách panuje poklidné ticho přerušované jen čvachtáním mých promočených žabek a mým chichotáním. Po chvilce bloudění se nám podaří nalézt ty správné dveře a já na ně s odhodláním zaklepu.

Objeví se sestra ve středních letech. Její obličej okamžitě prozrazuje, že není naší přítomností bůhvíjak nadšena.

„Co potřebujete?“ zazní z jejích úst polootráveným tónem.

Co by asi tak ženská s obřím bubnem místo břicha mohla potřebovat v jedenáct večer v porodnici? Pomyslím si, ale v rámci zachování přátelských vztahů, které se mi v dalších fázích porodu budou určitě hodit, to neřeknu nahlas.

Asi mi praskla voda,“ odpovím jí s úsměvem.

Sestra si mě přeměří zkoumavým pohledem, a když uvidí loužičku, která se pode mnou tvoří, jak mi voda odkapává z promáčených kalhot, vezme mě na milost a pozve mě dál. Nařídí mi se svléknout a nachystat těhotenský průkaz. Oou, těhotenský průkaz! Chvíli předstírám, že hledám v tašce, i když přesně vím, že leží doma na konferenčním stolku. Nakonec mi nezbude, než vyjít s pravdou ven a zahanbeně přiznávám, že jsem ho zapomněla. Sestra na mě vyvalí oči, až mám z jejího udiveného výrazu pocit, že mi snad roste druhá hlava, či co. Čekám, že mi řádně vyčiní, jako neposlušné školačce, ale nakonec to přejde jen protočením očí a nařídí mi vyslat pro něj tatínka.

Potom mě napojí na monitor a následuje sled nekončících otázek, během nichž poprvé ucítím náznak jakési kontrakce v podobě tlaku v kříži. Očekávám, že další přijde za dlouho, takže mě překvapí, když se ohlásí hned za dvě minuty s dvojnásobnou silou. Sestra se mě ptá, jestli už mám bolesti. Řeknu jí, že už něco cítím. Jí to nijak nevzruší a odesílá mě přes chodbu zaklepat na doktora. Doktor mi udělá ultrazvuk, položí pár otázek a vyřkne verdikt: „rodit budete nejdřív zítra odpoledne.“ Tentokrát vyvalím oči já, protože tomu ani za mák nevěřím. Kontrakce totiž přichází dál v pravidelných zhruba dvouminutových intervalech a opravdu začínají být nepříjemné.

Když namítnu, že mám ale bolesti už po dvou minutách, doktor mi tedy ještě prohmátne břicho, počká si na tu mou kontrakci, kterou považuje za imaginární a s úsměvem mi řekne: „Slečno, vy jste prvorodička. Vy vůbec nemáte tušení, co to jsou kontrakce.“

A vy jste, pane doktore, rodil už kolikrát, že jste takový odborník na porodní bolesti? Napadne mě, ale zase nic neříkám. Je to přece jen lékař s praxí, tak mu budu muset věřit.

Za chvíli už lékaře následuji zpět k sesterně, na chodbě čeká přítel, který se vrátil s těhotenským průkazem. Doktor ho ihned odesílá domů, i přes mé důrazné protesty, že ho chci tady, protože vím, že budu rodit mnohem dřív, než se mi snaží namluvit. Po chvíli dohadování mě s argumentem, že nejsou zvědaví na to, aby jim další tatínek chodil celou noc klepat na dveře, mě úplně dorazí a já to nakonec vzdávám a posílám přítele domů. Ten je z toho chudák celý vyjukaný, že za celou tu dobu ani nepípne.

Než mě odvedou na pokoj, neodpustím si poznámku k doktorovi: „Jestli přítel ten porod nestihne, tak na vás budu fakt naštvaná.“ Doktorovi cukající koutky mi dávají jasně najevo, že jsem ho vážně zastrašila.

