Proč jsem to jen zkoušela
V červnu to bude rok, co se naše malá narodila. Ten rok se toho tolik stalo, viz můj deníček, začala jsem si hledat nový byt, brigádu a přemýšlela o rozchodu. Až moc. V návalu emocí a stresu jsem si řekla, že jestli mám odejít od partnera, tak takovým stylem, aby hluboce litoval. A to se mi jaksi vymklo z rukou.
Začala jsem totiž sekat latinu. Stálo mě to hodně skousnutých zubů, byla jsem unavená, nicméně celkem v pohodě a docela šťastná.
Jak to vypadalo? Naprosto jednoduše, i když pro mou vzdušnou a svobodomyslnou povahu to nebyl až takový med. Byla jsem milá, usměvavá, přestala jsem nadávat na celý svět, doma bylo uklizeno, uvařeno. Neprudila jsem. Přítel chvíli nic, což mi bylo v podstatě jedno, měla to být přece taková moje soukromá pomsta.
Netrvalo to ani týden a začal mi pomáhat, sám od sebe. Já jsem stále vehementně tvrdila, že pomoc nepotřebuji a už vůbec ne od něj. Tak prostě jednou sám uvařil, pak sám vypral, pak se sám začal občas starat o malou. A ve mně začal hlodat červ: jak to, že dřív jen seděl u PC a teď tohle?
A když začal říkat takové věci, jako: „mamino, ty seš tak skvělá ženská“ a „co já bych bez tebe dělal?“ jsem si uvědomila jednu věc. Ne nadarmo se říká, že člověk musí nejdřív začít sám u sebe. Povedlo se mi to, v co jsem nikdy nevěřila. Změnila jsem sebe a on se jaksi změnil automaticky sám. Už nemám vedle sebe násilnickou a cholerickou povahu, ale chlapa, na kterého se můžu spolehnout. A troufám si říct, že si za to můžu sama.
Takže dámy, nebojte se chlapů a jednejte s nimi, jak chcete, aby oni jednali s vámi. Jde to. Mám to odzkoušené. A pro zajímavost, rozchod se nekoná, už není proč. Jen si občas říkám, jak to někdy mohl on vydržet se mnou.
Přečtěte si také
Kdy se po porodu vrátíme do normálu? Jsem šťastná, že nikdy!
- Angelika741993
- 28.07.26
- 813
Narazila jsem na další z těch příspěvků na Instagramu, co vyvolává emoce a rozebírá ožehavé téma: Jak dlouho trvá, než se žena po porodu vrátí do normálu?
Moje dcera má příšerné vtipy. Lidé si myslí, že je drzá
- Anonymní
- 28.07.26
- 1000
Moje dcera se snaží zapadnout mezi dospělé a napodobuje jejich způsob komunikace. Jenže zatím nechápe ironii, nadsázku ani to, kdy se který vtip hodí. A protože vypadá starší, okolí od ní očekává...
Rodiče financují stavbu našeho domu. Chtějí rozhodovat o každé cihle
- Anonymní
- 28.07.26
- 1797
Stavba vlastního domu je pro většinu mladých parů životním krokem a splněným snem. My s manželem jsme byli nadšení, když nám moji rodiče nabídli výraznou finanční pomoc. Na hypotéku dnes z...
Manžel po letech odmítl čistit odpady. Brala jsem to jako samozřejmost
- Anonymní
- 28.07.26
- 5312
Čištění odpadů byla jediná domácí práce, které jsem se vždy vyhýbala. Manžel ji bez řečí přebral a roky to fungovalo. Až minulý týden mi řekl, že už to dělat nechce. Jeho důvod mě přiměl zamyslet...
Pořád jsem srovnávala dceru s ostatními dětmi. Jedna její otázka mi otevřela oči
- Anonymní
- 28.07.26
- 1223
Když jsem byla těhotná, říkala jsem si, že svoje dítě nikdy nebudu srovnávat s ostatními. Každé je přece jiné a vyvíjí se svým tempem. Jenže postupem času jsem to stejně začala dělat.
Je mi 35 a jsem těhotná. Přítel jásá, já v noci brečím do polštáře
- Anonymní
- 27.07.26
- 3070
Nikdy jsem nebyla žena, která by snila o svatbě, kočárku a dětském pokojíčku. Když si kamarádky posílaly fotky miminek, jen jsem se usmála a téma rychle změnila. Měla jsem ráda svůj život přesně...
Kvůli obyčejným botám jsem se rozbrečela. Připadám si jako nejhorší máma
- Anonymní
- 27.07.26
- 2700
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu brečet kvůli tomu, že si dítě nechce obout boty. Než jsem měla syna, říkala jsem si, že rodiče občas zbytečně vyšilují. Dnes už vím, že realita je úplně jiná.
Tchyně měla jen zalévat květiny. Po návratu jsem nepoznávala vlastní byt
- Anonymní
- 27.07.26
- 1963
Když jsme s manželem odjížděli na týden pryč, poprosili jsme jeho maminku o jedinou laskavost. Aby jednou za dva dny přišla zalít květiny a zkontrolovala, jestli je všechno v pořádku. Má klíče od...
Na svatbu jsme měli přijít bez dětí. Jenže hlídání nám nikdo nezařídil
- Anonymní
- 27.07.26
- 1646
Když nám přišla pozvánka na svatbu manželova bratrance, měla jsem radost. Oba máme novomanžele rádi a dlouho jsme se neviděli. Pak jsem si ale všimla malé věty napsané úplně dole: „Prosíme, přijďte...
Nechtěla jsem být za tu nepříjemnou. Kvůli dceři jsem ale promluvila
- Anonymní
- 27.07.26
- 1350
Nejsem konfliktní typ a většinou podobné situace přejdu. Když se ale na mě ve frontě podívala dcera a upozornila mě, že nás někdo předběhl, měla jsem pocit, že se tentokrát musím ozvat. Netušila...