Přišla na svět bez bolesti, přinesla nám moře štěstí

Na svůj druhý porod jsem se začala těšit už na sále, když jsem měla za sebou ten první. Řekla jsem to tehdy zdravotnickému personálu a ti byli velmi překvapeni, že to snad slyší pevně. Nakonec to těšení trvalo necelých šest let.

Když jsem otěhotněla, nastoupila jsem krátce nato na nemocenskou, takže jsem měla spoustu času se na vše připravit. Protože moje první zkušenost s porodem byla veskrze pozitivní, měla jsem při balení věcí do porodnice ten stejný pocit, jako když se člověk připravuje na výlet za dobrodružstvím 

Věděla jsem, že porod zvládnu bez stresu a velkých bolestí, že to bude krásný zážitek, přičemž jsem si s předstihem vymyslela veršované oznámení narození miminka:
Přišla na svět bez bolestí,
Přinesla nám moře štěstí.
Jméno jí vybral tatínek,
Elišku přál si už mnoho let.

Když se přiblížil termín porodu, bylo mi trochu divné, že nepociťuji vůbec žádné tvrdnutí břicha nebo poslíčky. Poslední týden před termínem mně vždy manžel dělal společnost při večerních procházkách městem. Jediné, co jsem při nich pociťovala zvláštního, byly jakési výstřely bolesti od třísla po vnitřní straně stehna pravé nohy, které ale zase bleskově odezněly.

Bylo 4:20, kdy jsem se probudila ze zvláštního snu. Zdálo se mi, že ležím a moje dolní polovina těla se proměnila v asfalt. Když jsem se probrala, uvědomila jsem si, že mám kontrakci. A hned za ní další a další, asi po 7 minutách. Šla jsem na záchod a vrátila se do postele. Po chvilce jsem ucítila i uslyšela takové křupnutí, vyskočila jsem z postele a šplouch! Voda. To probudilo manžela, který se okamžitě začal oblékat na cestu. „Klid, prosím tě, jdu se sprchovat,“ a dala jsem si pěkně horkou sprchu. Po ní už jsem měla kontrakce co 3 minuty. A tak jsme jeli.

Do porodnice jsme přijeli přesně v 6 hodin, na příjmu sestra konstatovala, že jsem otevřená na 7–8 cm, což mě opravdu překvapilo a dodalo mi to jakési sebevědomí. Ovšem ta sestra byla pěkně nepříjemná. „Vy tady zvoníte jak na lesy, nám to taky chvíli trvá sem dojít,“ sprdla manžela, že opakovaně zmáčkl zvonek, když nepřicházela žádná odezva.

Asi po dvacetiminutovém vyšetření jsem byla odvezena na sál, kde jsem zažívala nepříjemné chvíle, měla jsem jednu kontrakci za druhou a ta sestra se mě pořád na něco ptala, vyplňovala jakýsi formulář. Na jednu otázku, už nevím jakou, jsem jí nechtěně až příliš nahlas odpověděla „ANO!“ a ona na mě: „Nemusíte na mě křičet.“ Pak za ní přišla jiná sestra, tiše se spolu bavily a já jen zaslechla: „… ta tady funí…“ To mě úplně naštvalo. Tak já tady rodím a nesmím u toho ani křičet, ani funět?

Najednou mi to došlo. Vždyť já jsem si naplánovala ten klidný a příjemný porod! Tak fajn, vždyť už je to tady, tak pojďme na to.

Do toho se mi přišla představit nová porodní asistentka, sláva, mění se směny! Zavřela jsem oči. Zklidnila jsem svůj dech do obvyklé frekvence. Najednou jsem se ocitla na pláži v Chorvatsku, s nohama ve vodě, a každá další vlna ze mě smývala přicházejí nával bolesti a odnášela ji pryč. Dobrý. Je to dobrý. Slovo dobrý jsem šeptala skoro celou dobu. Hlavně v klidu.

Po nějaké době se mi přišel představit mladý, sympatický pan doktor. „Mám na vás obrovskou prosbu. Pracuju na nové metodě feedbacku pro rodící ženy a potřeboval bych si s vaším svolením vás průběh porodu natočit pomocí ultrazvuku na video.“ Souhlasila jsem, klidně za mě. Tak prý až pocítím nutkání jako na velkou, ať na něj manžel zazvoní. Pan doktor ještě ani neodešel pryč a mně se najednou začalo šíleně chtít jako na velkou. „Pane doktore, honem, rychle!“
Přiložení ultrazvukového snímače pokrytého gelem přímo na rodidla bylo nečekaně příjemné. „Jé, to chladí,“ pošeptala jsem. Pak už jsem se jen zhluboka nadechla a na druhý záběr se ozvalo něžné dětské kňourání.

Byl to úžasný pocit. Jako když člověk projede tobogánem a šup a je venku. Byla jsem tak zaskočená, tak překvapená, tak šťastná. Eliška se narodila v 8:25 na termín porodu. Zdravá, bez novorozenecké žloutenky, bez problémů s kyčlemi, já bez nástřihu, bez šití, prostě porod jak z učebnice. Budu na něj s láskou vzpomínat a svou zkušenost posílat dál.