Dostanu pokoj s vanou, což mi trochu zvedne náladu. Nemůžu se dočkat, až se do ní naložím. Sestra mě nutí si lehnout a prospat se, i když jí neustále opakuji, že usnout přes ty bolesti nedokážu. Stejně jako doktor je považuje za pouhý výplod mé fantazie a odchází. Okamžitě lezu z postele ven a pochoduji po pokoji, každou kontrakci, která už přichází zhruba po minutě a bolí jako ďas, prodýchávám v podřepu. Mezitím odepisuji příteli, který mě bombarduje dotazy. Po půl hodině se vrací sestra, vynadá mi, že nespím. Já ji opakuji, že to nejde. Ona na to, že mě to nemůže ještě tak bolet. Já zvažuji, že po ní hodím sklenici s čajem, kterou mi přinesla. Než znovu odejde, zeptám se, jestli si můžu napustit vanu. Prý ne, ale jestli to tak nutně potřebuji, mám jít do sprchy ve vedlejší místnosti.

Aha, chápu… Vana je tu jen tak pro efekt, ale běda, jak by jí chtěl někdo skutečně použít. Sprchu zavrhnu, ale rozhodnu se dojít aspoň na záchod, trvá mi další dvě kontrakce, než se mi tam podaří dostat. Po cestě nazpět se rozjede to pravé peklo, kontrakce co půl minuty, neskutečná bolest, mám pocit, že mi rupne páteř. Bolesti mám jen v kříži. Na chodbě se potkám s mladinkou sestřičkou, která když mě vidí, soucitně se mě ptá, jestli mě to opravdu tak moc bolí. Zvládnu jen kývnout a ona že mi teda někoho zavolá.

Nevím, jak se zvládnu dostat zpět na pokoj, skučím bolestí, když se po nějaké době, která mi přijde nekonečná, otevřou dveře, zvedne se mi žaludek a já vyprazdňuji jeho obsah do umyvadla. Sestra na mě nevěřícně hledí, mě je trapně, tak se snažím aspoň zaneřáděné umyvadlo opláchnout. Mezitím přijde další kontrakce, tak ji v podřepu prodýchám a pokračuji v úklidu. Sestra stále beze slova čumí. Škoda, že jsem nepoblila ji. Když je umyvadlo jakžtakž čisté, řekne mi, ať si lehnu, že se na mě teda podívá. Na posteli ještě přečkám další kontrakci, pak si sestra nasadí rukavice a prohmátne mě. V ten moment vytřeští oči. „Vy už jste na osm centimetrů?“ Pronese tak, že to spíš zní jako otázka.

No nic. Volejte tatínka, jdeme na sál.“

Já jsem vám to říkala,“ procedím mezi zuby, sestra dělá, že to neslyší. Rychle zavolám příteli a odcházím se sestrou na porodní sál. Ta cesta zase o něco popožene kontrakce, které dělí od sebe jen zhruba 15 vteřin. Vzápětí začínám pociťovat potřebu tlačit a jsem si jistá, že to přítel nestihne. V tom ale uslyším jeho hlas a ohromně se mi uleví.

Rychle mě obejme a já hlásím sestře, že potřebuji tlačit. Přítel mi pomůže na lehátko a porodní asistentka, která se tam najednou zjevila, mi hlásí, že si můžu trochu přitlačit. Jestli jsem si myslela, že to doteď bolelo, tak co následuje pak, je skutečný horor. Při druhém a třetím zatlačení si pořádně zakřičím. Když mě sestra nutí do čtvrtého, odmítám s tím, že bych se určitě roztrhla vejpůl. Nakonec mě přesvědčí přítel, asistentka slibuje, že jedno zatlačení a bude venku hlavička. Zatlačím, něco leze ven, ovšem není to hlavička, ale obsah mých střev. Když to vidím sestru utírat, mám podivný pocit zadostiučinění. Jo, kdybys mi věřila, mohlas mi dát klystýr. Teď jsme si kvit.

To už ale přichází další kontrakce, do které se rozhodnu dát vše, protože vím, že další už nepřežiju. Tlačím tedy, až mi lezou oči z důlků, pomáhám si k tomu hrůzu nahánějícími zvířecími zvuky. Najednou přichází neskutečná úleva a než se vzpamatuju, už se mi na břiše svíjí náš umatlaný, pokrčený a vlasatý syn. Tobiásek vykoukl na svět přesně dvě a půl hodiny od prasknutí plodové vody.

Od té chvíle se už vznáším na obláčku, všechny křivdy jsou zapomenuty a já rozdávám úsměvy všem okolo. Přichází doktor, hned ve dveřích se ptá, jestli to tatínek stihl. „Stihl, máte štěstí,“ oznamuji mu naoko káravě, doktor se usměje, ale ruměnec ve tvářích prozrazuje, že mu asi spadl kámen ze srdce a já na něho přece jen nebudu naštvaná.

