Proč jít rodit do Přerova
- Porod
- julie01
- 01.04.05 načítám...
Milé budoucí maminky, Ráda bych se s vámi podělila o zážitek ze svého porodu, protože, jak vím z vlastní zkušenosti, každá čekatelka si ráda přečte o tom, že to jde i rychle a bez komplikací. A i když to asi není tak zajímavé jako líčení zdlouhavých problematických porodů, přesto si to neodpustím. Už jenom z toho důvodu, abych veřejně vyjádřila své díky personálu přerovské porodnice, do které se stále ještě některé místní maminky neodvažují jít rodit, protože tam jsou špatní doktoři, protivné sestry a vůbec „sto let za opicema. Hned na začátku proto podotýkám, že JÁ MÁM NAPROSTO ODLIŠNOU ZKUŠENOST.
Protivná byla jediná sestra z gynekologie, která dělala zbytečné scény kvůli županu pověšenému na tyčce od závěsu, který odděloval od sebe postele. Podotýkám, že jsem byla do té doby na dvoulůžkovém pokoji sama a není na něm jediný věšák… Ale s někým takovým se setkáte všude. Možná měla nějaké osobní problémy nebo se prostě ten den špatně vyspala.
Dr. Novota, který mě rodil, je sice svým přístupem k pacientovi poněkud „svojský", protože vám neřekne vůbec nic, pokud se nezeptáte, což asi u porodníka a vůbec lékaře, my zvídaví pacienti příliš neoceníme, nicméně má zlaté ruce a to je jistě mnohem důležitější. Respektoval mé přání a nenastřihl mě, i když se zdálo, že to bude potřeba, protože Albert nebyl žádný prcek - 3,71kg a navíc se cpal na svět hlavičkou a ručičkou zároveň. Takže tímto velmi děkuji panu dr., že jsem si už v den porodu v pohodě seděla, šla na WC a na šestinedělí pobíhala jako laňkaJ. Úplně opačný přístup k maminkám má nová paní dr. Martínková, která s vámi ochotně všechno probere, zkontroluje, poradí a je moc milá. Také pediatři byli pohodoví, ale to asi ani jinak nejdeJ
Největší díky patří ovšem vynikající PA, paní Jiřině Tomáškové. Byla prostě úžasná, celou dobu si pozpěvovala, což mě uklidňovalo a skvěle mě vedla. Podezřívám ji, že četla můj porodní plán více než jednou, protože se stala, aniž bych ji o to poprosila, mou mluvčí, a upozorňovala dr. na body z mého plánu, na které bych já, unavená bolestmi, určitě zapomněla, a pak by mě to mrzelo. Připomněla dr., že si nepřeji epiziotomii, že chci dítě přiložit ihned na břicho, že chce manžel přestřihnout pupečník… Její neustálé povzbuzování mi neskutečně pomáhalo a s naprostou důvěrou jsem tlačila a dýchala přesně, jak řekla. I když je v přerovské porodnici zvykem rodit spíše v polosedě na porodním lůžku, byla ochotná jít se mnou i do jiných poloh. Nakonec to však nebylo třeba, protože mi dřep a klek, ve kterých jsem strávila většinu kontrakcí, v té finální fázi vůbec nevyhovoval a bylo mi dobře právě v té klasické poloze. Paní Jiřko, i když to pekelně bolelo, díky za krásný porod.
Druhá nejdůležitější záležitost, která zajímá maminky po porodu je kojení. A tady mi opět nezbývá nic jiného než slova chvály. Sestřičky na novorozeneckém byly perfektní, vše ochotně vysvětlily, ale zároveň neobtěžovaly zbytečným kontrolováním. Jmenovitě chci poděkovat hlavně paní Janě Mlčákové, která mě naučila správně kojit a svým úžasným lidským přístupem mě podržela, když jsem měla jednu noc pocit, že to nejde. Bertík byl veliký, ztrácel proto víc než menší mimča a mé kolostrum mu nestačilo. Sestřička mi proto navrhla trošku ho přikrmit glukozou ze stříkačky. Malý ji sice plival, ale trošku vypil, uklidnil se a usnul a mně se ráno nalila prsa a od té doby kojím a kojím. I když to bylo jednu dobu bolestivé, i zde jsem se dočkala rady, co s tím, a pomohlo přesně to, co mi sestřičky doporučily. A co pro mě bylo nejdůležitější? Jejich chvála. Sebevědomí šestinedělek je věc neskutečně křehká a každé slovíčko pochvaly ze strany zkušeného profesionála vám ho nebetyčně zvedne.
A k těm 100 letům za opicema mám pouze toto. Na oddělení šestinedělí se plně podporuje kojení, nenajdete tam jediný dudlík, i kdybyste ho chtěly, maminky, a když se přikrmuje, tak lžičkou nebo stříkačkou.
Ale abych jen nechválila… Je škoda, že je zde pouze jeden nadstandart, mnohé maminky by jistě ocenily soukromí a hlavně samostatné sociální zařízení.
Toť zhruba vše, co jsem chtěla říci. A jestli vás to ještě neunavilo, tak čtěte dál, jak přišel na svět náš 51cm dlouhý a 3,71kg vážící syn Albert.
V 8 večer jsem lezla z vany a jak jsem došlápla na zem druhou nohou, prdla mi voda. Volala jsem do porod., jestli máme jet hned, když nemám stahy, ale řekli, že jo. Tak jsme dobalili tašku a pomalu vyrazili. Asi do devíti jsem byla monitoru, kde se ukázaly dvě ubohé kontrakce, jinak nic, takže dr. i PA se shodli, že to bude na dlouho.
