Pečení? Obdivuju ženy, které se s tím se.rou každý rok
- Ostatní
- bse.pedro
- 20.12.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Drama při přípravě na Vánoce...
Milý deníčku… Rád bych se ti svěřil s mým prvním pokusem o pečení vánočního cukroví… Potřebuju se vypovídat a nerad bych si udělal ostudu na veřejnosti, proto to píšu jenom tobě…
Před pár dny jsem se rozhodl z důvodu nemoci rodinného příslušníka /operace/ udělat něco pro navození pravé vánoční atmosféry a učinit pokus o výrobu vánočního cukroví… Rozhodl jsem se vytvořit vanilkové rohlíčky a použít k jejich výrobě recept uživatelky eMimina @Lulina999…
Aniž bych se chtěl nějak dotknout autorky /pisatelky/ receptu, chyběly mi tam některé důležité údaje, jako časová náročnost přípravy a potřebné pracovní pomůcky… Ale v rámci spravedlnosti musím dodat, že tyto údaje chybí prakticky u všech podobných receptů, které jsem za pomoci Gůůglu našel…
Kdybych věděl, jak je příprava časově a fyzicky náročná, pravděpodobně bych se do podobné akce nepustil…
Jelikož jsem chtěl udělat cukroví z menší dávky, než je uvedeno v receptu, nejpříhodnější se mi zdálo přepočítat dávky ingrediencí tak, abych zpracoval jednu celou kostku másla, jelikož bych zbylé máslo jinak nevyužil, což mi zabralo cca 5 minut…
Druhý den jsem cca v 10:00 začal ve skladu vedle garáže hledat digitální kuchyňskou váhu, kterou jsem použil naposled cca před 10 lety, to se mi podařilo díky organizovanému chaosu ve zmíněné místnosti v celkem krátké době, asi v 10:22, takže po spravení nervů a načerpání nových sil jednou cigaretou jsem již v 10:40 zbavoval v koupelně váhu nánosů prachu a myšího „nadělení“, důkladně několikrát vymyl horkou jarovou vodou, poté octem a osušil… Je 10:50, zmáčknu tlačítko ON a nic… Jistě, po několika letech je baterie logicky vybitá… Sedám do auta a jedu cca 2 km do obchodu k Vietnamcům pro knoflíkovou baterii LR2032… Po návratu domů měním baterii, odzkouším váhu a jdu se povzbudit ven cigaretou k dalším výkonům… Je 11:05, začínám chystat těsto… Teda chci začít, ale vloudila se chybička, nevyndal jsem máslo z lednice, takže ho vyndavám na kuchyňskou linku, vařím si kávu a zapínám TV, ke které si pro jistotu lehám na gauč, abych pak měl dostatek sil na výrobu těsta… Cca po dvou hodinách si zobrazuji na noťasu výše uvedený recept a vedle pokládám lístek, kde mám vypsaný seznam ingrediencí s vypočítanými váhami…
Čtu v receptu postup „Nejprve utřete máslo s cukry, poté přidejte atd.“… „No to snad néé, proč bych to měl utírat a čím bych to měl utírat, vždyť je to suché… No nic, autorka receptu to zřejmě při psaní receptu kapánek přepískla se srkáním vánočního punče a korektor zrovna běhal kolem nákupu dárků, redakce autorce důvěřuje, tak to tam prostě prskli, aniž by to zkontrolovali…“ Naštěstí u mě funguje zdravý selský rozum a vím, že nemusím nic z toho utírat utěrkou nebo papírovým kapesníkem, ale logicky je třeba ingredience smíchat tak, aby se propojily… Takže odvažuju cukr, kterého má být 87,5 gramů… Narážím na problém, váha ukazuje pouze celé gramy… Po několika pokusech - přidávání a ubírání cukru lžičkou se mi podaří přibližně odhadnout 1 gram, z toho půlku odsypu na váhu a zbytek vracím do sáčku… /Pokud budu péct příště, připravím se důkladně předem a koupím nebo vypůjčím přesnější, laboratorní váhy/. Jdu se ven uklidnit cigaretou… Vracím se a snažím se odměřit 1,25 sáčku vanilkového cukru, k tomu už přistupuju mírně unaven a lehce znechucen s poměrně značnou benevolencí a přisypu něco mezi 1,15-1,4 sáčku… Snažím se promíchat máslo s cukrem, ale moc se nedaří, ani lžící, ani vidličkou, máslo je ještě stále poměrně dost tuhé… Ucedím nějaké to ostřejší slůvko, pokládám misku na teplý radiátor a odcházím se ven uklidnit cigaretou… Po návratu už jde vše promíchat lehce, přesto jsem mírně nervózní, když čtu v seznamu, že mám přidat 1,5625 žloutku… Vybírám z lednice dvě nejmenší vejce a hážu do misky celé dva žloutky, poté se jdu ven uklidnit cigaretou… Bez větších problémů odvažuju a přidávám mleté ořechy… Jdu do zásobárny pro hladkou mouku, mouka není… Do pr. čic… Jasně, hladká se při vaření používá málokdy, už jsem jí nekupoval nejmíň půl roku, takže máme jen pár kilo polohrubý a kilo, dvě hrubý… Sedám do auta a jedu do obchodu pro kilo hladké mouky… Odvažuju mouku, přisypávám do misky a míchám… Sakra, lžící ani vařečkou to pořádně nepromíchám, budu do toho muset jít rukama… To nesnáším… Tu hnusnou mastnotu… Motorovej olej, klasickej šmír, to je v pohodě, ale mít ruce mastný od sajrajtu, jako je máslo nebo sádlo, nebo si nedejbóže natřít ruce Indulonou, to je humáč… Jdu se ven uklidnit cigaretou… Pak nějakou dobu hňácám s odporem holýma rukama tu hnusnou patlavou hmotu, dokud se dokonale nespojí a ukládám jí do lednice… Je cca 15:00…
Takže příprava na blbý vanilkový rohlíčky trvá kolem 5 hodin… V duchu obdivuju ženy, které se s tím se.rou každý rok…
Odjíždím do nedaleké hospůdky, abych nabral sil, zklidnil rozjitřené nervy a odpočinul rozbolavělým zádům… Rozjíždím se tam více než obvykle a místo jedné kávy si dávám dvě, načež se kolem 18. hodiny vracím domů a vysílen náročnou prací kolem 20. hodiny usínám a probouzím se až v 6 ráno…
Milý deníčku, zvedá se mi tlak a jdou na mě mdloby, když popisuju ten šíleně náročnej den, musím prozatím končit, záznam snad dokončím příště…
Možná bych tento záznam měl i zveřejnit, abych neznalé muže varoval před tím, aby se pouštěli do podobných akcí…
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 202
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 271
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 235
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 282
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 305
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 917
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 598
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 9407
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 5122
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 7581
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Pedro nezklamal… 
Doporucuji peceni s detmi jako dalsi level 