Udělá mi dle svých slov tři kosmetické stehy, které naštěstí vůbec necítím. Doktor se asi snaží, ví, že bruslí na tenkém ledě a už si nemůže dovolit žádné zaváhání. Pak se vrátí přítel a dává mi do náruče bílý uzlíček, ze kterého na mě mžourá to naše štěstí. A v tu chvíli mě zaplavuje obrovská vlna lásky, ve které se topím až dodnes.

Podtrženo sečteno, byl to rychlý, přirozený a nekomplikovaný porod, který bych přála všem. Bolest sice pekelná, ale díky krátkému porodu velmi rychle zapomenuta. Jen ten personál by mohl být malinko vstřícnější, nehrát si na odborníky světaznalé a trochu věřit i instinktům a pocitům matky, byť prvorodičky.

Těm, kdo tenhle sáhodlouhý výlev zvládli dočíst dokonce, uznale tleskám. Já jsem prostě psavec, jak začnu, neumím přestat. Ale teď už vážně končím. Tak plození a rození zdar. :-)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
Myssicka
16.3.18 00:51

Naprosto skvělý deníček, tento styl humoru mi přesně sedl, je to vtipné, ale nekrici z toho touha být vtipná za každou cenu. Já se teda zasmala parádně a jestli máš co, piš dál :potlesk:

  • Nahlásit
111
16.3.18 01:04

Hezké:-) Já jsem měla ještě o něco rychlejší porod, taky jako prvorodička a taky mi to nechtěli věřit. Přišla jsem na příjem, na monitoru to nepoznali, přestože já jsem už cítila silné kontrakce (a plodová voda mi odtekla už doma), a i přes moje protesty mě poslali čekat na chodbu za manželem. Další kontrakce jsem tedy přetrpěla na tvrdém sedátku na nemocniční chodbě. Ještě jsem manželovi říkala, že toto fakt už moc dlouho nevydržím! Pak už to šlo tak rychle, že jsem ucítila hlavičku, zařvala na manžela, ať zabouchá na dveře, ať okamžitě něco dělají. Dovnitř mě už téměř nesli, sestra mi tam šáhla a po slovech: „Jéžišmarjá, vy už rodíte“ mě vezli na kolečkovém křesle na sál. Malá byla venku na devět zatlačení.
Pocity mám stejné: porod byl super, jen mi mohli víc věřit, vždyť jsem mohla málem rodit na chodbě:-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2608
16.3.18 01:57

Perfektní deníček :mrgreen: :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5067
16.3.18 06:24

Skvely denicek :potlesk: vtipny a super…uz se tesim a doufam, ze muj porod bude stejne tak rychly :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.3.18 06:41

Krásný deníček, moc jsem se zasmála :D Můj porod byl dlooouhý, bolestivý, ale když mi pak přinesli mého synka, věděla jsem, že je vše zapomenuto a stálo to za to :-) A byl to taky vlasatý Tobiášek :lol: :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.3.18 06:47

Tche, prý že prvorodička nepozná kontrakce :roll: já je u prvního taky poznala bezpečně, teprv až jako třetirodička jsem nevěděla, že už jsem na pět cenťáků :mrgreen:
gratuluju k chlapečkovi :* supr deníček, moc pěkně se to četlo :palec: a ta logická uvítací věta ‚co potřebujete‘ :lol: u nás to říkali (a tvářili se) přesně stejně

  • Nahlásit
  • Zmínit
828
16.3.18 07:05

:potlesk: no paráda. Po dlouhý době fakt parádní deníček. Gratuluji k miminku. Super pocteni a vtipné navrch :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2830
16.3.18 07:18

Božííííí :lol: Skvěle jsem se pobavila, přístup personálu mě moc mrzí :-( Ale jinak krásný porod a zábavný deníček :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2468
16.3.18 07:29

Denicek se mi moc libil :palec: Je videt, jak je kazdy porod jedinecny. Ja mela dlouhej, lec nekomplikovanej porod. 36 hodin kontrakci a z toho 12 po 2 minutach, chutovka :mrgreen: A naopak vve chvili, kdy uz mi dovolili tlacit, veskera bolest zmizela a samotny tlaceni bylo za odmenu :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.3.18 07:48