Poslali nás na sál a prý, že si mám ještě zdřímnout, že to fakt bude trvat dlouho, byla jsem stále na 1,5cm, jako před třemi týdny, kdy mě začli strašit předčasným porodem.. Ve čtvrt na deset přišla první vážnější kontrakce, další asi po osmi minutách. To se ještě celkem dalo. Rozdýchávala jsem to ve stoje a v předklonu. Postupně to bylo horší, tak jsem se přesunula do vany. Ve dvanáct přišla PA zkontrolovat, jak jsme daleko. Těsně před tím jsem do vany vyzvracela večeři. Myslela jsem, že to bylo z těch homeopatik, která jsem jedla, ale PA mi pak vysvětlila, že to bylo čípkem a těmi bolestmi, a že je to v pořádku. Modlila jsem se, ať řekne aspoň na sedm. Bylo to na dva. Za tři hodiny šílených bolestí jsem se otevřela o půl cm! Teď už jsem věděla, že měli pravdu, když říkali, že to bude na dlouho. V půl jedné přišla znovu a jestli to prý bude aspoň na tři, dáme Yal. Bylo to, tak jsme ho dali. Jenže u toho jsem musela ležet na boku, což jsem vydržela dvě kontrakce, asi tak pět minut, a šla na WC. Tam se celkem nic nedělo, kromě toho, že jsem měla další stahy a začalo se mi chtít tlačit. Ptala jsem se, jestli můžu, protože mi bylo divné, že bych měla tlačit, když jsem na 3 cm. PA volala - na záchodě nééé! Vylezla jsem, zkontrolovala mě a řekla:„No, výborně, branka je zašlá, jdeme na to mamino. Při další kontrakci už tlačíme. Tatínku, máte připravený foťák?“ Nějak jsem nevěřila, že už je to ONO. A tak jsem zatlačila jen tak zkušebně. To bylo asi za pět jedna. Zavolali dr. a já jsem se do toho obula a jedna nula sedm už jsem měla Bertíka na bříšku. Nenastřižená, jen se 3 vnitřími stehy, protože se Albi tlačil ven i s ručičkou.
Pomohla mi asi ta homeopatika, která mi manžel trpělivě každých 15 min. sypal do pusy. Nic jiného, než toto, a že mi držel sprchu, když už jsem nemohla, pro mě udělat nemohl. Ale nejdůležitější bylo, že tam prostě byl. Myslím, že homeopatika jsou hlavně o hlavě. Musíte tomu prostě věřit, a já tomu věřila, takže u mě to zafungovalo. Za deset min. jsem se otevřela o sedm cm, což je slušný výkon:) Brala jsem Arniku Montanu 9 před porodem a po odtoku plodovky na střídačku Caulophyllum Thalictroides 9 a Acteu Racemosu 9 po patnácti minutách 5 kuliček. Jděte do toho, holky! Rozhodně vám to neublíží. Po porodu beru zase Arnicu a už skoro nekrvácím.
Přeji všem krásné a pohodové porody, třeba právě v Přerově.
Julie a Bertík 13 dnů od Jarňulek
Přečtěte si také
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 2357
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1605
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 850
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1586
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 474
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
Šílené rande: Svlékla jsem se do prádla a on mě obvinil z propagace komunismu
- Anonymní
- 05.05.26
- 5380
První máj, lásky čas... tak se to alespoň říká. No, u mě to byl spíš čas totálního vystřízlivění a pocitu trapnosti, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Chodila jsem s Markem asi dva...
Společná dcera (4) nám rozvrací manželství i vztahy s dětmi z minulých vztahů
- Anonymní
- 05.05.26
- 2233
Tohle je téma, o kterém se špatně mluví. Vlastně je to spíš tabu. Určitě nechci vinit malé dítě, které jsem si navíc strašně přála. Po rozvodu jsem si chtěla užívat, cestovat. Měla jsem přítele,...
Máme doma miminko a já se bojím vyjít ven. Partnerova ex mě napadla
- Anonymní
- 05.05.26
- 2682
Vtrhla k nám na zahradu bez varování a během pár vteřin se všechno změnilo. Bývalá manželka mého partnera mě fyzicky napadla – bez předchozího konfliktu, bez vysvětlení. Mám doma novorozeně a další...
Když srdce bloudí: Můj příběh o ztracené lásce a nekonečném hledání
- Anonymní
- 05.05.26
- 685
Ahoj, možná se potřebuji jen vypsat. Prosím, neodsuzujte mě – jsem prostě jen hrozně nešťastná a začínám pochybovat, že ještě někdy budu šťastná. Je mi 23 let, studuji, a přestože bych měla mít...
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 643
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.
. Kyčle absolovované v Přerově - upřímně řečeno nic moc. Byl tam nějaký cizinec a my kyčlíky neměly v pohodě. Dostali jsme freikovu peřinu bez nějakého vysvětlení kvůli čemu a tak podobně. Byla jsem docela roztrpčená, navíc malá má problémy s prdíky. No už si zvykla a v nejhorším mám kontakt na ortopeda soukromého v Olomouci, takže když tak půjdem tam. Jinak se připrav na velký houf maminek a miminek, děsné prostředí a obrosvkou masovost tohoto vyšetření /s tím je spjatá i rychlost). Já byla docela v šoku, že jsme dostaly peřinu a než jsem se stačila na něco zeptat, už se vyšetřovalo další dítě. No prostě nechci to úplně kritizovat, ale já bych si to představovala maličko líp.
Julie, gratuluji ti k obříkovi. Já jsem rodila v Přerově v červenci a byla jsem naprosto spokojená. Možná právě proto, že jsem měla možnost srovnávat přerovskou a šumperskou porodnici. Nebe a dudy…
Radka