Nerodilas v nymburku? Tam je taky porodnice ve třetím patře bez vytahu. Když jsem konečně vylezla nahoru, otevřela sestra se stejne blbym dotazem :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.3.18 08:08

Super :potlesk: taky jsem jako prvorodička měla rychlý porod bez komplikací. Vtipný deníček, u pasáže s obsahem střev jsem si poprskala monitor :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.3.18 08:08

Jezis to je krasny denicek :potlesk:. Dekuju. cetla jsem ho s usmevem. Gratuluju k synovi ( ted uz starsimu) a k super rychlemu prvnimi porodu. Taky jsem prvni porod mela rychlej. V 16 prdla voda. O hodinu pozdeji me doktor prohlidl. otevrena na dva. verdikt budete rodit nejdriv rano. Poslete pritele domu. O pul sedme jsem mu psala ze mam kontrakce po 4 minutach at prijede. Krizove- fakt vyzivne. Ve 22 byla mala na svete :-) do rana se ji cekat nechtelo.

Příspěvek upraven 16.03.18 v 08:09

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.3.18 08:49

Krásný deníček, u nás nevěří ani druhorodičkám :-) Nejvíce je zajímalo, jestli se malá hýbe, tak mě nechali 45 minut trápit na monitoru a ani kontrakce jsem si nesměla prodýchavat(přece ještě nerodím, že), takže bolest jsem vnímala opravdu intezivně. Nakonec se uráčili mě také vyšetřit - chyběla už jen branka (To už mi bylo najednou doporučeno prodýchávat). I přesto mě doktor poslal ještě do sprchy. No, než jsem došla mezi 3 kontrakcema na sál, tak už jsem musela tlačit a málem nevylezla ani na křeslo a manžel, i když přítomen na chodbě málem na sál nedoběhl :) Za necelé 2 hodiny od prasknutí vody byla malá venku a nebýt „péče“ porodnice, byl by to nádherný porod. První byla v bříšku špatně natočená, tak nechtěla sestoupit, tak jsem ji rodila „dlouhých“ 6 hodin. Pokud bude 3., tak si do porodnice snad pojedu lehnout předem :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3490
16.3.18 08:49

Nejlepší porodní denicek. :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
281
16.3.18 08:55

Super denicek :potlesk: ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2598
16.3.18 08:59

To znám. Sice mi voda praskla už ráno a celý odpoledne jsem se flákala v porodnici s tím, že se nic neděje, připadala si jako hypochondr, asistentka v 9 vyhnala manžela, že zítra se začne vyvolávat a že to má jen 25 min., tak to určitě stihne, kdyby něco. Těsně před půlnocí jsem měla první kontrakci, zrovna tam byla asistentka, která se mě taky snažila přesvědčit, že se mám vyspat. Po 2 minutách hned další a že mi teda dá klystýr a mám zavolat manžela. Ten hned sedl do auta, klystýr už mi fakt dávat neměly, protože mě tahaly ze záchoda, i když jsem ještě nechtěla. Mrňous byl na světě těsně po půlnoci a manžel přišel o 5 min. později. Chudák asistentka se omlouvala, ale nějak jsem jí to neměla za zlé.
Je pravda, že bolest byla o hodně intenzivnější než u pomalejšího prvního porodu (ale i ten byl od prasknutí vody za 4 hodiny hotový).

  • Nahlásit
  • Zmínit
1091
16.3.18 09:05

Supis denik!

Vyborne napsany a kez by to kazda prvorodicka mohla mit takhle.. Vim ze nrktere jsou hysterky, ale boze snad si to v takove chvilce clovek nevymysli a kdyby to tatinek nestihl, tak toho doktora bych na tvem miste asi pekne sjela, i kdyz on je taky jen clovek a vsecko vzdycky neodhadne, takze shovivavost i s personalem nemocnic :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
33
16.3.18 09:13
:potlesk: :palec:
  • Nahlásit
  • Zmínit
16.3.18 09:15

To jsi první, od koho slyším, že zvracel a že se poka… Protože když si povídám s kamarádkami, tak žádná to nezažila. Já měla taky rychlý porod, 22:30 první bolesti, kolem 1:30 syn na světě, no a na mě přišlo zvracení i to druhé v jeden moment (naštěstí ještě ne na sále), takže jsem taky v kontrakcích vytírala v porodnici koupelnu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
16.3.18 09:26

Miluju takove deniky :potlesk: :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4502
16.3.18 09:58

@Pucalkovic Amina Tak ja se taky hlasim s tim zvracenim pri 1.porodu :mrgreen: proste z te bolesti pri kontrakcich se mi delalo spatne, a to jsem behem těhotenství nezvracela ani jednou…pri druhem jen pri cisteni zubu, vuni kavy a polykani tehotenskych vitaminu, a to i rozpulenych - proc je sakra delaji tak velke??? :think: :mrgreen: :zed: :pocitac:
Jinak.moc hezky napsane :potlesk: při druhem porodu jsem mela krizove kontrakce, takze mi taky tvrdili, ze to bude na dyl a at poslu tatku domu se vyspat - vypadal totiz v ty 4 rano ze to tam zalomi kazdou minutou a stejne ani u porodu byt nechtel :mrgreen: a ja i tak nejak citila, ze to zvladnu a ani ho tam nepotrebuju - taky ze ne:-), ale klystyr a pichnuti vody hodne urychlily otvirani…prijela jsem na 6 a behem 2 hodin z toho bylo 9 cm, az ke konci zacaly jit bolesti i do bricha a najednou tlak i na spodek, mala vyjela jak po masle cca 3h od prijmu, bez nastrihu i siti a syn taky tak, ale tam jsem tedy rozhodne nemela kontrakce celou noc…prvni porod byl vlastne rychlejsi nez ten 2., za cca 6h od 1.bolesti doma bylo hotovo…do porod. jsem prijela otevrena na 7, stacilo vlezt doma si do vany a za necelou hodinu jsem vylezala se stahy po 3-4 min., do te doby tak po 10 a voda mi rupla sama, pri vystupu z auta, takze jsem taky prijela totalne durch…do te doby jen po kapkách odtekala…hlenovka odesla uz o hodne driv odpoledne - to bylo asi to lupnuti, co citila autorka…kazdopadne gratuluji a preji hodne zdravi miminku i mamince a správnou intuici i do budoucna, bude se urcite hodit :lol: :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2194
16.3.18 09:58

Luxusni denicek! Prosim, piste dal! :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
16.3.18 10:21

:kytka: Perfektní deníček. Gratuluji k miminku a přeji, ať je případný další porod taky tak pohodový.

@Pucalkovic Amina Já se po… :oops:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
16.3.18 10:34

Ahoj, ja mela hodne podobny druhy porod, kdy mi taky neverili, az starsi doktor, ze me radsi posle na sal, kdyz jsem rodila pred 20mesici. No a ja tam dosla ahned porodila v podrepu na sale Tomaska ????

  • Nahlásit
  • Zmínit
8150
16.3.18 10:41

Gratuluji pani k synovi a hold to občas doktoři neodhadnou.

Já patřím taky k těm rychlým prvorodičkám. Síce jsem doma zapisovala kontrakce od cca 9ti dopoledne, ale nebylo to nic pravidelného. Občas horší, pak zase pohoda. Na přijmu jsem zvonila 16:30, kým sepsali papíry a udělali UTZ tak mi praskla voda. Na koze Dr. řekla, že „Pani má za dvě hodiny hotovo.“ Sestra to chtěla zmírnit - ať mě neděsí, že jsem prvorodička. Nemám srovnání s delším porodem. Ale dcera se narodila 18:27. Ale neměla jsem pocit ani počas porodu ani po něm, že další děti si má rodit manžel sám. Jen na šití jsem jim řekla, že radši budu rodit znovu než to šití. Nestihla mi ani vykapat ATB koli streptokokovi. o klystýru nemluvě. Zda jsem se tam po… jsem v dané chvíli neřešila a ani to nevím. Doufám, že druhý porod bude stejně „rychlý“ :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
TAPTINKA
16.3.18 11:02

Gratuluji k miminku :srdce:

Deníček opravdu pěkně napsaný. Smála jsem se diskuzi o prdu, bo u nás to samé - sama o tom nahlas ani nemluvím, proto i teď inko :oops: :lol:

Zatímco drahá polovička nemá problém si ulevit, ještě si z toho dělá srandičky, tak ŽENSKÝ PŘECI NEPRDÍ, ŽE :mrgreen: Vždy diskuze o fialkách, případně obláčcích s třpytkama.. a když na to přijde řeč před ségrama, nebo švagrama, tak i od nich slyší to samé :lol: :lol: :lol:

Nechápe to. A taky nadšeně čeká na to, kdy se to stane.
Jako ano, stalo.. ale já předstírám že nic a naštěstí si SNAD nebyl jistej tak žádnej ještě nekomentoval :lol: :lol:

  • Nahlásit
7026
16.3.18 11:18

Ony se to ty sestry na přijmu asi učí z nějakého manuálu :mrgreen: taky nevěděla co chci v 10večer a taky mi prorokovala porod až nejdřív další den dopoledne. Hmm a kontrakce jsem podle ní taky neměla :lol: (za 5h od přijmu jsem porodila)

Jinak hezký čtivý deníček, ráda si něco od Tebe zase přečtu ;) :palec:

Příspěvek upraven 16.03.18 v 11:19

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
16.3.18 11:27

Partnera ještě poslali zaplatit na druhou stranu nemocnice za hadry k porodu… porodní asistentka hlásila vydržet, už se prevléká, vyšlo to na vteřinu, ani nestihl dosednout na židli pro tatínky :lol: Hned popisoval a choval… První kontrakce mě postavila v posteli ve 23.10 a hned se jelo po 4 minutách, voda mi praskla těšín před samotným porodem a dcera se narodila 0.26. U druhé to bylo o 40 minut delší s pomalejším rozjrzdem, průběh stejný, jen si to tatínek odkrouti se mnou celé ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
16.3.18 11:31

:srdce: krásné napsáno, moc hezky se to četlo, ano ano jak píšete, více dávat na instinkty než doktory. :jazyk: hlavně že to dobře dopadlo

  • Nahlásit
  • Zmínit
3481
16.3.18 11:47

Porodní deníčky mě moc neberou, ale tenhle byl super, fakt jsem se zasmála :palec: Můj porod byl skoro jako přes kopírák… Doktor: „Do hodiny neporodíte…“ Já: „Vsadíme se?“ :lol: Vyhrála bych na něm i trenky! :mrgreen: Syn byl venku na čtyři zatlačení, tatínek dorazil v polovině, taky mi ho nejdřív poslali domů.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1103
16.3.18 12:09

Senzační deníček a úžasný rychlý porod. Gratuluju k Tobiáskovi :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1233
16.3.18 12:55

Super napsané, ve které to bylo nemocnici? Jestli to tedy není tajné. Hlavně, že vše dobře dopadlo, já bych chlapa asi u porodu nechtěla, i když se říká, že si doktoři tolik nedovolí, když tam člověk někoho má…

  • Nahlásit
  • Zmínit
551
16.3.18 13:02

Moc hezký deníček, po dlouhé době něco, co se dalo číst. Jinak gratuluji k chlapečkovi :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
95
16.3.18 13:24

Všem děkuji za moc milé komentáře a sdílení vlastních podobných zkušeností. Jak vidím, je to asi všude stejné :D Co se týká personálu, zpětně to člověk bere jinak, a snaží se na to dívat i z jejich pohledu. Určitě si taky užijí své s přehnaně hysterickými rodičkami. Nicméně v tu chvíli, kdy skučíte bolestí a někdo jiný vám tvrdí, že žádné bolesti nemáte, to se mi otvírala kudla v kapse :mrgreen:

@Chica Tak to je ovšem jiný fofr. Mně lékařka při vizitě řekla, ať v případě druhého porodu pádím do porodnice světelnou rychlostí, jinak porodím doma. Nedokážu si představit, co potom čeká tebe. Asi kýchneš a dítě bude na světě :lol:

@Tichošlápek Nymburk to nebyl. U nás výtah mají, ale to jsem zjistila, až jsem si ty schody pěkně vyšlapala :D Ale musím se opravit, nebylo to třetí, nýbrž druhé patro.

Příspěvek upraven 16.03.18 v 13:24

  • Nahlásit
  • Zmínit
12169
16.3.18 13:41

Tak si myslím, že už by sis mohls sem tam před přítelem prdnout.) Super deníček. Zasmála jsem se. :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.3.18 13:51

Super :potlesk: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
95
16.3.18 14:13

@quera Nemocnice Kyjov ;) S tím chlapem u porodu to má nastavené každý jinak. Mě ten okamžik, kdy se to maličké narodí, přijde tak úžasný a emoce natolik nepopsatelné, že by mi bylo líto, kdyby o ně byl přítel připraven. On sám se toho bál, ale potom, co to zažil, by neměnil. Na druhou stranu naprosto chápu, že to někomu nemusí vyhovovat.

Příspěvek upraven 16.03.18 v 14:22

  • Nahlásit
  • Zmínit
193
16.3.18 14:29

Perfektní deníček, gratuluji k chlapečkovi :kytka:
U té pasáže s miminem ve vaně jsem se fakt pobavila :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
1165
16.3.18 14:43

Bomba. Rychly porod zavidim. Konečně opravdu vtipny porodní denicek, nečekané. Gratuluji k synovi a radim uchovat si smysl pro humor i nadale. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
616
16.3.18 15:11

@Pucalkovic Amina ja blindila u obou na hekarne do drezu. Po… Jsem se nemohla neb v 80.letech byl klystyr povinnost hned pri prijmu. A na tehotenskych kurzech nam porodni baby rikaly ze s blitim mame pocitat, ze je to uplne normalni.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1233
16.3.18 15:52

@LucyLiu díky, takže Kyjov…asi to bude v dost nemocnicích podobné… S tím chlapem u porodu máte samozřejmě pravdu, každý je jiný a žena má právo si toto rozhodnout, věřím, že ten váš byl a je velkou oporou ;) Přeji rodince zdravíčko a zas někdy napište deníček, dobře se to čte :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3869
16.3.18 16:24

Já taky blila. :lol: Vůbec jsem nečekala ze muze neco takového byt na porodním boxu pul hodiny před narozením dcery :lol: Asi z těch bolesti nevim :nevim:.
Jinak denicek super :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7441
16.3.18 18:04

Skvělý deníček :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1112
16.3.18 18:34

Skvělý deníček, moc vtipně napsaný, opravdu super!! :*

  • Nahlásit
  • Zmínit
583
16.3.18 18:52

Docela mi tvuj porod pripomnel ten muj. Take byla mala venku po 2h od prasknuti vody. Me teda prdla rano. Ale ja jeste doma v klidu snidala, ze jako prvorodicka stejne porodim az tak vecer, tak at nemam hlad, ze. U dveri to same, ja durch a sestra jen divny ksicht, ze jsem se po. Neustale jsem je musela k sobe volat. No a klistyr sice dali, ale mala uz byla v porodnich cestach, takze smula a taky trochu „nadelano“ :D. Nejvtipnejsi chlap, ten si myslel, ze to takhle pri porodu smrdi, kdyz je to nekde vevnitr tak dlouho :D

Příspěvek upraven 16.03.18 v 18:55

  • Nahlásit
  • Zmínit
16516
16.3.18 19:28

Paradni pocteni :palec: gratuluji

  • Nahlásit
  • Zmínit
3395
16.3.18 21:42

:potlesk: :palec: Super čtivý deníček. Ať se daří! :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11645
17.3.18 08:12

Hezky denicek, cetl se moc dobre, jsem se zasmala :mrgreen: U nas to manzel taky temer nestihl, i kdyz ne az tak tesne jak tvuj, ale v mem pripade nebyli o pomalem prubehu presvedceni jen zdravotnici, ale i ja, tak jsem mu volala, at nepospicha :mrgreen: Porod mi vyvolavali, to prece trva hrozne dlouho, ze…no, neco pres 3 hodiny ve srovnanim s predpokladanymi 24 :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6176
17.3.18 08:18
:potlesk:
  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
17.3.18 09:57

@LucyLiu Taky mi říkali, že u druhého nemáme na míč čekat a pàdit do porodnice. Nakonec to bylo o 40 minut delší a výhoda byla v tom, že už nikdo tatínka domů neposílal ;)
Nejvtipnější byl doktor, který měl u prvního porodu službu a viděla jsem ho u příjmů a pak až ráno na vizitě, porod byl jen, s PA. Hlàsil něco jako „jsem šikovný, rychle rodìm děti“…

  • Nahlásit
  • Zmínit